3 Tdo 311/2022-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný L. Ch., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 11. 2021, sp. zn. 3 To 403/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 7 T 32/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Ch. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 7 T 32/2021, byl obviněný L. Ch. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), jehož dopustil tím, že
dne 8. 3. 2021 v 15:40 hodin řídil ve XY, okres Prachatice, na silnici I. třídy č. 4 ve směru jízdy XY – Strakonice, po předchozím požití alkoholických nápojů, nákladní automobil tov. značky Peugeot Boxer, registrační značky XY, s přívěsným vozíkem tov. zn. Mika, reg. zn. XY, a s vozidlem havaroval, při následné kontrole hlídkou Dopravního inspektorátu Policie ČR v Prachaticích byla u něho provedena dechová zkouška přístrojem Dräger 7510, kdy při prvním měření v 16:26 hodin byla zjištěna hodnota 2,07 promile alkoholu v dechu a při druhém měření v 16:32 hodin byla zjištěna hodnota 1,99 promile alkoholu v dechu.
2. Za to byl jmenovaný obviněný odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 60 denních sazeb po 1 000 Kč, celkem tedy ve výši 60 000 Kč, přičemž podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že trest bude zaplacen v peněžitých splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných vždy do každého patnáctého dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 18 měsíců.
3. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 1. 11. 2021, sp. zn. 3 To 403/2021, tak, že je podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl. Odvolací soud dále podle § 131 odst. 1 tr. ř. nařídil opravu zřejmé nesprávnosti v záhlaví napadeného rozsudku, pokud v něm bylo uvedeno datum vyhlášení rozsudku 20. 8. 2021.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 11. 2021, sp. zn. 3 To 403/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř.
5. Má za to, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, že nebyly zohledněny veškeré polehčující okolnosti a že mu neměl být ukládán trestu zákazu činnosti ve výměře 18 měsíců, ale ve výměře toliko 12 měsíců. Byly totiž dány veškeré polehčující okolnosti, tj. bezúhonnost, „hladina“, dosavadní život i přístup obviněného. Namítá rovněž, že nebyl vyslechnut k osobním poměrům, nebylo zjištěno jeho povolání, příjmy a možnosti jiných alternativních trestů. Měl mu být dán prostor pro přípravu na jednání a jednání mělo být odročeno, k čemuž však v rozporu se zákonem nedošlo. Odůvodnění rozhodnutí je navíc podle obviněného vadné v tom, že nebylo rozvedeno, proč soud nemohl uložit trest zákazu činnosti kratšího trvání, například ve výměře 12 měsíců.
6. Obviněný tedy navrhl, aby Nejvyšší soud „vrátil věc zpět k rozhodnutí“ soudu prvního stupně, popř. aby sám rozhodl a uložil obviněnému trest zákazu činnosti kratšího trvání.
7. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), přičemž hned úvodem upozornila na to, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací.
8. Státní zástupkyně připomněla, že obviněnému byl ukládán trest v trestní sazbě podle ustanovení § 274 odst. 2 tr. zákoníku, který umožňuje uložit trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta, peněžitý trest nebo trest zákazu činnosti. V daném případě pak obviněnému byl uložen trest v rozmezí zákonné trestní sazby za trestný čin, kterým byl uznán vinným. Tento trest je podle státní zástupkyně možno považovat za zcela přiměřený všem zákonným hlediskům pro ukládání trestu, neboť druh a výše obou trestů přiléhají k charakteru spáchané trestné činnosti i osobě obviněného. Rodinné a majetkové poměry obviněného byly již nalézacím soudem podrobně zjištěny. U obviněného však byla zjištěna vysoká hladina alkoholu v dechu, a to kalibrovaným přístrojem Dräger, která při prvním měření přesahovala 2 ‰ a při druhém měření nedosáhla této výše pouze o 0,01 ‰. Obviněný řídil dokonce nákladní automobil navíc s přívěsným vozíkem, ve kterém bylo ještě naloženo lešení. Navíc řídil motorové vozidlo po rušné komunikaci. Ve stavu, který vylučoval bezpečné ovládání motorového vozidla, pak navíc zapříčinil malou dopravní nehodu. Způsob, kterým motorové vozidlo řídil, dostatečně popsal řidič tahače, do kterého obviněný se svým vozidlem narazil. Popsal i chování obviněného po nehodě, kde místo nehody opustil a posléze se k němu opět vrátil. U obviněného navíc podle státní zástupkyně není možno přehlédnout záznam pod bodem 2) opisu rejstříku trestů, kdy byl odsouzen pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 trestního zákona, když se jednalo též o řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu.
9. Jelikož má za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarované důvody dovolání naplněny nebyly, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž souhlasila, aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
11. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
13. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř.
14. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
16. O dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, se konečně jedná tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
19. S ohledem na obsah dovolací argumentace obviněného v jím podaném dovolání musí Nejvyšší soud předně konstatovat, že ačkoliv se dovolání obviněného výslovně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř., směřuje toto dovolání ve své podstatě nikoliv proti skutkovým a právním závěrům nižších soudů, tedy zejména proti výroku o vině, jak by se dalo při uplatnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. očekávat, ale ve skutečnosti směřuje toliko proti výroku o trestu, a to jen proti trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu (který byl obviněnému uložen v trvání osmnácti měsíců).
20. S ohledem na toto zjištění musí Nejvyšší soud v návaznosti na výše uvedené (bod 17. tohoto usnesení) ve vztahu dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. uvést, že pokud obviněný v dovolání neuplatnil ve vztahu k těmto dovolacím důvodům adresnou argumentaci, která by vedla ke zpochybnění skutkových závěrů z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., respektive argumentaci, která by vedla ke zpochybnění právních závěrů z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy ve vztahu k hmotněprávnímu posouzení skutku kvalifikovaného soudy jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (či nezpochybnil jiné hmotněprávní ustanovení), pak jeho dovolací argumentace oba dovolací důvody nenaplňuje. K založení přezkumné činnosti dovolacího soudu totiž nepostačuje toliko obecný odkaz obviněného na to, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, respektive, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je zjevné, že tato argumentace je pouhou citací obou dovolacích důvodů uvedených v ustanovení v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., není však navázána na konkrétní věcnou argumentaci, která by naplnění obou dovolacích důvodů naplňovala. S ohledem na ustanovení § 265f odst. 1 tr. přitom není úkolem Nejvyššího soudu argumentaci za obviněného jakkoli domýšlet a dotvářet. Jakkoliv z hlediska rozhodování dovolacího soudu platí, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.) a tu Nejvyšší soud v obsahu dovolání nenachází.
21. Pokud jde o další obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (který je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným) je zjevné, že obviněný odůvodňuje naplnění tohoto dovolacího důvodu toliko tím, že jemu uložený trest (trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání osmnácti měsíců) je trestem nepřiměřeně přísným, a to s argumentací, že nebyly zohledněny veškeré polehčující okolnosti („…bezúhonnost, hladina, dosavadní život i přístup obviněného…“). Touto argumentací se obviněný domáhá uložení trestu zákazu činnosti nikoliv ve výměře osmnácti měsíců, ale toliko ve výměře dvanácti měsíců. Pro úplnost lze konstatovat, že jiné námitky proti tomuto trestu, stejně jako dalšímu uloženému trestu (peněžitému), obviněný neuplatňuje.
22. S ohledem na takto vymezenou dovolací argumentaci obviněného je nutno nejprve v obecné rovině uvést, že Nejvyšší soud by byl oprávněn výrok o trestu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přezkoumávat pouze tehdy, pokud by byl tento výrok zatížen vadou spočívající ve druhé alternativě tohoto dovolacího důvodu, tedy v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a to např. v otázce, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu, a zda tedy za okolností uvedených v § 43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi vztah recidivy a za každý trestný čin je třeba uložit samostatný trest [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166-3167, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., nebo zprávu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003, publikovanou pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.].
23. Obviněný však z tohoto hlediska v dovolání nevznesl žádnou z uvedených v úvahu přicházejících námitek, které by mohly zakládat naplnění tohoto dovolacího důvodu a v situaci, kdy mu nebyl ukládán úhrnný, souhrnný či společný trest to ani nepřicházelo v úvahu.
24. Současně je možno konstatovat, že při uvedené podobě dovolací argumentace pak jím uplatněné námitky nelze podřadit pod tento a z dále uvedených důvodů ani pod žádný další z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř.
25. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. se výroku o trestu výslovně týkají dva dovolací důvody, a to jednak důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jednak důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Ani pod tyto dovolací důvody však námitky obviněného podřadit nelze.
26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovýto postup. Tento dovolací důvod se přitom týká pouze pozitivních rozhodnutí o upuštění od potrestání podle § 46 až 48 tr. zákoníku, což není případ této trestní věci a ani není obsahem dovolání obviněného.
27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., je pak naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií pro ukládání trestu (§ 39 až § 42 tr. zákoníku), a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného či naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
28. Takováto situace (uložení nepřípustného druhu trestu, či trestu ve výměře mimo trestní sazbu) obviněným namítaná není a ani není Nejvyšším soudem zjišťovaná. Zásah Nejvyššího soudu by tak přicházel v úvahu pouze ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Tato situace, byl-li obviněnému v této trestní věci ukládán trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání osmnácti měsíců v sazbě podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku (jeden rok až deset let) nepochybně nenastala.
29. Nad rámec výše uvedeného lze konstatovat, že obviněnému uložený trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání osmnácti měsíců je možno považovat za trest zcela přiměřený všem zákonným hlediskům pro ukládání tohoto druhu trestu, a to jak s ohledem na charakter jím spáchané trestné činnosti (vysoká hladina alkoholu v dechu, obviněný řídil nákladní automobil s přívěsným vozíkem, ve kterém bylo naloženo lešení, řídil motorové vozidlo po rušné komunikaci, zapříčinil malou dopravní nehodu, po nehodě místo nehody nejprve opustil), tak i osobě obviněného a jeho majetkovým poměrům (zjištěné výdělkové poměry obviněného, zjišťovaný záznam v opisu rejstříku trestů ohledně odsouzení pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 trestního zákona, když se jednalo též o řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu).
30. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že všechny uvedené námitky obviněného se míjí s uplatněnými dovolacími.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
31. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného L. Ch. rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
32. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 4. 2022
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu