3 Tdo 282/2022-2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. M., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2021, sp. zn. 6 To 72/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 10/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2021, sp. zn. 49 T 10/2021 byl obviněný J. M. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle § 206 odst. 5 trestního zákoníku za užití § 58 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost zaplatit v průběhu zkušební doby podle svých sil a možností škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti ŠkoFIN s.r.o. částku 6 727 415,06 Kč, poškozené společnosti Autoleasing Litoměřice spol. s r.o. částku 3 636 598,34 Kč. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená společnost City taxi s.r.o. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2021, sp. zn. 6 To 72/2021, jímž z podnětu odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a znovu při nezměněném výroku o vině a náhradě škody nedotčené tímto zrušením podle § 259 odst. 3 písm. a) trestního řádu rozhodl tak, že obviněného J. M. odsoudil podle § 206 odst. 5 trestního zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) trestního řádu v jeho druhé alternativně. Podle obviněného odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nesprávně aplikoval § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Obviněný blíže shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že porušení dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu spatřuje v nesprávné aplikaci institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, kdy odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o trestu tak, že zvýšil výměru trestu odnětí svobody ze tří let na čtyři roky a současně zrušil jeho podmíněny? odklad, aniž by tento svůj postup řádně odůvodnil. Z opatrnosti obviněný uplatnil i dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. i) trestního řádu. Dále uvedl, že u institutu prohlášení viny a s tím spojeném mimořádném snížení trestu odnětí svobody chybí sjednocující judikatura poskytující výklad k jeho použití, proto k němu obecné soudy přistupují velmi rozdílně. Při postupu podle § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku nemusí jít o takové výjimečné poměry pachatele, které by samy o sobě odůvodňovaly mimořádné snížení trestu odnětí svobody, ale podstatné je, aby konkrétní poměry pachatele nevylučovaly jeho nápravu i trestem odnětí svobody, který je kratší, než kolik činí dolní hranice trestní sazby. Několikaměsíční vazba a vyšetřování byly pro obviněného jakožto osobu dosud netrestanou velmi poučné a odstrašující, což řádně zohlednil Městský soud v Praze. Soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, pokud trest odnětí svobody snížil z pěti let (spodní hranice trestní sazby) na tři roky a následně tento trest podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let. S ohledem na prohlášení viny a současnou kumulaci významných polehčujících okolností se nejednalo o trest nepřiměřeně mírný, ale naopak spravedlivý a plnící svůj účel. Doplnění dokazování provedené Vrchním soudem o aktuální opis z evidence rejstříku trestů a pozitivně vyznívající hodnocení chování ve vazbě hovoří v jeho prospěch. Vrchní soud v Praze se nevypořádal s jednotlivými aspekty případu, ignoroval nejen rozhodující zapojení, ale i osobu F. G., a nijak nevysvětlil dramatické zpřísnění trestu. Odvolací soud svým postupem zasáhl do ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces. Obviněný má za to, že diametrální rozdíl v rozhodování obou soudů odporuje předvídatelnosti soudních rozhodnutí.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil a následně podle § 265m odst. 1 trestního řádu sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že se odvolání státní zástupkyně zamítá, kdy současně podle § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu vyslovil svůj souhlas s tím, aby bylo dovolání projednáno v neveřejném zasedání.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce, činný u Nejvyššího státního zastupitelství, uvedl, že Vrchní soud v Praze využil postupu podle § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, shledal důvody pro mimořádné snížení?trestu odnětí svobody, a tedy ukládal trest pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. K tomu konstatoval, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotní, v dovolání úspěšně uplatnit primárně v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) trestního řádu ve znění účinném od 1.
1. 2022. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je však reagováno toliko na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl trest bez zákonného podkladu uložen ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. To ale není případ obviněného, je totiž zjevné, že uložení trestu odnětí svobody trestní zákoník za spáchaný zločin připouští, přičemž jeho výše byla ve prospěch obviněného za využití postupu podle § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku vyměřena dokonce pod dolní hranicí zákonné trestní sazby.
Státní zástupce uvedl, že výrok o trestu lze za jistých okolností napadnout také s odkazem na dovolací důvod vymezeny? v § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to
tehdy, je-li namítáno jiné nesprávné hmotně právní posouzení, za které lze považovat pouze jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Například by šlo o situaci, kdy by se soud dopustil pochybení v právním závěru stran toho, zda měl či neměl být ukládán souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Žádnou z naznačených eventualit však obviněny? nevytkl. Za stěžejní státní zástupce označil skutečnost, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je obviněný subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií?uvedených v § 39 až § 42 trestního zákoníku. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou totiž věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně nelze zasahovat cestou dovolání. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však trest uloženy? obviněnému není, neboť jeho výše a způsob výkonu byly odvolacím soudem řádně odůvodněny, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně konformním. Z odůvodnění napadeného rozsudku současně vyplývá, z jakých důvodů považoval Vrchní soud v Praze původně uloženy? trest odnětí svobody za příliš mírný. Tvrzení obviněného, že v případě trestu mu uloženého se jedná o trest nepřiměřeně přísný, excesivní a nespravedlivý, proto postrádá podle státního zástupce jakýkoli reálny? základ.
Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby o něm Nejvyšší soud rozhodoval ve smyslu § 265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání.
Obviněný J. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Obviněný v dovolání výslovně zmiňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Obviněný svou dovolací argumentací brojil proti druhu a výši uloženého trestu. Namítl, že odvolací soud nesprávně aplikoval § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Při postupu podle § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku nemusí jít o takové výjimečné poměry pachatele, které by samy o sobě odůvodňovaly mimořádné snížení trestu odnětí svobody, ale podstatné je, aby konkrétní poměry pachatele nevylučovaly jeho nápravu i trestem odnětí svobody, který je kratší, než kolik činí dolní hranice trestní sazby. Samotná několikaměsíční vazba a vyšetřování pro něj jako pro osobu dosud netrestanou byly poučné a odstrašující. Bylo třeba také přihlédnout k prohlášení viny a významným polehčujícím okolnostem, tedy že doplnění dokazování odvolacím soudem o aktuální opis z evidence rejstříku trestů a pozitivně vyznívající hodnocení jeho chování ve vazbě hovořilo v jeho prospěch. Z toho následně obviněný dovodil zásah do práva na spravedlivý proces, konkrétně porušení rovnosti zbraní.
Nejvyšší soud konstatuje, že námitky směřující proti druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména námitky stran nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání úspěšně namítat prostřednictvím tohoto ani jiného zákonného dovolacího důvodu. Z tohoto důvodu pouhá nepřiměřenost trestu založená tím, že odvolací soud původně uložený trest zrušil a uložil obviněnému nový přísnější trest, nemůže být důvodem dovolání. Obviněný v rámci svého dovolání sice hovořil o hmotněprávní vadě při ukládání trestu (nesprávná aplikace § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku), fakticky však jeho námitky směřovaly proti přílišné přísnosti uloženého trestu. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v délce čtyř let podle § 206 odst. 5 trestního zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku za zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku přitom trestní zákon připouští. Zákonná trestní sazba posuzovaného trestného činu je v trestní sazbě pět až deset let. Vrchního soud v Praze využil postupu podle § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, neboť shledal důvody pro mimořádné snížení?trestu odnětí svobody, a uložil obviněnému trest pod dolní hranicí zákonné trestní sazby.
Výrok o trestu lze za určitých okolností napadnout také s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to tehdy, pokud je namítáno jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za takové jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu, na který ostatně obviněný a priori poukazoval, je možné považovat ve vztahu k výroku o trestu pouze jiné vady tohoto výroku spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Šlo by například o situace, kdy by se soud dopustil pochybení v právním závěru stran toho, zda měl či neměl být ukládán souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Pokud lze zahrnout pod tento dovolací důvod i otázku aplikace ustanovení o mimořádném snížení dolní hranice trestu odnětí svobody, tento institut použit ve prospěch obviněného byl.
Stěžejní v posuzovaném případě je skutečnost, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být (až na zcela výjimečné případy) relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je obviněný subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií?uvedených v § 39 až § 42 trestního zákoníku. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně nelze zasahovat cestou dovolání. Zmíněnými výjimečnými případy by byly pouze situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. Za takový však nelze označit trest uloženy? obviněnému, neboť jeho výše a způsob výkonu byly odvolacím soudem odůvodněny řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně konformním. Z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze také vyplývá, z jakých důvodů tento považoval původně uloženy? trest odnětí svobody za příliš mírný. Nelze proto souhlasit s tvrzením obviněného, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný, excesivní a nespravedlivý trest, ani že postupem odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. To i s přihlédnutím k tomu, že Vrchní soud opět, stejně, jako Městský soud v Praze, aplikoval ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby (§ 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku).
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 4. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu