3 Tdo 277/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. března 2003 o dovolání podaném obviněným P. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 4 To 361/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 92/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. 1 T 92/2002, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v P. dne 9. 3. 2002 okolo 22.00 hodin bil pěstmi do obličeje a kopal do různých částí těla L. S., přičemž jí vyhrožoval zabitím.“ Za tento trestný čin mu byl podle § 197a tr. zák., § 53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. uložen penežitý trest ve výši 4.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře čtyř týdnů.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 4 To 361/2002, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný P. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Dovolání opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel vyslovil námitky k výpovědím svědků J. Š., Z. Š. a zpochybnil věrohodnost výpovědi poškozené L. S. V petitu svého dovolání navrhl, aby „napadené rozhodnutí bylo zrušeno.“
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že napadené rozhodnutí trpí vadou podřaditelnou pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., čímž byl naplněn dovolací důvod ve smyslu tohoto zákonného ustanovení. Podle jeho názoru v popisu skutkového děje absentuje jakákoli zmínka o tom, že by jednání obviněného u poškozené mohlo vzbudit důvodnou obavu, což neodpovídá použité právní větě. V popisu skutku navíc chybí údaj o konkrétním místě spáchání trestné činnosti, přičemž skutkový děj, jak byl popsán soudem prvního stupně, spíše odpovídá právní kvalifikaci podle § 202 odst. 1 tr. zák. Přesto považoval státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství rozhodnutí o vině obviněného za věcně správné s tím, že chybějící náležitosti výroku soudu I. stupně jsou dostatečně vyjádřeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Podle jeho názoru je zřejmé, že by projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která by měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. V petitu svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že
dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna výlučně nesprávným skutkovým zjištěním.
Dovolací námitky v předmětné trestní věci spočívají ve zpochybňování věrohodnosti obsahu výpovědí svědků včetně poškozené, které se staly podkladem pro zjištění skutkových okolností nalézacím soudem, jež bez dalšího převzal i soud odvolací. Oběma soudům dovolatel vytkl v podstatě vadné hodnocení provedených důkazů, jež podle jeho názoru bylo provedeno jednoznačně v jeho neprospěch a vedlo tudíž k nesprávnému závěru o vině obviněného. Uplatněné dovolací námitky tedy směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění k nimž dospěly soudy obou stupňů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.). Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší soud postupovat v souladu s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že napadené rozhodnutí trpí vadou podřaditelnou pod formálně uplatněný dovolací důvod, neboť ani jedna z obviněným uplatněných dovolacích námitek neodpovídala žádnému z důvodů dovolání vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci a zamítnutí řádného opravného prostředku.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. března 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová