3 Tdo 254/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20.
června 2002 dovolání podané obviněným V. S., proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 8 To 72/2002, jako soudu odvolacího v trestní
věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 151/2001, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Obviněný V. S. byl rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 10. 2001,
sp. zn. 3 T 151/2001 uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr.
zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon
byl zařazen do věznice s ostrahou.
K odvolání obviněného a Obvodního státního zástupce pro Prahu 10 rozhodoval ve
věci Městský soud v Praze. Rozsudkem z 20. 2. 2002, sp. zn. 8 To 72/2002
odvolací soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu
a při nezměněném výroku o vině shora citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro
Prahu 10 uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož
výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného podle § 256 tr.
ř. zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1
tr. ř. dovolání proti výše citovanému rozsudku Městského soudu v Praze. Důvody
uplatněné v dovolání spatřoval v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr.
ř. Ačkoli dovolání obviněného je datováno dnem 10. 4. 2002, byl zjevně
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. označen ve znění zák. č.
200/2002 Sb., jímž byla provedena novela trestního řádu, účinná až od 24. 5.
2002. V době podání dovolání byl důvod spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny
podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, označen pod písm. g), § 265b
odst. 1 tr. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu
ve všech jeho výrocích.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný podrobným způsobem
popsal své námitky proti dokazování provedenému v této trestní věci, především
vytkl soudům obou stupňů, že ve svých rozhodnutích vycházely z výpovědi svědka
P. M., kterou on sám považuje za zcela nevěrohodnou s ohledem na osobu svědka i
jeho v tu dobu probíhající trestní stíhání. Podle názoru obviněného je jeho
obvinění v této věci resp. odsouzení založené na „pouhé pravděpodobnosti, v
průběhu trestního řízen nebyla respektována zásada presumpce neviny a povinnost
zjišťování objektivní pravdy“, když ani nebylo vyhověno jeho návrhům na
doplnění dokazování, jež nakonec uplatnil i v dovolání. Jejich provedení před
soudem pak by dle názoru obviněného muselo vést k tomu, aby byl obžaloby
zproštěn podle § 226 tr. ř.
V petitu dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle
§ 265k tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, a aby přikázal soudu
(zřejmě témuž), aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Do doby rozhodnutí o podaném dovolání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky
doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto mimořádnému
opravnému prostředku.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle
§ 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je
přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.
Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně vymezeny v § 265b tr. ř.
Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení nelze důvody dovolání žádným
způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda
dovolací důvody uplatněné obviněným jsou v souladu s citovaným ustanovením
zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí p ř e z k o u
m a t dovolacím soudem.
Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, spočíval dle zjištění nalézacího soudu
v tom, že obviněný: 1) v přesně nezjištěné době od 31. 5. 2001 do 12. 6. 2001
v P. 10, v ulici R. č. 52, v bytě M. H., předal nejméně 3x přesně nezjištěné
množství omamné látky heroin o hmotnosti cca 200 g odděleně stíhanému P. M.,
který jej pro něj dále upravoval a balil do igelitových sáčků po 5 g, a takto
zpracovaný jej obviněnému vracel k další distribuci, a 2) v přesně nezjištěné
době kolem 17. 00 hodin dne 12. 6. 2001 v P. 10, ulici R. č. 52 v témže bytě
předal odděleně stíhanému P. M. cca 6 g psychotropní látky pervitin s tím, aby
jej po denních dávkách o hmotnosti 0,5 g M. H. vydával, přičemž zbytek
pervitinu o hmotnosti 5,031 g byl dne 13. 6. 2001 v bytě zajištěn. Tento skutek
byl v souladu se zákonem kvalifikován jako trestný čin nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm.
a) tr. zák.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v něm uplatnil námitky
směřující výhradně proti způsobu, jakým soud I. stupně hodnotil provedené
důkazy a dále proti rozsahu provedených důkazů, s nímž se ztotožnil i soud II.
stupně. Jedná se tedy o skutkové vady, jež však nejsou důsledkem nesprávného
hmotně právního posouzení věci, a nemohou být tedy důvodem přezkoumání
napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení. Vzhledem k již výše deklarovanému
výkladu obsahu ustanovení § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze v rámci řízení o
dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu. Nejvyšší
soud m u s í vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu
trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V
návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost jeho
hmotně právního posouzení.
Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve smyslu shora
citované novely tr. řádu) je vada, spočívající v rozhodnutí o zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v
§ 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím
dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento důvod patří mezi
procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k
tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Přichází v úvahu tedy za situace, kdy došlo k
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání,
a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li
zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento případ však
v dané věci nenastal, neboť Městský soud v Praze jako soud odvolací konal
řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku rozhodl po provedeném
přezkumu podle hledisek stanovených zákonem a za stavu, kdy namítaný důvod
dovolání nebyl dán. Výrok, jímž částečně zrušil rozsudek obvodního soudu a sám
rozhodl byl učiněn k odvolání státního zástupce.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných
důvodů, než vymezuje ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podle názoru Nejvyššího
soudu dovolatel totiž nejen musí v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř.
odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.,
avšak obsah konkrétních dovolacích důvodů musí korespondovat důvodům
předpokládaným v příslušném ustanovení. Námitky uplatněné v dovolání směřují
výlučně vůči vadám ve skutkových zjištěních, jež měly mít vliv na navazující
hmotně právní posouzení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je
dovolatelem opírán o vady odvolacího řízení týkající se přezkumné činnosti
soudu druhého stupně. Takové důvody však zákon v taxativním vymezení dovolacích
důvodů neuvádí. Závěrem lze pouze konstatovat, že obviněný v podaném dovolání
ani nespecifikoval takové ustanovení hmotného práva, v důsledku jehož porušení
mělo být ve věci rozhodnuto nesprávně.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému
v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z
důvodů stanovených zákonem, a rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání za splnění
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. června 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová