3 Tdo 20/2010
U s n e s e n í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20.
ledna 2010 o dovolání obviněné A. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 19. 8. 2009, sp. zn. 8 To 56/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 4/2008, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné A. K. odmítá.
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2008, sp. zn. 1 T 4/2008, byla
obviněná A. K. uznána vinnou trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění městského soudu dopustila tím, že:
„dne 28. 9. 2007 v době kolem 20.30 hod ve svém bytě v P., J., po předchozí
slovní rozepři se svým přítelem D. Č., uchopila pistoli zn. Margolin MC 5,6 mm,
opatřenou tlumičem hluku, a v úmyslu usmrtit opakovaně na poškozeného, který
stál zády k ní, nejméně sedmkrát vystřelila z bezprostřední vzdálenosti,
přičemž jej sedmkrát zasáhla, a způsobila mu střelná poranění obou plic a levé
komory srdce, zástřely druhého hrudního obratle a pravé kyčelní kosti, levé a
pravé lopatkové krajiny, přičemž v důsledku střelných poranění došlo k
zakrvácení dutiny hrudní a osrdečníkového vaku, nedokrevnosti orgánů a otoku
mozku, následkem čehož poškozený následně na místě zemřel, přičemž smrt byla
neodvratitelná i v případě okamžitého odborného lékařského zákroku.“
Za tento trestný čin jí byl podle § 219 odst. 1 tr. zák. uložen. trest odnětí
svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm.
d) tr. zák. zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná K. odvolání směřující do všech výroků
rozsudku. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 8 To
56/2009, odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná A. K. prostřednictvím svého
obhájce dovolání opřené o ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že
rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení jejího jednání,
když v době spáchání činu byla vyloučena její trestní odpovědnost pro
nepříčetnost podle § 12 tr. zák. Podle dovolatelky ze znaleckého posudku z
oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného MUDr. D. D. vyplývá, že
v době spáchání činu byly její ovládací schopnosti vymizelé.
Poukazuje také na to, že soudy připustily, že mezi ní a poškozeným byl ještě
před zahájením střelby napjatý vztah, z čehož lze podle ní dovodit, že byla
nepříčetná s ohledem na nezvládnutelný afekt vyvolaný napjatou situací, jak to
vyplývá ze znaleckého posudku MUDr. D. Nicméně soudy se v rozporu s tím
přiklonily ke znaleckému posudku MUDr. P., který patří k psychiatrické škole,
která tzv. nezvládnutelný afekt neuznává jako důvod vymizení ovládacích a
rozpoznávacích schopností, tedy jako důvod nepříčetnosti jednání pachatele.
Obviněná nicméně zdůrazňuje, že i tento znalec u ní připustil alespoň určité
snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností.
Obviněná dále namítá, že Psychiatrická klinika 1. LF a Vinohradská fakultní
nemocnice v P., kde byla po propuštění z vazby dlouhodobě hospitalizovaná, měly
možnost její observace nepoměrně delší dobu než znalci prof. V. a MUDr. P.
Dovolatelka poukazuje na ustanovení § 110 tr. ř. s tím, že podle jejího názoru
měl být v daném případě vypracován revizní znalecký posudek o vyšetření jejího
duševního stavu. Zároveň upozorňuje na to, že MUDr. D. není osamoceným
zastáncem psychiatrické školy, kterou MUDr. P. neuznává, nýbrž že mezi její
představitele patří například i prof. C. H.
Dovolatelka poukazuje rovněž na to, že během určitého úseku psychologického
vyšetření prováděného prof. V. nebyl přítomen tlumočník z maďarštiny a nelze
tak vyloučit, zda neovlivnilo výsledek testů, když jí měl znalec navádět, jak
má odpovědět na zadané otázky. Má za to, že tím bylo porušeno její právo na
spravedlivý proces, konkrétně čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod, zaručující právo na bezplatnou pomoc tlumočníka.
V petitu svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené
usnesení odvolacího soudu a rovněž rozsudek soudu nalézacího a věc vrátil
městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí se závazným pokynem k
vypracování nového znaleckého posudku za účelem vyloučení nebo potvrzení její
nepříčetnosti, když ke znaleckému posudku vypracovaného znalcem prof. J. V.
nelze podle ní přihlédnout, jelikož nebyl vypracován v souladu s právem na
spravedlivý proces. Současně obviněná požádala o odložení výkonu napadeného
rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila písemně podle §
265h odst. 2 tr. ř. V úvodu svého vyjádření konstatuje, že deklarovaným
dovolacím důvodem lze napadat nesprávnou aplikaci hmotného práva, nikoli
nesprávnost v provádění důkazů, jejich hodnocení či vyvozování skutkových
závěrů.
V návaznosti na to vyslovuje názor, že obviněná svými námitkami zcela míjí
uplatněný dovolací důvod, který jen formálně deklarovala. V posuzovaném případě
nejvyšší státní zástupkyně neshledala extrémní nesoulad mezi učiněnými
skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.
Má za to, že skutečnosti rozhodné pro trestní odpovědnost obviněné mají logické
zakotvení v provedených důkazech, s jejichž obsahem korespondují.
V petitu svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden
v § 265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněnou A. K. v jejím dovolání
lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr.
ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je
nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §
265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl
nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného
činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak
jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost
skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatoval, že dovolací námitky obviněné směřují sice proti
posouzení její osoby jako příčetné a tudíž trestně odpovědné pachatelky dle §
12 tr. zák., avšak nejedná se o námitky proti právnímu posouzení, jak to
uplatněný dovolací důvod předpokládá. Dovolatelka totiž primárně napadá
skutkové závěry znalců MUDr. P. a prof. V. o tom, v jakém psychickém stavu se v
době střelby na poškozeného nacházela, a zda v té době byla schopna s ohledem
na afekt, který prožívala, své jednání ovládat. Podle těchto znalců nešlo o
afekt patický, míru snížení ovládacích schopností obviněné stanovili jen jako
nepodstatnou, zatímco podle posudku znalkyně MUDr. D., byla míra snížení
ovládacích schopností obviněné v době činu vyšší než podstatná. Každopádně, ani
podle závěrů MUDr. D. nešlo u obviněné o úplné vymizení ovládacích schopností,
jak se to nesprávně prezentuje v dovolání.
Nejvyšší soud v této souvislosti vyzdvihuje, že z obsahu spisu je zřejmé, že
městský soud provedl v hlavním líčení důkaz oběma znaleckými posudky, přičemž
dal zpracovatelům obou posudků dostatečný prostor vyjádřit se k závěrům
oponentního posudku, aby si tak ujasnil, jaké jsou mezi závěry posudků rozdíly
a zda jsou podstatné. Nalézací soud poté, z pohledu Nejvyššího soudu, logicky a
zevrubně vysvětlil, proč se přiklonil k závěrům posudku MUDr. P. a prof. V.,
když vyzdvihl, že ani podle posudku MUDr. D. nešlo u obviněné o úplné vymizení
jejích rozpoznávacích či ovládacích schopností. Oba posudky se podstatněji
lišily jen ve stanovení míry snížení ovládacích schopností.
Ústřední dovolací námitka obviněné tedy nebyla založena na výhradách vůči
právnímu posouzení skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem, nýbrž na
prosazování odlišného hodnocení důkazů, než ke kterému ohledně duševního stavu
obviněné v době činu dospěl městský soud postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. V
této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že i znalecký posudek podléhá procesu
hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Soud musí prověřit znalecký posudek,
zda přihlédl ke všem relevantním skutečnostem, zda se jeho závěry opírají o
řádně provedené důkazy, zda závěry posudku logicky vyplývají ze skutkových
zjištění (srov. č. 40/1972, 55/1986, 2/1989-I Sb. rozh. tr.). K návrhu obhajoby
na vypracování revizního znaleckého posudku Nejvyšší soud podotýká, že pokud
jsou ve věci vypracovány dva znalecké posudky, jejichž závěry se částečně liší,
neznamená to automaticky, že je nutno přistoupit k vypracování třetího,
revizního posudku. Soud může v souladu se shora popsaným postupem oba posudky
porovnat a řádně odůvodnit, ke kterému z nich a proč se přiklonil (k tomu viz
č. 11/1987 Sb. rozh. tr.). Tak tomu bylo v posuzovaném případě, kdy městský
soud pečlivě zdůvodnil, proč považuje první ze zmíněných znaleckých posudků za
správný, korespondující dalším provedeným důkazům (zejména těm, které
prokazovaly chování obviněné při činu a po něm), jakož i závěr, že vypracování
revizního znaleckého posudku o vyšetření duševního stavu obviněné se v tomto
případě jeví nadbytečné (blíže viz str. 27 rozsudku městského soudu).
Mezi námitky vybočující z uplatněného dovolacího důvodu patřila rovněž námitka
údajné absence tlumočníka u části vyšetření obviněné psychologem prof. V.
Přestože původní výklad mezí tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud definoval
tak, že jeho prostřednictvím nelze napadat porušení procesních předpisů, v
důsledku aktuální judikatury Ústavního soudu je výklad mezí tohoto dovolacího
důvodu chápán poněkud šířeji, takže se sem řadí i námitka porušení esenciálních
zásad spravedlivého procesu (fair trial) ve smyslu čl. 6 odst. 1, 3 Evropské
úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ta by totiž ve svých
důsledcích měla nepochybně určující negativní dopad i na správnost právního
posouzení takto zjištěného skutku (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 55/04). O takový případ se však podle závěrů Nejvyššího soudu v
projednávaném případě jednoznačně nejednalo, neboť zde zjevně nedošlo k
takovému procesnímu pochybení, které by mělo negativní dopad na postavení
obviněné v tomto řízení a jeho výsledek.
Nejvyšší soud přitom nikterak nezpochybňuje právo obviněné, jako osoby maďarské
národnosti, na bezplatnou pomoc tlumočníka. Z obsahu spisového materiálu je
však zřejmé, že vzhledem k celoživotnímu pobytu v Československu, resp. později
v České republice (více než 20 let v P.) rozumí česky velmi dobře, stejně jako
se česky velice dobře vyjadřuje (viz její písemné projevy ve spise, snad s
výjimkou občas nesprávného slovosledu nebo drobných pravopisných chyb). Tvrzená
absence tlumočníka v trvání závěrečných cca 20 minut při znaleckém vyšetření v
celkové délce 90 minut, kterou obhájce dovozuje ze zápisu návštěv ve V. v. R.
ze dne 30. 11. 2007), nemohla mít zjevně na psychologickou část vyšetření
podstatnější negativní dopad. Pokud by tomu tak bylo, jak se to naznačuje v
dovolání, je otázkou, proč by tyto skutečnosti obviněná nenamítala již v době
seznámení s výsledky vyšetřování či v průběhu řízení před soudem prvého stupně,
kdy byli všichni znalci k obsahu posudků velmi podrobně vyslechnuti. V tomto
stádiu řízení se jeví její námitka jako ryze účelová, tím spíše, že se mělo
jednat o krátký časový úsek. Nelze v této souvislosti pominout ani fakt, že
znalec psycholog z výsledků testů, které měly podle dovolání v této části
psychologického vyšetření proběhnout, nečinil žádné závěry, které by měly
stěžejní dopad na posouzení duševního stavu obviněné v době činu. Přitom ve
vztahu k vyšetření prováděnému znalkyní MUDr. D., které bylo kompletně
realizováno bez přítomnosti tlumočníka, obviněná nic takového nenamítá. Konečně
i znalkyně MUDr. D. (viz protokol o hlavním líčení ze dne 29. 10. 2008, na č.
l. 994) označila schopnosti obviněné vyjadřovat se v češtině jako velmi dobré a
přes absenci (v tomto případě úplnou) tlumočníka zcela dostačující pro
zpracování posudku.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů shledal dovolání obviněné A. K.
jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a proto je odmítl
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pokud jde o dovolatelkou zmiňovanou možnost odkladu nebo přerušení výkonu
trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud konstatoval, že předseda senátu městského
soudu takový návrh dle § 265h odst. 3 tr. ř. nepodal, přičemž předseda senátu
Nejvyššího soudu důvody k takovému postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. rovněž
neshledal.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a)
tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr v. r.