3 Tdo 197/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. března 2005 o dovoláních podaných D. Š., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P. a J. P., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 50/2004 ze dne 26. 7. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 14/03, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání podané D. Š. o d m í t á .
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání podané J. P. o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn.10 T 14/03 ze dne 17. 3. 2004 byl dovolatel D. Š. pod bodem ad I/1-34 uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pod bodem ad II. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky podle § 148 odst. 1 tr. zák., když uvedených trestných činů se dopustil skutky, které jsou podrobně popsány ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest s tím, že mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody pro případ, že uložený peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán. Týmž rozsudkem Městského soudu v Praze byl dovolatel J. P. pod bodem I/ 1-5, 7-8, 14-15, 18-19, 23, 25, 28-30,32 uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil skutky, které jsou podrobně popsány ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podali D. Š. a J. P. (stejně jako spoluobviněný MUDr. J. Š.) odvolání,o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 11 To 50/2004 ze dne 26. 7. 2004 tak,že podle § 258 odst. 1 písm. c), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek v bodě I./ 11,13 ohledně spoluobviněného MUDr. J. Š. v celém rozsahu zrušil a zároveň podle § 226 písm. c) tr. ř. MUDr. Š. zprostil obžaloby. Dále potom odvolání D. Š. a J. P. podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podali D. Š. a J. P. dovolání a to včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí. D. Š. za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a J. P. označil za dovolací důvod ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku D. Š. uvedl, že popis skutku (bez přesného označení) a jeho vadné
právní posouzení má podklad v provedených důkazech, kdy ani z důvodů uvedených nalézacím soudem není zřejmé o jakou dohodu (zřejmě míněno mezi spoluobviněnými) se jednalo, když nalézací soud se o ní zmiňuje pouze v obecné rovině. Namítá i to, že nalézací soud pouze jmenuje státy, ve kterých měla organizovaná skupina působit, bez bližší konkretizace a také pouze konstatoval, že trestnou činností byly opatřovány finanční prostředky, aniž by se zabýval jejich výší. Poukázal i na výpověď svědka L., ze které nemohlo být zjištěno to, co je uvedeno v napadeném rozsudku a nebylo tak souhrnně vyřešeno, zda se vůbec dopustil trestného činu i o který trestný čin jde.
Výhrady vznesl i vůči tomu, že byl označen jako organizátor předmětné trestné činnosti (§ 10 odst. 1 písm. a/ tr. zák.), což nebylo skutkovými zjištěními prokázáno a je opřeno pouze o jedno tvrzení svědka L. Z provedeného dokazování nebylo ani zjištěno, že předmětný trestný čin byl spáchán ve větším rozsahu. Takto má za to, že v důsledku jím namítaných skutečností byl založen dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a to postupem Vrchního soudu v Praze. Dále namítl, že dle jeho názoru z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř. došlo i k porušení § 27 tr. zák. a to v souvislosti s tresty, které mu byly uloženy. Poukázal na to, že u něj doma bylo nalezeno pouze souhrnně 19,64 g hašiše a pokud by bylo prokázáno, že tuto psychotropní látku někomu prodal, šlo by o naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zák., když současně dodal, že ovšem uvedené množství psychotropní látky měl pro svou vlastní potřebu. Tresty uložené za trestné činy, kterými byl soudy shledán vinným, pokládá za nepřiměřené a z hlediska uloženého peněžitého trestu za neadekvátní vzhledem ke způsobené škodě.
Uzavřel s tím, že nalézací potažmo odvolací soud se nevypořádaly se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí a skutková zjištění nebyla učiněna správně. Proto navrhl, aby dovolací soud citovaný rozsudek (nesprávně uvedl usnesení) Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
J. P. v důvodech svého mimořádného opravného prostředku poukázal na to, že z rozsudku soudu prvního stupně plyne, že za klíčovou výpověď tento považuje svědectví K. E. L., která byl učiněna dne 10. 3. 2003 na základě dožádání českých justičních orgánů vůči německým justičním orgánům na základě Evropské úmluvy o spolupráci ve věcech trestních. V této souvislosti byl uvedený svědek v N. slyšen a provedeny s ním fotorekognice osob, o těchto úkonech nebyl obhájce dovolatele vyrozuměn, přičemž u rekognice jde o úkon neopakovatelný.
Vyjádření svědka L. v tomto směru i jím poskytnutá svědectví, přes přítomnost obhájce tohoto svědka při jeho výsleších, pokládá dovolatel za nevěrohodná, když byla zjevně motivována snahou spolupracovat s německými orgány činnými v trestním řízení s cílem znatelného snížení trestu pro jeho osobu. S poukazem na to, že jeho obhájce nebyl vyrozuměn o výslechu označeného svědka jde takto o pochybení, které založilo zkrácení procesních práv dovolatele jako obviněného (čl. 6 odst. 3 písm. d/ Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Znovu potom poukázal na rozpornost ve výpovědích uvedeného svědka a takto jeho nevěrohodnost s tím, že tento měl být slyšen i v rámci hlavního líčení konaného soudy ve věci dovolatele. Poukázal dále na to, že nebyla odpovídajícím způsobem provedena identifikace telefonních stanic v rámci jeho komunikace se spoluobviněným Š. a identifikace osob uskutečňujících telekomunikační provoz v rámci soudem nařízených odposlechů. Uzavřel s tím, že neúčast svědka L. u hlavního líčení před soudem prvního stupně, přestože jeho výslech a konfrontaci navrhoval, vedla k tomu, že byla soudem přečtena procesně deformovaná výpověď tohoto svědka a bylo tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces, jakož i zásada ústnosti trestního řízení.
V naznačeném směru tak neměl k takto provedeným důkazům přihlížet ani odvolací soud a dovolatele měl podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostit obžaloby. Proto také navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu a přikázal tomuto soudu, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). K dovolání podanému D. Š. z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že dovolatel namítá zejména vadné hodnocení provedených důkazů (výpověď svědka L.) a nezákonný způsob provedení jeho výslechu a jde tak o výhrady vůči soudem učiněným skutkovým zjištěním, jakož i vady procesního charakteru, kteréžto výhrady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, stejně jako námitka, že soudy nezjistily výši finančních prostředků získaných v rámci uvedené trestné činnosti dovolatelem.
Uvedenému dovolacímu důvodu koreluje pouze námitka, že nebyla blíže konkretizována existence předchozí dohody pachatelů a soudy také pouze jmenovaly státy (bez bližší konkretizace), na jejichž území byla zjištěná trestná činnost páchána. Tyto námitky však pokládá státní zástupce za zjevně neopodstatněné, neboť obsah dohody pachatelů je zřejmý z podrobného popisu jejich následné činnosti a státy, v nichž byla předmětná trestná činnost prováděna, více než jejich vyjmenováním a popisem realizace jednotlivých skutků konkretizovat nelze.
Pod uplatněný dovolací důvod potom nemůže spadat ani závěrečná námitka dovolatele, spočívající v tom, že nalézací soud se nevypořádal se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí a že skutková zjištění byla učiněna nesprávně. Poukázal na to, že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V tomto směru však pochybení shledána nebyla a údajná nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. potom státní zástupce uvedl, že námitky dovolatele v tomto směru nevycházely z existujícího výroku o vině a uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu, ale jsou dovozovány z odlišných, dovolatelem předkládaných skutkových zjištění a z nich se odvíjející odlišné právní kvalifikace.
Takto koncipované námitky potom neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů vymezených ustanovením § 265b tr. ř. S poukazem na uvedené proto státní zástupce navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání zčásti odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné (stran námitek, které lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) a zčásti podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr.
ř.
K dovolání podanému J. P. státní zástupce uvedl, že jeho obsahem jsou výlučně námitky poukazující na vadné hodnocení provedených důkazů a to v souvislosti zejména se svědeckou výpovědí K. E. L. včetně namítaného nezákonného způsobu jeho výslechu. I v tomto případě se jedná o faktické výhrady vůči soudy učiněným skutkovým zjištěním, resp. vadám procesního charakteru, když tyto námitky pod uplatněný dovolací důvod nespadají. I v případě takto podaného dovolání státní zástupce poukazuje na to, že skutkovými zjištěními učiněnými soudy, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, když dovolací důvod uplatněný podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. je dán pouze tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tato pochybení však v posuzované věci zjištěna nebyla. Proto navrhl, aby dovolací soud dovolání J. P. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání (uplatněný oběma dovolateli) vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
D. Š. v tomto směru má za to, že nedostatečně provedené dokazování neumožnilo soudům jeho jednání stran trestného činu podle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. kvalifikovat jako organizování uvedeného trestného činu (§ 10 odst. 1 písm. a/ tr. zák.), stejně jako skutečnost, že spáchal uvedenou trestnou činnost ve větším rozsahu a že tuto trestnou činnost konal na území více států. V tomto směru námitky vedené dovolatelem jsou z hlediska takto uplatněného dovolacího důvodu relevantní, avšak zjevně neopodstatněné.
Důkazy provedené oběma soudy jsou vyjádřeny a plynou jak z výrokové části rozsudku nalézacího soudu, tak i z odůvodnění rozhodnutí obou soudů, v rámci kterého soudy přiléhavě vysvětlily, z jakých skutkových zjištění učiněných v průběhu vedeného dokazování vycházely, když zejména nalézací soud ve svém rozhodnutí také vysvětlil proč některé z navrhovaných důkazů, jako nadbytečné, neprovedl. Přitom z provedeného dokazování soudy bylo prokázáno, že obvinění se o své trestné činnosti dohodli, ta byla také následně podrobně uvedena a to včetně označení míst, na kterých byla konkrétně realizována.
Za dané situace, s odkazem na podrobný obsah (odůvodnění) rozhodnutí obou soudů, nelze mít než za to, že podané dovolání D. Š. je v tomto směru zjevně neopodstatněné. Tvrzení dovolatele, že shora uvedené skutečnosti nemají oporu v provedeném dokazování proto odporuje realitě, protože výsledky provedeného dokazování takto vznesenou námitku nepodporují, když i dovolací soud má za to, že obsáhle provedené dokazování a skutková zjištění z něj vzešlá umožnila soudům je také právně kvalifikovat, a ani v tomto směru tak dovolací soud pochybení neshledal.
Ohledně námitek procesního typu, které ve svém dovolání uplatnil především J. P.
(výhrady ve způsobu výslechu svědka L., provedení rekognice tímto svědkem i obsah samotné jeho svědecké výpovědi,stejně jako fakt, že tento svědek nebyl slyšen osobně v rámci hlavního líčení vedeného nalézacím soudem), je na místě připomenout, že námitky procesního charakteru nelze podřadit pod takto uplatněný dovolací důvod (§ 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). a to s poukazem na jeho zákonnou definici, popsanou již shora. V daném případě tak jde o to, že dovolání takto uplatněné bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr.
ř., když namítaná pochybení z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolací soud neshledal z důvodů již shora označených. Konečně v podaném dovolání uplatnil D. Š. i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. I v tomto směru je podstatnou částí výhrad dovolatele jeho polemika ohledně ve věci učiněných skutkových zjištění.
Přitom nelze peněžitý trest vztáhnout izolovaně pouze k trestnému činu zkrácení daně,poplatku a podobné povinné dávky podle § 148 odst. 1 tr. zák., ale k trestné činnosti dovolatele souhrnně a to i s ohledem na rozsah jeho trestné činnosti, tedy i s ohledem na trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., kterým byl dovolatel rovněž shledán vinným. Nelze než uzavřít, že v tomto směru námitky vznesené dovolatelem jsou z hlediska takto uplatněného dovolacího důvodu zjevně neopodstatněné, když uložené tresty jsou takového druhu, který zákon připouští a byly uloženy ve výměře vymezené rámcem trestní sazby stanovené trestním zákonem na trestné činy, kterými byl shledán dovolatel vinným.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než dovolání podané D. Š. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, dovolání podané J. P. potom odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka