3 Tdo 215/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9.
července 2002 o dovolání podaném obviněnou J. K., proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 18 T
36/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále–pobočka v Krnově ze dne 10. 10. 2001, sp.
zn. 18 T 36/2001 byla obviněná uznána vinnou trestným činem porušování
povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.
zákona a odsouzena podle § 255 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v
trvání 30-ti měsíců, přičemž podle §§ 58 odst. 1 písm. a), 60a odst. 1, 2, 3
tr. zákona jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen za současného
vyslovení dohledu v trvání tři a půl roku a uložena povinnost čtvrtletně
navštěvovat probačního úředníka a prokazovat u něj zdroj příjmů. Podle § 49
odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zákona jí byl současně uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu výkonu vedoucích funkcí spojených s hmotnou odpovědností
v trvání 3 roky. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo dále rozhodnuto o náhradě
škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že v době od
16. 4. 1999 do 17. 6. 1999 v K., okr. B., jako vedoucí prodejny H., s. r. o.,
provozovna K., poté, co společně s J. Z. vystavili sedm ve výroku rozsudku
uvedených faktur, J. Z. zboží uvedené na těchto fakturách vydala, aniž si
ověřila, zda faktury byly uhrazeny, ačkoli dle pokynu jednatele s. r. o. H.
mělo být zboží hrazené prostřednictvím faktur vydáváno až poté, co bude
provedena a ověřena úhrada tohoto zboží, a ačkoli si byla vědoma, že J. Z.
odebírá zboží na faktury dalších firem, přestože nemá oprávnění tyto firmy
zastupovat, přičemž J. Z. vydané zboží neuhradil, čímž způsobila s. r. o. H.
škodu ve výši 911.006,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej
obviněná napadla odvoláním, jímž se zabýval Krajský soud v Ostravě jako soud
odvolací. Ten usnesením ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001 podané
odvolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce
v zákonné lhůtě dovolání, a to z důvodů ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, neboť má za to, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V písemném
vyhotovení dovolání především namítá, že jí nebyl dostatečně prokázán výslovný
zákaz výdeje zboží před úhradou faktury, přičemž poukazuje na absenci
písemných dokladů v tomto směru a neurčitost svědeckých výpovědí. Dále uvádí,
že firma H., s. r. o. byla o jí realizovaných prodejích, byť s určitou
prodlevou informována. S J. Z. byla uzavřena dohoda o úhradě zboží, čímž byl
prodej de facto realizován. Zaměstnavatelem jí v souvislosti s fakturami nebylo
nic vytknuto a pracovní poměr s ní byl rozvázán až po zatčení J. Z. Dovolatelka
je přesvědčena, že chybí zákonné předpoklady pro to, aby se mohla dopustit
souzeného trestného činu. Nebyla prokázána existence žádného smluvního
ustanovení, kterým by se zavazovala nevydávat zboží na fakturu dříve, než bude
faktura uhrazena, když pracovní smlouva ani dohoda o hmotné odpovědnosti tuto
problematiku neřeší. Rovněž tak neexistuje podle názoru dovolatelky žádné
zákonné ustanovení, jež by bylo použitelné pro konstrukci skutkové podstaty
podle ustanovení § 255 odst. 1 tr. zákona.
V petitu dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu prvního i
druhého stupně zrušil v celém rozsahu a sám rozhodl rozsudkem tak, že se
obviněná J. K. podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby zprošťuje.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření má za
to, že podané dovolání z části obsahuje argumentaci, která fakticky směřuje
proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů a která se nekryje s
dovolacím důvodem uvedeným v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani jiným
dovolacím důvodem. Dovolání však považuje za důvodné, neboť skutková věta ve
výroku odsuzujícího rozsudku se podle jeho názoru nekryje s větou právní. Popis
skutku musí být uveden tak, aby jednotlivé části popisu odpovídaly příslušným
znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným.
Podle právní věty se měla obviněná K. trestného činu porušování povinnosti při
správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona dopustit
formou porušení smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí
majetek. Z popisu skutku v projednávané věci však podle názoru státního
zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vůbec nevyplývá, jakou konkrétní
povinnost obviněná porušila, neboť je zde uvedeno pouze porušení pokynu
jednatele poškozené firmy. Z popisu skutku pak navíc není ani patrný úmysl
obviněné porušit povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a způsobit tím
škodu, t. j. existence subjektivní stránky trestného činu podle § 255 tr.
zákona.
V závěru svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001, jakož i
rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 10. října 2001,
sp. zn. 18 T 36/2001 zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému
projednání a rozhodnutí, přičemž aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r
odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je
dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou.
Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu/,
že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit /§ 265e
odst. 1, 3 tr. řádu/, že bylo podáno oprávněnou osobou /265d odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. řádu/.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou
uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení
zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem. Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b
odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové
zjištění, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní
posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové
větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Tento závěr lze jednoznačně přijmout právě s ohledem na jednotlivé důvody
dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod
uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení
důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen
vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento
skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu
prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění
dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v
předcházejícím řízení.
V projednávaném případě byl obviněnou uplatněn dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení.
Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli formálně)
tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelkou spatřovány v
právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a
teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze
vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní
kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze v žádném případě
postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti
skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého
stupně /§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu/ a z toho dovozovat, že obviněná neměla
být uznána vinnou zažalovaným trestným činem, ale naopak měla být zproštěna
obžaloby, jak navrhuje v petitu dovolání. Nejde tedy ve skutečnosti o důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale
důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací
důvod však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není.
K uplatněným námitkám, týkajícím se otázky přesného vymezení skutku z hlediska
všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti
při správě cizího majetku podle § 255 tr. zákona považuje Nejvyšší soud uvést
následující. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odvolání
obviněné J. K. podle § 256 tr. řádu zamítnuto, vyplývá, že odvolací senát si
byl zřejmě vědom obecnějšího vymezení skutkové věty, jak učinil soud prvního
stupně. O tom svědčí skutečnost, že sám v zájmu nápravy v příslušných pasážích /
č. l. 6 napadeného usnesení/ zdůvodnil jednak v čem je nutno spatřovat
porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy /bod ÝV pracovní smlouvy/ a jednak
i formu zavinění obviněné /minimálně v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr.
zákona/.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Poněvadž Nejvyšší
soud, jak je výše uvedeno, v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo
podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i
odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a)
tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný /§ 265n tr. řádu/.
V Brně dne 9. července 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h