3 Tdo 310/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2003 o dovolání podaném obviněným R. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 2 To 161/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 11/2000, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.
V rámci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 10 T 11/2000, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., který podle výroku rozsudku spáchal tím, že „v přesně nezjištěnou dobu v měsících srpen, září 1999 opatřil od blíže nezjištěné osoby v P. nejméně 20 ks padělaných bankovek v nominální hodnotě 5.000,- Kč, v úmyslu tyto uvést do oběhu, z nichž jednu bankovku v hodnotě 5.000,- Kč, užil k úhradě svého dluhu a předal ji jako pravou O. P.“
Za to byl podle § 140 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 6,5 roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
K odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný R. K., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci. Rozsudkem ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 2 To 161/2002 napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d), e) tr. ř. zrušil ohledně jmenovaného obviněného v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že tohoto obviněného uznal vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. spáchaným podle výroku rozsudku tím, že obviněný „v přesně nezjištěnou dobu v měsících srpen až září 1999 si opatřil od blíže nezjištěné osoby v P. nejméně 20 ks padělaných bankovek v nominální hodnotě 5.000,- Kč v úmyslu tyto uvést do oběhu, z nichž jednu bankovku v hodnotě 5.000,- Kč, předal nyní již odsouzenému O. P., aby tuto udal do oběhu, což jmenovaný učinil dne 4. 9. 1999, když s tímto padělkem platil v nočním baru R. – b. v T. útratu ve výši 113,- Kč.“ Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. 4. 2001, č.j. 11 T 459/2000-54, obviněnému uložil podle § 140 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. 4. 2001, č. j. 11 T 459/2000-54, jenž nabyl právní moci dne 10. 5. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek soudu druhého stupně nabyl právní moci dne 21. 10. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. obviněný R. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ust. § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. proto, že „ačkoliv bylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnuto z podnětu odvolání obviněného ve věci znovu, odvolací soud odvolacím důvodům obviněného nepřisvědčil a vydal nový odsuzující rozsudek z důvodů, jež nebyly namítány v odvolání obviněného.“
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel především uvedl, že podle jeho názoru odvolací soud postupoval v rozporu se základními zásadami trestního řízení, zejména pak se zásadou zakotvenou v § 2 odst. 1 tr. ř., dle které musí být obviněný stíhán způsobem, který stanoví zákon, a v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř., neboť dospěl k závěru o vině na základě procesně nepoužitelného důkazu. V návaznosti na to konkretizoval svoje výhrady, zejména zdůraznil a odůvodnil svůj názor, že nepoužitelným důkazem byl záznam telekomunikačního provozu mobilního telefonu O. P. Dále uvedl, že na základě užití procesně neúčinného záznamu telekomunikačního provozu jakožto důkazu dospěl Krajský soud v Brně i Vrchní soud v Olomouci k závěru o jeho vině a v souladu se zjištěními vyplývajícími z jednotlivých rozhovorů vykládal i ostatní důkazy ve věci provedené, které samy o sobě bez záznamu telekomunikačního provozu by jen stěží mohly vést k vynesení odsuzujícího rozsudku. Konstatoval pak, že k tomu, aby jednání mohlo být kvalifikováno podle § 140 odst. 2 tr. zák., je třeba prokázat, že obviněný peníze padělal nebo pozměnil v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty nebo že tyto peníze udal jako pravé. Pokud by alespoň jedna z těchto okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby nebyla v řízení prokázána, nebylo by možné jednání obviněného kvalifikovat dle § 140 odst. 2 tr. zák. Podle přesvědčení dovolatele ovšem nelze ke shora uvedenému skutkovému zjištění, jež vzal Vrchní soud za prokázané, na základě hodnocení provedeného dokazování dospět, a to ani v případě použití namítaných neprocesních záznamů telekomunikačního provozu. V souvislosti s tím vyložil dovolatel svůj názor na hodnocení provedených důkazů, vyjádřil výhrady k hodnotícím úvahám a závěrům soudu, přičemž poznamenal, že soudem byly důkazy hodnoceny účelově. Opakoval pak, že k závěru o jeho vině dospěl Vrchní soud v Olomouci na pokladě nesprávného použití procesně neúčinných záznamů telekomunikačního provozu mobilního telefonu O. P. jakožto důkazu v trestní věci, neboť ostatní procesně použitelné důkazy samy o sobě nepostačují k vydání odsuzujícího rozsudku. Podle jeho názoru měl Vrchní soud v Olomouci z podnětu jeho odvolání rozsudek Krajského soudu v Brně zrušit a ve věci rozhodnout podle § 226 písm. a) tr. ř.
V petitu dovolání vzhledem k namítaným skutečnostem navrhl, aby dovolací soud ve smyslu ust. § 265k tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v celém rozsahu zrušil a současně zrušil i řízení mu předcházející a podle § 265l tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného R. K. se podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). V prvé řadě uvedla, že obviněný dovolání odůvodnil ve smyslu § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., z odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku je však zřejmé, že hodlal namítnout důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody, jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí.
Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného R. K. však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku rozhodl po provedeném přezkumu za doplnění dokazování podle hledisek stanovených zákonem. Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen tehdy, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) - k) tr.
ř. V tomto směru ale nebyl obviněným zmíněný dovolací důvod materiálně uplatněn. Z ust. § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví. Dovolací soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění, které bylo učiněno soudem prvního, event. druhého stupně. V návaznosti na tento skutkový stav, pokud byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je oprávněn
zvážit hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit. Z vymezení obsahu dovolání v ust. § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ust. § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba podle státní zástupkyně dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačí pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Nezákonnost pořízení důkazů není možné cestou dovolání namítat. Jestliže tedy byl ve skutečnosti obviněným uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v tomto směru obviněný nevznesl v mimořádném opravném prostředku žádné konkrétní výhrady ke správnosti napadeného rozhodnutí, své námitky zaměřil výlučně na hodnocení důkazů soudy obou stupňů včetně přezkumné povinnosti odvolacího soudu a v důsledku toho vůči skutkovým zjištěním, přičemž z těchto jím tvrzených nedostatků spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudů obou stupňů. To znamená, že ve skutečnosti nebyly uplatněny důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ust. § 265b odst. 1 tr. ř. uveden není. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného R. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tř. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný R. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. § 265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání také zásadně splňuje náležitosti předpokládané ust. § 265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Buďto nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou (chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho soud měl do výrokové části pojmout), nebo sice určitý výrok byl učiněn, ale není úplný (např. výrok o nepodmíněném trestu je neúplným výrokem, jestliže soud nerozhodl o způsobu výkonu tohoto trestu). O žádný z takových případů však v posuzované věci nejde. Ostatně ani sám dovolatel nekonkretizoval vadu či vady napadeného rozhodnutí, v nichž by tento dovolací důvod, pokud se na něj formálně odvolává, měl spočívat.
Námitky dovolatele však nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., jímž bylo s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno ust. § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Důvodem dovolání podle ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci však o žádnou z těchto alternativ uvedeného dovolacího důvodu nemůže jít, neboť uplatněné námitky směřují vůči vadám řízení a z nich vyplývající neúčinnosti některých důkazů, proti hodnocení důkazů a v konečném důsledku proti skutkovým závěrům napadeného rozhodnutí. V řízení o dovolání se ovšem nelze domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci ani nápravy procesních pochybení, nelze v něm odstranit ani případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních (podmíněných vadami řízení včetně neúčinnosti důkazů), umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Nehledě na to, je na místě zdůraznit, že dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemohl být naplněn již proto, že Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně po provedeném odvolacím řízení a přezkumu podle hledisek stanovených zákonem nerozhodl o zamítnutí ani odmítnutí řádného opravného prostředku, nýbrž sám ve věci obviněného R. K. k jeho odvolání meritorně rozhodl rozsudkem.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval :
JUDr. Vladimír Veselý