3 Tdo 197/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4.
března 2003 o dovolání podaném obviněným Ing. P. C., proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 8 To 192/2002, jako soudu odvolacího
v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 503/99, t a
k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 3 T 503/99,
byl obviněný Ing. P. C. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248
odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v H. od 31. 7. 1998, kdy z
opravy vyzvedl svůj osobní počítač AC Media PRO HISpeed, nevrátil firmě N. s.
r. o., H., zastoupené ing. J. S., a ponechal si zapůjčený osobní počítač
značky AMD 5 x 86 s monitorem TULIP 14, který mu byl společností od 25. 5. 1998
zapůjčen na dobu opravy jeho počítače a způsobil tak uvedené společnosti škodu
ve výši 23.790,- Kč.“ Za tento trestný čin mu byl podle § 248 odst. 1 tr. zák.
za použití § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč.
Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve
stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou
měsíců. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 10.
2002, sp. zn. 8 To 192/2002 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný Ing. P. C.
dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr.
ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu
spočívají na nesprávném posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně
právním posouzení, a o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť
„věc neměla být posuzována jako trestný čin.“
Námitky, ve kterých dovolatel spatřoval naplnění dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívaly především v tvrzení obviněného, že se
„skutek vůbec nestal.“ Dovolatel uvedl, že jediným, kdo se v daném případě
dopustil protiprávního jednání byl svědek Ing. S., který opatřil protokol o
zápůjčce předmětného počítače falešným podpisem obviněného. Pokud jde o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, podle námitek obviněného
se v posuzovaném případě jedná o běžnou občanskoprávní záležitost, která
nevykazuje znaky žádného z trestných činů.
Vzhledem k výše konstatovaným důvodům v petitu svého dovolání navrhl, aby
dovolací soud zrušil „napadené rozsudky“ a přikázal věc k novému projednání.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou
splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že
dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože
bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu
ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný
prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr.
ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody,
označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), e) tr. ř., lze považovat za
důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň
podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě
tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a
úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které
dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od
případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové
vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné
zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo,
samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně
právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání
domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou
právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. tedy bude zejména popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného
rozhodnutí ve věci samé.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítl, že
posuzovaný skutek se vůbec nestal a na podporu tohoto tvrzení vyslovil námitky
k některým z provedených důkazů, současně pak namítl i neprovedení důkazů jím
navrhovaných. Jde tedy výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových
zjištění učiněných nalézacím a odvolacím soudem, se kterými dovolatel spojil
hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího
soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., je podle
obviněného naplněn proto, že se v posuzovaném případě jedná o občanskoprávní
záležitost, která neměla být posuzována jako trestný čin.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán, pokud se proti
obviněnému vedlo trestní stíhání, ačkoliv nebylo podle zákona přípustné. Podle
zákona není trestní stíhání přípustné, jestliže ve věci existoval některý z
obligatorních, taxativně uvedených důvodů v § 11 odst. 1 tr. ř. V posuzovaném
případě však obviněný existenci žádné takové okolnosti nenamítl. Jeho námitky
směřují k podpoře závěru o nižší než nepatrné společenské nebezpečnosti
posuzovaného činu. Okolnosti mající vliv na posouzení nebezpečnosti činu jsou
však předmětem dokazování v trestním řízení, jak vyplývá mj. z dikce § 89 odst.
1 písm. c) tr. ř. a nejsou důvody vymezenými v § 11 odst. 1 tr. ř. Při absenci
námitky existence některé z podmínek nepřípustnosti trestního stíhání ve smyslu
§ 11 odst. 1 tr. ř. v dovolání obviněného, proto nemůže být naplněn dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., a to ani žádný jiný z důvodů
dovolání vymezených v tomto ustanovení.
V uvedeném směru považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že ve výše
uvedeném případě byl sice dovolatelem citován jeden ze zákonných důvodů
podmiňujících podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b
odst. 1 písm. e) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání ve
vztahu k němu vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně uveden není.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v
ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel
na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak
na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně
druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům
předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit,
že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud v
posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených
zákonem, rozhodl proto v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho
odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí
dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. března 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová