3 Tdo 221/2014-19
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. března 2014 o dovolání podaném obviněným J. N., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 251/2013 ze dne 31. 7. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 293/2012, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 293/2012 ze dne 21. 3. 2013 byl dovolatel uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 247 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) v jednočinném souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené přečiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s tím, že takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti osmi měsíců, ve které byl nad dovolatelem stanoven dohled a uloženo mu přiměřené omezení spočívající v povinnosti podrobit se léčení ze závislosti na návykových látkách. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání třiceti osmi měsíců.
V předmětné věci podal příslušný státní zástupce v neprospěch obviněného J. N. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 251/2013 ze dne 31. 7. 2013 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a dále podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině označenými přečiny jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání třiceti šesti měsíců, když jinak napadený rozsudek zůstal nedotčen.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. N. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že s právním posouzením předmětných skutků nesouhlasí, když v rámci skutku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně poukázal na znalecký posudek z odvětví toxikologie ze kterého plyne, že v kritické době nebylo možné určit hladinu alkoholu v krvi dovolatele, ke skutku pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně potom namítl, že sice přechovával padělanou listinu, avšak nebylo prokázáno, že ji užil jako pravou. Předmětné skutky proto neměly být posouzeny jako označené přečiny, a takto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené (citované) rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) s tím, že označený (citovaný) rozsudek soudu prvního stupně byl napaden pouze odvoláním státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 v neprospěch dovolatele, a to pouze do výroku o trestu. To s tím, že odvolací soud na základě takto podaného odvolání citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o trestu a uložil současně trest jiný (přísnější). Z průběhu trestního řízení v této věci vedeného proti dovolateli tak zjevně plyne, že
dovolatel nepodal odvolání proti (citovanému) rozsudku soudu prvního stupně, když odvolání proti němu podala pouze příslušná státní zástupkyně, a to pouze do výroku o trestu. Na základě uvedeného potom byla přezkumná povinnost odvolacího soudu omezena pouze na výrok o uloženém trestu s tím, že dovolatel je následně oprávněn takto podat dovolání rovněž pouze proti výroku o trestu, případně proti průběhu řízení, které jeho uložení předcházelo. Jestliže však dovolatel podal dovolání proti výroku o vině, jde o dovolání nepřípustné (tak i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 82/2003 ze dne 5. 2. 2003). Pokud tedy odvolací řízení bylo vyvoláno výhradně postupem státní zástupkyně (v neprospěch dovolatele), a to pouze do výroku o uloženém trestu soudem prvního stupně, byl odvolací soud povinen zabývat se výhradně tímto oddělitelným výrokem (o trestu), a to z pohledu v tomto směru vedené argumentace uplatněné příslušnou státní zástupkyní. Za daného stavu věci tak současně odvolací soud nebyl oprávněn přihlížet k jakékoli případné vadě ve výroku o vině, která současně neměla vliv na správnost výroku o trestu ve smyslu státní zástupkyní podaného odvolání. Státní zástupce uzavřel, že za stavu, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláním podaným pouze příslušnou státní zástupkyní, a to pouze v neprospěch dovolatele a pouze do výroku o uloženém trestu, když současně nevznikl ani jiný důvod k přezkumu výroku o vině citovaného rozsudku, a když dovolatel rozsudek soudu prvního stupně akceptoval, není za této situace přípustné výrok o vině z citovaného rozsudku již napadnout prostřednictvím dovolání takto podaným proti rozhodnutí odvolacího soudu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud takto musel posoudit, zda v posuzované věci jsou splněny zejména