3 Tdo 257/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2005 dovolání podané O. D., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 576/2004 ze dne 1. 12. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 91/2004 a rozhodl t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové sp. zn. 12 To 576/2004 ze dne 1. 12. 2004 a rozsudek Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 1 T 91/2004 ze dne 25. 8. 2004 z r u š u j í .
Současně s e z r u š u j í i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Trutnově p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle § 265l odst. 4 trestního řádu s e obviněný O. D. n e b e r e
d o v a z b y .
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 1 T 91/2004 ze dne 25. 8. 2004 byl dovolatel uznán vinným v bodě ad 1) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), jehož se dopustil tím, že si dne 1. 3. 2002 ve D. K. n. L. vypůjčil od P. M. finanční hotovost ve výši 15.000,-Kč a následně dne 5. 3. 2002 další částku ve výši 3.000,-Kč s tím, že celkovou částku vrátí do 15. 3. 2002, peníze však užil pro svou potřebu a ani přes urgence poškozeného do současné doby dlužnou částku nevrátil a dluží tak poškozenému M.
souhrnně částku 18.000,-Kč, přičemž své špatné finanční situace si byl vědom již v době výpůjčky. Dále pod bodem ad 2) citovaného rozsudku byl uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v obci B. ani jinde řádně neplnil svoji vyživovací povinnost, kterou má stanovenou rozsudkem Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 12 P 92/2002 ze dne 30. 1. 2003, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2003, na svou dceru V. D. ve výši 600,-Kč měsíčně, splatnou vždy do 5.
dne v měsíci k rukám P. D. a dluží tak za období od dubna 2002 do měsíce května 2004 včetně částku ve výši 15.600,-Kč, z toho částku 7.200,-Kč matce dítěte a částku 8.400,-Kč Městskému úřadu ve Dvoře Králové nad Labem. Za uvedený trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. mu byl za užití ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen další trest ve výměře čtyř měsíců.
Pro výkon takto uložených trestů odnětí svobody byl zařazen do věznice s ostrahou a bylo též rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku O. D. podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 12 To 576/2004 ze dne 1. 12. 2004 a to tak, že podané odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadl O. D. dovoláním, které bylo podáno včas, prostřednictvím obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto podaného mimořádného opravného prostředku potom namítl, že skutek, jehož spácháním byl shledán vinným v bodě ad 1) citovaným rozsudkem nalézacího soudu (trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák.), tak jak je popsán ve výrokové části citovaného rozsudku nenaplňuje skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Namítl v těchto souvislostech absenci úmyslu podvést poškozeného již ve chvíli, kdy mu tento poskytl předmětnou půjčku. Tento úmysl není v uvedené výrokové větě popsán, přičemž nestačí k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu pouhá vědomost dovolatele o své aktuální špatné finanční situaci. Citované rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Stran toho, že byl citovaným rozsudkem nalézacího soudu v bodě ad 2) shledán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. namítl, že soud měl jako předběžnou otázku zkoumat výši vyživovací povinnosti dovolatele s ohledem na skutečnost, že dovolatel byl po celý rok 2003 v pracovní neschopnosti, jež vyústila v jeho invaliditu. To se nestalo a soudy tak nesprávně vycházely z výše vyživovací povinnosti stanovené citovaným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 12 P 92/2002. Pokud by byla vyřešena takto zmíněná předběžná otázka stran aktuální výše výživného, musely by soudy dospět k závěru, že skutková podstata uvedeného trestného činu nebyla naplněna. S ohledem na uvedené tak bylo i v tomto směru na základě nesprávného hmotně právního posouzení věci soudy chybně rozhodnuto, a proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení soudu druhého stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že argumentaci dovolatele je v obou směrech nutno přisvědčit. Poukázal na to, že v popisu skutku uvedeného pod bodem 1) ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně zcela chybí zmínka o tom, že obviněný v době kdy jednal o půjčku, činil tak v podvodném úmyslu, když nijak není poukázáno na způsob, kterým měl poškozeného uvést v omyl, když na podvodný úmysl nelze usoudit z pouhého neproplacení směnky.
Podvodný úmysl potom nebyl nalézacím soudem objasněn ani v důvodech přijatého rozhodnutí, přičemž se spokojil pouze s bezobsažným konstatováním, že obviněný si od poškozeného peníze půjčil a nevrátil je, takže „je zřejmé, že peníze použil pro svou potřebu, přičemž je také zřejmé, že své špatné finanční situace si obžalovaný musel být vědom již v době výpůjčky peněz“. Vnucuje se tak otázka, k jakému jinému účelu by si obviněný peníze půjčoval než k tomu, aby je použil dle svých potřeb, a proč by si peníze vůbec tímto způsobem opatřoval, pokud by jeho finanční situace byla dobrá.
Odvolací soud na tento lapsus zcela rezignoval a takto zřejmou vadu v rámci podaného odvolání obviněným nenapravil. Dále státní zástupce v uvedeném písemném vyjádření uvedl, že obdobně je nutno přisvědčit dovolateli i v tom, že nalézací soud nezjišťoval reálnou výši dluhu obviněného na stanoveném výživném postupem podle § 9 odst. 1 tr. ř. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že vyživovací povinnost byla obviněnému stanovena rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 12 P 92/2002 ze dne 30.
1. 2003, načež byl celý rok neschopen práce a poté převeden do invalidního důchodu. Jeho objektivní omezení v možnostech opatřit si prostředky na vlastní obživu a na úhradu stanoveného výživného tedy pokrývá podstatnou část doby, po níž měl páchat trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. (tedy od dubna 2002 do května 2004). Přesto soud prvního stupně vycházel z výše výživného stanovené citovaným rozsudkem za zcela jiných skutkových okolností. Reálné možnosti obviněného hradit stanovené výživné či stanovení výše výživného, které byl obviněný vůbec schopen hradit i během své pracovní neschopnosti a následné invalidity však měl nalézací soud zjistit v rámci rozhodnutí o předběžné otázce podle § 9 odst. 1 tr.
ř., přičemž s ohledem na povahu posuzované záležitosti (jde o hmotně právní otázku z oblasti práva rodinného) se nepochybně jedná o
jiné hmotně právní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak na to dovolatel správně poukazuje. Napadené rozhodnutí je tak vadné i proto, že odvolací soud na výše uvedené nedostatky patrné z rozhodnutí soudu nalézacího nereagoval, ač tak učinit měl a naplnil tím i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby dovolací soud takto podanému dovolání vyhověl a podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i jemu předcházející citovaný rozsudek Okresního soudu v Trutnově zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Trutnově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a uplatněný dovolatelem) je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V této souvislosti (s poukazem na dále vyslovené) byl zmíněný dovolací důvod uplatněn nepřesně, když s ohledem na povahu rozhodnutí odvolacího soudu bylo spíše na místě uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. postihující nesprávný postup soudu druhého stupně v nápravě takových vad rozhodnutí soudu nalézacího, které by naplňovaly některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Přes uvedenou nepřesnost je však z obsahu podaného dovolání zřejmé co jím dovolatel míní. V části týkající se trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. dovolatel oprávněně poukázal na to, že výrok nalézacího soudu v této části jeho rozhodnutí (skutkové větě) postrádá vyjádření podvodného úmyslu. I dovolací soud musí v této souvislosti konstatovat, že zmíněný podvodný úmysl nebyl v příslušné části citovaného rozsudku popsán, ačkoli ten je nezbytným znakem skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., když navíc tento úmysl nebyl vysvětlen (objasněn) ani v důvodech takto přijatého rozhodnutí. Uvedené pochybení pak nenapravil ani odvolací soud. V těchto souvislostech pak lze pro stručnost odkázat na argumentaci uvedenou ve vyjádření státního zástupce, se kterou se dovolací soud shoduje s tím, že za daného stavu věci nelze mít za to, že byl objasněn a popsán úmysl dovolatele, jako podstatná součást zvažované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. Proto také je uvedený dovolací důvod uplatněn nejen relevantně, ale co do vznesených námitek i důvodně. Z pohledu již řečeného se tak soudy budou muset zabývat znovu jednáním dovolatele a zvažovat, zda se v jeho věci jednalo o jednání úmyslné (§ 4 tr. zák.) a případné závěry z toho plynoucí vyjádřit ve skutkové větě nově přijatého rozhodnutí a také v jeho důvodech.
Stejně tak jsou důvodné i námitky dovolatele týkající se trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. I v tomto směru lze odkázat na argumentaci vedenou státním zástupcem v rámci jeho písemného vyjádření v posuzované věci, která je podle přesvědčení dovolacího soudu přiléhavá. Zbývá jen stručně a opakovaně poukázat na to,že z výsledků provedeného dokazování a objasnění příslušného skutku nebyl vzat v úvahu reálný stav, kdy dovolatel byl podle dosavadních zjištění rok práce neschopen a poté převeden do invalidního důchodu. Tento stav trval po podstatnou část období, po které měl páchat uvedený trestný čin, přičemž této skutečnosti oba soudy nevěnovaly adekvátní pozornost, přičemž naznačený stav dovolatele měl objektivní charakter. Bylo tedy povinností soudů na uvedenou skutečnost reagovat postupem podle § 9 odst. 1 tr. ř. a v rámci rozhodnutí o předběžné otázce takto sjednat ve věci jasno a tedy zjistit zda reálné možnosti dovolatele za dané situace byly takové, které mu umožnily hradit stanovené výživné, případně hradit výživné, které mu umožnil jeho aktuální zdravotní stav, zejména však jeho aktuální sociální situace. Uplatněný dovolací důvod je tak relevantní, když se jedná o jiné hmotně právní posouzení a námitky vznesené dovolatelem v naznačeném směru jsou tak důvodné.
Protože Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání podané O. D. důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i citovaný rozsudek Okresního soudu v Trutnově, když v rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání. V novém řízení se bude Okresní soud v Trutnově věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí dovolacího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních hmotně právních otázek s povinností doplnit dokazování z hledisek již shora uvedených.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. V této souvislosti Nejvyšší soud zjistil, že dovolatel v současné době vykonává ve Věznici v P. trest odnětí svobody,který mu byl uložen právě pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 91/2004 v délce jednoho roku, přičemž jde o trest souhrnný, když v rámci citovaného rozsudku byl zrušen výrok o jemu uloženém trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 1 T 118/2003 ze dne 8. 9. 2003 v trvání sedmi měsíců. Výkon trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku uložený pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 1 T 91/2004 přitom obviněný započal dnem 30. 11. 2004. Nejvyšší soud také zjistil, že obviněný po výkonu tohoto trestu nastoupí další trest odnětí svobody v trvání jednoho roku,uložený mu pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 89/2001. Za dané situace tak trest uložený rozsudkem Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 118/2003 se s ohledem na toto rozhodnutí Nejvyššího soudu stal aktuálním a dovolatel tak bude pokračovat právě v jeho výkonu,případně nastoupí trest odnětí svobody uložený mu shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové. O jeho případném dalším trestu v jeho věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 91/2004 rozhodne s ohledem na toto usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 257/2005 právě Okresní soud v Trutnově znovu a to samozřejmě i s ohledem na zásady při ukládání souhrnného trestu (§ 35 odst. 2 tr. zák.) a to ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Náchodě sp. zn.1 T 118/2003 ze dne 8. 9. 2003.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka