3 Tdo 221/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. března 2005 dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 9 To 468/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 21 T 92/2004, a rozhodl t a k t o :
Dovolání J. H. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 6. 2004, sp. zn. 21 T 92/2004, byl obviněný J. H. uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 k § 241 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 29. 3. 2004 kolem 12.00 hodin v S. v prostoru lesoparku na panelové cestě za budovou Gymnázia S. chytil zezadu za ramena J. K., kterou strhl k zemi, lehl si na ni, opakovaně uváděl „že si chce zašukat“, na což poškozená opakovaně reagovala vyjádřením nesouhlasu, poškozenou pevně držel na zemi, když jej poškozená přesvědčila, aby z místa odešli na jiné místo, odvedl ji na vzdálenost cca 20 metrů, přičemž ji stále pevně držel za paži, poté ji znovu strhl k zemi, když se na ni pověsil svou vahou a podrazil jí nohy, zmocnil se brýlí poškozené, které jí odhodil do křoví, uváděl, že „to chce“, rozepnul jí kalhoty a opakovaně se snažil vsunout ruku do kalhotek, což se mu nepodařilo, dále vyhrnul poškozené svetr a rukou ji osahával na prsou, přičemž opakovaně dýchal výpary speciálního roztokového lepidla Prenocel z igelitového sáčku, který měl při sobě, na návrhy a sliby poškozené, aby svého jednání zanechal, že je odvede za účelem pohlavního styku k sobě domů, kde má další sáčky na čichání, obžalovaný po několika minutách dovolil poškozené vstát, najít si brýle, pokračoval s ní v chůzi k místu, kde zanechal svou igelitovou tašku a zde poškozená využila nepozornosti obžalovaného a z místa činu utekla a po oznámení případu byl obžalovaný krátce poté nedaleko místa spáchání trestného činu orgány Policie ČR zajištěn.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 7. 9. 2004 Krajský soud v Plzni. Ten svým usnesením sp. zn. 9 To 468/2004 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Sokolově dovolání, ve kterém napadá výrok o vině i výrok o trestu odsuzujícího rozsudku a rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání poukazuje na dle jeho názoru podstatné nedostatky v dokazování, a to jak ve stadiu přípravného řízení, které nebyly následně odstraněny, tak i ve stadiu řízení před soudem prvního stupně. Vznáší námitky především proti zjišťování skutkových okolností, zejména že nebyly zajištěny daktyloskopické stopy na brýlích poškozené, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru o zbytečnosti rekognice, ohražuje se proti závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a vznáší námitku, že nebylo vyhověno jeho návrhu na zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie. Vyslovuje názor, že neúplnost provedeného dokazování je příčinou nesprávného právního posouzení skutku.
Vznáší rovněž námitku proti právnímu posouzení jeho jednání, když dobrovolně upustil od dokonání trestného činu. Poukazuje na to, že poškozené dovolil se vzdálit, nijak ji nepronásledoval a ani se o pronásledování nepokusil a že tedy z jeho strany šlo o úmysl zanechat svého jednání.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí (neuvádí které) a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí (opět neuvádí, kterému soudu).
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V prvé řadě upozorňuje na skutečnost, že převážná část obsahu dovolání je zcela mimo kterýkoliv ze zákonných dovolacích důvodů, neboť směřuje proti skutkovým zjištěním soudu. Za námitku odpovídající použitému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však označuje otázku hmotně právní povahy, zda obviněný dobrovolně upustil od dokonání trestného činu. Námitku dovolatele však s ohledem na učiněná skutková zjištění soudu označuje za zjevně neopodstatněnou a proto navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání je v převážné části svého obsahu zcela irelevantní, neboť se opírá o zpochybnění skutkových zjištění a teprve na jeho základě formuluje názor i o nesprávném právním posouzení. Podané dovolání tedy odpovídá tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu jen v té části, která se vztahuje k právnímu posouzení otázky, zda obviněný dobrovolně upustil od dokonání trestného činu či nikoliv. Přezkoumáním vznesených námitek obviněného v tomto směru ve vztahu ke skutkovým závěrům soudů obou stupňů dospěl Nejvyšší soud k přesvědčení, že právní posouzení předmětné věci soudy obou stupňů je zcela správné, odpovídající učiněným skutkovým zjištěním a také obsahu tzv. skutkové věty odsuzujícího rozsudku. Tvrzení obviněného, že od dokonání trestného činu upustil dobrovolně, tedy svým „nejednáním“, nelze přisvědčit. Především proto, že k dalšímu jednání obviněného dle zjištění soudu nedošlo v důsledku obrany poškozené, spočívající v její lstivé nabídce a vzhledem ke skutečnosti, že se poškozené podařilo vzdálit se v okamžiku nepozornosti obviněného. V daném případě je zcela zjevné, že obviněný nebyl motivován úmyslem upustit od dokonání trestného činu, nýbrž že k dokonání trestného činu nedošlo z důvodů jiných, především z důvodu prozíravého jednání poškozené.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání J. H. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 16. března 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h