3 Tdo 21/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2006 o dovolání podaném D. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 468/2005 ze dne 13. 7. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 247/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 6 T 247/2004 ze dne 12. 5. 2005 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1), 3) dvěma trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pod bodem 2) trestným činem podvodu podle § 250 odst.1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na dobu čtyř let. Současně bylo rozhodnuto též o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal D. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 468/2005 ze dne 13. 7. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal D. B. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku namítl ve vztahu k trestným činům vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., jimiž byl shledán vinným, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním, resp. i hmotně právním posouzení obou skutků popsaných v souvislosti s uvedeným trestným činem. Poukázal na to, že trestní oznámení týkající se obou skutků bylo poškozenými podáno až po uplynutí dvou, resp. šesti měsíců po jejich spáchání, a to proto, že poškození se rozhodli k podání trestních oznámení údajně až poté, co se dozvěděli, že obdobným způsobem měl dovolatel jednat i v dalších hernách, případně až poté, co zjistili, že dovolatel vzniklý dluh neuhradí. Ve vztahu k dodatečné výpovědi poškozené H. potom uvedl, že vzhledem k tomu mohlo být s její původní výpovědí účelově manipulováno. Jeho jednání takto mohlo být kvalifikováno nanejvýše jako trestný čin výtržnictví podle § 202 tr. zák. Bez bližšího potom uvedl, že přehlédly „tzv. materiální stánku věci“. Proto také uvedl, že se domáhá „zrušení jím tímto napadeného rozhodnutí odvolacího soudu“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že s ohledem na dovolatelem užitou argumentaci uplatněnou v podaném dovolání nelze mít za to, že ta odpovídá po obsahové stránce zvoleným dovolacím důvodům ani žádnému z dalších zákonných dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Poukázala ve vztahu ke shledanému trestnému činu podvodu na to, že soudy své právní úvahy založily na zjištění, že dovolatel nepracoval v době sjednávání půjčky, dlouhodobě neměl finanční prostředky a o svých možnostech půjčku vrátit uvedl poškozenou v omyl a jednal tak v úmyslu obohatit se na její úkor.
K trestným činům výtržnictví pak uvedla, že dovolatel vychází z jiných skutkových zjištění než k jakým dospěly soudy, které měly za důvodně prokázané, že hrubostí a nadávkami nutil poškozené k vydání peněz, když z hlediska namítané materiální stránky uvedených trestných činů byl typový stupeň jejich společenské nebezpečnosti dán. Nad rámec důvodů uplatněných v podaném dovolání potom uvedla, že výstižněji měly být shledané skutky právně posouzeny jako trestný čin loupeže, protože však pochybnosti v tomto směru nejsou dány ve
prospěch dovolatele, který jediný podal ve věci odvolání, nejsou tak současně dány reálně možnosti k přezkoumání napadeného rozhodnutí v tomto směru. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř. je pak dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod proto dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.
V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu. Na tomto místě je možné již uvést, že se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, protože v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí nebyl dán některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., tedy v posuzované věci nebylo předcházející řízení zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje. To proto, že dovolatel v jeho rámci namítl, že výpovědi učiněné poškozenými a způsob jakým v posuzované věci podali trestní oznámení vedly soudy k nesprávnému právnímu závěru ve vztahu k posouzení skutků uvedených pod body 1) a 3) ve výroku rozsudku nalézacího soudu. Z této skutečnosti potom dovodil, že předmětné skutky měly být soudy právně kvalifikovány nanejvýše (pouze) jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr.
zák., a to bez bližšího i s ohledem na jejich materiální stránku.
Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, a to především z jednoznačných výpovědí jednotlivých poškozených nepochybně prokazujících pohrůžky násilí ze strany dovolatele a nutící je k zapůjčení uvedených peněžních částek. Materiální stránka uvedených trestných činů je potom zjevně dána zjištěním soudů, že typový stupeň jeho jednání v daném případě vykazuje znaky činu pro společnost nebezpečného. Ústřední námitka dovolatele týkající se okolností a doby, za kterých byla podána poškozenými jednotlivá trestní oznámení, je potom zcela nepřípadná.
S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm.a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka