3 Tdo 329/2025-259
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné P. N. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 12. 2024, č. j. 13 To 174/2024-236, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 71/2023, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 12. 2024, č. j. 13 To 174/2024-236. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 4. 2024, č. j. 3 T 71/2023-212 (ve znění opravného usnesení z 24. 4. 2024, č. j. 3 T 71/2023-225, a dalšího opravného usnesení z 19. 9. 2024, č. j. 3 T 71/2023-228, jímž byl v záhlaví prvého opravného usnesení opraven nesprávný datum rozhodnutí z 24. 4. 2024 na správný datum 5. 8. 2024) byla obviněná podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Poškozená P. K. byla obligatorním výrokem podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázána s uplatněným a soudem nepřiznaným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Zproštěný skutek spočíval zjednodušeně řečeno v tom, že obviněná měla dne 3. 12. 2021 jednak od 16:30 hod. do 17:15 hod. a jednak od 20:40 hod. do 21:00 hod. opakovaně úmyslně poškodit zaparkované vozidlo Škoda Octavia, registrační značky XY, které nezjištěným předmětem poškrábala při odpoledním útoku na pravých zadních dveřích a pravém zadním blatníku a následně při večerním útoku na obou levých dveřích, levém předním blatníku, kapotě a pravých předních dveřích, čímž způsobila poškozené P. K. škodu 33 000 Kč. 2. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala v neprospěch obviněné odvolání státní zástupkyně. Na jeho podkladě odvolací Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 19. 12. 2024, č. j. 13 To 174/2024–236, prvostupňový rozsudek zrušil a trestní věc obviněné stíhané pro shora popsaný skutek postoupil k projednání Městskému úřadu ve Vysokém Mýtě s odůvodněním, že tento skutek by mohl být posouzen jako přestupek.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti odvolacímu usnesení podal dovolání nejvyšší státní zástupce. Učinil tak v neprospěch obviněné a opřel je odvolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř.
4. Odmítl argumentaci druhostupňového soudu, že v posuzovaném případě není dána dostatečná míra společenské škodlivosti potřebná k dovození trestní odpovědnosti obviněné. Upozornil, že každý protiprávní čin vykazující všechny znaky uvedené v trestním zákoníku je trestným činem, což lze korigovat použitím zásady subsidiarity trestní represe, která se však uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Namítl, že v projednávané věci nelze identifikovat žádné specificky významné skutečnosti, které by k vyloučení trestní odpovědnosti obviněné mohly vést.
5. Stíhaný delikt je běžně se vyskytujícím činem, u něhož se spodní práh trestnosti odvíjí především od kvantitativního znaku škody nikoliv nepatrné. V projednávaném případě představovala způsobená škoda více než trojnásobek hranice škody nikoliv nepatrné a tímto aspektem se odvolací soud vůbec nezabýval. Jednání obviněné navíc nebylo jednorázovou záležitostí, ale spočívalo v opakovaném poškození vozidla. Pozornosti neměla uniknout ani pomstychtivá motivace obviněné vůči majitelce vozidla P. K., která navázala partnerský vztah s expartnerem obviněné. Uvedená pomstychtivá motivace vyplývala z vyjádření jmenovaných osob, jakož i z obsahu a četnosti telefonické komunikace vedené mezi expartnery. Naopak u obviněné nebyla provedenými důkazy prokázána přítomnost odvolacím soudem zmiňovaného afektu. Druhostupňovým soudem vyzdvihovaná delší doba uplynuvší od spáchání činů je sice relevantním hlediskem pro stanovení trestu a jeho výměry, nemůže však odůvodnit vyloučení trestní odpovědnosti. Také bezúhonnost obviněné není okolností, která by dovolovala rezignovat na povinnost uplatňovat trestní represi, i tuto okolnost lze zohlednit až v rámci ukládání příslušné sankce.
6. Státní zástupce uzavřel, že odvolací soud nesprávně aplikoval zásadu subsidiarity trestní represe, v návaznosti na to vadně posoudil stíhaný skutek a v důsledku toho nebyly splněny ani podmínky pro postoupení věci jinému orgánu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby odvolacímu soudu přikázal věc potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Navrhl, aby Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání s oporou v ustanovení § 265h odst. 1 písm. b) tr. ř. Souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.
7. Obviněná se k dovolání státního zástupce do momentu rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
8. Dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
9. Státní zástupce založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vést k požadované kasaci napadeného rozhodnutí.
10. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
11. Námitky státního zástupce spadají pod uplatněné dovolací důvody. Argumentace dovolatele je dostatečně podrobná, logická, srozumitelně vyjádřená a Nejvyšší soud se s ní ztotožnil. Na úvahy podrobně rozvedené v podaném dovolání lze proto odkázat a nad jejich rámec lze doplnit snad jen následující:
12. Odvolací soud sice poměrně rozsáhle uvedl obecné předpoklady pro uplatnění zásady subsidiarity trestní represe, ovšem v otázce jejich aplikace na projednávaný případ uvedením jeho konkrétních aspektů zůstal poněkud úsporným. Omezil se na konstatování čtyř okolností, aniž by je blíže rozvedl jak jednotlivě, tak v jejich vzájemném souhrnu, a naopak nevzal v potaz další významné momenty.
13. Druhostupňový soud konstatoval dlouhodobě nedobré vztahy obviněné s expartnerem a v návaznosti na to s poškozenou. Nevysvětlil však, jaký vliv by tyto nedobré vztahy měly mít na společenskou škodlivost stíhaného jednání, zejména v čem by měly zakládat nějakou zvláštní, neobvyklou okolnost, z níž by bylo možno dovozovat, že stíhané jednání bylo vynuceno bezvýchodností situace a snahou o nalezení jejího řešení.
14. Obdobné platí i o druhé veličině, jíž je dle odvolacího soudu eventuální afekt obviněné. I ten odvolací soud pouze deklaruje, respektive jej nevylučuje. Přitom se nikterak nevypořádává s tím, že předmětem ataku nebyla věc, kterou by obviněná měla takzvaně “po ruce” tak, aby si na ní mohla impulsivně a náhle vybít svůj afektosní nával. Ale že se jednalo o vozidlo, které obviněná musela aktivně vyhledat, vybavit se určitým předmětem způsobilým přivodit poškození daného charakteru (poškrábání laku) a toto realizovat vyvedením vrypu nikoliv na jediném komponentu vozidla a jen v jediné jeho výškové hladině. Druhostupňový soud také nikterak nevyložil, nakolik případné afektivitě svědčí duplicita takového jednání a zda tedy afekt vzedmutý odpoledne přetrval či znova vzplanul po několika hodinách tak, aby ovlivňoval jednání obviněné i při večerním útoku.
15. Krajským soudem konstatovaná bezúhonnost obviněné sama o sobě argumentem k uplatnění subsidiarity trestní represe být nemůže, neboť mělo-li by tomu tak být, pak by to absurdně vylučovalo trestní odpovědnost prvotrestaných jedinců. Dosavadní bezúhonnost tedy může hrát roli pouze v provázanosti s dalšími momenty umožňujícími úvahy o naplnění parametrů subsidiarity trestní represe. Dosavadní bezúhonnost jako izolovaný jev se však zpravidla může uplatnit především při úvahách o druhu a výměře sankce.
16. Totéž platí i pro dobu uplynuvší od stíhaného jednání. Nepřiměřeně dlouhá doba nemůže odůvodnit subsidiaritu trestní represe, ale může se manifestovat pouze v oblasti úvah o druhu a výměře trestů, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1018/2019 publikovaného pod číslem 41/2020 Sb. rozh. tr. Toto kritérium navíc nelze absolutizovat, ale je nezbytné posuzovat je vždy podle okolností konkrétního případu založených rozsahem potřebného dokazování, (ne)dostupností nezbytných důkazů, procesními komplikacemi a podobně. Jinak řečeno, má-li být argumentováno delší dobou uplynuvší od stíhaného skutku, pak je nezbytné identifikovat případné prodlevy, analyzovat, zda bylo reálné postupovat rychleji, i nakolik se o případné průtahy zasadil obviněný jedinec. Pouhý odečet ze dvou časových kót však pro závěr o v delší době, jež by zpětně měla devalvovat míru společenské škodlivosti, nepostačuje.
17. Krajský soud naproti tomu ponechal zcela stranou své pozornosti to, že obviněná měla stíhaným jednáním způsobit škodu přesahující více než trojnásobně škodu nikoliv nepatrnou zakládající meze trestnosti takového jednání. Stíhané jednání tak nepředstavuje hraniční případ, ale jedná se již o poznání hlubší ponor do příslušného škodního pásma.
18. Pokud by se odvolací soud nevydal cestou úvah o afektivním jednání obviněné (která se prozatím vzhledem k nedostatečnému odůvodnění jeví jako slepá ulička), musel by se v rámci úvah o společenské škodlivosti stíhaného jednání zaobírat i motivací obviněné a cílem, kterého chtěla dosáhnout. Z tohoto hlediska dovolací soud nesnesl žádný argument, který by měl svědčit pro to, že obviněná svým jednáním sledovala nějaký bohulibý, legitimní či alespoň zčásti ospravedlnitelný účel.
V. Způsob rozhodnutí
19. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud uzavřel, že námitky státního zástupce naplňují uplatněné dovolací důvody, neboť odvolací soud nesprávně právně posoudil podmínky pro uplatnění subsidiarity trestní represe a v návaznosti na to nesprávně rozhodl o postoupení věci jinému orgánu. Vadu zakládající tyto dovolací důvody lze zhojit v druhostupňovém řízení, z něhož vzešla a Nejvyšší soud proto podle § 265k odst.1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušované usnesení obsahově navazující, jež změnou vyvolanou tímto zrušením pozbyla svého podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí dovolací soud učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, protože zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, neboť tím by dovolací soud nahrazoval činnost soudu druhého stupně.
20. Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení, v němž bude úkolem druhostupňového soudu, aby z pohledu výše definovaných vad podstatně zevrubněji a důsledněji posoudil otázku (ne)splnění podmínek subsidiarity trestní represe. Krajský soud nechť upře svou pozornost též na procesní okolnosti svého dalšího rozhodování, zejména na to, zda a nakolik může jako odvolací soud bez doplnění dokazování hodnotit před ním neprovedené důkazy jinak, než jak je posoudil soud prvního stupně (§ 263 odst. 7 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 30. 4. 2025 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů