V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek (zřejmě míněno usnesení) odvolacího soudu a aby věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V prvé řadě vyjadřuje názor, že obsah dovolání je zcela v souladu s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, i když shledává, že odůvodnění dovolání zčásti polemizuje se skutkovými zjištěními soudu, ovšem ve vazbě na právní posouzení. Námitky uplatněné v dovolání však označuje za zjevně neopodstatněné a tento svůj názor u jednotlivých námitek zevrubně vysvětluje s tím, že s námitkami obviněného se oba soudy náležitě vypořádaly a jeho obhajobu vyvrátily. To se podle jejího názoru týká jak námitek vztahujících se k údajně nesprávnému právnímu hodnocení jednání obviněného jako „legálního“ z hlediska obchodního, popř. občanského zákoníku a s tím spojenou polemikou obviněného se skutkovými zjištěními soudu, tak i z hlediska přisouzené formy zavinění.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky posuzované dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z odůvodnění podaného dovolání vyplývá, že tomuto dovolacímu důvodu obviněným vznesená argumentace odpovídá pouze částečně, a to v té části týkající se námitek proti právnímu posouzení skutku jako jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty trestného činu s ohledem na učiněná skutková zjištění. Pokud však jde o námitky týkající se posouzení subjektivní stránky trestného činu a přisouzené formy zavinění, napadá obviněný ve svém dovolání skutková zjištění soudu, která označuje za rozporuplná a nedostatečně zdůvodněná. Tyto námitky směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu, nikoli do právního posouzení. Dovolatel tak prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. V této části se dovolání obviněného nekryje s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
K námitkám, které dovolatel v souladu s uplatněným dovolacím důvodem vznáší vůči právnímu posouzení jeho jednání jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zákona, považuje za nutné Nejvyšší soud uvést následující. Na podkladě učiněných skutkových zjištění, kterými je dovolací soud vázán a v řízení o dovolání je přezkoumávat nemůže, lze přijmout závěr, že v posuzovaném případě byly učiněny rovněž správné závěry právní. Obdobnými námitkami obviněného o údajné absenci zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zákona v jeho jednání se již zabýval odvolací soud v rámci odvolacího řízení. Ten také dostatečně přesvědčivě zdůvodnil své závěry v tom, že obviněný jak po objektivní, tak i po subjektivní stránce naplnil všechny zákonné znaky uvedeného trestného činu. Tento závěr nemá ani Nejvyšší soud důvod zpochybňovat.
Nejvyšší soud tak v projednávané věci shledal, že dovolání obviněného Ing. J. B. je zjevně neopodstatněné. Postupoval proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jako takové jej odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 18. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h