USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 4. 2023 o dovolání,
které podal obviněný D. M., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2022, č. j. 4 To 539/2022-180, jako
soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 2 T 77/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2022,
č. j. 2 T 77/2022-163, byl obviněný D. M. (dále také jen „obviněný“) uznán
vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 zákona
č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), ve formě
spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, jehož se společně se
spoluobviněným M. K. dopustili tím, že
dne 17. 4. 2022 v době od 03.50 hodin, na staveništi čerpací stanice v
katastrálním území XY, okres České Budějovice, společným jednáním po předchozí
dohodě, po odšroubování víka nádrže a následném poškození košíku se sítem v
hrdle palivové nádrže, hadicí odčerpali ze stroje Tatra Phoenix, registrační
značky XY, 127 litrů motorové nafty, ze zemního stroje Caterpillar 374D, bez
registrační značky, 113,8 litrů motorové nafty a ze zemního stroje Caterpillar
D8T, bez registrační značky, 117,9 litrů motorové nafty do barelu uloženého na
ložné ploše vozidla FORD RANGER, registrační značky XY, kterým přijeli, přičemž
byli na místě zadrženi hlídkou Policie ČR, čímž společnosti DEKAKOM plus
s.r.o., IČO 26373611, se sídlem Pražská č. p. 1178, 337 01 Rokycany - Nové
Město, způsobili odcizením 358,7 litrů motorové nafty škodu ve výši nejméně
15.854,54 Kč a poškozením 3 kusů košíků se sítem škodu ve výši nejméně 9.300 Kč,
přičemž D. M., se uvedeného jednání dopustil přes to, že byl rozsudkem
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.1.2020, č.j. 31 T
148/2019-132, který nabyl ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých
Budějovicích č.j. 4 To 144/2020–148 právní moci dne 19. 5. 2020, odsouzen mimo
jiné za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, s podmíněným odkladem na
zkušební dobu v trvání 24 měsíců, tj. do 19. 5. 2022.
2. Za to byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. ř., § 67 odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku, § 68 tr. zákoníku, § 69 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu
ve výměře 150 denních sazeb po 400 Kč, celkem 60 000 Kč. Nalézací soud rozhodl
také o vině a trestu pro spoluobviněného K., který dovolání nepodal. Konečně
nalézací soud podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním (dále jen „tr. ř.“) uložil oběma obviněným povinnost uhradit poškozené
společnosti DEKAKOM plus s. r. o., společně a nerozdílně škodu ve výši 12 910
Kč.
3. Proti výrokům o trestech z rozsudku nalézacího soudu podal odvolání
státní zástupce, a to v neprospěch obou obviněných. O odvolání státního
zástupce rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 12.
2022, č. j. 4 To 539/2022-180, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2
tr. ř. k odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve
výrocích o trestech uložených oběma obžalovaným. Podle § 259 odst. 3 tr. ř.
znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného M. podle § 205
odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody na 1 rok se zařazením do
věznice s ostrahou. Znovu rozhodl také o trestu pro spoluobviněného K. Jinak
zůstal napadený rozsudek nedotčen.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své
obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g)
a h) tr. ř. Obviněný své námitky zaměřil jak proti výroku o vině, tak proti
výroku o trestu.
5. Obviněný není spokojen s tím, že odvolací soud mu namísto původně
uloženého peněžitého trestu uložil trest odnětí svobody. Obviněný prohlásil
vinu jen proto, aby se vyhnul uložení nepodmíněného trestu. Tvrdí, že policisté
na místě jej ujistili, že uhrazením odškodnění poškozené společnosti DEKAKOM
plus, s. r. o. bude věc vyřízena bez nutnosti trestněprávního postihu. Namítá,
že s ohledem na jeho chatrné zdraví pro něj může mít nepodmíněný trest odnětí
svobody fatální důsledky. Obviněný svou účast na trestné činnosti vnímá jen
jako pomoc spoluobviněnému K., za nějž poskytl odškodnění poškozené (z jakého
důvodu tak učinil obviněný neuvádí). Poukazuje na své majetkové poměry, z nichž
vyplývá, že neměl logický důvod páchat trestnou činnost.
6. Ve vztahu k výroku o trestu obviněný uvedl, že jím poskytnuté
odškodnění poškozené se mělo promítnout nejen do výměry trestu, ale i do jeho
druhu. Odvolací soud neměl uložený peněžitý trest zrušit a ukládat namísto něj
trest odnětí svobody, tento obviněný považuje za nepřiměřený.
7. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se
písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále
jen „státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dovolací argumentaci obviněného a
následně se stručně vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
8. Podle státní zástupkyně je z rozhodnutí odvolacího soudu patrné, že
se skutečností, že obviněný D. M. poškozené firmě škodu uhradil, zabýval. Tato
polehčující okolnost (nalézacím soudem nedostatečně vzata v potaz) se však
mohla promítnout pouze ve výměře trestu nikoliv v jeho druhu. Státní zástupkyně
souhlasí s odvolacím soudem, že na obviněného nelze působit již jiným, než
nepodmíněným trestem. Trestného činu se dopustil s rozmyslem, po jeho
naplánování a přípravě. Spáchal jej ve dvojnásobné zkušební době podmíněného
odsouzení. Lze si těžko představit intenzívnější apel k vedení řádného života
než hrozbu přeměny podmíněného trestu v trest nepodmíněný, a pokud ani tato
dvojnásobná intenzivní pobídka obviněného nepřiměla ke korekci jednání, pak
nezbylo než na něho působit bezprostředním zásahem do jeho osobní svobody.
Trest uložený odvolacím soudem je tak trestem zcela přiměřeným všem zákonným
hlediskům pro ukládání trestu. Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. i)
trestního řádu je dle ustálené judikatury naplněn pouze tehdy, když je uložený
trest extrémně přísný, což v daném případě dovodit nelze.
9. Podle státní zástupkyně deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl.
Navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e)
trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud
podle § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu rozhodl v neveřejném zasedání. Ve
smyslu § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud
v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
11. Shledal přitom, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d
odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání
učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti
dovolání (§ 265f tr. ř.).
12. Při posouzení přípustnosti dovolání musel Nejvyšší soud vzít v úvahu
skutečnost, že obviněný v řízení před nalézacím soudem prohlásil vinu podle §
206c tr. ř. a soud toto jeho prohlášení ve smyslu § 206c odst. 4 tr. ř. přijal.
Přitom platí, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti
uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem (§ 206c odst. 7
věta druhá tr. ř.), tedy ani odvoláním, ani dovoláním. Dovolání obviněného
proti výroku o vině je proto ve smyslu § 206c odst. 7 věta druhá tr. ř.
nepřípustné. V části týkající se výroku o trestu dovolání přípustné je, a to
podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §
265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují
jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně
nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
14. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle
§ 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy,
jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. Dovolací důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy,
jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má
zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr.
ř.).
18. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených
východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k
posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný D. M. jím na podkladě
dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. brojí jak proti
výroku o vině, tak proti výroku o trestu.
20. Jak již bylo uvedeno výše (viz bod 12. tohoto usnesení), v trestní
věci obviněného je dovolání proti výroku o vině nepřípustné. Zcela výjimečně by
mohl Nejvyšší soud zasáhnout v případě, kdy by obviněný v důsledku chybějícího
či nedostatečného poučení nebyl ve smyslu § 206a odst. 1 tr. ř. náležitě poučen
o následcích prohlášení viny (tedy že není možné proti rozsudku brojit žádným
opravným prostředkem). To se však v projednávané věci nestalo a ani to není ze
strany obviněného namítáno.
21. Toliko nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že
námitka, že obviněný vinu prohlásil jen proto, aby se vyhnul uložení
nepodmíněného trestu odnětí svobody, v této podrobněji nerozvinuté podobě nemá
pro projednávanou trestní věc žádnou relevanci. Totéž platí i o námitce
údajného poučení ze strany zasahujících policistů, že zaplacením odškodnění se
obviněný vyhne trestnímu stíhání (ponechá-li Nejvyšší soud stranou, že se jedná
o námitku ničím nepodloženou a velmi pravděpodobně účelovou).
22. Nejvyšší soud se dále zabýval námitkami obviněného proti výroku o
trestu. Obviněný brojí proti tomu, že odvolací soud zrušil jemu původně uložený
peněžitý trest a znovu rozhodl tak, že mu uložil trest odnětí svobody na jeden
rok. Argumentace obviněného se přitom omezuje na námitku, že peněžitý trest by
postačoval, neboť poskytl poškozené společnosti DEKAKOM plus, s. r. o. finanční
kompenzaci ve výši značně přesahující způsobenou škodu.
23. K námitkám obviněného proti uloženému trestu Nejvyšší soud nejprve v
obecné rovině uvádí, že námitky směrující vůči výroku o trestu je možné
projednat toliko v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), i) a
j) tr. ř.
24. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je přitom možno považovat jen jiné
vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky
druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom,
zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný
trest za pokračování v trestném činu. K ukládání souhrnného, úhrnného, ani
společného trestu obviněnému M. v předmětné trestní věci nedošlo a námitky
tohoto charakteru nejsou ani obsahem jeho dovolání.
25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn
tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci tohoto
dovolacího důvodu však nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném
nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení
kritérií uvedených v § 38 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení
nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
26. Vzhledem k tomu, že odvolací soud obviněnému za přečin krádeže podle
§ 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve formě
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku uložil zákonem předpokládané tresty
(odnětí svobody) a tento trest odnětí byl uložen v sazbě stanovené pro daný
trestný čin (na 1 rok při sazbě 6 měsíců až 3 léta podle § 205 odst. 2 tr.
zákoníku), pak se argumentace obviněného s uvedeným dovolacím důvodem zjevně
míjí. Okolnost, že nalézací soud nejprve obviněnému uložil peněžitý trest, na
uvedeném závěru nic nemění a důvodnost dovolání nezakládá.
27. V případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené
v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu toliko ve zcela
výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně
nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod
obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou
a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl
neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a
představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu
zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. (viz např.
stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14,
publikované pod č. 40/2014 Sb.). K takovéto situaci však v posuzovaném případě
zjevně nedošlo, když obviněnému byl uložen trest odnětí svobody ještě při dolní
hranici zákonem předpokládané sazby. A to navíc za situace, kdy se obviněný
vytýkaného jednání dopustil v době dokonce dvojnásobného podmíněného odsouzení.
Za této situace je zcela správný závěr odvolacího soudu vyjádřený v bodech 10.
– 11. odůvodnění rozsudku, že nezbývá, než na obviněného působit bezprostředním
zásahem do jeho osobní svobody. O extrémně přísný trest vyžadující zásah
Nejvyššího soudu se tedy zjevně nejedná.
28. Konečně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je
naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od
potrestání s dohledem, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro
takovýto postup. K tomu v předmětné trestní věci nedošlo a námitky tohoto
charakteru nejsou ani obsahem dovolání obviněného.
29. Lze tedy uzavřít, že dovolání obviněného proti výroku o vině bylo
shledáno nepřípustným. Námitky obviněného proti výroku o trestu pak nelze
podřadit ani pod obviněným uplatněné dovolací důvody, ani pod žádný jiný
dovolací důvod.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
30. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného
rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého
Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v
§ 265b.
31. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o
tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah
odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2
tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud
jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k
zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 4. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu