3 Tdo 36/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24.
února 2004 dovolání obviněného G. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 5 To 36/2003, v trestní věci vedené u Krajského
soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 7/2002, a rozhodl t a k t o :
Dovolání G. S. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 34 T 7/2002,
byli obvinění G. S. a V. P. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250
odst. 1, 4 tr. zákona, ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Za spáchání tohoto
trestného činu byl obviněný G. S. odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zákona k
trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona
byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1
tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho
dalšího prodeje a prodej na dobu 5 roků. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla
obviněným G. S. a V. P. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit
poškozené společnosti N. H., a. s. O. – K. škodu ve výši 7.928.157,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění G.
S. a V. P. v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, po předcházející
vzájemné dohodě, v době od 6. 8. 2001 do 21. 8. 2001 v O. celkem v sedmnácti
případech vylákali s podvodným úmyslem od společnosti N. H., a. s. O., dodávky
různého hutního materiálu v celkové hodnotě 7.928.156,90 Kč tím způsobem, že
obžalovaný V. P. jako jednatel firmy M. S., spol. s. r.o., vystavil plnou moc
pro G. S., na základě které tento následně provedl odběr zboží na faktury s
třicetidenní lhůtou splatnosti, přičemž zboží do současné doby nebylo
společnosti N. H., a. s., uhrazeno, čímž byla společnosti N. H., a. s. O.,
způsobena škoda ve výši 7.928.157,- Kč, a to přesto, že obžalovaný G. S.
tento hutní materiál v uvedené hodnotě nabídl společnosti Q., s. r. o. se
sídlem O. – P., a požadoval platbu v hotovosti za každou dodávku hutního
materiálu a vyinkasoval za tyto dodávky platby v hotovosti ve výši 7.428.978,-
Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal
obviněný G. S. odvolání, kterým se zabýval dne 17. 9. 2003 ve veřejném zasedání
Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 36/2003 odvolání
obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu
v Ostravě dovolání, ve kterém napadá „rozsudek“ Vrchního soudu v Olomouci
(přičemž tento soud rozhodl ve věci usnesením) a s tím související
„rozhodnutí“ (vydané formou rozsudku) Krajského soudu v Ostravě. Nespecifikuje
při tom, kterou část obou rozhodnutí napadá, z obsahu dovolání však lze
usoudit, že napadá rozsudek soudu prvního stupně i usnesení soudu druhého
stupně v celém rozsahu. Výslovně se při tom odvolává na dovolací důvod dle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že Vrchní soud v Olomouci chybně a
nesprávně hodnotil důkazy, argumenty a vývody odsouzeného uvedené v jeho
odvolání, dále že se vůbec nezabýval konkrétními námitkami odsouzeného a jeho
obhájce, v čemž spatřuje porušení ustanovení § 125 tr. řádu. Řízení před soudem
prvního stupně rovněž vytýká údajné nedodržení základních zásad trestního
řízení, konkrétně porušení ustanovení § 220 odst. 2 tr. řádu a § 2 odst. 5 tr.
řádu a vyslovuje názor, že s jeho námitkami v tomto směru se odvolací soud
dostatečně nevypořádal. Dále vyslovuje názor, že „odůvodnění napadeného
rozsudku trpí takovými vadami, které § 258 odst. 1 uvádí jako důvody pro
zrušení rozsudku“.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §
265r odst. 1 písm. b) tr. řádu napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí, případně aby zrušil i
rozhodnutí soudu prvního stupně.
Součástí dovolání je i požadavek obviněného na odložení nástupu výkonu trestu s
výslovným odkazem na ustanovení § 265n tr. řádu, ač fakultativní možnost
rozhodnutí předsedy senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon trestu
je upravena ustanovením § 265o odst. 1 tr. řádu
K podanému dovolání podala své písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího
státního zastupitelství, která především upozorňuje na zjevný rozpor mezi
deklarovaným zákonným dovolacím důvodem a povahou námitek obviněného v samotném
obsahu jeho dovolání. Konstatuje, že obsahem dovolání jsou námitky vůči
skutkovému zjištění soudu a že dovolání neobsahuje jakoukoliv kvalifikovanou
námitku hmotně právní povahy, kterou by obviněný způsobem předpokládaným v
rámci jím použitého dovolacího důvodu zpochybnil právní posouzení jemu
přisouzeného skutku. Protože povaha námitek obsažených v dovolání neodpovídá
ani jinému ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu,
státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby dovolání
bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2
písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž
byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut
jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání
tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze
považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§
265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod
dovolatel spatřuje v neprovedení všech důkazů, v nesprávném hodnocení důkazů
provedených, a tedy že podle jeho názoru nebyla jeho vina náležitě prokázána v
průběhu dokazování. Soustřeďuje se při tom především na obsah odůvodnění
odsuzujícího rozsudku, kterému vytýká nedostatečný popis skutkových zjištění.
Námitky tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu
a k popisu těchto skutkových zjištění v odůvodnění rozsudku, přičemž se v této
souvislosti domáhá zrušení rozsudku a odvolacímu soudu vytýká, že tak neučinil.
Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy
nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo
jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení
důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového
stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových
zjištění.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném
ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně
právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění
nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav
hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s
ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně
také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům,
předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit,
že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V
posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu
neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů
odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že
Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z
důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením
zákona tak, že se dovolání obviněného G. S. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
O návrhu na odložení výkonu trestu i při pominutí formální vady uplatněného
návrhu Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť s dovoláním nebyl připojen příslušný
návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 24. února 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h