3 Tdo 334/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2.
dubna 2008 o dovolání H. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 7
To 450/2007 ze dne 8. 11. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 37/2006, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 37/2006 ze dne 7. 6. 2007 byla
dovolatelka uznána vinnou trestnými činy úvěrového podvodu podle § 250b odst.
1, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pojistného podvodu podle §
250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán
ve výrokové části citovaného rozsudku. Za tyto trestné činy jí byl uložen
úhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti měsíců, jehož výkon jí byl
podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Dále jí byla uložena
povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil uhradila škodu, kterou
trestným činem způsobila. Podle § 228 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo
rozhodnuto i o uplatněném nároku na náhradu škody.
O odvolání H. L. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský
soud v Brně usnesením sp. zn. 7 To 450/2007 ze dne 8. 11. 2007 tak, že jej
podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala H. L., jako osoba
oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i
všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za
dovolací důvody označila ty, které jsou obsaženy v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) a písm. l) tr. ř.
V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatelka vyjádřila
své přesvědčení, že ze strany soudů obou stupňů došlo k nesprávnému právnímu
posouzení její věci, když tyto hodnotily důkazy v její neprospěch nebo je vůbec
neprovedly. Není tak dán jednoznačný soulad mezi skutkovým stavem zjištěným
procesně zákonným způsobem a z něj vyvozenými právními závěry. Navíc nebyly
provedeny některé důkazy (např. navržené výslechy svědků), čímž bylo porušeno
její právo na obhajobu. Skutkový stav zjištěný soudy považuje proto za zcela
nesprávný. Na závěr navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen
Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Brně a navazující rozhodnutí
zrušil a věc přikázal soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství České republiky k takto podanému
dovolání Nejvyšší soud do dnešního dne neobdržel.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný
opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané
věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení
zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného
rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací
důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato
jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci
adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde).
Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska,
zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v
souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu
s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze
poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na
kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní
strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v
předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V
dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť
soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku
(odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném
přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného
dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím
napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny
v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v
posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními
vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., na které dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje
a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno
níže).
K námitkám dovolatelkou v jejím podání uplatněným tak dovolací soud považuje za
potřebné dodat, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným, o němž Nejvyšší
soud rozhoduje již ve třetí instanci, kde nelze znovu vytvářet či zásadně měnit
skutková zjištění. Právní úprava totiž předpokládá, že v tomto řízení nebude
dokazování prováděno vůbec anebo jen zcela výjimečně, ve značně omezeném
rozsahu a zaměřené výlučně k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o dovolání. Proto
dovolací soud nemůže být oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti
provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti,
zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a
jejich hodnocení soudy nižších stupňů. Námitky v předloženém dovolání uplatněné
však směřují výhradně proti provedení a hodnocení důkazů soudy a na základě
toho proti učiněným skutkovým zjištěním, k nimž soudy dospěly. V tomto směru má
však Nejvyšší soud za to, že postupu soudů nelze nic vytýkat a stejně tak nelze
nic vytýkat ani právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu, když se zjevně
nejedná ani o případ extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními
a jejich právním hodnocením.
Ke konkrétní námitce v dovolání uplatněné proto třeba pouze stručně dodat, že
jestliže k návrhu obhájce na výslechy dalších svědků v hlavním líčení soud
vyhlásil usnesení, jež také odůvodnil a jímž rozhodl tak, že se podle § 216
odst. 1 tr. ř. další důkazy provádět nebudou, dal tím najevo, že tyto považuje
za nadbytečné a návrh obhajoby za ryze účelový. Jeho stanovisko pak plyne i z
důvodů jeho rozsudku, v němž uvádí, že skutková zjištění zjistil z celé řady
důkazů v úvodu vyjmenovaných, když tato byla takové povahy, že vylučovala vznik
jakýchkoliv pochybností a dovolila soudu bez dalšího přikročit k právnímu
posouzení samotného skutku. Pokud za těchto okolností, právě i s ohledem na
obsah i rozsah ve věci vedeného dokazování soudy dospěly k závěru o vině
předmětnými trestnými činy, nelze mít za to, že učiněná skutková zjištění jsou
v rozporu s právní kvalifikací samotných skutků. Z uvedeného je zřejmé, že
námitky dovolatelky z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. tomuto neodpovídají ani v části, kde je vznesena námitka
nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními (pro jejich neúplnost) a z něj
vyvozenými právními závěry. Přitom ze skutkové věty rozsudku soudu prvního
stupně je patrné, že dovolatelka při uzavírání zjevně uvedla nepravdivé údaje,
na základě kterých s ní byly předmětné smlouvy teprve uzavřeny, když takovému
jednání dovolatelky koresponduje i právní kvalifikace skutku, kterou k ní soudy
také vztáhly, když (jak již uvedeno) vycházely z úplných a nepochybně učiněných
skutkových zjištění.
Současně je nutno uvést, že v rámci takto podaného dovolání se jedná pouze o
námitky procesního charakteru týkající se zjištění skutkového stavu, které pak
nelze samy o sobě podřadit pod zvolený dovolací důvod se současným
konstatováním, že nelze mít ani za to, že v předmětné věci je dána již zmíněná
existence extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními
(okolnostmi) a právními závěry soudy z nich vyvozenými, což ostatně ani
dovolatelka nenamítala. V uvedených souvislostech pak nelze mít za důvodně
uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z
jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně
neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak
učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání
nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 2. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka