3 Tdo 344/2024-771
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 4. 2024 o dovolání, které podal obviněný V. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2023, sp. zn. 8 To 221/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 119/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 8 T 119/2022, byl podle § 45 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), ohledně obviněného V. S., který dovolání nepodal ani nebylo podáno v jeho prospěch či neprospěch, z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 8 T 86/2022, zrušen výrok o vině pod body 1), 2) a 3) a celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a bylo rozhodnuto tak, že obviněný V. S. byl uznán vinným pod body 2), 3), 4) a 5) pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, zčásti dokonaným a zčásti pod bodem 4) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a pod bodem 3) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a obviněný V. P. byl uznán vinným pod body 1) a 5) pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, zčásti [pod bodem 5)] ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a pod bodem 6) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se obvinění dopustili skutky popsanými ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně.
2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný V. P. odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Bylo rovněž rozhodnuto o trestu pro spoluobviněného V. S. a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání obviněný V. P. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9. 11. 2023, sp. zn. 8 To 221/2023, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný V. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Obviněný má za to, že došlo k pochybení v právním závěru ohledně toho, zda měl či neměl být v daném případě uložen trest souhrnný, přičemž má za to, že bylo namístě ukládat souhrnný trest. V tom, že nedošlo k uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 8. 2021, č. j. 9 T 102/2020-449, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství,
spatřuje obviněný nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Skutek, pro který byl vydán rozsudek Okresního soudu v Tachově, byl spáchán dne 19. 5. 2020, přičemž skutek, pro který byl obviněný nyní odsouzen, byl spáchán dne 9. 7. 2021. Vzhledem k tomu, že k vydání rozsudku Okresního soudu v Tachově došlo dne 12. 8. 2021, a tedy skutek, pro který byl obviněný nyní odsouzen, byl spáchán předtím, než došlo k vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Tachově, měl být obviněnému za oba tyto trestné činy uložen souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný též odkazuje na samotnou obžalobu Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, č. j. 2 ZT 118/2021-198, v níž bylo taktéž navrhováno uložení souhrnného trestu.
6. Obviněný dále uvedl, že v rámci trestního řízení jednal zcela korektně, spolupracoval, k trestné činnosti se v celém rozsahu doznal a u soudu prohlásil svou vinu. Trest, který mu byl uložen, tak považuje za neadekvátní, a má za to, že nedošlo k řádnému zhodnocení veškerých rozhodných okolností. Namítá také, že nesouhlasil s postupem v rámci trestního řízení, kdy byl vydán do zahraničí, ačkoliv zde probíhalo trestní řízení. V uvedeném shledává nesprávný postup, v důsledku čehož se domnívá, že došlo k porušení jeho práv.
7. Z těchto důvodů obviněný V. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
8. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
9. Státní zástupce má za to, že uplatněné námitky, kterými obviněný vytýká nerespektování ustanovení trestního zákoníku o ukládání souhrnného trestu, lze pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově podřadit, nejde však o námitky důvodné. Obviněný podle státního zástupce ve své argumentaci zcela pomíjí skutečnost, že již rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 9 T 102/2020, mu byl ukládán souhrnný trest, a to ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 2 T 118/2020, který byl obviněnému doručen dne 26. 2. 2021. Časovým mezníkem významným z hlediska případného ukládání souhrnného trestu je tedy datum 26. 2. 2021 a uložení souhrnného trestu ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 119/2022 by přicházelo v úvahu jedině v případě, že by v této věci byl obviněný odsuzován za trestné činy spáchané před tímto datem. Obviněný P. však byl v posledně uvedené trestní věci uznán vinným trestnou činností spáchanou v době od března do července roku 2021. Tato trestná činnost tedy byla k trestné činnosti spáchané před 26. 2. 2021 ve vztahu recidivy, nikoli ve vztahu vícečinného souběhu. Uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestu z rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 9 T 102/2020, který se podle údajů samotného obviněného týkal skutku spáchaného dne 19. 5. 2020, nepřicházelo v úvahu. Naopak byl ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 119/2022 zcela správně uložen samostatný trest. Obviněný navíc v souvislosti s požadavkem na uložení souhrnného trestu opakuje argumentaci svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž zcela ignoruje podrobný výklad, který k této problematice poskytl odvolací soud ve svém rozhodnutí.
10. Naopak námitka směřující proti nepřiměřenosti trestu se podle státního zástupce již nachází mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitky směřující toliko proti přílišné přísnosti nebo mírnosti uloženého trestu, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby, nelze vznášet v rámci žádného dovolacího důvodu, a to ani v rámci obviněným neuplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je jinak k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu určen. Za irelevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. i všech ostatních dovolacích důvodů pak státní zástupce považuje nekonkrétní námitku týkající se vydání obviněného do zahraničí.
11. Jelikož námitky obviněného, v části, ve které odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou zjevně nedůvodné, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
13. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
15. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
17. Na podkladě obviněným uplatněného důvodu dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
18. Z předloženého dovolání vyplývá, že obviněný V. P. tímto dovoláním a s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. napadá rozhodnutí odvolacího soudu, když ale současně brojí proti výroku o trestu (úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou), který mu byl uložen shora citovaným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město.
19. Obviněný je především přesvědčen, že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a rovněž na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení spatřuje v tom, že nebylo aplikováno ustanovení § 35 odst. 2 tr. zákoníku (obviněný, tak jako již dříve v podaném odvolání, má patrně na mysli ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku a poněkud zmatečně odkazuje na obdobné ustanovení dávno neplatného trestního zákona č. 140/1961 Sb.), když trvá na tom, že mu měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 9 T 102/2020. Obviněný dále považuje uložený trest za „neadekvátní“, a to s ohledem na jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, na doznání a učiněné prohlášení viny. Poslední jeho námitkou je výhrada, že nesouhlasí s postupem v rámci trestního řízení, „kdy byl vydán do zahraničí, ačkoliv zde probíhalo trestní řízení“, čímž došlo k porušení jeho práv.
20. Předtím, než se Nejvyšší soud mohl zabývat posouzením samotné důvodnosti a opodstatněnosti dovolání, je podanému dovolání nejprve nucen vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovanými skutky a uložil mu trest a povinnost k náhradě škody. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
21. Pokud jde o dovolací argumentaci obviněného a její podřazení pod uplatněný dovolací důvod, pak musí Nejvyšší soud dále konstatovat, že pod deklarovaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze obsahově podřadit (pouze) námitku, že obviněnému měl být ukládán souhrnný trest. K této námitce se Nejvyšší soud vyjádří posléze. Pod uvedený dovolací důvod, stejně jako pod žádný jiný dovolací důvod, však nelze podřadit další dvě námitky obviněného, tedy že jemu uložený trest je trestem neadekvátním k jím zdůrazňovaným (zjevně míněno polehčujícím) okolnostem, stejně jako dále konkrétněji neodůvodněnou námitku týkající se postupu v rámci trestního řízení, kdy byl vydán do zahraničí, ačkoliv zde probíhalo trestní řízení.
22. K první této námitce Nejvyšší soud uvádí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na předmětný trestný čin. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
23. Z obsahu dovolání je pak zjevné, že obviněný se s poukazem na některé okolnosti, které vnímá jako okolnosti polehčující, které nebyly soudy podle jeho názoru dostatečně zohledněny, domáhá uložení mírnějšího trestu. Touto argumentací se však nachází nejen mimo uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale i mimo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Pouze pro doplnění pak Nejvyšší soud uvádí, že v nyní projednávané věci byl obviněnému uložen (úhrnný) trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, přičemž obviněný byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku ohrožen uložením trestu v rámci trestní sazby v rozpětí od jednoho roku do pěti let. Uložený trest je tedy trestem uloženým v rámci příslušné trestní sazby, dokonce blíže její spodní hranici. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., které se týká výměry uloženého trestu (ačkoliv obviněný na tento dovolací důvod nepoukázal), proto nepřichází v úvahu.
24. Zcela bezpředmětná je z hlediska obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., stejně jako i všech ostatních dovolacích důvodů, i druhá výše popsaná námitka obviněného týkající se jeho vydání do zahraničí, a to i bez ohledu na to, že tato námitka není obviněným nikterak dále rozvedena a odůvodněna. Zde je nutno znovu připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (viz bod 16. shora v tomto usnesení).
25. Jako námitku, kterou lze pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově podřadit, je naopak možno označit obviněným uplatněné výhrady o nerespektování ustanovení trestního zákoníku o ukládání souhrnného trestu. Obviněný sice neoznačil konkrétní alternativu uvedeného dovolacího důvodu, pod kterou mínil tuto svoji námitku uplatnit, každopádně platí, že právní závěr o tom, zda měl, či neměl být uložen souhrnný trest (nebo úhrnný trest), spadá pod jiné hmotněprávní posouzení ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 2 písm. h) tr. ř., na který obviněný jinak poukázal. Ani tato námitka však není Nejvyšším soudem shledána jako opodstatněná.
26. Především je nutno konstatovat, že obviněný uvedenou výhradou pouze opakuje námitky, které uplatňoval již ve svém odvolání směřovaném (pouze) proti výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 8 T 119/2022, které pak odvolací soud ve svém rozhodnutí (usnesení ze dne 9. 11. 2023, sp. zn. 8 To 221/2023, kterým podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl) vypořádal pod body 17. až 22. odůvodnění. V obecné rovině lze k tomuto zjištění uvést, že pokud je dovolání obviněného založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, a tak tomu v této trestní věci v otázce souhrnného trestu je, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
27. Nejvyšší soud se s uvedeným odůvodněním odvolacího soudu, kterým odmítl uvedené námitky obviněného, že v jeho případě byly dány podmínky pro ukládání souhrnného trestu, zcela ztotožňuje a bylo by tak možné na toto odůvodnění plně odkázat. Trvá-li obviněný na své námitce, pak Nejvyšší soud k takto znovu koncipované námitce může také toliko opakovat a znovu zdůraznit, že rozhodujícím datem pro posouzení toho, zda je nyní posuzovaná trestná činnost obviněného v souběhu s jinou trestnou činností (za kterou byl obviněný pravomocně odsouzen a jsou tak dány podmínky podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku pro ukládání souhrnného trestu) je datum 26. 2. 2021, kdy byl obviněnému doručen trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 2 T 118/2020. Pokud se obviněný domáhá toho, že soudy měly obviněnému ukládat souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 9 T 102/2020, pak přehlíží tu skutečnost, že tímto rozsudkem již byl obviněnému ukládán souhrnný trest, a to právě ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 2 T 118/2020 (doručenému dne 26. 2. 2021).
28. Podmínky pro uložení souhrnného trestu za nyní projednávanou trestnou činnost by tak nastaly jedině tehdy, pokud by byl obviněný v této trestní věci odsuzován za trestné činy spáchané před uvedeným datem 26. 2. 2021 a ty byly v souběhu s trestnou činností, za kterou byl obviněný odsouzen v obou již citovaných věcech. Tak tomu však není, neboť obviněný je odsuzován za dva trestné činy spáchané v době od března do července roku 2021. Tato trestná činnost tedy byla ve vztahu k trestné činnosti spáchané před 26. 2. 2021 ve vztahu recidivy, nikoli ve vztahu vícečinného souběhu, a uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestu z rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 9 T 102/2020, kde se trestné činnosti dopustil 19. 5. 2020, jak se toho obviněný domáhá, tak nepřicházelo v úvahu. Pouze pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává (jakkoliv obviněný v tomto směru neargumentuje), že podmínky pro ukládání souhrnného trestu nenastaly ani ve vztahu k odsouzení obviněného rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 8 T 131/2021, neboť v této trestní věci se obviněný dopustil trestné činnosti v srpnu 2020, tedy rovněž před doručením shora uvedeného trestního příkazu, a navíc bylo vůči němu podle § 44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu.
29. Lze tedy uzavřít, že pokud byl ve věci Okresního soudu Plzeň-město vedené pod sp. zn. 8 T 119/2022 uložen za splnění podmínek uvedených v § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest, jedná se o trest zákonný.
30. Ze všech výše uvedených důvodů proto bylo možné uzavřít, že ty dovolací námitky, které odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou námitkami zjevně neopodstatněnými.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
31. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného V. P. rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
32. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 4. 2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu