3 Tdo 228/2024-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 13 To 211/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 34/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 5. 2023, sp. zn. 2 T 34/2023, byl obviněný P. D. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že dne 14. 3. 2023 v době kolem 14:30 hodin řídil na ulici XY a XY v obci XY, kde byl u domu čp. XY zastaven hlídkou Policie ČR, automobil VW Passat, rz XY, ačkoliv věděl, že v předmětné době vykonával trest zákazu činnosti, který mu byl uložen příkazem Městského úřadu v Chrudimi ze dne 13. 2. 2023, č. j. CR 013331/2023 ODP/Kp, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2023.
2. Za to byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 50denních sazeb po 400 Kč, tedy celkem ve výměře 20 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku.
3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný P. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 13 To 211/2023, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti. V dalších výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Obviněný je toho názoru, že nebylo prokázáno, že v době, kdy řídil, věděl o zákazu řízení. Připomněl, že dne 13. 2. 2023 Městský úřad Chrudim, odbor dopravy, vydal příkaz, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 28 000 Kč a zákaz činnosti na dobu 16 měsíců. Dne 15. 2. 2023 byla zásilka z Městského úřadu Chrudim dána do poštovní přepravy. Dne 17. 2. 2023 až 20. 2. 2023 se pošta pokusila zásilku doručovat v místě bydliště obviněného (na výzvě k vyzvednutí zásilky je 17. 2. 2023, asi to mají předepsané). Dne 20. 2. 2023 byla zásilka uložena na poště a obviněnému byla v místě bydliště zanechána výzva k vyzvednutí zásilky do 2. 3. 2023, což bylo i na obálce uvedeno jako datum konce úložní doby. Toto datum je nutno považovat za datum, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí. Podle výzvy k vyzvednutí zásilky a podle aplikace České pošty Track and Trace bylo zásilku nejdříve možno vyzvednout dne 20. 2. 2023 od 13:00 hodin (nikoliv 17. 2. 2023 v pátek – u data 17. 2. 2023 není uvedeno, že by bylo možné zásilku vyzvednout tento den, tj. „dnes“ naopak toto u „dnes“ je vykřížkované) a od tohoto data (tedy od 21. 2. 2023) tak běžela 10denní lhůta, podle které se počítá datum doručení podle § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Dne 2. 3. 2023 došlo uplynutím 10denní lhůty k fiktivnímu doručení příkazu. Dne 8. 3. 2023 byl řádně a včas (lhůta k podání odporu končí 10. 3. 2023) podán odpor a příkaz tak nikdy nenabyl právní moci. Dne 14. 3. 2023 proto neplatil pravomocný zákaz řízení, protože příkaz nebyl pravomocný. Obviněný byl dne 14. 3. 2023 v dobré víře, že podal odpor včas, neboť měl k dispozici výzvu k vyzvednutí zásilky, která byla připravena od 20. 2., a také nahlížel do aplikace Track and Trace na strankách postaonline.cz, kde bylo uvedeno Uložení zásilky – adresát nezastižen 20. 2. 2023. Názor správního orgánu ohledně nabytí právní moci příkazu proto podle obviněného není správný. Právní moci příkaz nenabyl a nemohlo dojít k jeho maření.
6. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a aby jej sám zprostil obžaloby.
7. Rozhodnutí odvolacího soudu obviněný napadl i blanketním dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně Mgr. Zuzany Sůvové, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že dovolání doplní o veškeré zákonné náležitosti na výzvu soudu ve lhůtě tam stanovené. I přes výzvu soudu prvního stupně však toto dovolání o požadované náležitosti doplněno nebylo.
8. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
9. Státní zástupce má za to, že obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Burdy fakticky brojí proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Pokud by měl obviněný za to, že skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, měl správně označit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z hlediska vytýkané vady nesprávného právního posouzení skutku je třeba vycházet z popisu skutku tak, jak byl ve výroku o vině rozsudku popsán, případně je rozvinut v odůvodnění rozhodnutí.
Po věcné stránce má státní zástupce za to, že obviněný v podstatném rozsahu opakuje obhajobu, kterou již uplatňoval před odvolacím soudem a která tímto byla vypořádána. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně bylo z kopie doručenek zjištěno, že dne 17. 2. 2023 obviněný nebyl při doručování rozhodnutí zastižen a byla mu zanechána výzva, že si může zásilku vyzvednout. Rovněž z kopie části spisového materiálu, který byl státnímu zástupci předložen, plyne, že na předmětné doručence je vyznačeno, že adresát nebyl zastižen a zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 17.
2. 2023. Současně je zaškrtnuta varianta, že výzva k vyzvednutí zásilky a poučení o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí byla zanechána. Takto je zřejmé, že 10denní lhůta pro doručení písemnosti fikcí ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu počala běžet 17. 2. 2023 a posledním dnem této lhůty, tedy 27. 2. 2023, byla zásilka považována za doručenou. Od tohoto dne pak počala běžet 8denní lhůta pro podaní odporu ve smyslu § 150 odst. 3 správního řádu, kdy posledním dnem pro jeho podání bylo datum 7.
3. 2023. Soudy nižších stupňů tak správně dovodily, že obviněný podal odpor proti příkazu opožděně a že vzhledem ke své dispozici s doručenkou musel být nejméně srozuměn s tím, že lhůta pro podání odporu marně uplynula. O možnosti doručení fikcí byl navíc obviněný poučen na Městském úřadě v Chrudimi svědkem J. K. Státní zástupce proto souhlasí s argumentací odvolacího soudu, že lhůtu pro doručení fikcí je třeba odvíjet od předmětné doručenky, a nikoliv od údajů uvedených v aplikaci sledování zásilek, na kterou se obviněný odvolává.
K tomu je možné doplnit, že na běh lhůty ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu nemá vliv, po jakou dobu nad rámec 10denní lhůty provozovatel poštovních služeb reálně ponechá zásilku u sebe k vyzvednutí. Je zřejmé, že mezi uplynutím 10denní lhůty a následným vložením zásilky do domovní schránky může existovat určitá doba, která je ovlivněna mj. provozem poštovních služeb. To ostatně plyne z § 23 odst. 4 správního řádu, podle kterého se zásilka vloží do schránky po uplynutí 10 dnů, nepřikazuje se však, aby tak bylo učiněno bezprostředně.
Proto jsou údaje uvedené v namítané aplikaci Track and Trace v zásadě bezpředmětné. Z předmětné doručenky je zřejmé, že zásilka byla vhozena do schránky 7. 3. 2023, obviněný si tak musel být zjevně vědom marného uplynutí lhůty.
10. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
12. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.).
13. Pokud jde o obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.), je nutno upozornit, že tyto splňuje pouze dovolání podané prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Burdy (byť i tomuto je nutno vytknout nesprávnou formulaci dovolacího návrhu, kdy obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil toliko rozsudek soudu prvního stupně a nikoliv i na něj navazující a je potvrzující usnesení soudu odvolacího – k této vadě však Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že tímto se požaduje i zrušení rozhodnutí soudu druhého stupně). Naopak odůvodnění blanketního dovolání podaného prostřednictvím obhájkyně Mgr. Zuzany Sůvové nebylo ani přes výzvu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 1 tr. ř. doplněno. Na jeho podkladě proto Nejvyšší soud nemohl napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumat a učinil tak pouze na podkladě dovolání obviněného podaného prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Burdy.
14. K úloze soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání postupem podle § 265h odst. 1 tr. ř. je pak možno uvést, že po prvním předložení této trestní věci Nejvyššímu soudu bylo zjištěno, že ohledně druhého dovolání obviněného podaného prostřednictvím Mgr. Zuzany Sůvové soud prvního stupně nedodržel postup stanovený v § 265h odst. 1 tr. ř. Za situace, kdy toto dovolání nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., totiž samosoudce soudu prvního stupně nevyzval obviněného, resp. jeho obhájkyni k odstranění těchto vad, a to ve lhůtě dvou týdnů, ani obviněného, resp. jeho obhájkyni neupozornil, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Namísto toho byla obhájkyně Mgr. Sůvová přípisem ze dne 23. 11. 2023 toliko informována o tom, že dovolání již bylo i s odůvodněním podáno dne 14. 11. 2023 Mgr. Zdeňkem Burdou. Takový postup však Nejvyšší soud nepovažoval za dostatečný, neboť v případě, kdy si obviněný podle § 37 odst. 3 tr. ř. zvolil více obhájců a prostřednictvím každého z nich podal samostatné dovolání, je postup soudu prvního stupně týkající se odstranění vad dovolání (§ 265h odst. 1 tr. ř.) nutno aplikovat ve vztahu ke každému z podaných dovolání, které trpí vadami, a to i tehdy, jestliže prvně podané dovolání vadami netrpí a tento postup se má týkat až později podaného (avšak stále včasného) dovolání (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 8 Tdo 553/2008, publikované pod č. 21/2009 Sb. rozh. tr.). Spis byl proto napoprvé Nejvyšším soudem vrácen soudu prvního stupně bez meritorního vyřízení s tím, aby byl obviněný, resp. jeho obhájkyně Mgr. Sůvová, postupem podle § 265h odst. 1 tr. ř. vyzvána k odstranění vad dovolání ze dne 22. 11. 2023, a to včetně poučení o následcích nevyhovění této výzvě. Poté, co tak soud prvního stupně učinil (byť ani na tuto výzvu obhájkyně Mgr. Zuzana Sůvová nereagovala), byla věc znovu předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
15. Dále je možno uvést, že vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
16. Obviněný v dovolání podaném prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Burdy uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě obviněným uplatněného důvodu dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání
19. Z dovolání obviněného podaného prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Burdy vyplývá, že obviněný tímto mimořádným opravným prostředkem brojí proti výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp. proti usnesení odvolacího soudu, kterým byl tento výrok ponechán v platnosti (poté, co jím byl částečně zrušen výrok o trestu). S poukazem na to, že proti příkazu, kterým mu byl uložen mj. zákaz řízení všech motorových vozidel, podal včasný odpor, obviněný namítá, že dne 14. 3. 2023 zákaz řízení neplatil, protože příkaz nebyl v právní moci, resp. namítá, že o platnosti tohoto zákazu řízení nevěděl.
20. K takto koncipované dovolací argumentaci obviněného je nutno konstatovat, že tato je převážně skutkové povahy, neboť obviněný námitku týkající se platnosti zákazu řízení (objektivní stránka trestného činu) staví na jiném průběhu doručování zásilky obsahující příslušný příkaz správního orgánu, než jak byl tento zjištěn soudy v průběhu dokazování. Od této skutkové okolnosti pak odvíjí i námitku týkající se jeho vědomosti o předmětném zákazu (subjektivní stránka trestného činu). Dovolací argumentace obviněného se proto netýká namítaného nesprávného právního posouzení skutku, na které obviněný poukázal v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněný nevychází ze skutkového stavu (ohledně doručování zásilky obsahující správní příkaz) zjištěného soudy v průběhu dokazování, resp. předkládá jeho jinou, pro něj příznivější verzi. Pokud obviněný hodlal uplatnit námitky skutkové povahy, měl uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který jde v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je nicméně skutečností, že ani pod rozsah uvedeného dovolacího důvodu by námitky obviněného, tak jak byly koncipovány v dovolání podaném prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Burdy, patrně nebylo možno podřadit, neboť tyto nepřekročily rámec prosté skutkové polemiky se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů.
21. Pouze nad rámec uvedeného konstatování a při zohlednění toho, že argumentace obviněného týkající se doručování předmětného správního příkazu ukládajícího zákaz řízení všech motorových vozidel byla podrobně a věcně správně vypořádána již soudem odvolacím (přičemž již tato skutečnost zpravidla značí zjevnou neopodstatněnost dovolání – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002), pak Nejvyšší soud uvádí následující.
22. Je zejména skutečností, že z doručenky k zásilce správního orgánu, kterou byl obviněnému doručován příkaz ukládající mu pokutu a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců, zcela nepochybně plyne, že tato zásilka byla provozovatelem poštovních služeb uložena a připravena k vyzvednutí již od 17. 2. 2023, nikoliv až od 20. 2. 2023, jak tvrdí obviněný. To ostatně vyplývá i z obviněným předložené výzvy k vyzvednutí zásilky. Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit to, že v aplikaci sledování zásilek, na kterou se obviněný odvolává, je jako datum uložení uvedeno 20. 2. 2023, neboť je zřejmé, že k pokusu o doručení zásilky došlo již dne 17. 2. 2023 a od tohoto data se počítá desetidenní lhůta k vyzvednutí zásilky. Je navíc všeobecně známo (a obviněný na to byl výslovně upozorněn i svědkem K., pracovníkem příslušného správního orgánu), že lhůta k vyzvednutí zásilky se počítá ode dne, kdy došlo k neúspěšnému pokusu o doručení, nikoliv od nějakého jiného (pozdějšího) data (např. uvedeného v aplikaci sledování zásilek). Na skutečnost, že pokud si obviněný zásilku ve lhůtě 10 dnů nevyzvedne, bude tato považována za doručenou posledním dnem této lhůty, pak byl obviněný upozorněn v přiloženém poučení adresáta. Vzhledem k tomu, obviněný si ve stanovené 10denní lhůtě zásilku nevyzvedl, nastala fikce doručení ke dni 27. 2. 2023. Je přitom nerozhodné, kdy byla zásilka obviněnému vhozena do schránky nebo kdy mu byla osobně doručena správním orgánem. Ode dne 27. 2. 2023 tak plynula 8denní lhůta k podání odporu, která uplynula dne 7. 3. 2023. Tento den byl posledním dnem, kdy bylo možno odpor včasně podat. Pokud obviněný podal odpor až dne 8. 3. 2023, tedy v den, kdy již příkaz nabyl právní moci, soudy nižších stupňů zcela správně odpor vyhodnotily jako opožděný. Správní příkaz byl proto od 8. 3. 2023 v právní moci a od tohoto dne platil pro obviněného zákaz řízení všech motorových vozidel. Pokud obviněný i přesto dne 14. 3. 2023 řídil automobil, naplnil objektivní stránku skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť mařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci než soudu tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána.
23. Pochybnosti nepanují ani o naplnění subjektivní stránky uvedeného přečinu, neboť, jak již bylo uvedeno, datum 17. 2. 2023 bylo jasně uvedeno na výzvě k vyzvednutí zásilky jako první den, kdy je možno zásilku vyzvednout, a i v přiloženém poučení adresáta byl obviněný seznámen s možností doručení příkazu fikcí při marném uplynutí 10denní lhůty k vyzvednutí zásilky. Stejně tak byl obviněný svědkem K., pracovníkem příslušného správního orgánu, výslovně upozorněn na to, že pro počítání lhůt je rozhodný den, kdy došlo k pokusu pošty o doručení zásilky do vlastních rukou obviněného, jakož i na možnost doručení příkazu fikcí. Pokud obviněný za této situace uvedených poučení a upozornění nedbal a poté, co podal opožděný odpor, řídil motorové vozidlo, aniž by vyvinul jakoukoliv snahu si ověřit, zda příkaz již není v právní moci, lze konstatovat přinejmenším jednání v nepřímém (eventuálním) úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť obviněný věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem (zájem na řádném výkonu rozhodnutí orgánů veřejné moci), a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
24. Vzhledem k tomu, že dovolací argumentaci obviněného nebylo z výše uvedených důvodů možno podřadit pod jím uplatněný ani pod jiný zákonný důvod dovolání, přičemž není ani věcně opodstatněná, nebylo možno dovolání vyhovět. V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
25. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného P. D. rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
26. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 3. 2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu