USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 4. 2023 o dovolání, které podal obviněný D. M., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2022, č. j. 4 To 539/2022-180, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 77/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2022, č. j. 2 T 77/2022-163, byl obviněný D. M. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, jehož se společně se spoluobviněným M. K. dopustili tím, že dne 17. 4. 2022 v době od 03.50 hodin, na staveništi čerpací stanice v katastrálním území XY, okres České Budějovice, společným jednáním po předchozí dohodě, po odšroubování víka nádrže a následném poškození košíku se sítem v hrdle palivové nádrže, hadicí odčerpali ze stroje Tatra Phoenix, registrační značky XY, 127 litrů motorové nafty, ze zemního stroje Caterpillar 374D, bez registrační značky, 113,8 litrů motorové nafty a ze zemního stroje Caterpillar D8T, bez registrační značky, 117,9 litrů motorové nafty do barelu uloženého na ložné ploše vozidla FORD RANGER, registrační značky XY, kterým přijeli, přičemž byli na místě zadrženi hlídkou Policie ČR, čímž společnosti DEKAKOM plus s.r.o., IČO 26373611, se sídlem Pražská č. p. 1178, 337 01 Rokycany - Nové Město, způsobili odcizením 358,7 litrů motorové nafty škodu ve výši nejméně 15.854,54 Kč a poškozením 3 kusů košíků se sítem škodu ve výši nejméně 9.300 Kč, přičemž D. M., se uvedeného jednání dopustil přes to, že byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.1.2020, č.j. 31 T 148/2019-132, který nabyl ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 4 To 144/2020–148 právní moci dne 19. 5. 2020, odsouzen mimo jiné za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, tj. do 19. 5. 2022.
2. Za to byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. ř., § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, § 68 tr. zákoníku, § 69 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 150 denních sazeb po 400 Kč, celkem 60 000 Kč. Nalézací soud rozhodl také o vině a trestu pro spoluobviněného K., který dovolání nepodal. Konečně nalézací soud podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) uložil oběma obviněným povinnost uhradit poškozené společnosti DEKAKOM plus s. r. o., společně a nerozdílně škodu ve výši 12 910 Kč.
3. Proti výrokům o trestech z rozsudku nalézacího soudu podal odvolání státní zástupce, a to v neprospěch obou obviněných. O odvolání státního zástupce rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 12. 2022, č. j. 4 To 539/2022-180, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. k odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výrocích o trestech uložených oběma obžalovaným. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného M. podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody na 1 rok se zařazením do věznice s ostrahou. Znovu rozhodl také o trestu pro spoluobviněného K. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný své námitky zaměřil jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu.
5. Obviněný není spokojen s tím, že odvolací soud mu namísto původně uloženého peněžitého trestu uložil trest odnětí svobody. Obviněný prohlásil vinu jen proto, aby se vyhnul uložení nepodmíněného trestu. Tvrdí, že policisté na místě jej ujistili, že uhrazením odškodnění poškozené společnosti DEKAKOM plus, s. r. o. bude věc vyřízena bez nutnosti trestněprávního postihu. Namítá, že s ohledem na jeho chatrné zdraví pro něj může mít nepodmíněný trest odnětí svobody fatální důsledky. Obviněný svou účast na trestné činnosti vnímá jen jako pomoc spoluobviněnému K., za nějž poskytl odškodnění poškozené (z jakého důvodu tak učinil obviněný neuvádí). Poukazuje na své majetkové poměry, z nichž vyplývá, že neměl logický důvod páchat trestnou činnost.
6. Ve vztahu k výroku o trestu obviněný uvedl, že jím poskytnuté odškodnění poškozené se mělo promítnout nejen do výměry trestu, ale i do jeho druhu. Odvolací soud neměl uložený peněžitý trest zrušit a ukládat namísto něj trest odnětí svobody, tento obviněný považuje za nepřiměřený.
7. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dovolací argumentaci obviněného a následně se stručně vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
8. Podle státní zástupkyně je z rozhodnutí odvolacího soudu patrné, že se skutečností, že obviněný D. M. poškozené firmě škodu uhradil, zabýval. Tato polehčující okolnost (nalézacím soudem nedostatečně vzata v potaz) se však mohla promítnout pouze ve výměře trestu nikoliv v jeho druhu. Státní zástupkyně souhlasí s odvolacím soudem, že na obviněného nelze působit již jiným, než nepodmíněným trestem. Trestného činu se dopustil s rozmyslem, po jeho naplánování a přípravě. Spáchal jej ve dvojnásobné zkušební době podmíněného odsouzení. Lze si těžko představit intenzívnější apel k vedení řádného života než hrozbu přeměny podmíněného trestu v trest nepodmíněný, a pokud ani tato dvojnásobná intenzivní pobídka obviněného nepřiměla ke korekci jednání, pak nezbylo než na něho působit bezprostředním zásahem do jeho osobní svobody. Trest uložený odvolacím soudem je tak trestem zcela přiměřeným všem zákonným hlediskům pro ukládání trestu. Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. i) trestního řádu je dle ustálené judikatury naplněn pouze tehdy, když je uložený trest extrémně přísný, což v daném případě dovodit nelze.
9. Podle státní zástupkyně deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu rozhodl v neveřejném zasedání. Ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
11. Shledal přitom, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
12. Při posouzení přípustnosti dovolání musel Nejvyšší soud vzít v úvahu skutečnost, že obviněný v řízení před nalézacím soudem prohlásil vinu podle § 206c tr. ř. a soud toto jeho prohlášení ve smyslu § 206c odst. 4 tr. ř. přijal. Přitom platí, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem (§ 206c odst. 7 věta druhá tr. ř.), tedy ani odvoláním, ani dovoláním. Dovolání obviněného proti výroku o vině je proto ve smyslu § 206c odst. 7 věta druhá tr. ř. nepřípustné. V části týkající se výroku o trestu dovolání přípustné je, a to podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
14. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. Dovolací důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
19. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný D. M. jím na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. brojí jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu.
20. Jak již bylo uvedeno výše (viz bod 12. tohoto usnesení), v trestní věci obviněného je dovolání proti výroku o vině nepřípustné. Zcela výjimečně by mohl Nejvyšší soud zasáhnout v případě, kdy by obviněný v důsledku chybějícího či nedostatečného poučení nebyl ve smyslu § 206a odst. 1 tr. ř. náležitě poučen o následcích prohlášení viny (tedy že není možné proti rozsudku brojit žádným opravným prostředkem). To se však v projednávané věci nestalo a ani to není ze strany obviněného namítáno.
21. Toliko nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že námitka, že obviněný vinu prohlásil jen proto, aby se vyhnul uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, v této podrobněji nerozvinuté podobě nemá pro projednávanou trestní věc žádnou relevanci. Totéž platí i o námitce údajného poučení ze strany zasahujících policistů, že zaplacením odškodnění se obviněný vyhne trestnímu stíhání (ponechá-li Nejvyšší soud stranou, že se jedná o námitku ničím nepodloženou a velmi pravděpodobně účelovou).
22. Nejvyšší soud se dále zabýval námitkami obviněného proti výroku o trestu. Obviněný brojí proti tomu, že odvolací soud zrušil jemu původně uložený peněžitý trest a znovu rozhodl tak, že mu uložil trest odnětí svobody na jeden rok. Argumentace obviněného se přitom omezuje na námitku, že peněžitý trest by postačoval, neboť poskytl poškozené společnosti DEKAKOM plus, s. r. o. finanční kompenzaci ve výši značně přesahující způsobenou škodu.
23. K námitkám obviněného proti uloženému trestu Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že námitky směrující vůči výroku o trestu je možné projednat toliko v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), i) a j) tr. ř.
24. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je přitom možno považovat jen jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. K ukládání souhrnného, úhrnného, ani společného trestu obviněnému M. v předmětné trestní věci nedošlo a námitky tohoto charakteru nejsou ani obsahem jeho dovolání.
25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu však nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
26. Vzhledem k tomu, že odvolací soud obviněnému za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku uložil zákonem předpokládané tresty (odnětí svobody) a tento trest odnětí byl uložen v sazbě stanovené pro daný trestný čin (na 1 rok při sazbě 6 měsíců až 3 léta podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku), pak se argumentace obviněného s uvedeným dovolacím důvodem zjevně míjí. Okolnost, že nalézací soud nejprve obviněnému uložil peněžitý trest, na uvedeném závěru nic nemění a důvodnost dovolání nezakládá.
27. V případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). K takovéto situaci však v posuzovaném případě zjevně nedošlo, když obviněnému byl uložen trest odnětí svobody ještě při dolní hranici zákonem předpokládané sazby. A to navíc za situace, kdy se obviněný vytýkaného jednání dopustil v době dokonce dvojnásobného podmíněného odsouzení. Za této situace je zcela správný závěr odvolacího soudu vyjádřený v bodech 10. – 11. odůvodnění rozsudku, že nezbývá, než na obviněného působit bezprostředním zásahem do jeho osobní svobody. O extrémně přísný trest vyžadující zásah Nejvyššího soudu se tedy zjevně nejedná.
28. Konečně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovýto postup. K tomu v předmětné trestní věci nedošlo a námitky tohoto charakteru nejsou ani obsahem dovolání obviněného. 29. Lze tedy uzavřít, že dovolání obviněného proti výroku o vině bylo shledáno nepřípustným. Námitky obviněného proti výroku o trestu pak nelze podřadit ani pod obviněným uplatněné dovolací důvody, ani pod žádný jiný dovolací důvod.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
30. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
31. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 4. 2023
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu