Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2014 o dovolání podaném obviněným J. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 57/2013 ze dne 7. 8. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, pod sp. zn. 68 T 4/2013, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně sp. zn. 68 T 4/2013 ze dne 10. 6. 2013 byl dovolatel uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikované a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal obviněný J. S. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 5 To 57/2013 ze dne 7. 8. 2013 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se předmětné trestné činnosti nedopustil a soudy nezhodnotily náležitě ve věci provedené důkazy, přičemž nelze mít za to, že by z učiněných skutkových zjištění bylo možné bez pochybností uzavřít, že se předmětný skutek stal tak, jak je popsán v obžalobě a že se takto jedná o trestný čin, který dovolatel spáchal. Namítl, že ve věci je tak dán extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Poukázal takto na skutečnost, že poškozený byl v kritické době pod vlivem alkoholu a i menší (zjištěné) množství alkoholu v jeho krvi mohlo být příčinou jeho případné excitace, když bylo známo (i svědecky potvrzeno), že poškozený byl pod vlivem alkoholu agresivní. Uvedl, že v dané chvíli nejednal s úmyslem poškozeného usmrtit, ale jednal pouze v rámci nutné obrany. Soudy tak měly pečlivě (za daných okolností) posoudit povahu jeho konání, okolnosti, za kterých došlo k usmrcení poškozeného, míru zavinění i jeho pohnutky. Dodal, že nejednal úmyslně a nemohl tak naplnit subjektivní stránku skutkové podstaty označeného zločinu, když jednal v sebeobraně a poškozeného tak mohl usmrtit neúmyslně a měl být takto obžaloby zproštěn, případně jeho jednání mělo být právně kvalifikováno jinak a dále odkázal na argumentaci, kterou uváděl v rámci řízení před soudem prvního stupně a také uplatněnou v rámci svého odvolání. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené (citované) usnesení Vrchního soudu v Olomouci podle § 265k tr. ř. zrušil a buď sám rozhodl ve věci nebo podle § 265l tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a pro tento případ nařídil, aby odvolací soud věc projednal v jiném složení senátu. Zároveň požádal, aby před tímto svým rozhodnutím přerušil výkon rozhodnutí dovoláním napadeného rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že stran namítané podnapilosti poškozeného bylo soudy poukázáno na stanovisko znalce, který v něm uvedl, že poškozený v kritické době nebyl požitým alkoholem zásadně ovlivněn. K tomu, že dovolatel odkázal v rámci svého podání na obsah jím podaného odvolání, potom uvedl, že takto nemůže své námitky opírat o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku. Pokud potom namítl, že nejednal úmyslně a poškozeného usmrtil pouze jednáním v sebeobraně, jedná se o námitky skutkového charakteru, přičemž extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními shledán nebyl. S poukazem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich podkladě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr.
ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že usmrtil poškozeného v důsledku vzájemné potyčky a s tím souvisejícím výstřelem z pistole, kterou držel na svou obranu. Avšak oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a stejně tak vysvětlily, proč neprovedly další dokazování navrhované dovolatelem. Takto vysvětlily, proč neuvěřily výpovědím dovolatele, které pokládaly za rozporné, když za rozhodující pokládaly závěry ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ze kterého jasně plyne, že v kritickém okamžiku bylo ústí revolveru drženého v ruce dovolatele přiloženo na tělní povrch (levou spánkovou krajinu) poškozeného, čemuž zřetelně odpovídaly zjištěné střelné stopy a k výstřelu tak došlo z bezprostřední blízkosti.
Smrt poškozeného tak nastala bezprostředně po takovém jednání dovolatele, přičemž příslušní znalci nevyloučili ani vzájemné postavení dovolatele a poškozeného, popsané dovolatelem při rekonstrukci celé události. Soudy správně poukázaly i na obsahu znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví balistiky, daktyloskopie a fyzikální chemie, z nichž plyne, že předmětná zbraň byla přiložena (v době výstřelu) bezprostředně k hlavě poškozeného a v té době došlo k výstřelu z ní. V rámci tohoto znaleckého posudku byl zkoumán i předmětný revolver (odpor jeho spouště) a zjištěno, že dovolatel musel před výstřelem vyvinout značnou sílu jak k natažení bicího kohoutu repliky perkurzního revolveru, tak i překonání hodnoty odporu spouště při výstřelu z něj.
Soudy také poukázaly na to, že pitvou těla poškozeného nebyla nalezena žádná další poranění, která by svědčila o předchozí potyčce, na kterou upozorňoval dovolatel. Konečně soudy vycházely i ze skutečností zjištěných na místě činu (ohledně polohy poškozeného a jeho tělesného stavu), stejně jako z výpovědí D. S., M. H., M. H. a F. T. s tím, že učiněná skutková zjištění jim ve svém souhrnu umožnila spolehlivě rozhodnout i po stránce právní, a to zejména i v tom směru, že zločinu vraždy podle § 140 odst. 2 tr.
zákoníku se dovolatel dopustil s rozmyslem. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů, když i námitka stran absence úmyslného zavinění je za daného stavu věci bezpředmětná. Je tedy namístě uzavřít, že ve věci učiněná skutková zjištění co do svého obsahu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
Z uvedeného je takto zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka