USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1) Pavel Vácha, bytem Nemyslovice 37, a 2) Filip Vácha, bytem Nemyslovice 37, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 5 To 69/2023-11007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 7/2023 v případě obviněného Pavla Váchy a pod sp. zn. 2 T 2/2021 v případě obviněného Filipa Váchy, takto:
I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Pavla Váchy odmítá.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Filipa Váchy odmítá.
1. Proti obviněným Pavlu a Filipu Váchovým bylo vedeno společné přípravné řízení a nemalá část řízení před prvostupňovým soudem. Tam byla společná věc vedena pod sp. zn. 2 T 2/2021. Dne 31. 3. 2023 byla z této společné věci vyloučena mimo jiné věc obviněného Pavla Váchy, která byla nadále vedena u prvostupňového soudu pod sp. zn. 2 T 7/2023. V obou takto paralelně vedených věcech tak byly vyhlášeny samostatné rozsudky, jimiž byli obvinění Filip a Pavel Váchovi uznáni vinnými týmž skutkem a týmž trestným činem. Pro úplnost stojí za zmínku, že prvostupňovým rozsudkem, jímž bylo rozhodováno o obviněném Pavlu Váchovi, bylo rozhodnuto i o obviněné právnické osobě Zaurak, s.r.o. (dále též jen ZAURAK), ohledně které byla rovněž vyslovena vina týmž skutkem a trestným činem, tato obviněná však po absolvování odvolacího řízení dovolání nepodala.
2. Při popsané procedurální genezi byli prvostupňovým soudem obvinění Pavel a Filip Váchovi uznáni vinnými spolupachatelsky spáchaným zločinem z dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a odsouzeni za to každý k trestu odnětí svobody na 8 let s ostrahou, dále k peněžitému trestu v počtu 100 denních sazeb po 10 000 Kč a konečně k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a zákazu funkce prokuristy v obchodní společnosti, včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu 10 let. Stalo se tak v případě · Pavla Váchy rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2023, č. j. 2 T 7/2023-573, jímž byl též zavázán k povinnosti zaplatit České republice jednak solidárně se ZAURAKem škodu 50 136 229 Kč a jednak samostatně škodu 375 389 Kč, a · Filipa Váchy rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2023, č. j. 2 T 2/2021-10838, jímž byl též zavázán k povinnosti zaplatit České republice škodu ve výši 50 511 618 Kč.
3. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obvinění Pavel a Filip Váchovi stíhaného trestného činu dopustili zjednodušeně řečeno tím, že poté, co se stali jednateli a společníky ZAURAKu, přijímali jeho jménem do pracovního poměru zdravotně postižené osoby a v úmyslu neoprávněně se obohatit, zpracovali či nechali zpracovat žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, v nichž uváděli nepravdivé údaje, zejména co se týká mzdy vyplácené zdravotně postiženým zaměstnancům, a takto na podkladě 18 žádostí podaných od 31. 10. 2011 do 27. 1. 2016, které se týkaly podpůrných období od třetího kvartálu roku 2011 do čtvrtého kvartálu roku 2015, v nichž deklarovali měsíční mzdové náklady na jednoho zaměstnance přesahující v naprosté většině takřka 8 000 Kč, ačkoliv ve skutečnosti byla zaměstnancům vyplácena čistá měsíční mzda zpravidla 2 000 Kč, vylákali od České republiky jednající Úřadem práce dotaci ve výši 50 511 618 Kč a v tomto rozsahu způsobili České republice škodu. V podrobnostech k popisu skutků se odkazuje na oba shora specifikované prvostupňové rozsudky.
4. Ty napadli odvoláními obvinění Pavel a Filip Váchovi a rovněž firma ZAURAK. Odvolání byla předložena nadřízenému Vrchnímu soudu v Praze jako dvě samostatné odvolací věci vycházející každá ze samostatného prvostupňového rozsudku. Odvolací soud obě takto předložené věci spojil a o všech třech odvoláních rozhodl rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 5 To 69/2023-11007. Tímto rozsudkem z obou dotčených prvostupňových rozsudků zrušil všechny adhezní výroky a o nároku na náhradu škody znovu rozhodl tak, že · obviněné Pavla a Filipa Váchovi, jakož i firmu ZAURAK zavázal k solidární povinnosti nahradit České republice škodu 50 136 229 Kč, · obviněné Pavla a Filipa Váchovi zavázal k solidární povinnosti zaplatit České republice na náhradě škody 375 389 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k nim
5. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali dovolání prostřednictvím svých obhájců obvinění Pavel a Filip Váchovi. Obviněný Pavel Vácha své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný Filip Vácha své dovolání založil na dovolacím důvodu uvedeném v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř.
6. Pavel Vácha namítl, že prvostupňový soud použitím plurálu stran zadání inzerce týkající se přijímání zdravotně postižených pracovníků, vyplácení mzdy i vypracování žádostí o příspěvek, jej vtáhl do děje, který však prakticky vykonával pouze Filip Vácha. Angažmá Pavla Váchy skončilo zakoupením obchodního podílu ZAURAKu, přijetím funkce jednoho z jednatelů a poskytnutím prostor i 3 000 000 Kč půjčky od jím ovládané firmy DUO M & D s.r.o., zatímco zbytek činnosti ZAURAKu si organizoval syn Filip. To je potvrzováno výpověďmi desítek zdravotně postižených zaměstnanců i výpovědí dovolatelova syna Filipa. Dovolatel upozornil, že nebyl opatřen jediný důkaz, že by se podílel na inzerci, uzavírání pracovních smluv či výběrů hotovosti, jak dovodil v rámci svých skutkových zjištění prvostupňový soud. Připustil, že založil řadu bankovních účtů, na které byly peněžní prostředky z dotace distribuovány, stalo se tak však až poté, co Úřad práce dotaci zaslal na centrální účet ZAURAKu, a tedy poté, co došlo k dokončení účinku trestného jednání. Navíc neexistuje důkaz, že dovolatel by těmito účty disponoval a jedinou dispozicí s penězi ZAURAKu bylo vrácení původně poskytnuté půjčky přijaté ZAURAKem od dovolatelem ovládané firmy DUO M & D s.r.o. Obviněný Pavel Vácha uzavřel, že je dán rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů.
7. Dále Pavel Vácha vyčetl nižším soudům, že neprovedly navrhované podstatné důkazy, a to písmoznalecký posudek vztahující se k podpisům na žádostech ZAURAKu o poskytnutí dotace. Žádosti podepisoval dovolatelův syn Filip, a byť je na některých předtiskem vyznačen dovolatel, podpisy na žádostech nejsou jeho pravými podpisy. Dovolatel uzavřel, že trestného činu podle § 212 tr. zákoníku se dopouští ten, kdo v žádosti uvede nepravdivé údaje a měl-li být touto osobou dovolatel, pak mělo být jednoduchým a jednoznačným důkazem – totiž písmoznaleckým posudkem – zjištěno, zda to byl právě on, kdo předmětné žádosti podepsal. Neprovedení takového důkazu dovolatel označil za zásadní a podstatnou vadu.
8. Nesprávné právní posouzení obviněný Pavel Vácha shledal v tom, že za předpokladu, že jeho jednání by bylo možno pokládat za deliktní, nelze je kvalifikovat jako spolupachatelství, neboť veškeré podstatné kroky vedoucí k naplnění skutkové podstaty trestného činu prováděl syn Filip. Dovolatel synovi poskytl pouze finanční a faktickou podporu v podobě prostor a občasné výpomoci při drobných činnostech. V podstatě v obdobném rozsahu jako dovolatelova manželka Milena, která byla obžaloby zproštěna. Pokud by tedy jednání dovolatele mělo být deliktní, pak pouze jako pomoc, a nikoliv jako spolupachatelství.
9. Pod kategorii nesprávného právního posouzení obviněný Pavel Vácha podřadil i své námitky k uloženému trestu. Připustil, že dřívější obhajoba požadavkem na osobní výslechy desítek zdravotně postižených osob prodloužila řízení, takový procesní postup však nelze promítnout v neprospěch obviněných, kteří jako právní laici s důvěrou spoléhali na své obhájce. Vyzdvihl, že uložený trest šel výrazně nad návrh státního zástupce a v porovnání s jinými trestními věcmi se trest jeví jako nepřiměřeně přísný.
10. Konečně namítl, že soudy neměly ignorovat, ale vyslechnout a pracovat s argumentací obhajoby a provést jasné důkazy, které by neumožňovaly prostor pro formulace vyjadřující víru či míru pravděpodobnosti. Neobjektivnost nalézacího řízení dovolatel manifestoval na tom, že prvostupňový soud se opřel o svědkyni, která s dovolatelem vedla a prohrála majetkový spor, a naopak nenechal své úvahy ovlivnit desítkami zaměstnanců, kteří vypovídali v dovolatelův prospěch. Argumentací obviněného se nezabýval ani odvolací soud, který pouze napravil procesní neobratnost týkající se náhrady škody.
11. Obviněný Pavel Vácha navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil prvostupňový i druhostupňový rozsudek jeho se týkající a sám ve věci rozhodl, popřípadě, aby přikázal odvolacímu soudu věc v nezbytném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
12. Obviněný Filip Vácha uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě – jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. To shledal v uložení trestu odnětí svobody ve výměře odporující ústavnímu principu proporcionality trestní represe. Namítl, že relevantní judikatura formulovala postulát, že každý zásah do práv a svobod jednotlivce musí být náležitě ospravedlněn, což v trestním právu představuje naplnění účelu trestu. Trestněprávní nauka rozeznává řadu účelů trestních sankcí, které se obvykle vzájemně kombinují tak, aby byla zohledněna jak potřeba spravedlivého postihu, tak zajištění bezpečnosti občanů a majetku, dosažení převýchovy, jakož i zjednání nápravy po spáchaném činu.
Jednotlivé účely trestu přitom mohou být ve vzájemném konfliktu, který je nutno řešit deklarováním primárního účelu. Český zákonodárce nenastínil hierarchii mezi jednotlivými účely trestu, a proto je zapotřebí nalézat ospravedlnění pro zásahy do základních práv a svobod cestou interpretace zásad pro ukládání trestu. Každé uložení trestu musí přísně sledovat a respektovat principy proporcionality a ultima ratio, což se neomezuje jen na výměru trestu v limitech trestní sazby, ale váže obecné soudy též k tomu, aby uvnitř stanoveného rozmezí trestní sazby zachovávaly maximu trestat podobné případy podobně.
13. Obviněný se ohradil proti závěru odvolacího soudu, že trest mu uložený nevybočuje z rozhodných kritérií. Výše škody sice násobně překračuje hranici velkého rozsahu, nemůže však sama o sobě zvyšovat povahu a závažnost činu natolik, aby ospravedlnila kombinaci trestu odnětí svobody ve výměře 8 let s citelným peněžitým trestem a trestem zákazu činnosti uloženém v maximální zákonné výměře. Dovolatel nerozporoval, že trestněprávní kritérium způsobené škody naplňuje celá vylákaná dotace, od níž nelze odečítat částky, které zaměstnancům skutečně byly vyplaceny, ani zákonné odvody za ně, tato okolnost však může mít význam právě z hlediska povahy a závažnosti trestného činu i celkové míry společenské škodlivosti v rámci úvah o adekvátním trestu. Je-li totiž předmětem ochrany majetek státu, pak je třeba vzít v potaz reálnou škodu, což si vyžaduje zohlednění skutečně vyplácené mzdy i zákonných odvodů. To v dané věci platí o to víc, že údaje o mzdách zaměstnanců byly sice uváděny nepravdivě, avšak v některých případech byla reálná odměna zaměstnanců vyšší, což vedlo k formulaci skutkové věty, že se „povětšinou“ jednalo o mzdu ve výši 2 000 Kč. Tato okolnost do značné míry odlišuje projednávanou věc od jiných kauz podobného typu, v nichž vytvoření pracovních míst sledovalo pouze jediný cíl, a to neoprávněné získání dotace, přičemž práce mnohdy vůbec vykonávány nebyly. V řešeném případě naproti tomu je možné zohlednit, že někteří zaměstnanci ZAURAKu dostávali odměnu vyšší než oněch 2 000 Kč nebo dokonce odměnu blížící se částce deklarované vůči poskytovateli dotace. Někteří zaměstnanci navíc měli být obeznámeni s tím, že jejich zaměstnavatel pobírá na jejich zaměstnávání příspěvek ve výši přesahující jim vyplácenou mzdu, což však neřešili. Dále je namístě zohlednit, že ačkoliv dlouhodobost a systematičnost stíhaného jednání nesvědčí ve prospěch dovolatele, jeho jednání nevykazuje znaky zvláštní sofistikovanosti. Určitou váhu bylo možno přisoudit také jeho doznání, neboť i částečné nebo opožděné doznání lze přiznat jako polehčující okolnost.
14. Obviněný nižším soudům vyčetl, že kladly důraz především na kritérium povahy a závažnosti trestného činu, respektive spíše jen na některá hlediska této kategorie, a stranou svých úvah ponechaly další relevantní kritéria. Takto nesprávně arbitrárně bagatelizovaly dovolatelovo dobré rodinné a sociální zázemí, a bylo namístě zohlednit rovněž dobu, která uplynula od spáchání trestného činu. To zvlášť v kontextu řádného života obviněného, jaký vedl před a rovněž i po spáchání trestného činu. Stíhané jednání tak představuje ojedinělý exces. Nebyly také shledány žádné z dalších tradičních prediktorů recidivy.
15. Obviněný uzavřel, že bylo zapotřebí, aby se soudy vypořádaly s účinky a důsledky trestů z hlediska subsidiarity přísnějšího postihu vůči postihu mírnějšímu a dovodil nedostatečnou, částečně nepřezkoumatelnou a věcně neadekvátní individualizaci jemu uloženého trestu.
16. Připustil, že nelze nic namítat proti kombinaci zvolených druhů trestů. Jejich intenzita však s výše zmíněnými pravidly pro stanovení jejich výměry a s požadavkem subsidiarity přísnějšího postihu nekoinciduje. Obviněný poukázal na disproporcionalitu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen, a na s tím se pojící porušení principu předvídatelnosti a rovnosti před zákonem. Upozornil na rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T 5/2017, kde za prakticky identickou trestnou činnost, kterou byla navíc způsobena vyšší škoda než nyní v projednávaném případě, byly tamním pachatelům uloženy tresty odnětí svobody v rozmezí od 6 do 6,5 roku nepodmíněně. Z tohoto hlediska se dovolateli uložený trest odnětí svobody ve výměře 8 let v kombinaci s citelným peněžitým trestem a trestem zákazu činnosti v maximální výměře jeví jako takřka exemplární potrestání. Za adekvátní výše popsaným hlediskům shledal trest odnětí svobody ve výměře okolo 6 let v kombinaci s trestem zákazu činnosti a peněžitým trestem ve výměře, jaká byla zvolena nižšími soudy.
17. Obviněný Filip Vácha proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a následně mu sám uložil trest odnětí svobody na 6 let s ostrahou. Případně, aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
18. K dovoláním obou obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
19. Odmítl, že by námitky obviněného Pavla Váchy podřazované pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto odpovídaly, neboť Pavel Vácha jimi nevyjádřil zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze zpochybňoval výsledky provedeného dokazování, aniž by konkrétně uvedl, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutkové závěry. Zmíněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky Pavla Váchy k neprovedení písmoznaleckého posudku. Tento důkaz nepředstavoval důkaz podstatný a prvostupňový soud ostatně dostatečně vysvětlil, proč tento důkazní prostředek považoval za nadbytečný.
20. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. formálně odpovídají námitky obviněného Pavla Váchy, jimiž nesouhlasil s posouzením svého jednání jako spolupachatelství. Tyto námitky však nelze považovat za opodstatněné. Jednání obviněného Pavla Váchy vyvěralo ze zjevného společného zájmu sdíleného s jeho synem Filipem získat neoprávněně dotaci, čehož nakonec dosáhli postupnými, koordinovanými a provázanými kroky tvořícími jeden celek. Jednání obviněného Pavla Váchy bylo nedílnou součástí společného jednání s jeho synem Filipem a nešlo proto o pouhou pomoc, nýbrž o spolupachatelství.
21. Námitky obou obviněných proti uloženému trestu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídají. Výhrady proti přiměřenosti trestu mohou připadat v úvahu pouze u zjevných zásahů do základních práv, pokud by uložený trest byl v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe. Tresty uložené obviněným však nejsou natolik přísné, nepřiměřené a zjevně nespravedlivé, aby z tohoto rámce vybočovaly. A to ani s ohledem na celkovou délku trestního řízení. Pojem nepřiměřené délky trestního řízení a vztah mezi proporcionalitou uloženého trestu na straně jedné a délkou řízení na straně druhé nelze vyjádřit numericky, neboť je podmíněn charakterem projednávané věci, její složitostí, chováním obviněného i chováním příslušných orgánů. Není přitom vyloučeno, že i v případě nepřiměřené délky trestního řízení může při úvaze o výši trestu převážit značně vysoký stupeň společenské škodlivosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2508/08). V nyní posuzované věci bylo trestní stíhání obviněných zahájeno 17. 5. 2019, přičemž obžaloba na ně byla podána 19. 2. 2021. Řízení před soudem bylo skončeno 22. 5. 2024. Doba trestního stíhání v trvání 5 let tak nebyla nijak extrémní.
22. Mimo jakékoliv důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. jsou také námitky obviněného Filipa Váchy, jimiž poukázal na nepoužití § 58 tr. zákoníku. Státní zástupce v tomto ohledu upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 317/2020 uveřejněné pod č. 7/2021-I Sb. rozh. tr.
23. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. státní zástupce zdůraznil, že tento dovolací důvod předpokládá spojení s některým z ostatních důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Lze jej tedy úspěšně namítnout toliko v případě, že byla zjištěna existence vady zakládající některý z ostatních důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před prvostupňovým soudem. Rozhodnutí nižších soudů však žádnou takovou vadou zatížena nejsou, a proto není dán ani obviněným Filipem Váchou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
24. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání · obviněného Pavla Váchy podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a · obviněného Filipa Váchy podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. ř. Navrhl, aby rozhodnutí o odmítnutí obou dovolání Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání s oporou v ustanovení v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Souhlas s konáním neveřejného zasedání státní zástupce vyslovil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
25. Dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňují obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
26. Obvinění založili svá dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda obviněnými vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.
27. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnými označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], a · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.
Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24 odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
29. S prvou alternativou tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů) se námitky obviněného Pavla Váchy rozcházejí. Obviněný zde neoznačuje žádný rozpor, natož pak zjevný, a toliko v obecné rovině poukazuje na okruhy důkazů, které mají prokazovat jím tvrzenou verzi událostí. Tyto jeho námitky se nikterak nevymykají z obvyklých nekonkrétních stesků nad hodnotícími úvahami nižších soudů, s nimiž tento dovolatel vede prostou polemiku.
Obviněný Pavel Vácha předkládá vlastní názor, jak měly soudy důkazy hodnotit, respektive co z nich (ne)měly zjistit, aniž by se jakkoliv ve svých dovolacích námitkách nořil do otázek provázanosti jednotlivých důkazů a jejich vzájemné korelace, jak správně učinily soudy nižších stupňů. Obviněný tak selektuje provedené důkazy, kdy upřednostňuje a zveličuje ty, které vyhovují jeho představám, a naopak upozaďuje či přechází ty, které se mu nehodí. Naproti tomu hodnotící úvahy nižších soudů jsou dostatečně podrobné, přesvědčivé a zaobírají se důkazy nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemné provázanosti.
Neopomíjejí tedy žádný prvek provedeného dokazování, nevykazují žádnou logickou mezeru a vypořádávají se právě i s těmi důkazy, které obviněný Pavel Vácha prosazující pouze určitý náhled jednostranně vyzdvihuje. Nižší soudy takto podrobně a přiléhavě vysvětlily, proč učinily skutkové závěry, proti nimž obviněný Pavel Vácha pouhým obecným vyjádřením nesouhlasu brojí.
30. Pokud by však se značnou měrou tolerance bylo možno obviněným Pavlem Váchou vznášené námitky pod prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu podřazovat, pak jde o námitky zjevně neopodstatněné. I zde platí to, co uvedeno shora o selekci jednotlivých důkazů a jejich (dez)interpretaci, která se snaží vyvolat dojem masivních nesrovnalostí, jež však ve skutečnosti dány nejsou. Obviněný Pavel Vácha do jisté míry bazíruje na konkrétní dílčí aktivitě (vypracování plakátu, umisťování po městě, podávání inzerátů, uzavírání pracovní smlouvy), ohledně níž rozporuje, že by ji vykonával.
Skutková zjištění prvostupňového soudu však takto puristicky konstruována nejsou, respektive nestojí na „slovíčkaření“, s jakým pracuje tento dovolatel. Jeho angažmá na stíhaném jednání tak nespočívá v tom, že by byl viděn, jak tiskne plakát, vylepuje jej po městě, diktuje inzerát a podobně. Jeho participace na skutku není zbudována na tom, že by musel fyzicky osobně vykonávat některou z těchto dílčích aktivit, ale že ji zadal či nechal odvést jinými osobami. Obviněný Pavel Vácha tedy takto zúženou optikou odmítá svůj podíl na inzerci či uzavírání pracovních smluv, opomíjí však, že i) inzerce byla umístěna mimo jiné na jím provozované zastavárně (viz například výpověď svědkyně D.), ii) dále že od něho se dozvěděli o možném zaměstnávání v ZAURAKem například svědci B., C., M., D., K.
a M., iii) rovněž že některým svědkům vysvětloval okolnosti týkající se výkonu jejich práce (svědci H., K., F.), a iv) byl i přítomen při uzavírání pracovních smluv (svědci B., B., B., B., Č., D., D., F.) a sděloval též výši mzdy 2 000 Kč. Obdobně zúženou optikou obviněný Pavel Vácha přehlíží, že jeho jméno bylo uvedeno v záhlaví pracovních smluv, což postrádá logiku, pokud měl být „tváří“ ZAURAKu jeho syn Filip. Stejnou metodou obviněný Pavel Vácha rozporuje výběry hotovostních částek z bankomatů, pomíjí však, že on sám založil 25 „průtokových“ účtů, které ovládal a z nichž přeposílal zpět na účty ZAURAKu peníze předstírající bezhotovostní výplatu mzdy zaměstnancům.
Totožně zavírá oči před výpověďmi svědků referujících o tom, že inicioval založení tzv. sdílených účtů zaměstnanců, k nimž měl přístup, a které fakticky a pravidelně ovládal přes internetové bankovnictví.
31. Také námitky obviněného Pavla Váchy uplatněné k třetí alternativě uvedeného dovolacího důvodu se s ní spíše míjejí, neboť písmoznalecký posudek nelze mít za důkaz podstatný. I kdyby totiž z něho vyplynulo, že podpisy vyvedené na žádostech o dotaci nejsou podpisy tohoto obviněného (což ostatně mnohde připouštějí i nižší soudy), neměnilo by to nic na jeho angažmá ve vylákávání dotací, neboť to pochopitelně nespočívalo jenom v podpisu příslušné žádosti, která byla toliko jedním z mnoha článků důmyslně zbudovaného řetězce. A protože nižší soudy opodstatněně dovodily, že obviněný Pavel Vácha se více než aktivně angažoval v celé řadě dalších článků zmíněného systému, pak případné jeho nepodílení se na jednom z nich (podepisování žádostí) je zcela nerozhodné pro posouzení jeho trestní odpovědnosti.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
32. Pod tento dovolací důvod lze podřazovat námitky obviněného Pavla Váchy proti tomu, že jeho jednání bylo posouzeno jako spolupachatelské s jeho synem Filipem, ačkoliv se dle přesvědčení dovolatele mělo jednat toliko o pomoc. Tyto námitky jsou však zjevně neopodstatněné. Jak zmíněno již výše, obviněný Pavel Vácha se podílel širokospektrálně na drtivé většině článků řetězce aktivit, které se navzájem prolínaly, doplňovaly jedna druhou a směřovaly k jedinému cíli, jímž bylo generování finančních prostředků z neoprávněně vylákané dotace. Obviněný Pavel Vácha si takto počínal s vysokou měrou informovanosti, orientovanosti v dané problematice a byl tak jedním z tvůrců propracovaného systému, který svým jednáním udržoval v chodu, reagoval příslušnými změnami na nově vyvstalé požadavky tak, aby systém byl i nadále provozuschopný a rovněž i významným způsobem tyl z výnosů, které tento systém vytvářel. Podrobnosti k míře jeho angažmá jsou podrobně rozvedeny v bodech 479. – 560. prvostupňového rozsudku a zjednodušeně je lze sumarizovat v následující tabulce:
§ tvořil vydané faktury (tvrdí účetní Kassay) § na jeho zastavárně visela inzerce (např. sv. D.) § od něho se dozvěděli o zaměstnání např. sv. B., C., M., D., K., M., § vysvětloval záležitosti stran výkonu práce (sv. H., K., F.) § byl uveden v záhlaví pracovních smluv § byl přítomen při uzavírání pracovních smluv (sv. B., B., B., B., Č., D., D., F.) a sděloval výši mzdy 2 000Kč § vysvětloval vyšší částku mzdy na platebním výměru než domluvenou tím, že je to kvůli podpoře od úřadu práce (sv. H.) § někdy, byť výjimečně vyplácel mzdu § ovlivňoval či fakticky rozhodoval o ukončení pracovního poměru s nepohodlnou – „šťouralkou“ dožadující se výplatních pásek (sv. F.) § vyhrožoval sv. Š., která jej konfrontovala s tím, že zaměstnanci dostávají menší mzdu, než jaká jim náleží dle mistrové L. byl řídící osobou (o tom referuje její pozůstalá dcera Š.) a mistrová L. se jej bála (tvrdí sv. P.) § reguloval výrobu (sestavování růženců) tak, že byl dokonce vnímán jako vedoucí dílny (sv. K.) § vymáhal kompenzaci (odpracování), když si zaměstnanec vybral něco ze sdíleného účtu (sv. V.) § dostavoval se osobně na ÚP, aby rozhodnutí o příspěvcích nabyla rychleji právní moci § založil 25 „propíracích“ účtů, které ovládal a přes které přeposílal platby § inicioval založení sdílených zaměstnaneckých účtů, k nimž měl přístup a které fakticky pravidelně ovládal přes internet banking § nelibě nesl, když zaměstnanec odmítal založit si sdílený účet (sv. H.) § profitoval z ukradených peněz - fin. toky na účet DUO M&D s.r.o., jejímž byl beneficientem a která koupila pohledávku za AREÁLem KRNSKO, jíž pak započetla na svůj závazek vůči AREÁLu KRNSKO z titulu kupní ceny na nemovitost § naverboval Kassaye jako nového jednatele ZAURAKu § vyhrožoval sv. D. před výpovědí v přípravném řízení
33. Uvedenou rozsáhlou participaci obviněného Pavla Váchy na celé škále jednotlivých dílčích aktivit tvořících celek nelze interpretovat jako nějakou náhodnou či epizodní podporu synovi Filipovi v jeho podnikání. Nižší soudy proto jednání obviněného Pavla Váchy správně posoudily jako spolupachatelské.
34. Naproti tomu pod uvedený dovolací důvod nelze podřazovat námitky obou obviněných proti uloženým trestům. To platí v plném rozsahu o námitkách obviněného Pavla Váchy, které jsou v tomto směru veskrze obecné.
35. Výhrady obviněného Filipa Váchy jsou sice o poznání konkrétnější, nicméně ani na jejich podkladě nelze dospět k závěru, že trest uložený tomuto dovolateli je natolik přísný, nepřiměřený a zjevně nespravedlivý, že vybočuje z ústavního rámce proporcionality trestní represe. Nižší soudy nepřehlédly žádnou podstatnou okolnost rozhodnou pro ukládání trestu, což v zásadě nerozporuje ani obviněný Filip Vácha, který se toliko domáhá toho, aby určitým okolnostem byla přiznána vyšší váha, než jakou jí přisoudily nižší soudy.
36. Obviněný Filip Vácha takto poptává zohlednění toho, že pokud by tzv. nepodváděl, tak určitá dotace odvíjející se od skutečně vyplácených mezd a odvodů by jejím poskytovatelem přiznána byla. Za moment odlišující jeho trestní věc od jiných kauz podobného typu pak pokládá to, že práce byly zdravotně postiženými zaměstnanci skutečně vykonávány. Ani jeden ze zmíněných momentů však nelze mít za natolik významný, aby to mělo dopad na společenskou škodlivost stíhaného jednání. Obvinění nastolili model jakéhosi trvale udržitelného stroje na obohacování se z dotací, což sebou neslo reálné zaměstnávání zdravotně znevýhodněných osob a jejich honorování. Tím sice obvinění snížili krátkodobý zisk (nízké mzdy plus odvody z deklarovaných mezd představovaly určitý náklad stojící proti výnosu z dotace), tato „nevýhoda“ jim však umožňovala udržet podvodný systém v chodu dlouhodobě. To oproti modelu maximalizace okamžitého zisku, kdy práce zdravotně znevýhodněnými osobami vůbec vykonávány nejsou, popřípadě nejsou hrazeny odvody z mezd, což však zpravidla vyjde záhy najevo, čímž se stroj na obohacování z dotací zhroutí. Nelze proto souhlasit s tím, že jednání obviněných by bylo nějak solidnější a celospolečensky laskavější. S nadsázkou řečeno, jde o obdobnou argumentaci, jako kdyby zloděj okrádající po dlouhou dobu poškozené po menších, nenápadnějších částkách tvrdil, že jeho jednání je méně škodlivé než jednání jeho kolegy, který ukradl naráz vše, co mohl.
37. Společenskou škodlivost jednání obviněných nikterak nesnižuje ani vědomost některých zaměstnanců o tom, že jejich zaměstnavatel pobírá příspěvek přesahující výši jejich mzdy. To platí jak v obecné rovině, kdy vědomost třetí osoby o páchání trestné činnosti někým jiným zpravidla roli nehraje, tak tím spíše v projednávaném případě. Ti zaměstnanci, kteří věděli, že zaměstnavatel na jejich mzdu pobírá příspěvky vyšší než jim vyplácená odměna, totiž byli rádi i za to, co reálně dostávali, a proto rozpor nijak neřešili (svědci K. a Z. P.) anebo když se s takovým zjištěním obrátili na někoho ze společnosti, byl s nimi pracovní poměr ukončen (viz svědkyně F.). Naopak, pokud by této úvahové lince mělo být popřáno sluchu, pak jde spíše o okolnost, která svědčí proti obviněným, neboť ti zneužili zúženého manévrovacího prostoru zdravotně handicapovaných zaměstnanců, kteří díky svému horšímu uplatnění na pracovním trhu mohou být náchylnější k tomu tolerovat nejrůznější příkoří, jimž budou ze strany zaměstnavatele vystaveni.
38. Protože nižší soudy neopomněly žádné z individualizačních kritérií, nelze mít tresty obviněným uložené za odporující principu proporcionality trestní represe jen proto, že obvinění by si představovali postih mírnější. Příměr obviněného Filipa Váchy k rozhodnutí brněnského krajského soudu založený na mechanickém porovnávání jednotlivých veličin je přinejmenším problematický. V tamní věci bylo podáno odvolání jen ze strany tamních obviněných, takže je otázkou, zda tam spíš nešlo o příliš mírné tresty prvého soudu, které nebylo možno zpřísnit v odvolacím řízení díky absenci odvolání státního zástupce podaného v neprospěch. Paušální porovnání s jinou věcí tedy je pochybné, protože vada „nepřiměřenosti“ nemusí tkvět v napadané věci (kde je namítaná nepřiměřená přísnost), ale může stíhat naopak onu „vzorovou“ kauzu (kde může naopak jít o nepřiměřenou mírnost). Disproporcionalitu proto nelze odvíjet bez stanovení normové hladiny jen odpočtem rozdílů mezi srovnávanými veličinami (dvouletý rozdíl mezi zdejší věcí ukládající trest odnětí svobody na 8 let a tamní věcí ukládající trest odnětí svobody na 6 let). Určením trestní sazby 5– 10 let dal zákonodárce najevo, že trestné činy tohoto typu chce primárně trestat nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Z hlediska nepodmíněnosti sankce tak s polehčujícími okolnostmi pracovat příliš nelze, ledaže by šlo o okolnosti natolik mimořádné, že by vedly k úvahám o aplikaci § 58 tr. zákoníku a v rámci toho pak eventuálně dále až dokonce k podmíněnému trestu. To situace obviněného Filipa Váchy nebyla. V zájmu korektnosti nutno dodat, že v tomto směru nevznáší námitky ani tento dovolatel. Polehčující okolnosti se tak mohly projevit „jen“ v rámci výměry nepodmíněného trestu uvnitř zákonné trestní sazby a zde všechny polehčující okolnosti vzaly nižší soudy v potaz.
39. Jakkoliv je pravdou, že u obviněného Filipa Váchy nejsou žádné z obvyklých prediktorů recidivy, nelze na druhou stranu přehlížet, že projednávaná trestná činnost spadá svým charakterem do tzv. „kriminality bílých límečků“, jejíž pachatelé se zpravidla rekrutují z okruhu vzdělaných, inteligentních, sociálně ukotvených osob s poměrně stabilním rodinným zázemím, neoddávajících se nadměrné konzumaci návykových látek a neholdujících sociopatologickým jevům. Uvedenými typickými vlastnostmi této specifické množiny pachatelů proto příliš v rámci individualizace trestu argumentovat nelze, neboť mělo-li by tomu tak být, pak by de facto automaticky připadalo v úvahu ukládání trestu odnětí svobody jen při spodní hranici trestní sazby. Tím by ovšem de facto došlo k její modifikaci oproti tomu, jak ji nastavil zákonodárce. Jinak řečeno, je-li určitý prvek pravidelnou a standardní součástí nějakého jevu, pak jej nelze pokládat za zvláštní individualizační kritérium.
40. Temporální prvek vyzdvihovaný obviněným Filipem Váchou rovněž nelze příliš přeceňovat, a to ani z hlediska jím vyzdvihovaného jedinečného excesu z jinak řádného života. Jak zmíněno již výše, jinak řádný život je většinou obvyklým parametrem u pachatele kriminality bílých límečků, a v tomto ohledu se obviněný Filip Vácha z této kriminologické množiny ničím nevymyká. A pokud ano, pak jde o skutečnost svědčící spíše v jeho neprospěch, neboť stíhaného jednání se dopustil coby 25letý muž poměrně záhy po zahájení své profesní kariéry. Jinak řečeno, u obviněného Filipa Váchy nelze argumentovat tím, že po mnoha letech poctivého podnikání a vedení řádného života sešel ze správné cesty, na kterou se následně zase vrátil. Navíc má-li být argumentováno časovými okolnostmi, pak tento návrat na správnou cestu není patrně zcela důsledný, neboť obviněný navzdory svému majetkovému zázemí neuhradil k momentu rozhodování druhostupňového soudu na náhradě škody zhola nic, což na argumentaci o jedinečném excesu a o vedení řádného života po stíhaném jednání vrhá jistý stín.
41. Nepřiměřenou přísnost (natožpak exemplárnost a zjevnou nespravedlnost) nelze dovozovat ani z kombinace trestů, které prvostupňový soud obviněnému Filipu Váchovi uložil. Peněžitý trest byl vyměřen coby jedna padesátina způsobené škody. To s nadsázkou řečeno odpovídá 2% úročení jistiny, a to navíc nikoliv ročně, nýbrž za nejméně osm let uběhnuvších od vyinkasování poslední dotace do momentu rozhodování druhostupňového soudu. To je „produkt“ v tuzemské finanční sféře zcela nevídaný. Takto stanovený peněžitý trest pak byl sestaven z výměry pouhých 100 denních sazeb, což odpovídá zhruba devítině zákonného rozpětí (20 až 730 denních sazeb). Trest zákazu činnosti byl sice vyměřen při samé horní hranici zákonných mezí, jde však o přijatelnou reakci na to, že obviněný Filip Vácha se hned na počátku své profesní dráhy dopustil závažné trestné činnosti, k níž zneužil handicapované osoby
42. Sumárně řečeno v trestech uložených oběma dovolatelům Nejvyšší soud neshledal vybočení z ústavního rámce proporcionality trestní represe.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
43. Dovolací důvod podle tohoto ustanovení obviněný Filip Vácha neuplatnil v prvé alternativě – tedy, že mu bylo upřeno právo na přístup k druhé instanci. Uplatnil jej v alternativně druhé – totiž, že odvolací soud v rámci svého přezkumu neodstranil vadu vytýkanou již v řádném opravném prostředku. Tento dovolací důvod lze ovšem úspěšně uplatnit jen tehdy, byla-li zjištěna vada zakládající některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., jež by zatěžovala řízení před soudem prvního a druhého stupně. To se však v projednávané věci nestalo, neboť námitky obviněného Filipa Váchy k namítanému jinému dovolacímu důvodu se s ním míjely. V. Způsob rozhodnutí
44. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněných plyne, že: · obviněný Pavel Vácha vznesl ve svém dovolání jednak námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody míjejí, a jednak výhrady, které se s dovolacími důvody sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné; Nejvyšší soud proto o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné; · obviněný Filip Vácha ve svém dovolání vznesl námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody míjejí; proto Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
45. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. Petr Šabata předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů