3 Tdo 203/2017-21
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 21. 2. 2017 v neveřejném zasedání o dovolání
nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného A. N. proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 To 537/2016-368,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.
zn. 8 T 80/2015, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
27. 9. 2016, č. j. 6 To 537/2016-368, zrušuje.
II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna
další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný A. N. nebere do vazby.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2016, č. j. 8 T 80/2015-340,
byl obviněný A. N. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178
odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1.
1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) a přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr.
zákoníku na skutkovém základě, že „od přesně nezjištěného dne v říjnu 2014 do
7. 11. 2014 v O. – V. na ul. 2. d. neoprávněně užíval k bydlení byt, obývaný
poškozenou G. K., do něhož se dostal, když po zaklepání na vstupní dveře tyto
poškozená pootevřela, obžalovaný ji přetlačil a dveře do bytu úplně otevřel,
přes slovně vyjadřovaný nesouhlas poškozené vešel dále do předsíně bytu a
kuchyně, kde prohledal kuchyňskou linku, pokračoval do obývacího pokoje, který
rovněž prohledal, a poté poškozené oznámil, že nemá kam jít a bude tedy bydlet
u ní, byl 20 let na M., a proto je mu všechno jedno, může jí udělat problémy,
vybít okna v baráku, udělat problémy její rodině, ví, kde bydlí její matka,
takže poškozená ze strachu z obžalovaného svolila, aby u ní bydlel, první tři
dny nemohla byt opustit a poté mohla z bytu odcházet pouze se svolením
obžalovaného, musela mu vždy ohlásit, kam jde a kdy se vrátí, poškozenou
omezoval v jejím bytě tak, že ji nenechal spát, musela si s ním povídat, v
jednom případě, když usnula, ji vzbudil úderem do levé tváře, až jí způsobil
hematom v okolí levého oka, v bytě poškozené setrval až do 7. 11. 2014, kdy se
poškozená svěřila své kamarádce, a poté věc oznámila i Policii ČR, která
obžalovaného v jejím bytě zadržela“. Za to a dále za sbíhající se pokus přečinu
krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr.
zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v
Ostravě ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. 74 T 201/2015, který nabyl právní moci dne
11. 3. 2016, a za sbíhající přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b),
odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2015,
sp. zn. 10 T 141/2015, který nabyl právní moci dne 13. 1. 2016, byl obviněný
podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku,
odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyřiceti měsíců, pro
jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen také trest
propadnutí věci, a to jednoho kusu vojenského nože s černou rukojetí, který je
uložen v depozitu PČR 8. OOK SKPV Ostrava-Zábřeh pod č. j.
KRPT-246357-87/TČ-2014-070778-0828. Soud současně podle § 43 odst. 2 tr.
zákoníku zrušil výroky o trestu ze shora citovaných pravomocných rozsudků
Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. 74 T 201/2015, a ze dne
6. 10. 2015, sp. zn. 10 T 141/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto
výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podala za obviněného A. N. nejprve tzv. blanketní
odvolání jeho obhájkyně JUDr. Alena Kubalová, která byla obviněnému ustanovena
dne 2. 8. 2016 z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. V
podání uvedla pouze to, že odvolání směřuje do výroků o vině a trestu a bude
doplněno ve lhůtě sedmi dnů po konzultaci s klientem, který je ve věznici (č.
l. 357 spisu). V zákonné lhůtě podal odvolání také sám obviněný, který v něm
výslovně uvedl, že se odvolává proti výroku o vině, „jelikož trestné činy, za
které byl odsouzen, nespáchal“ (č. l. 360 spisu). Ustanovená obhájkyně byla
poté podle § 251 odst. 1 tr. ř. vyzvána samosoudkyní soudu prvního stupně k
odstranění vad odvolání, resp. k jeho doplnění o všechny náležitosti podle
ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., s poučením, že jinak bude odvolání podle § 253
odst. 3 tr. ř. odmítnuto. K tomu byla obhájkyni stanovena lhůta pěti dnů od
doručení výzvy, ke kterému došlo dne 30. 8. 2016 (č. l. 361 a 362 spisu). Na
předmětnou výzvu obhájkyně nereagovala a odvolání ve stanovené lhůtě nedoplnila.
Po marném uplynutí stanovené lhůty bylo odvolání obviněného předloženo
Krajskému soudu v Ostravě, který o něm rozhodl usnesením ze dne 27. 9. 2016, č.
j. 6 To 537/2016-368, jímž je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl, neboť
nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Odvolací soud zdůvodnil výše uvedené
rozhodnutí tím, že řádný opravný prostředek obviněného nebyl i přes zaslanou
výzvu obhájkyni do pěti dnů odůvodněn, když obviněný toliko sdělil, že trestné
činy nespáchal. Soud druhého stupně proto dospěl k závěru, že odvolání
obviněného nesplňuje náležitosti stanovené v § 249 odst. 1 tr. ř. a vady nebyly
odstraněny ani postupem podle § 251 odst. 1 tr. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadl následně dovoláním nejvyšší státní zástupce.
Učinil tak ve prospěch obviněného A. N. z důvodů uvedených v § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce
(dovolatel) předně poukázal na to, že podle § 249 odst. 1 tr. ř. musí být
odvolání ve lhůtě uvedené v § 248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené
předsedou senátu soudu prvního stupně odůvodněno podle § 251 tr. ř. tak, aby
bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku
nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány. O tom musí být oprávněné osoby
také poučeny. Oprávněná osoba přitom může zásadně napadat rozsudek z
jakýchkoliv důvodů, které považuje ze svého hlediska za významné a způsobilé
přesvědčit odvolací soud o nezákonnosti, neodůvodněnosti, neúplnosti či jiné
nesprávnosti napadeného rozsudku nebo jeho konkrétního výroku. S názorem
odvolacího soudu lze podle dovolatele souhlasit potud, že odvolání obviněného,
zpracované obhájkyní, skutečně nesplňovalo zákonné náležitosti. To však neplatí
pro odvolání sepsané samotným obviněným, které bylo zároveň podáno rovněž v
zákonné lhůtě. Z jeho obsahu lze totiž podle dovolatele bez zřejmých obtíží
dovodit, jaký výrok napadl a z jakého důvodu. Třebaže obviněným zvolená
formulace byla velmi stručná, zřetelně z ní vyplynulo, že brojí proti výroku o
vině, když má za to, že soudem učiněná skutková zjištění o tom, že je
pachatelem žalovaného skutku, nejsou správná. Obviněný tak v podstatě vymezil
vadu, kterou rozsudku vytýká z hlediska ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., a
Krajský soud v Ostravě se proto měl takto podaným odvoláním zabývat meritorně.
Na podporu svého názoru poukázal dovolatel na judikaturu Nejvyššího soudu a z
ní zejména na obsah usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 362/2016. V
něm byla řešena do jisté míry obdobná situace se závěrem, že je namístě
považovat i méně detailní odvolání za podání odpovídající podmínkám podle § 249
odst. 1 tr. ř., jestliže je i přes jeho stručnost zřejmé, který rozsudek a v
jakém rozsahu je jím napadán a jaké konkrétní vady (skutkové, hmotněprávní
atd.) jsou rozsudku nebo řízení, jež mu předcházelo, vytýkány, tak aby byl
zřejmý i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu. Opačný výklad, tj. lpění
na podrobném vylíčení namítaných vad rozsudku, by znamenal ztížení či zamezení
přístupu oprávněné osoby k soudu druhého stupně a nebyl by slučitelný se
zásadou dvouinstančnosti řízení, která zahrnuje právo na řádný opravný
prostředek proti takovému meritornímu rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o vině a
trestu (srov. též čl. 2 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a
základních svobod).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti uzavřel nejvyšší státní zástupce své
dovolání konstatováním, že pokud krajský soud nepřihlédl k obsahu odvolání
podaného samotným obviněným, z něhož lze bez zřejmých pochybností dovodit
namítanou vadu rozsudku soudu prvého stupně, zkrátil ho na jeho procesních
právech a zasáhl tím především do jeho práva na obhajobu. O odmítnutí řádného
opravného prostředku tak rozhodl v rozporu s § 253 odst. 3 tr. ř. a § 249 odst.
1 tr. ř., tj. aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí. Tím byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
v jeho prvé alternativě.
Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání
může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., 1) podle § 265k odst. 1,
odst. 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., napadené
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 6 To 537/2016,
zrušil, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
2) dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v
Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlas s
projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil dovolatel i pro případ jiného
rozhodnutí Nejvyšší soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl samosoudkyní soudu prvního
stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému
(doručeno dne 13. 1. 2017) a jeho obhájkyni (doručeno dne 11. 1. 2017). Do
zahájení neveřejného zasedání však Nejvyšší soud vyjádření obviněného k
dovolání neobdržel. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření
nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření
obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro
projednání tohoto opravného prostředku a zákon v tomto směru nestanoví žádnou
lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou
oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí
soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v
zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje
formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.), dále zkoumal, zda v předmětné
věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal,
že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť
směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně
rozhodnuto ve věci samé a jímž byl odmítnut řádný opravný prostředek (odvolání)
obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr.
ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní námitky, o které nejvyšší
státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle
ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který odkázal.
Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence
vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá
na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé
instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v
předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.
Jestliže tedy nejvyšší státní zástupce namítl, že Krajský soud v Ostravě jako
soud druhého stupně napadeným usnesením bez věcného přezkoumání podle § 253
odst. 3 tr. ř. zamítl řádný opravný prostředek obviněného, aniž by pro takový
postup a rozhodnutí byly v projednávané trestní věci splněny procesní podmínky
stanovené zákonem, uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
v jeho první alternativě právně relevantně.
Protože Nejvyšší soud zároveň neshledal důvody pro odmítnutí dovolání,
přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku
rozhodnutí, proti kterému bylo podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v
dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí
předcházející. Dospěl přitom k závěru, že uplatněné námitky jsou důvodné.
Předně je nutno poukázat na to, že obsahem výzvy podle § 251 odst. 1 tr. ř.
musí být také upozornění na zjištěné nedostatky odvolání, které podle názoru
předsedy senátu soudu prvního stupně představují takové vady, pro něž odvolací
soud tento řádný opravný prostředek jinak může odmítnout. V porovnání s
požadavky vyplývajícími z ustanovení § 251 odst. 2 tr. ř. sice není nutné, aby
soud odvolateli zastoupenému obhájcem poskytoval i potřebné poučení k postupu,
který má vést k odstranění vytýkaných vad, nicméně jen na základě výzvy, jejímž
obsahem je specifikace vad podaného odvolání, může odvolatel přistoupit k
případnému odstranění těchto nedostatků. Nejde-li o takovou výzvu, pak
odvolateli není zřejmé, jaké vady odvolání má vlastně odstranit, v čem
spočívají jeho nedostatky, co v něm chybí nebo je nejasné, rozporuplné apod.
Jinými slovy, pouze na podkladě výzvy v podobě obsahující také konkretizaci vad
podaného odvolání lze za splnění dalších podmínek (srov. § 251 odst. 1 tr. ř.)
vyvozovat vůči odvolateli též důsledky předpokládané v ustanovení § 253 odst. 3
tr. ř., jestliže této výzvě nevyhoví (k tomu srov. v právní teorii např. Šámal
a kol.: Trestní řád – komentář, díl II., 5. Doplněné a přepracované vydání, C.
H. Beck, Praha 2005, str. 1898, a v judikatuře Nejvyššího soudu dovolatelem
citovaná usnesení Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 7 Tdo 362/2016 a sp. zn.
11 Tdo 195/2005).
Přípis samosoudkyně soudu prvního stupně adresovaný dne 29. 8. 2016 obhájkyni
obviněného a označený jako výzva k odstranění vad podle § 251 odst. 1 tr. ř. ve
znění: „podle § 251 odst. 1 trestního řádu Vás vyzývám k odstranění vad,
spočívajících v nesplnění náležitostí obsahu podaného odvolání, které jsou
stanoveny v § 249 odst. 1 trestního řádu, a to ve lhůtě pěti dnů od doručení
této výzvy, jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 trestního řádu“,
výše uvedené kriterium jednoznačně nesplňoval. Už proto s ním nebylo možno
spojovat účinky předvídané v ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř.
Nejvyššímu státnímu zástupci bylo třeba přisvědčit i v názoru, že ve smyslu §
249 odst. 1 tr. ř. je možno považovat za dostatečný obsah odvolání obviněného
A. N., které podal sám bez obhájkyně a které bylo soudu prvního stupně doručeno
dne 22. 8. 2016 (č. l. 360 spisu). Nejvyšší soud totiž při své rozhodovací
činnosti vychází z pojetí, podle nějž je třeba při posuzování obsahových
náležitostí odvolání zohlednit, že zákonodárce v trestním řádu nemohl
explicitně stanovit, do jakých podrobností je odvolatel povinen jít v rámci
specifikace namítaných vad. Tedy i méně detailní odvolání je proto nutné
považovat za podání odpovídající podmínkám uvedeným v § 249 odst. 1 tr. ř.,
pokud je z něj i přes jeho stručnost zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu
je napadán a jaké vady (skutkové, hmotněprávní aj.) jsou rozsudku nebo řízení,
jež mu předcházelo, vytýkány. Podstatné je, aby byl z příslušného podání
určitým způsobem stanoven rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu. Požadavek
na podrobné vylíčení namítaných vad rozsudku by znamenal ztížení či zamezení
přístupu oprávněné osoby k soudu druhého stupně a nebyl by slučitelný se
zásadou dvouinstančnosti řízení, která zahrnuje právo na řádný opravný
prostředek proti meritornímu rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu
(srov. též čl. 2 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních
svobod). Obviněný A. N. v předmětném podání vymezil trestní věc, o kterou se
jedná, a to uvedením spisové značky. Dále specifikoval, že jde o jeho odvolání
proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě, které pak odůvodnil slovy „Odvolávám
se proti výroku o vině, jelikož jsem trestné činy, za které jsem byl odsouzen,
nespáchal“. Z takové – byť do jisté míry vágní – formulace lze snadno dovodit,
že obviněný vznáší námitky proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně.
Soudu druhého stupně tak nic nebránilo v tom, aby přistoupil k věcnému přezkumu
podle § 254 odst. 3 tr. ř. Pokud napadeným usnesením odvolání obviněného odmítl
podle § 253 odst. 3 tr. ř., zatížil své rozhodnutí vadou zakládající důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Proto Nejvyšší soud z podnětu důvodně podaného dovolání podle § 265k odst. 1
tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 To
537/2016-368, zrušil. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. současně zrušil i
všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1
tr. ř. pak Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a
rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm.
b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve
veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy soud druhého stupně bude muset znovu projednat
řádný opravný prostředek obviněného. V novém řízení bude vázán právním názorem,
který k projednávaným otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s
odst. 1 tr. ř.). To znamená, že o odvolání rozhodne po provedeném přezkumu,
nedojde-li v budoucnu k situaci předpokládané v ustanovení § 250 odst. 4 tr. ř.
Pokud jde o další postup Nejvyššího soudu, ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. lze
analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc. Protože Nejvyšší soud zrušil
dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pozbyl zároveň právní
moci i výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3.
5. 2016, č. j. 8 T 80/2015-340, v jehož výkonu tak nelze pokračovat. Na straně
druhé však nic nebrání tomu, aby byl vykonáván souhrnný trest uložený
obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. 74 T
201/2015, jehož právní moc se ve výroku o trestu v důsledku výše uvedeného
zrušení obnovila. Proto bylo rozhodnuto podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že se
obviněný nebere do vazby, když aktuální důvody tzv. koluzní vazby z obsahu
spisu dovodit nelze a omezení obviněného na svobodě současným výkonem trestu v
jiné trestní věci se jeví jako dostačující i z hlediska případných důvodů vazby
podle § 67 písm.a), c) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 2. 2017
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler