3 Tdo 289/2023-736
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 4. 2023 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 13 To 316/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 77/2022, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 13 To 316/2022-660, a to v části, v jaké jím byl obviněnému uložen trest za přečiny uvedené v bodě I. z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 10. 2022, č. j. 3 T 77/2022-610, a za sbíhající se trestnou činnost.
II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna rozhodnutí na zrušené části rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 10. 2022, sp. zn. 3 T 77/2022, byl podle § 45 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), zrušen výrok o vině, trestu a náhradě škody z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 1. 2022, sp. zn. 8 T 7/2022, a obviněný M. S. byl uznán vinným pod bodem I. jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a dále pod bodem II. jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným (bod II. 1-12, 14, 16), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (bod II. 13, 15), jednak přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (bod II. 5 – 16). Těchto trestných činů se obviněný dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně.
2. Za přečiny uvedené v bodě I. a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 4 T 121/2021, byl obviněný M. S. odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 4 T 121/2021. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek uvedený v bodě II. pak byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému uloženo nahradit v rozsudku uvedeným poškozeným škodu způsobenou trestným činem a jedna z poškozených byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl dále obviněný zproštěn obžaloby okresního státního zástupce v Kolíně ze dne 2. 5. 2022, č. j. ZT 37/2022-130, pro skutek blíže popsaný v rozsudku nalézacího soudu, kterým měl spáchat další útok pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla v rozsudku uvedená poškozená odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 13 To 316/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to v obou výrocích o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za přečiny uvedené v bodě I. a za sbíhající přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 4 T 121/2021, podle § 178 odst. 2 za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, pro jehož výkon obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 4 T 121/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek uvedený v bodě II. pak odvolací soud obviněného odsoudil podle § 205 odst. 2 za použití § 43 odst. 1 a § 45 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 13 To 316/2022, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť má za to, že napadeným rozsudkem byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
6. Nejvyšší státní zástupce zrekapituloval, že pokud jde o výrok o trestu za jednání uvedené pod bodem I. z rozsudku soudu prvého stupně, odvolací soud akceptoval závěr soudu prvého stupně o vztahu souběhu projednávané trestné činnosti s trestnou činností, o níž bylo rozhodnuto trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 4 T 121/2021, který byl obviněnému doručen dne 15. 12. 2021. Za toto jednání tak byl soudem prvého stupně správně ukládán souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud akceptoval rovněž úvahy, pro něž soud prvého stupně dovodil, že na obviněného je již třeba působit přímým výkonem takto uloženého trestu odnětí svobody. Podle přesvědčení odvolacího soudu je však uložený trest v trvání devíti měsíců vzhledem k okolnostem případu a zejména skutečnosti, že se jedná o prvý nepodmíněný trest odnětí svobody, nepřiměřeně přísný. Za adekvátní přitom považoval uložení souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
7. S výše uvedeným závěrem odvolacího soudu ohledně ukládání trestu odnětí svobody za jednání uvedené pod bodem I. z rozsudku soudu prvého stupně se nejvyšší státní zástupce neztotožňuje. Připomíná, že podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bude odnětím svobody na šest měsíců až tři léta pachatel potrestán, užije-li při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Jak vyplývá z reprodukce podstatného obsahu rozhodnutí soudů, obviněný svým jednáním pod bodem I. rozsudku soudu prvého stupně naplnil mj. znaky přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Podle zásad vyplývajících z § 43 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku tak vůdčí trestní sazbou, v jejímž rámci měl být obviněnému ukládán trest, byla trestní sazba uvedená v § 178 odst. 2 tr. zákoníku, jež činí šest měsíců až tři léta. Pokud tedy odvolací soud za toto jednání obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, je podle nejvyššího státního zástupce zjevné, že byl tento trest uložen pod dolní hranici zákonné trestní sazby, jež byla za daných okolností rozhodná pro ukládání souhrnného trestu.
8. Z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu zároveň podle nejvyššího státního zástupce není patrné, že by v případě obviněného vůbec připadala v úvahu jakákoli alternativa zákonných možností pro uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. V předkládané věci nelze nijak dovodit, že by snad odvolací soud v případě obviněného uvažoval o aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku a pouze opomněl toto ustanovení uvést ve znění příslušného výroku o trestu. Podmínky pro aplikaci tohoto moderačního ustanovení přitom nelze shledat ani z hlediska věcného. Ve věci zjevně nebyly dány žádné výjimečné okolnosti případu či poměry obviněného, na jeho straně absentovaly i jakékoli významnější polehčující okolnosti. Zároveň byl obviněnému za jednání pod bodem I. z rozsudku soudu prvého stupně ukládán trest za celkem tři trestné činy. Stejně tak nelze podle názoru nejvyššího státního zástupce v předkládané věci dovodit ani jiné skutečnosti, které by umožňovaly jakékoli úvahy o aplikaci jiných variant moderace trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku.
9. Odvolací soud proto podle nejvyššího státního zástupce pochybil, pokud za jednání uvedené po bodem I. z rozsudku soudu prvého stupně obviněnému nově uložil trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby uvedené v § 178 odst. 2 tr. zákoníku. Tím své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Z hlediska zásady minimalizace zásahů do pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudů nižších stupňů, jež vyplývá z charakteru dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, se podle nejvyššího státního zástupce jeví jako postačující zrušení pouze tohoto dílčího, avšak zároveň oddělitelného výroku o souhrnném trestu za přečiny uvedené v bodě I. rozsudku soudu prvého stupně a sbíhající se trestnou činnost. Nedotčen by tak měl být ponechán výrok o trestu za trestnou činnost pod bodem II. z rozsudku soudu prvého stupně. Nelze mít přitom za to, že by podání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, neboť obviněnému by v případě vyhovění dovolání bylo nutno navýšit napadeným rozsudkem uložený trest odnětí svobody nejméně o jeden měsíc.
10. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, a to v té části, v jaké jím byl obviněnému uložen trest za přečiny uvedené v bodě I. z rozsudku Okresního soudu v Kolíně a za sbíhající se trestnou činnost, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Krajskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Vyjádřil rovněž souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
11. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím své obhájkyně vyjádřil obviněný. Uvedl, že nesdílí pochybnosti nejvyššího státního zástupce ohledně nezákonnosti uloženého trestu. Domnívá se, že odvolací soud při ukládání trestu za skutek uvedený v bodě I. využil ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, když v bodě 20. odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud sám konstatuje, že je na místě nalézacím soudem uložený trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců snížit, a to s ohledem na okolnosti případu a osobní poměry obviněného, a tedy že za adekvátní lze považovat trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Navíc se jedná o první trest odnětí svobody v případě obviněného. Obviněný nesouhlasí se závěrem nejvyššího státního zástupce, že v předkládané věci nebylo možné dovodit, že odvolací soud uvažoval o aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku a pouze opomněl toto ustanovení uvést ve znění příslušného výroku o trestu. Domnívá se naopak, že z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku je zcela zřejmé, že odvolací soudu při úvaze o uložení trestu právě ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku využil, když zcela jasně poukázal na to, že s ohledem na okolnosti případu, osobní poměry obviněného a zejména pak možnosti jeho nápravy považuje za přiměřený trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Ze spisového materiálu je pak zřejmé, že osobnosti obviněného, jeho osobním poměrům i okolnostem případu byla ze strany soudu prvého i druhého stupně a obhajoby obviněného věnována pozornost, a to nejen v podobě dvou znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Nelze tedy mít za to, že by využití ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody nebylo řádně odůvodněno. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
13. Shledal přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
15. Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
17. Na podkladě nejvyšším státním zástupcem uplatněného důvodu dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení dovolání.
IV. Důvodnost dovolání
18. Jak již bylo konstatováno výše, dovolání nevyššího státního zástupce z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 13 To 316/2022-660, který podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvého stupně částečně zrušil v obou výrocích o trestech a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám v tomto rozsahu ve věci rozhodl tak, že za trestnou činnost uvedenou pod bodem I. a za další sbíhající se trestnou činnost obviněnému podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou (zároveň s tím byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku ve výroku o trestu zrušen výše uvedený trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně, včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu). Nejvyšší státní zástupce má za to, že tímto rozsudkem soudu druhého stupně byl obviněnému uložen trest (v trvání pěti měsíců) ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
19. Nejvyšší soud pro přehlednost konstatuje, že toto dovolání nejvyššího státního zástupce nesměřuje proti výroku o trestu za trestnou činnost uvedenou pod bodem II., za kterou byl obviněnému uložen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 45 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
20. Dovolání pak nikterak nesměřuje ani proti výroku o vině za trestnou činnost popsanou pod body I. a II., ani proti výrokům, kterými bylo obviněnému podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě, respektive bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody, či bylo také podle § 226 písm. c) tr. ř. rozhodnuto zprošťujícím výrokem ohledně dílčího útoku pokračujícího trestného činu krádeže ve stadiu pokusu a v této souvislosti bylo podle § 229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Tyto výroky nebyly ani předmětem odvolacího přezkumu ze strany Krajského soudu v Praze.
21. Nejvyšší soud považuje dovolání nejvyššího státního zástupce podané z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. proti výroku o (souhrnném) trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců za opodstatněné, neboť se s výše uvedeným závěrem odvolacího krajského soudu ohledně ukládání trestu odnětí svobody za jednání uvedené pod bodem I. z rozsudku soudu prvého stupně nelze ztotožnit, a to s ohledem na výměru uloženého trestu odnětí svobody.
22. Krajský soud obviněnému uložil (dovoláním zpochybňovaný) trest v trvání pěti měsíců za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 4 T 121/2021, a to podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku.
23. Podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bude odnětím svobody na šest měsíců až tři léta pachatel potrestán, užije-li při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.
24. Podle § 43 odst. 2 věta prvá tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (§ 43 tr. zákoníku), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
25. Podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku (věta prvá před středníkem) platí, že odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný.
26. S ohledem na právě uvedené není pochyb o tom, že za jednání popsané v rozsudku soudu prvého stupně pod bodem I. měl být obviněnému uložen trest za použití zásad vyplývajících z ustanovení § 43 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku v trestní sazbě uvedené v § 178 odst. 2 tr. zákoníku, tedy v sazbě šest měsíců až tři léta.
27. Krajský však tyto zásady pro ukládání trestu podle § 43 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku zcela nerespektoval, a to nejméně v otázce zákonné výměry trestu. Pokud za uvedené jednání obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, je zjevné, že tento trest uložil pod dolní hranici zákonné trestní sazby, která byla za daných okolností rozhodná pro ukládání souhrnného trestu (a činila šest měsíců).
28. Je skutečností, že trestní zákoník ve svých ustanoveních § 58 odst. 1, 2, 3, 5, 6, 7 (za podmínek v těchto ustanoveních stanovených) umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody. V této trestní věci však z dovoláním napadeného rozsudku krajského soudu, ať již jde o jeho výrok či odůvodnění, užití žádného z uvedených ustanovení zjišťováno není. Podle názoru Nejvyššího soudu tak již z tohoto důvodu nelze nijak dovodit, že by důvodem pro uložení trestu pod zákonnou sazbu bylo jakékoliv z těchto ustanovení, tedy že by odvolací krajský soud v případě obviněného aplikoval některé z uvedených ustanovení (zejména pak ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku zmíněné obviněným v jeho vyjádření k dovolání) a pouze opomněl toto ustanovení uvést ve znění příslušného výroku o trestu.
29. Nejvyšší soud je pak přesvědčen, že podmínky pro využití konkrétně moderačního ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku v této trestní věci nejsou dány, a to i při vědomí námitek obviněného vyjádřených v jeho vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce, ani z hlediska věcného.
30. Podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku platí, že má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
31. V této trestní věci však nejsou zjišťovány žádné výjimečné okolnosti případu či poměry obviněného, které by dovolovaly použití uvedeného ustanovení vůbec zvažovat ve spojení s tím, že by bylo možné dosáhnout nápravy obviněného i trestem kratšího trvání. Nejvyšší soud připomíná, že obviněnému byl ukládán trest za celkem tři trestné činy, resp. že do výměry ukládaného trestu nebylo možno promítnout prakticky žádné polehčující okolnosti.
32. Za nesprávné je pak nutno označit úvahy obviněného v jeho vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce založené na přesvědčení, že odvolací soud při ukládání trestu za skutek uvedený v bodě I. využil ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, když v bodě 20. odůvodnění napadeného rozsudku konstatuje a odůvodňuje, že je na místě nalézacím soudem uložený trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců snížit, a to s ohledem na okolnosti případu a osobní poměry obviněného, a tedy že za adekvátní lze považovat trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců (s doplňující argumentací, že se v případě obviněného navíc jedná o první trest odnětí svobody).
33. K uvedené námitce považuje Nejvyšší soud za zásadní uvést to, na co již poukázal výše v tomto rozhodnutí (viz bod 28.), že krajský soud při vyhlášení svého rozsudku, stejně jako v jeho písemném vyhotovení, na žádném jeho místě, tedy ve výroku ani v odůvodnění, nepoukázal na obviněným zmiňované ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku.
34. Je-li skutečností, že krajský soud snížení trestu odnětí svobody z devíti na pět měsíců odůvodnil poukazem na okolnosti případu určované tím, že se u obviněného jedná o první nepodmíněný trest odnětí svobody, resp. na osobní poměry obviněného s tím, že trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců je pro možnosti jeho nápravy trestem adekvátním, pak Nejvyšší soud na tomto místě zdůrazňuje, že pokud by mělo být odpovídajícím způsobem odůvodněno mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, pak by se krajský soud musel věnovat i otázce a odůvodnění toho, že i trestem kratšího trvání je možné dosáhnout nápravy obviněného. Žádné takové úvahy v tomto duchu z odůvodnění rozsudku krajského soudu zjišťovány nejsou, přičemž Nejvyšší soud je přesvědčen, že krajský soud ani v tomto směru neuvažoval.
35. Nejvyšší soud je naopak toho názoru, že pokud krajský soud přistoupil ke snížení trestu, pak se tak stalo při užití ustanovení § 39 odst. 1 tr. zákoníku, tedy obvyklého a pravidelného ustanovení, které soudy zvažují při stanovení druhu a výměry trestu.
36. Podle § 39 odst. 1 (věta prvá před středníkem) tr. zákoníku při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti jeho nápravy.
37. Jestliže Nejvyšší soud znovu zkonfrontuje vyjádření obviněného k podanému dovolání, tentokrát s tímto ustanovením, pak je zřejmé, že krajský soud postupoval ve svých úvahách v souladu s tímto ustanovením, jakkoli v konečném důsledku s nezákonným závěrem o výši uloženého trestu.
38. Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud uzavírá, že uložený pětiměsíční nepodmíněný trest odnětí svobody není především výsledkem využití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť aplikace tohoto institutu jednak není vyjádřena ve výroku napadeného rozsudku, a jednak není využití tohoto institutu náležitým způsobem vyjádřeno v odůvodnění rozsudku krajského soudu, který zcela zjevně tento institut využít ani nezamýšlel.
39. Pokud pak nebylo možné v nyní posuzované trestní věci dovodit ani jiné skutečnosti, které by umožňovaly jakékoli úvahy o aplikaci jiných variant moderace trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku, mohl Nejvyšší soud uzavřít, že Krajský soud v Praze jako soud odvolací pochybil, pokud za jednání uvedené po bodem I. z rozsudku soudu prvého stupně a za sbíhající se trestnou činnost obviněnému nově uložil souhrnný trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby uvedené v § 178 odst. 2 tr. zákoníku (v trvání pěti měsíců). Tímto postupem a takto uloženým trestem své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
40. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 13 To 316/2022-660, a to v části, v jaké jím byl obviněnému uložen trest za přečiny uvedené v bodě I. z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 10. 2022, č. j. 3 T 77/2022-610, a za sbíhající se trestnou činnost.
41. Lze souhlasit s názorem nejvyššího státního zástupce vyjádřeným v podaném dovolání, že z hlediska zásady minimalizace zásahů do pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudů nižších stupňů, která vyplývá z charakteru dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, se jako postačující jeví zrušení pouze tohoto dílčího, avšak zároveň oddělitelného výroku o souhrnném trestu za přečiny uvedené v bodě I. rozsudku soudu prvého stupně a sbíhající se trestnou činnost, a že nedotčen mohl zůstat výrok o trestu za trestnou činnost pod bodem II. (v trvání dvanácti měsíců).
42. Současně bylo rozhodnuto, že se podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušují také všechna rozhodnutí na zrušené části rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a současně bylo podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
43. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 4. 2023
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu