3 Tdo 295/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. dubna 2004 o dovolání podaném P. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 8 To 305/2003 ze dne 11. 9. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 8 T 196/2000, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 8 T 196/2000 ze dne 25. 6. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
O odvolání, které proti citovanému rozsudku podal P. R., rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 305/2003 ze dne 11. 9. 2003 a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. odsoudil dovolatele k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti oběma uvedeným rozhodnutím podal včas, prostřednictvím svého obhájce a za dodržení i ostatních zákonem stanovených podmínek P. R. dovolání s tím, že dovolací důvod spatřuje v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku v podstatě opakoval argumentaci, kterou užil v rámci odvolacího řízení a jejíž podstata spočívala v tvrzení, že trestného činu, kterým byl posléze oběma soudy shledán vinným, se nedopustil. V této souvislosti opakovaně poukázal na nepřesvědčivost svědeckých výpovědí učiněných poškozeným a naopak na výpovědi svědků, kteří byli v kritické době na místě, kde měl dovolatel předmětný trestný čin spáchat, když poukázal i na reálnost dluhu, který měl vymáhat. S ohledem na uvedené navrhl, aby „dovolací soud zrušil obě rozhodnutí ve všech jeho výrocích a přikázal věc soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby jak soud prvého stupně, tak příp. soud odvolací projednal věc v jiném složení senátu“.
K projednávané věci se písemně vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V tomto vyjádření poukázal na to, že dovolatel vyjádřil přesvědčení, že příslušná soudní rozhodnutí vycházejí z nesprávného posouzení důkazů, obsáhle rozebírá důkazní situaci se zdůrazněním nehodnověrnosti výpovědi poškozeného. Námitky dovolatele tak směřují výlučně proti hodnocení důkazů soudy a takto se nekryjí se žádným v zákoně uvedeným dovolacím důvodem a to ani po stránce obsahové. S ohledem na uvedené, (když dovolací soud konstatuje, že na výzvu soudu dovolatel formální vady dovolání odstranil) potom navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Zákon tím vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění na nichž je napadené rozhodnutí vybudováno, samozřejmě za předpokladu, že skutková zjištění plynoucí z provedeného dokazování nejsou v extrémním nesouladu s jejich hodnocením.
Skutkový stav je při rozhodování o dovolání jako mimořádném opravném prostředku hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly řádně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V posuzované věci dovolatele se o takový případ nejedná, když jeho námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, když ten má za to, že provedené dokazování a závěry z něj plynoucí neumožnily soudům dospět k názoru, který posléze v rámci své rozhodovací činnosti vyjádřily.
V této souvislosti je na místě připomenout, že soudy vysvětlily proč uvěřily nakonec právě výpovědi poškozeného a nikoliv výpovědím dalších osob a učiněná skutková zjištění tak ve svém souhrnu odpovídají právním závěrům, které soudy také ve svých rozhodnutích vyjádřily. Je na místě shrnout, že dovolací důvod (§ 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) je ve skutečnosti dovolatelem spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci,
jehož důsledkem mělo být následně vadné hmotně právní posouzení věci. V rámci podaného mimořádného opravného prostředku se tak dovolatel domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod tvrzený dovolací důvod podřadit nelze (k tomu i rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III.ÚS 732/02, I.ÚS 412/02).
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než z toho, který je vymezen zákonem, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka