USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, č. j. 10 To 346/2024-340, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 T 25/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 26. 8. 2024, č. j. 7 T 25/2024-252, byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na 7 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 15 měsíců, a dále k trestu zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání 15 měsíců. Přečinu se dle skutkových zjištění prvostupňového soudu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že dne 21. 10. 2023 kolem 12:40 hod. řídil automobil Volkswagen Touran po vedlejší komunikaci, nerespektoval svislé dopravní značení „Stůj, dej přednost v jízdě!“ a zapříčinil střet pravé přední části svého vozidla s pravou boční částí motocyklu přijíždějícího zleva po hlavní komunikaci a řízeného poškozeným P. K., který vlivem nárazu upadl na vozovku a utrpěl zlomeninu pravé klíční kosti, do jejíhož zhojení byl poškozený po dobu 5 týdnů omezen v obvyklém způsobu života. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek.
2. Proti němu podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 11. 2024, č. j. 10 To 346/2024-340, zamítl podle § 256 tr. ř.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své výhrady výslovně nepřiřadil k jednotlivým alternativám uplatněného dovolacího důvodu, ale agregoval je v poměrně obtížně graficky i obsahově srozumitelném pojednání, v němž si stýskal zejména na to, že soudy pracovaly se zadokumentováním dopravní nehody ze strany policie, přestože obviněný v odvolacím řízení zpracoval vlastní fotodokumentaci místa nehody, včetně stavu komunikací, dopravního značení a stavu pozemků v bezprostředním okolí předmětné křižovatky. Z ní vyplynulo, že skutečných viníků nehody bylo hned několik a obviněný i poškozený byli ve skutečnosti jejich oběťmi. Obviněný v tomto ohledu poukázal na své dřívější podání jednak ze dne 23. 8. 2024 adresované prvostupňovému soudu a jednak ze dne 21. 10. 2024 adresované soudu odvolacímu.
4. V návaznosti na to obviněný označil několik okruhů sporných skutkových zjištění. V prvém upozornil, že ulice XY (po níž projížděl poškozený) není osazena příslušným dopravním značením jako silnice hlavní, a zároveň příkazová značka „Stůj, dej přednost v jízdě!“ v ulici XY (po níž přijížděl obviněný) je utopena příliš hluboko před křižovatkou. Není tedy jasné, zda je XY ulice silnicí hlavní či nikoliv. V druhém okruhu pojmenoval překážky, které mu měly bránit ve výhledu směrem vlevo při výjezdu z ulice XY. Pod třetí okruh podřadil „neviditelnost provozu“ v odrazovém zrcadle. A konečně pod čtvrtý okruh sumarizoval nesprávný postup policie při mapování a zaznamenání místa dopravní nehody. Namítl, že odvolací soud se s těmito okruhy nevypořádal, neboť svůj přezkum zaměřil na zcela odlišný předmět – odvolání totiž nerozporovalo otázku hodnocení důkazů, které byly prvostupňovým soudem provedeny, ale odvoláním byla napadena skutečnost, že důkazy nebyly zjištěny způsobem, který zachytil realitu existující na místě nehody.
5. V další části svého dovolání obviněný rozvedl obecný teoretický výklad k principu omezené důvěry v dopravě, k porušení důležité povinnosti a k nepřiměřené rychlosti.
6. Nižším soudům vyčetl, že ignorovaly i z oficiální dokumentace zřejmý odlišný stav v místě nehody, než jaký byl prezentován v obžalobě, a rezignovaly na alternativní skutkové zjištění poskytnuté obhajobou. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil druhostupňové i prvostupňové rozhodnutí, a buď jej zprostil viny, anebo věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Upozornil, že obviněný vyjmenoval všechny dovolací důvody i citaci všech tří variant dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by však některou z nich označil jako variantu v předmětné věci naplněnou. Pokud obviněný odkázal na svá dřívější podání, pak státní zástupce připomněl rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr., podle něhož dovolatel nemůže své námitky opírat o odkaz na skutečnosti uplatněné v podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení. Sporná skutková fakta obviněný heslovitě vyjmenoval a opět odkázal na svá předchozí podání. V pasáži nadepsané „PRÁVNÍ ARGUMENTACE“ pak dovolatel poukázal na alternativní skutková zjištění, aniž by bylo patrno, co je obsahem této jeho argumentace, a v následném textu obsáhle obecně popsal výklady k principu omezené důvěry v dopravě, porušení důležité povinnosti a nepřiměřené rychlosti.
8. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky jsou příliš kusé a obecné, než aby je bylo možno přiřadit ke konkrétním variantám konkrétních dovolacích důvodů. A navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. S odkazem na § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
9. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
10. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé opodstatnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.
11. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, když rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.
Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
13. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu (zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů) obviněný nevymezil, která skutková zjištění pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, respektive konkrétně s jakým důkazem. Obviněný nabízí – navíc poukazem na svá podání učiněná v dřívějších fázích řízení – jakýsi alternativní dopravně technický výklad poměrů na dané křižovatce a z této platformy chce budovat závěr, že za dopravní nehodu může kdekdo jiný než on. Jeho výklad však nižší soudy nepřijaly. S jeho námitkami se přesvědčivě vypořádaly a obviněný se toliko zdráhá pochopit, že i kdyby (hypoteticky) oni další údajní viníci existovali, nijak by to nedevalvovalo jeho odpovědnost, neboť jeho jednání by i při jejich koexistenci stále zůstávalo významnou příčinou nehodového děje. S nadsázkou řečeno, i kdyby někdo zcela protiprávně parkoval uprostřed vozovky či tam postavil billboard nebo nějakou stavbu, nelegitimizovalo by to obviněného k tomu, aby případný zakrytý výhled řešil tím, že se naslepo vydá do prostoru hrozícího kolizí. Obviněný pouze obecně opakuje svou obhajovací verzi, aniž by nabízel rozumné důvody zakládající trhlinu v logice úvah nižších soudů, či okolnost, kterou soudy nevzaly při hodnocení důkazů v potaz. Vyjádřeno jinak, domáhá se odlišného vyhodnocení důkazů, kdy poptává, aby byla přiznána váha jeho výkladům dopravní situace, které konstruuje bez ohledu na reálné výhledové poměry patrné jednak z fotodokumentace pořízené jak policií (viz zejména fotografie č. 6 na č. l. 8), tak jím samotným (fotografie na č. l. 24 p.v.) a jednak z výpovědi svědka S.
14. Nepodřaditelnost dovolacích výhrad pod prvou alternativu označeného dovolacího důvodu nakonec dobře ilustruje i finální výtka obviněného, kdy nižším soudům vyčítá, že „rezignovaly na alternativní skutkové zjištění“ poskytnuté obhajobou. Již z této formulace je patrné, že obviněný se domáhá jiného náhledu na hodnocení důkazů (takového, které by vyústilo v jím prosazovanou alternativu skutkových zjištění), netvrdí však nijak, že skutková zjištění učiněná nižšími soudy (která vyústila v odsuzující rozhodnutí) by byla zbudována nějakou nelogickou úvahovou konstrukcí.
15. Námitky obviněného nelze podřadit ani pod druhou a třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I zde si obviněný toliko obecně stýská na výsledek řízení, neoznačuje však jednak rozhodná skutková zjištění, která by měla být zasažena důkazním nedostatkem (ať již v druhé či třetí alternativě zmíněného dovolacího důvodu), a jednak ani konkrétní důkaz, který by byl získán procesně nepoužitelně (druhá alternativa dovolacího důvodu), ani chybějící podstatný důkaz, bez něhož by rozhodná skutková zjištění nebylo možno učinit. I v těchto okruzích tak obviněný ustrnul toliko v obecných stescích nad (ne)kvalitou úvah, jimiž nižší soudy nahlížely na opatřené důkazy. Jinak řečeno, obviněný netvrdí, že například konkrétní fotografie je procesně nepoužitelná, popřípadě že zachycuje jiné místo v jiném čase či nějakou jinou virtuální realitu, ale domáhá se toho, aby taková fotografie byla hodnocena optikou jeho přesvědčení o existenci údajných dalších, respektive spíše jiných od něho odlišných viníků dopravní nehody. Stejně tak v dovolání netvrdí, že by absentoval nějaký významný důkaz ke konkrétnímu dílčímu skutkovému zjištění nižších soudů, které by identifikoval nejen co do jeho vymezení (o jaké konkrétní zjištění se jedná), ale i co do jeho významu pro naplnění znaků trestného činu (rozhodné skutkové zjištění).
16. Dovolatelem rozvedená právní argumentace představuje veskrze obecné pojednání bez jakéhokoliv ukotvení jak k projednávanému případu, tak k uplatněnému dovolacímu důvodu [pod dovolatelem označený důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. evidentně nespadá].
V. Způsob rozhodnutí
17. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl námitky, které se s uplatněnými (ale i s ostatními) dovolacími důvody věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
18. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 14. 5. 2025
JUDr. Petr Šabata předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů