USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. Š., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 9 To 291/2022-133, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 113/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 8. 9. 2022, č. j. 1 T 113/2022-106, byl obviněný J. Š. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“). Uvedeného přečinu se dopustil tím, že: 1. v době od 18:59 hodin do 19:02 hodin dne 14. 5. 2022, v obci Rakovník, soudní okres Rakovník, v ulici XY, na ploše prodejny Kaufland odcizil ke škodě poškozené společnosti Kaufland Česká republika v.o.s., IČO: 251 10 161, 2 balení kávy Tchibo o hmotnosti 250 g, 4 balení uherského salámu Pick o hmotnosti 400 g, 4 balení uherského salámu Pick o hmotnosti 250 g, 1 balení bonbonů M&M´s s arašídy o hmotnosti 45 g, 4 balení bonbonů M&M´s s čokoládou o hmotnosti 90 g, 1 balení bonbonů Bon Pari Citrus Mix o hmotnosti 90 g, 2 balení mentolových bonbonů K-Classic o hmotnosti 150 g, 2 balení energetického nápoje Tiger o objemu 0,5 l a 2 lahve sirupu Frupper Malina o objemu 0,7 l, tedy zboží v celkové prodejní ceně 2.363,80 Kč tím způsobem, že si toto zboží uschoval do nákupní tašky LIDL, kterou měl pro tento účel při sobě, a s takto ukrytým zbožím cíleně opustil prodejní plochu bez zaplacení pokladním prostorem, za kterým se jej pokusil zastavit a zkontrolovat pracovník ostrahy prodejny, kterému však obžalovaný utekl a odcizené zboží zanechal na místě, 2.
v době od 20:47 hodin do 20:49 hodin dne 22. 5. 2022, v obci Rakovník, soudní okres Rakovník, v ulici XY, na ploše prodejny TESCO, odcizil ke škodě poškozené společnosti Tesco Stores ČR a.s., IČO: 453 08 314, dvě lahve alkoholu značky Pražská Vodka o objemu 0,5 l v celkové prodejní ceně 359,80 Kč tím způsobem, že si toto zboží uschoval do kalhot, které měl na sobě, a s takto ukrytým zbožím cíleně opustil prodejní plochu bez zaplacení pokladním prostorem,
3. v době od 16:50 hodin do 17:10 hodin dne 16. 6. 2022, v obci Rakovník, soudní okres Rakovník, v ulici XY, na ploše prodejny TESCO, odcizil ke škodě poškozené společnosti Tesco Stores ČR a.s., IČO: 453 08 314, dvě lahve vodky Hanácká Trendy o objemu 0,5 l v celkové prodejní ceně 259,80 Kč tím způsobem, že po předchozí domluvě s F. Z., narozeným XY, jehož jednání je samostatně řešeno jako přestupek proti majetku, vyjmul uvedené zboží z prodejního regálu a vložil je do batohu, který měl F. Z. na zádech, načež F.
Z. zaplatil na samoobslužné pokladně pouze tři rohlíky a opustil prodejnu pokladním prostorem bez toho, aby on nebo obžalovaný za zboží uschované v batohu zaplatili, přičemž jednání uvedeného pod body 1. až 3. se dopustil přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku, soudu pro mládež ze dne 28. 7. 2021, č.j. 1 Tm 6/2021 – 236, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2021, byl uznán vinným mimo jiné ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, ze kterého k datu 22.
6. 2022 vykonal pouze 126 hodin.
2. Za tento přečin byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr.
zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti Tesco Stores ČR, a.s. škodu ve výši 619,60 Kč.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 11. 2022, č. j. 9 To 291/2022-133, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného znovu uznal vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž ve skutkové větě původně uvedený trestní příkaz Okresního soudu v Rakovníku, soudu pro mládež ze dne 28. 7. 2021, č. j. 1 Tm 6/2021-236, který podmiňoval právní kvalifikaci podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, nahradil rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. 10. 2009, č. j. 2 T 1/2009-391, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2010 (v napadeném rozsudku je chybně uveden rok 2020), jímž byl obviněný uznán vinným mimo jiné ze spáchání trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 zákona č. 161/1961 Sb., trestní zákon, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let, který vykonal dne 24. 12. 2019.
4. Odvolací soud obviněnému znovu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a znovu uložil obviněnému povinnost k náhradě škody. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
6. Obviněný poukázal na skutečnost, že v řízení před okresním soudem prohlásil svoji vinu a souhlasil s použitou právní kvalifikací skutku, takže proti výroku již nemohl podat odvolání. Odvolací soud přesto za použití § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, a sám podle § 259 odst. 3 tr. řádu ve věci znovu rozhodl. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud za této situace nemohl znovu rozhodnout o jeho vině.
7. Obviněný vykonal trest obecně prospěšných prací (uložený rozsudkem OS v Rakovníku, č. j. 1 Tm 6/2021-236), který byl podkladem pro kvalifikaci jednání obviněného podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, čímž se osvědčil. Jelikož škoda v uvedené věci nedosáhla výše nikoliv nepatrné, nebylo možné obviněného odsoudit ani podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku.
8. Obviněný dále namítá, že odvolací soud v novém rozhodnutí ve skutkové větě nahradil odkaz na původně uvedený trestní příkaz Okresního soudu v Rakovníku odkazem na rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 2 T 1/2009. V tomto případě však byl obviněný odsouzen za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dnes § 173 tr. zákoníku). Obviněný je přesvědčen, že formulace „byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“ použitá ve skutkové podstatě podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku míří k opakování trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku. „Takovým činem“ naproti tomu podle obviněného nemůže být loupež. Obviněný namítá, že podstata trestného činu loupeže (na rozdíl od krádeže) nespočívá v úmyslu přisvojit si cizí věc, ale ve znaku použití násilí, či výhrůžky násilím za účelem si přisvojení cizí věci.
9. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, ale zároveň navrhuje, aby Nejvyšší soud věc vrátil k novému rozhodnutí soudu nalézacímu.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení, dovolací argumentaci obviněného a následně se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
11. Státní zástupce se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, protože podle § 206c odst. 7 věty druhé tr. ř. skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Za situace, kdy odvolací soud přezkoumal i výrok o vině (ačkoliv tak činit nemusel), nově o vině rozhodoval a v novém výroku o vině uvedl okolnost, která v prohlášení viny obsažena nebyla, považuje státní zástupce dovolání za přípustné i proti výroku o vině.
12. Dovolací námitky obviněného, kterými namítá, že spáchaný skutek není trestným činem, deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídají, jsou však nedůvodné.
13. Zákon v § 205 odst. 2 tr. zákoníku hovoří o dřívějším odsouzení či potrestání za „takový“ trestný čin, nikoli o odsouzení či potrestání za trestný čin krádeže, popř. za „čin uvedený v odstavci 1“. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 1311/2012 publikovaného pod Rt 63/2013 se podává, že podmínku zpětnosti ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku se vztahuje nejen k trestnému činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku, ale může se vztahovat např. i ke zločinu loupeže podle § 173 trestního zákoníku, jímž si pachatel přisvojil cizí věc nebo k tomu směřoval. Plně použitelné jsou i shodné závěry vyslovené ve starším rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 545/96, publikovaném pod Rt 22/1997.
14. Odvolacímu soudu nic nebránilo, aby existenci znaků trestného činu podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku opřel o předchozí odsouzení a potrestání obviněného za trestný čin loupeže v trestní věci Okresního soudu v Rakovníku sp. zn. 2 T 1/2009. Není porušením zákazu reformace in peius, nahradí-li odvolací soud jen z podnětu odvolání obviněného jednu skutkovou okolnost okolností jinou, jestliže mají obě stejný právní význam a nemění se tím rozsah spáchaného skutku, přísnost jeho právního posouzení ani možnost uložení trestu.
15. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
17. Zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
18. Vzhledem k tomu, že obviněný před nalézacím soudem ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. prohlásil svou vinu a souhlasil s právní kvalifikací skutku a soud ve smyslu § 206c odst. 4 tr. ř. prohlášení viny přijal, zabýval se Nejvyšší soud také otázkou přípustnosti dovolání. Podle § 206c odst. 7 tr. ř. totiž skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem, tedy ani odvoláním, ani dovoláním.
19. V projednávané věci však odvolací soud i přes shora uvedené jednoznačné zákonné ustanovení k odvolání obviněného přezkoumal i správnost výroku o vině a tento dokonce zrušil a ve věci znovu rozhodl (tak, že obviněného znovu uznal vinným žalovaným skutkem). S ohledem na rozsah, v němž odvolací soud rozsudek nalézacího soudu přezkoumal, je tak dovolání obviněného přípustné, a to podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 8 Tdo 925/2018).
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
21. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
23. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání
24. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný J. Š. jím na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. brojí výlučně proti výroku o vině. Argumentaci obviněného lze zjednodušeně shrnout tak, že odvolací soud podle něj po zrušení rozhodnutí nalézacího soudu nebyl oprávněn obviněného znovu uznat vinným. Stejně tak nebyl odvolací soud oprávněn nahradit rozhodnutí zakládající právní kvalifikaci podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku rozhodnutím jiným. Konečně podle obviněného není možné za „takový čin“ ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku považovat trestný čin loupeže.
25. Nejvyšší soud předně uvádí, že vzhledem k obviněným učiněnému a soudem přijatému prohlášení viny odvolacímu soudu nic nebránilo v tom, aby odvolání obviněného s poukazem na § 206c tr. ř. v části týkající se výroku o vině zamítl, neboť skutečnosti obsažené v prohlášení nelze napadat žádným opravným prostředkem. Jestliže však odvolací soud přezkoumal i výrok o vině (a dokonce jej zrušil a ve věci znovu rozhodl), pak je proti jeho rozhodnutí dovolání přípustné (jak bylo rozebráno výše v bodě 19.) a Nejvyšší soud se jím tak musel věcně zabývat.
26. Námitky obviněného v zásadě směřují proti hmotněprávnímu posouzení skutku, a tak je formálně vzato lze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné.
27. Pokud obviněný namítá, že odvolací soud jej po zrušení původního rozsudku nalézacího soudu nemohl uznat vinným, pak se jedná o námitku procesní, kterou není možné podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Obviněný nadto neuvádí, z jakého důvodu by tak odvolací soud nemohl učinit. Nejvyšší soud konstatuje, že s ohledem na ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. není úkolem dovolacího soudu argumentaci za obviněného jakkoli domýšlet a dotvářet. K obecně formulované námitce obviněného tak může Nejvyšší soud uvést pouze tolik, že situace, kdy odvolací soud nemůže sám uznat obviněného vinným, upravuje § 259 odst. 5 tr. ř. V projednávané věci se přitom o žádnou z tam uvedených situací nejedná.
28. Námitku, že odvolací soud nebyl oprávněn ve skutkové větě nahradit původně uvedený trestní příkaz (podstatný pro zpětnost ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku) rozhodnutím jiným, by snad s určitou mírou tolerance pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit šlo. Ani tuto námitku však obviněný podrobněji nerozvinul. Nejvyšší soud je toho názoru, že existuje-li vedle původně uvedeného rozhodnutí i další rozhodnutí, které je způsobilé založit právní kvalifikaci jednání pachatele podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, pak okolnost, že odvolací soud původně uvedené rozhodnutí nahradí rozhodnutím jiným, nijak nemění postavení obviněného, a to bez ohledu na okolnosti, které soud k takovému postupu vedly. Tento postup pak není ani v rozporu se zásadou zákazu reformace in peius. Ani této obecně formulované námitce obviněného tedy Nejvyšší soud nepřisvědčil.
29. Konečně se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda „takovým činem“ ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku může být i trestný čin loupeže. Zde je nutno uvést, že tuto otázku již soudy (včetně Nejvyššího soudu) v minulosti opakovaně řešily. Platí, že slovní znění § 205 odst. 2 trestního zákoníku účinné od 1. 12. 2011 umožňuje, aby předchozí odsouzení a potrestání pachatele v posledních třech letech zakládalo předpoklady pro použití ustanovení § 205 odst. 2 trestního zákoníku nejen tehdy, vztahuje-li se k trestnému činu krádeže podle § 205 trestního zákoníku, ale může se vztahovat např. i ke zločinu loupeže podle § 173 trestního zákoníku, jímž si pachatel přisvojil cizí věc nebo k tomu směřoval (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 1996 sp. zn. 3 To 595/96, publikované pod č. 22/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1311/2012, publikovaného pod č. 63/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
30. Ve věci Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. 2 T 1/2009, se obviněný J. Š. dopustil trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 zákona č. 161/1961 Sb., trestní zákon, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let, který vykonal dne 24. 12. 2019. Uvedeného trestného činu se přitom dopustil tak, že (zkráceně) výhružkami a násilím přinutil poškozeného barmana, aby mu dal pro něj a jeho dva společníky z baru pokladny peníze, které následně použil, a opakovaně poškozeného přinutil, aby mu bez zaplacení útraty naléval alkoholické nápoje a dával cigarety a drobné pohoštění. Jelikož si obviněný v tomto případě přisvojil cizí věci, pak lze uzavřít, že šlo o „takový čin“ ve smyslu § 205 odst. 2 trestního zákoníku. Právní kvalifikace jednání obviněného v nyní projednávané věci je tedy správná. Ani poslední námitce obviněného proto Nejvyšší soud nepřisvědčil.
31. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněného z části nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Námitky, které bylo možné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit, shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými. V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
32. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
33. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu