3 Tdo 294/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.
dubna 2003 o dovolání podaném obviněným R. P., proti usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 4 To 66/02, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 27/2000, t a k t
o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 3 T 27/2000, byl
obviněný R. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4
tr. zák., kterého se dopustil tím, že „ve dnech 20. 10. 1997, 30. 1. 1998 a 1.
4. 1998 v Plzni uzavřel jako jednatel firmy Q. W.t, spol. s r. o. P., s
leasingovou společností M., spol. s r. o., leasingové smlouvy na finanční
leasing, kdy předmětem leasingu byl vždy nábytek, a to v případě leasingové
smlouvy ze dne 20. 10. 1997, nábytek pro vybavení objektu penzionu Z. L. N., v
pořizovací hodnotě 4.183.014,- Kč, v případě leasingové smlouvy ze dne 30. 1.
1998 nábytek pro vybavení kanceláře firmy v P., v pořizovací hodnotě
2.104.988,- Kč a v případě leasingové smlouvy ze dne 1. 4. 1998 nábytek
pro vybavení baru restaurace v P., v pořizovací hodnotě 6.715.246,- Kč, přičemž
ve všech těchto smlouvách se zavázal k postupnému splácení leasingových
splátek, vyrobený nábytek dle předávacích protokolů převzal od zhotovitele O.
V., Č. L., T., ale leasingové splátky přestal splácet a s předmětem leasingu
naložil tak, že část nábytku umístěného v penzionu Z. L. předal Z. F. na úhradu
dluhu a s ostatním nábytkem naložil neznámým způsobem, nevrátil jej leasingové
společnosti M., spol. s r. o., P. a společnost Q. W. převedl fiktivně na nového
majitele M. P., svým jednáním způsobil leasingové firmě M., spol. s r. o. škodu
ve výši 7.314.874,- Kč. Za tento trestný čin mu byl podle § 248 odst. 4 tr.
zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle
§ 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr.
zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
vykonávat v jakékoliv obchodní společnosti statutárního zástupce a dále zákaz
soukromého podnikání v předmětu nákup zboží za účelem jeho prodeje a prodej na
dobu pěti roků. Dále bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě
škody.
O odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 10.
2002, sp. zn. 4 To 66/02, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný R. P. dovoláním
podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento
svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá „v nesprávném posouzení
skutku odvolacím soudem.“
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil
přesvědčení, že v dané věci je obchodně právní vztah nesprávně považován za
trestný čin. Odvolací soud podle jeho názoru zjištěné skutečnosti vyložil v
rozporu s provedenými důkazy a jejich obsahem, navíc nepřihlížel k důkazům,
které potvrzovaly obhajobu obviněného a některé obhajobou navrhované důkazy ani
neprovedl. I po převodu obchodního podílu zůstala leasingová společnost
leasingovým nájemcem, přičemž nedošlo ke změně obsahu leasingové smlouvy ani
jejich účastníků. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil
napadené usnesení odvolacího soudu a přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k
novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §
265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání a uvedl, že dovolatel namítá výlučně
nesprávnost skutkových závěrů, aniž by však napadenému rozhodnutí vytkl
konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností. Podle jeho
názoru bylo dovolání podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v § 265b
trestního řádu a navíc formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s jeho
odůvodněním. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v
neveřejném zasedání.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká. Obsah dovolání je v souladu s požadavky vymezenými v ustanovení § 265f
odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou
splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že
dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo
rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve
věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek
proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný
dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze
považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je
základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě
tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a
úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které
dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od
případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové
vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné
zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo,
samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně
právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání
domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou
právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného
rozhodnutí ve věci samé. Uplatněný dovolací důvod musí být v dovolání nejen
formálně označen, ale především skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami
v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a
v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní vady lze vytýkat i
nesprávná skutková zjištění. Není možné však postupovat opačným způsobem, neboť
v takovém případě by fakticky nebyl uplatněn důvod dovolání odpovídající
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, spočívající v
pochybení ve zjištění skutkového stavu, který však v dovolacích důvodech
vyjmenovaných v § 265b tr. ř. uveden není.
Skutková zjištění v projednávané trestní věci, vyjádřená v popisu skutku soudu
I. stupně, a která byla převzata i odvolacím soudem, obsahují veškeré zákonem
předpokládané skutkové okolnosti, z nichž je možné dovodit naplnění zákonných
znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr.
zák., jímž byl obviněný uznán vinným.
Jak bylo uvedeno výše, dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku
spatřoval nesprávnost právního názoru, k němuž dospěl odvolací soud, v tom, že
nesporně zjištěné skutečnosti vyložil tento soud v rozporu s provedenými důkazy
a jejich obsahem. Dále vytkl odvolacímu soudu, že nepřihlížel k důkazům
podporujícím obhajobu, v tom smyslu, že změnou obsahu nebo účastníků příslušné
leasingové smlouvy nedošlo k neoprávněné dispozici s předmětem leasingu. Z
obsahu odůvodnění podaného dovolání vyplývá, že ačkoli v něm formálně byly
uplatněny zákonné dovolací důvody odpovídající § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
dovolatel nenamítl jakékoli rozpory mezi popisem skutku a přijatou právní
kvalifikací, nýbrž jeho faktické námitky směřovaly výlučně do oblasti hodnocení
důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění, s nimiž dovolatel spojil
hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle výše uvedeného názoru
Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v
ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávnosti
skutkových zjištění vyplývající z nesprávného hodnocení důkazů odvolacím soudem
a tedy ve skutkových vadách, když teprve jejich důsledkem mělo být následné
vadné hmotně právní posouzení věci a zamítnutí řádného opravného prostředku.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §
265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b
odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně
uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném
ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o
důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v
posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených
zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání
rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. dubna 2003
Předsedkyně
senátu: JUDr.
Blanka Roušalová