V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a aby věc přikázal tomuto soudu
k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se zevrubně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství. Poukazuje především na skutečnost, že obviněný ve svém
mimořádném opravném prostředku uplatňuje námitky, kterými napadá správnost
postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu, dále
vznáší námitky proti hodnocení důkazů a údajnou neúplnost a nesprávnost
skutkových zjištění, nikoli však nesprávnost právního posouzení, ačkoli to ryze
formálně bez bližší právní argumentace tvrdí. S ohledem na to, že argumentace
obviněného neodpovídá žádnému z uplatněných dovolacích důvodů ani jinému z
důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, navrhuje tedy, aby podané dovolání bylo
odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2
písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž
byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl
zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou
oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze
považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§
265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v
něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod , ve zjevném rozporu s tím
však vznáší námitky právě proti skutkovým zjištěním, napadá rozsah dokazování,
prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů
při zjišťování skutkového stavu. Na jedné straně se tedy obviněný snaží
charakterizovat své dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu
důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se
cestou dovolání ve skutečnosti domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových
zjištění, což mimo jiné dokládá i tvrzením, že Nejvyšší soud se přes současnou
judikaturu „nemůže překlenout přes námitky proti skutkovým zjištěním, neboť
odsouzený je přesvědčen o tom, že daná skutková zjištění a způsob hodnocení
provedených důkazů a absence provedení dalších navrhovaných důkazů vybočují ze
zákonných mezí“. Dovolatel tak jednak usiluje o navození takové procesní
situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně, jednak navozuje mylné
zdání, že dovolání má býti opravným prostředkem jiného druhu, než jakým podle
trestního řádu ve skutečnosti je.
Nejvyšší soud dále považuje za potřebné uvést, že případy, na které dopadá
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od
případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak
v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod
hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového
zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový
stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud přitom musí
vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení
včetně označení dovolacího důvodu.
Obviněný dále výslovně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. řádu, ale nikterak relevantně nezdůvodnil, v čem by naplnění
tohoto dovolacího důvodu mělo spočívat. Strohé konstatování obviněného, že
odvolacím soudem „nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí odvolání proti
prvostupňovému rozsudku“ s odkazem na obsah odvolání nelze považovat za
naplnění zmíněného dovolacího důvodu, neboť dovolání neobsahuje žádnou
argumentaci, ze které by bylo možno usoudit, že řádný opravný prostředek
obviněného byl zamítnut pro některé ze zákonných důvodů dle § 148 odst. 1 písm.
b) tr. řádu nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu, aniž byly splněny procesní
podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. Protože v daném případě nebyl naplněn
ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu a dovolací
důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu byl uplatněn toliko formálně,
přičemž obsah dovolání ani tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, je
zjevné, že obsah dovolání není v souladu ani s dovolacím důvodem dle § 265b
odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s
ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně
také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům,
předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit,
že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V
posuzovaném případě užité námitky dovolatele uplatněným dovolacím důvodům
neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů
odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že
Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z
důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením
zákona tak, že se dovolání obviněného P. B. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 13. dubna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h