3 Tdo 367/2012-32
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25.
dubna 2012 o dovolání podaném R. K., roz. P., nar., proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze sp. zn. 8 To 96/2011 ze dne 7. 12. 2011, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 8/2011,
I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.
zn. 8 To 96/2011 ze dne 7. 12. 2011 zrušuje.
II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje
,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle § 265l odst. 4 trestního řádu se obviněná R. K. nebere do
vazby.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 8/2011 ze dne 16. 9.
2011 byla dovolatelka uznána vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140
odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když
skutkový základ spočíval v tom, že „dne 18. 6. 2010 kolem 21.30 hodin až 22.00
hodin v P., ulice K. čp., v koupelně v přízemí domu, po předchozím utajovaném
těhotenství, bez jakékoliv přípravy na porod a příchod dítěte a bez opatření si
základních věcí pro ošetření novorozence, když předběžný termín porodu,
stanovený na 17. 6. 2010, znala, porodila do záchodové mísy dítě mužského
pohlaví, vědoma si toho, že spadlo hlavou do výpustě naplněné vodou, v úmyslu
jej usmrtit zde novorozence ponechala bez pomoci po přesně nezjištěnou dobu,
když pouze odstřihla pupeční šňůru a poté dítě vytáhla za nohy ze záchodové
mísy a po zjištění, že již nejeví známky života, zabalila jej do svého
oblečení, v koupelně uklidila všechny známky proběhlého porodu, čímž porod
utajila před v domě přítomným přítelem J. V., který nevěděl ani o její
graviditě a nabízel jí pomoc z obavy o její zdravotní stav, zabalené tělo
dítěte poté ukryla v úložném prostoru společné postele a dne 20. 6. 2010 ve
večerních hodinách v obci V. čp., okr. N., na chalupě J. V. tělo dítěte tajně
spálila v krbu, zbylé ostatky a popel zahrabala do kompostu na zahradě, kde
byly nalezeny orgány policie.“ Za uvedený zvlášť závažný zločin byla odsouzena
k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků a pro jeho výkon byla
zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí bylo uloženo ochranné psychiatrické
léčení ambulantní formou.
V předmětné věci podala R. K. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze
rozsudkem sp. zn. 8 To 96/2011 ze dne 7. 12. 2011 tak, že podle § 258 odst. 1
písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně
zrušil a to ve výroku o trestu. Následně podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu
rozhodl tak, že za označené trestné činy uložil dovolatelce za použití § 43
odst. 2 tr. zákoníku a § 40 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí
svobody v trvání jedenácti let a pro jeho výkon ji zařadil do věznice s
ostrahou.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala R. K. dovolání, a to
jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech
dalších, pro podání dovolání zákonem stanovených náležitostí, když za dovolací
důvod označila ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že nebylo
postaveno najisto zejména to, zda se dítě v rozhodné době narodilo živé, když
tuto skutečnost nelze jednoznačně dovodit ani ze závěrů ve věci podaných
znaleckých posudků a rovněž tak z výpovědí jednotlivých znalců před soudem.
Poukázala i na to, že odvolacímu soudu předložila závěry „vyšetřovacího pokusu,
který si nechala zpracovat“ s tím, že byla použita panenka s velikostí hlavy
odpovídající hlavě novorozence a zjištěno, že ta nemohla být ponořena do
předmětné záchodové mísy takovým způsobem, aby se novorozenec utopil. Dodala,
že pokud se dítě nenarodilo mrtvé, tak jeho usmrcení muselo proběhnout jinak.
Uvedeným zjištěním se však odvolací soud nezabýval a pouze převzal závěr soudu
prvního stupně s tím, že mohlo dojít k zadušení dítěte v záchodové míse a tedy
způsobem, který nemá oporu v provedeném dokazování. V této souvislosti
poukázala i na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 864/11 ze
dne 16. 6. 2011 s tím, že „v daném řízení nebylo nade vší pochybnost prokázáno,
že spáchala skutek, který jí je v rozsudku kladen za vinu a jsou-li v daném
případě pochybnosti o tom, zda se dítě narodilo živé, nelze je s ohledem na
presumpci neviny vykládat v neprospěch obviněné“. Proto také navrhla, aby
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k odst. 1 tr.
ř. zrušil napadený (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Praze a v souladu s §
265k odst. 2 tr. ř. „zrušil i další ustanovení obsahově navazující na citovaný
rozsudek“. Dále učinila alternativní návrh, aby poté Nejvyšší soud buď podle
ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze „nové
projednání a rozhodnutí ve věci nebo podle ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. sám
rozhodl a obviněnou zprostil obžaloby, neboť nebylo nade vší pochybnost
prokázáno, že trestný čin spáchala“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího
státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že
dovolatelka poukázala na to, že nebyly objasněny a prokázány skutkové
okolnosti, z nichž byl dovozován skutkový stav a na něj navazující právní
kvalifikace. Dodala, že byť se takto snaží dosáhnout odlišného hodnocení
důkazů, než jak učinily soudy, je možné i v dovolacím řízení přihlédnout k
takovým námitkám a to tehdy, pokud to odůvodňuje kvalifikovaný extrémní rozpor
mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V této souvislosti potom
poukázala na to, že soudy své závěry o vině dovolatelky zločinem vraždy podle §
140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku vybudovaly na skutkovém zjištění, že
porodila živé dítě, a to do záchodové mísy tak, že spadlo hlavou do výpustě
naplněné vodou a v úmyslu jej usmrtit jej ponechala bez pomoci po přesně
nezjištěnou dobu, když pouze odstřihla pupeční šňůru, dítě pak vytáhla ze
záchodové mísy a po zjištění, že již nejeví známky života jej zabalila do svého
oblečení, porod utajila a následně se mrtvého dítěte zbavila. Předmětem útoku
tak mohlo být pouze živě narozené dítě, které po narození dýchá nebo projevuje
jiné známky života. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že tvrzení dovolatelky
o tom, že dítě se narodilo mrtvé, bylo vyvráceno. V tomto směru vycházely ze
závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a
porodnictví, vypracovaného lékařskou fakultou UP O.. Takto dospěly k závěru, že
dítě nemohlo být v těle matky mrtvé tak, jak to uváděla dovolatelka, když
tvrdila, že několik dní necítila jeho pohyby. Pokud by totiž bylo dítě v těle
matky mrtvé již několik dní, muselo by být při porodu macerované, což však
dovolatelka neuvedla. Soudy vyloučily i to, že v době porodu došlo k udušení
dítěte omotáním pupečníku kolem krku, což dovodily z výpovědi dovolatelky,
která však o této variantě úmrtí nehovořila a naopak uvedla, že pupečník
novorozenci po porodu odstřihla. Dále státní zástupkyně poukázala na další
úvahy soudů spočívající v tom, že svědek V. nemusel slyšet po porodu dítěte
žádný křik, neboť bezprostředně po porodu dítě křičet nezačne, neboť to trvá
minimálně dvacet vteřin, stejně jako vyvrácení varianty (uváděné dovolatelkou),
že dítě porodila do záchodové mísy a ihned jej vytáhla, když znalec potvrdil,
že pokud by se tak stalo, podařilo by se jej zachránit, neboť novorozenec je
disponován tím, aby vydržel bez kyslíku delší dobu než dospělý člověk a ve vodě
by musel být několik minut, aby došlo k jeho úmrtí. Konečně soudy dovodily, že
ani tvrzení dovolatelky o tom, že dítě mělo šedomodrou barvu a zdálo se jí, že
nedýchá, neznamená, že by bylo mrtvé. K takto vedeným tvrzením soudů potom
státní zástupkyně namítla, že tyto ze znaleckých posudků jednoznačně
nevyplývají. K tomu uvedla, že dovolatelka se k usmrcení svého čerstvě
narozeného dítěte nikdy nedoznala, přičemž vzhledem ke spálení jeho těla znalci
uvedli, že se nelze jednoznačně vyjádřit, zda se takto jednalo o živě
narozeného, životaschopného jedince. Znalec Doc. MUDr. Š., CSc.
potom při
výslechu připustil, že údajná modrošedá barva novorozence svědčí o udušení,
přičemž ke změně barvy dochází téměř okamžitě a takové zbarvení mohlo svědčit o
tom, že k jeho udušení došlo před porodem, v jeho průběhu či po něm. Vyloučil
pouze to, že plod odumřel v těle matky v době vzdálenější od porodu. Státní
zástupkyně tak má za to, že z takto učiněných skutkových zjištění (pořízených
důkazů) nevyplynul jednoznačný závěr, že by dovolatelka porodila živé dítě,
přičemž nebylo ani namístě odmítnout obviněnou navrhovaný důkaz v podobě
vyšetřovacího pokusu, kterým mohlo být zjištěno, zda bylo reálné, aby se dítě
udusilo jeho porodem do záchodové mísy. Dodala však, že ani poté, co by se
neprokázal porod živého dítěte (což je vzhledem k jí popsaným okolnostem stěží
prokazatelné), nelze mít za to, že by jednání dovolatelky bylo beztrestné. To
proto, že i při respektování zásady in dubio pro reo by bylo namístě jednání
dovolatelky posuzovat jako pokus trestného činu vraždy a sice jako tzv. pokus
na nezpůsobilém předmětu útoku, přičemž pro otázku posouzení trestnosti
takového jednání budou rozhodující obecná kriteria uplatňovaná při postihu
pokusu na nezpůsobilých předmětech útoku a tedy především hledisko společenské
škodlivosti. Dodala, že je možné dovodit i závěr o tom, že v důsledku
sekundární psychotizace se u dovolatelky nerozvinul v průběhu těhotenství
mateřský pud. V důsledku poruchy struktury osobnosti se u ní objevila emoční
otupělost, vyhasnutí, absence pozitivních vztahů a primitivně egocentrické
chování, což se promítá do vlastního sebedestruktivního chování, kdy není
schopna vytvořit si a udržet funkční partnerství, nestýká se s rodiči a dětmi a
je zcela osamělá. Své těhotenství proto brala jako překážku pro udržení jejího
soužití s J. V., který nemohl být biologickým otcem dítěte. Proto také
vytvořila legendu o zvětšování svého břicha a nakonec počítala zjevně s tím, že
se dítěte zbaví ať už se narodí živé či mrtvé. Proto poté, co zjistila, že
novorozenec má šedomodrou barvu, nezavázala mu ani pupeční šňůru, ani jej
nezačala oživovat, nepřivolala žádnou pomoc, i když ji k tomu vázala ustanovení
obsažená v zákoně o rodině, ze kterých plyne zvláštní povinnost rodičů pečovat
o nezletilé dítě, a to bez ohledu na to, zda jde o jeho manželský či
nemanželský původ. Státní zástupkyně takto odkázala na ustanovení § 112 tr. zákoníku podle kterého se jednáním rozumí i opomenutí takového konání, k němuž
byl pachatel povinen podle jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo
smlouvy, v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat nebo vyplývá-li
taková jeho zvláštní povinnost z jeho předchozího ohrožujícího jednání a nebo k
němuž byl z jiného důvodu podle okolností a svých poměrů povinen. Poukázala na
to, že zřejmě zůstane neprůkazné, kdy dítě zemřelo, případně zda zemřelo v
důsledku neposkytnutí pomoci matkou, přicházelo by tak v úvahu posoudit jednání
dovolatelky jako tzv.
pokus na nezpůsobilém předmětu útoku a v této souvislosti
potom bude na soudech zvážit míru společenské škodlivosti takového jednání, a
to i s ohledem na to, že předmětného skutku se dopustila v důsledku poruchy
struktury osobnosti, která se u ní rozvinula po prodělání psychotického
onemocnění. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil
(citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející
(citovaný) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a aby posledně jmenovanému
soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací
důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání
uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec
provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat
přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu
a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry.
Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska,
zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, a
to v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v
souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném
výroku soudu prvního stupně, dovolatelka namítla nesprávné hodnocení soudy
učiněných skutkových zjištění s tím, že popsané jednání neodpovídá realitě,
především v tom, že nebylo jednoznačně prokázáno to, že se dítě narodilo živé,
když tato skutečnost se jeví pro posouzení věci jako klíčová. K tomu je namístě
uvést, že za určitých okolností je možné i v rámci konaného dovolacího řízení
přihlédnout ke skutkovým námitkám (jak je tomu i v posuzované věci), a to z
hlediska zaručeného, ústavně daného práva, v daném případě práva na spravedlivý
proces. To ovšem za stavu, kdy lze shledat extrémní nesoulad mezi skutkovými
zjištěními učiněnými soudy a ve věci provedenými důkazy. Tak tomu je i v
předmětné věci a tudíž podané dovolání bylo takto uplatněno nejenom právně
relevantně, ale je i důvodné. To především proto, že neobstojí jednoznačné
tvrzení soudů spočívající v tom, že dítě se nepochybně narodilo živé. Tomuto
tvrzení totiž neodpovídají ve věci učiněná skutková zjištění a takto především
podaný znalecký posudek vypracovaný lékařskou fakultou UP O., a to z oboru
zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví, když závěry z něj plynoucí
neodpovídají závěrům, ke kterým dospěly soudy. Z uvedeného znaleckého posudku a
také z výpovědi znalců před soudem totiž zřetelně plyne, že nevyloučili
především to, že dítě se mohlo narodit mrtvé. To s tím, že se stávají případy
(byť v minimální míře), že dítě zemře při porodu, resp. se v rámci porodu
narodí jako mrtvé a tuto možnost nevyloučili ani v posuzovaném případě, a to i
s ohledem na tvrzení uváděná dovolatelkou. Jak již řečeno, toto důležité
skutkové zjištění soudy nevzaly v potaz a takto ani odpovídajícím způsobem
nevysvětlily, proč závěrům znaleckého posudku a výpovědi znalců neuvěřily a
přes uvedené potom dospěly k nepodloženému závěru spočívajícím v tom, že dítě
se zcela určitě narodilo živé. Je třeba připomenout, že znalci pouze uvedli to,
že nemohlo dojít k úmrtí plodu v těle matky v době, která byla od porodu
vzdálená. Za daného stavu věci tak lze shledat, že v rozhodování soudů došlo k
již zmíněnému extrémnímu nesouladu mezi učiněným skutkovými zjištěními a ve
věci provedenými důkazy a v této souvislosti i s nesprávně přijatou právní
kvalifikací předmětného skutku. Nelze ani přehlédnout návrh dovolatelky na
provedení vyšetřovacího pokusu stran možného utopení dítěte, který byl
odmítnut, a pokud dovolatelka v tomto směru předložila závěry z vyšetřovacího
pokusu (jež si nechala zpracovat), tak z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu
sice plyne, že ten o jeho existenci věděl, přesto však k němu nezaujal jakékoli
stanovisko.
Nejvyšší soud proto z podnětu takto důvodně podaného dovolání obviněnou R. K.
zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.
zn. 8 To 96/2011 ze dne 7. 12. 2011 a podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř.
zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l
odst. 1 tr. ř. potom Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí přijal v neveřejném
zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť zjištěné vady nebylo možné
odstranit v zasedání veřejném.
Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, který se po jejím
zrušení bude povinen znovu zabývat v intencích tohoto rozhodnutí soudu
dovolacího, a to v souladu s právním názorem v něm vysloveným (§ 265s odst. 1
tr. ř.). Půjde tak především o to, aby ve věci provedené důkazy vyhodnotil v
souladu s jejich obsahem a především náležitě v souladu s ustanovením § 125
odst. 1 tr. ř. ve svém (nově přijatém rozhodnutí) vysvětlil, jakými úvahami se
při právním hodnocení učiněných skutkových zjištění řídil. Bude takto namístě
se znovu podrobně zabývat především tím, zda dovolatelka porodila dítě mrtvé či
živé a takto i tím, zda bezpečně věděla (či mohla vědět) a na základě jakých
skutečností, že se dítě narodilo mrtvé. V uvedeném směru bude namístě znovu (k
uvedenému) vyslechnout příslušné znalce, když soud také zaujme svůj postoj ke
zmíněnému vyšetřovacímu pokusu nebo jej bude verifikovat. Teprve poté,
vycházeje z takto doplněných skutkových zjištění, přistoupí i ke zvolení právní
kvalifikace jednání dovolatelky. Nepřehlédne přitom ani úvahy státní zástupkyně
obsažené v jejím vyjádření stran tzv. pokusu na nezpůsobilém předmětu útoku z
hlediska v teorii uváděných tzv. nepravých omisivních trestných činů a bude se
také detailně psychickou stránkou osoby dovolatelky i s ohledem na dosud
stanovené závěry příslušného znaleckého posudku, ze kterého plyne popsaná
porucha struktury její osobnosti.
Podle § 265l odst.4 tr. ř. vykonává-li se na obviněné trest odnětí svobody
uložený jí původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu
zruší, rozhodne zároveň o vazbě. V důsledku zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího
soudu pozbylo napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze právní moci a tedy i
vykonatelnosti, což znamená, že za těchto okolností ve výkonu uloženého trestu
odnětí svobody již nelze v této fázi řízení pokračovat. Zároveň však z
rejstříku trestu vyplývá, že obviněná má vykonat ještě nepodmíněný trest odnětí
svobody v trvání pěti měsíců, který jí byl uložen (přeměnou trestu odnětí
svobody podmíněně odloženého) usnesením Okresního soudu Pardubice sp. zn. 1 T
65/2010 ze dne 15. 2. 2011. Za daného stavu proto vykoná uvedený trest, do
kterého bude převedena, a z uvedeného tak plyne, že její (případné) vzetí do
vazby nepřichází v úvahu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka