3 Tdo 374/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23.
dubna 2003 o dovolání podaném obviněným R. H., proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 10 To 483/2002, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod
sp. zn. 1 T 28/2002,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 1 T
28/2002, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle „§ 247
odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák.“ /správně § 247 odst. 1 písm. b), e) tr.
zák./, kterého se dopustil dne 31. 1. 2002 v prodejně smíšeného zboží v obci V.
u D. Za tento trestný čin mu byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2
tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř
měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do
věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50
odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení
motorových vozidel všeho druhu na dva roky. Současně byl zrušen výrok o trestu
z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 1 T 104/2002,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto
o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze
dne 13. 12. 2002, sp. zn. 10 To 483/2002, kterým z podnětu odvolání obviněného
napadený rozsudek podle „§ 258 odst. 1 písm. d) tr. ř.“ /správně podle § 258
odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř./ zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst.
3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému R. H. byl podle § 247 odst. 2 tr. zák.
za použití § 35 odst. 2 tr. zák. za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1
písm. „a)“, b), e) tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném
rozsudku nezměněn, a za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1
písm. b), e), odst. 2 tr. zák., poškozování a ohrožování provozu obecně
prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování cizí
věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem
Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 1 T 104/2002, uložen
souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, pro jehož
výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu
dvou roků. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 1 T 104/2002,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný R. H.
dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr.
ř. Dovolání opřel o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr.
ř., neboť obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a § 265b
odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti
obviněného v hlavním líčení.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel poukázal na skutečnost, že
utrpěl těžký úraz, který si vyžádal opakovanou operaci spojenou s celkovou
anestezí, které měly vyvolat zhoršení paměťových a vnímacích schopností
obviněného. Z tohoto důvodu bylo na místě zvažovat ustanovení obhájce ve smyslu
§ 36 odst. 2 tr. ř. Dovolatel dále uvedl, že postupem soudu mu bylo znemožněno
zúčastnit se hlavního líčení dne 7. 8. 2002, když spoléhal na písemné ujištění
zapisovatelky o termínu konání hlavního líčení. V petitu svého dovolání navrhl,
aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti uvedené v § 265d odst. 2 věta
první tr. ř. a v § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolatel napadl všechny výroky obsažené
jak v rozhodnutí soudu I. stupně, tak i soudu odvolacího.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou
splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že
dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože
bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu
ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen
mu trest.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné
dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř.,
lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž
existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případech, kdy
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, a důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. v případech, kdy byla porušena ustanovení
o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existenci
prvního z dovolacích důvodů zakládá porušení ustanovení o nutné obhajobě a
druhý z uplatněných dovolacích důvodů se vztahuje na případy, kdy bylo konáno
hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být
jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen ve svém
právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno
vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
Námitka dovolatele podporující závěr o nutnosti ustanovení obhájce soudem I.
stupně svým obsahem odpovídá formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §
265b odst. 1 písm. c) tr. ř., zatímco námitka o znemožnění přítomnosti
obviněného v hlavním líčení postupem soudu obsahově odpovídá dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podmínky nutné obhajoby jsou upraveny v § 36 a § 36a tr. ř. Podle § 36 odst. 2
tr. ř. musí mít obviněný obhájce tehdy, považuje-li to soud a v přípravném
řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo
duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se
hájit. Tyto pochybnosti mohou podle názoru právní teorie i praxe vzniknout u
obviněných, jejichž duševní stav vyvolává v tomto směru pochybnosti, dále u
obviněných hluchých, němých, slepých, negramotných, těžce nemocných apod.
V předmětné trestní věci obviněný za okolnost vzbuzující pochybnosti o jeho
způsobilosti náležitě se hájit považoval opakované anestezie při operacích,
kterým se před konáním hlavního líčení podrobil. Z protokolu o hlavním líčení
ze dne 19. 6. 2002 však vyplývá, že se jej obviněný účastnil a vypověděl, že
utrpěl zranění pravé nohy a pravé ruky, z jeho výpovědi však nelze dovodit
zhoršení jeho paměti nebo schopnosti vnímat, když navíc na žádnou indispozici v
tomto smyslu nepoukázal. Lze tedy uzavřít, že pouhá skutečnost, že obviněný v
důsledku operací byl podroben anestezii není sama o sobě okolností vzbuzující
pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit ve smyslu § 36 odst. 2 tr.
ř., když tato skutečnost není doprovázena jinou okolností, např. výraznými
změnami v chování obviněného, které by mohlo vzbudit pochybnosti o jeho
schopnosti vnímat prožité události, reprodukovat je event. reagovat na okolní
vjemy. Jakékoli pochybnosti o duševním stavu obviněného nevyplývají ani z
lékařských zpráv založených ve spise, v nichž se ošetřující lékaři vyjadřovali
ke schopnostem obviněného osobně se účastnit jednání před soudem, přičemž v
nich byly zmiňovány výlučně problémy fyzické v důsledku omezené pohyblivosti
obviněného v rozhodném období. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou proto
postupoval v souladu s platnou právní úpravou, když obviněnému, u něhož v
průběhu soudního řízení nenastal žádný z možných projevů nezpůsobilosti
náležitě se hájit, obhájce neustanovil. Nejvyšší soud tedy považuje námitky
dovolatele uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c)
tr. ř. za nedůvodné.
Podle § 202 odst. 2 tr. ř. se hlavní líčení může provést v nepřítomnosti
obviněného, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu
trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla
obviněnému řádně doručena, obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně
předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým
orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, bylo dodrženo ustanovení o
zahájení trestního stíhání a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis
a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Podle § 202 odst. 4 tr. ř. nelze konat
hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, je-li obviněný ve vazbě nebo ve
výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví
trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
V posuzované trestní věci bylo dne 19. 6. 2002 konáno hlavní líčení, kterého se
obviněný účastnil a v průběhu něhož byl proveden jeho výslech v procesním
postavení obviněného. V závěru tohoto hlavního líčení bylo vyhlášeno usnesení,
kterým bylo podle § 219 odst. 1 tr. ř. hlavní líčení odročeno k požadavku
obviněného na 7. 8. 2002 v 8.30 hod. Obsah tohoto usnesení vzal obviněný na
vědomí, jak vyplývá z protokolu na č. l. 87. Dne 7. 8. 2002 se obviněný k
hlavnímu líčení ve stanovenou dobu nedostavil a podle § 202 odst. 2 tr. ř. bylo
rozhodnuto o provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Závěrem
tohoto hlavního líčení byl samosoudcem vyhlášen odsuzující rozsudek a hlavní
líčení bylo skončeno v 9.10 hod. Ze spisu dále vyplývá, že v 9.50 hod. se do
budovy Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dostavil obviněný, s nímž byl
sepsán tzv. „doplněk protokolu o hlavním líčení“. Z tohoto vyplývá, že obviněný
jako důvod svého pozdního příchodu uvedl nepřesnou informaci týkající se
začátku odročeného hlavního líčení, kterou obdržel „na lísteček“ od
zapisovatelky M. Š. Samosoudcem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou byl poté
poučen, že dne 19. 6. 2002 vzal na vědomí termín hlavního líčení a „orientační
lísteček“ nelze považovat za úřední listinu, která by v tomto ohledu mohla mít
relevantní význam.
Z obsahu spisu tedy nevyplývají žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly
tvrzení obviněného ohledně počátku hlavního líčení konaného dne 7. 8. 2002.
Kromě obsahu protokolu o předchozím hlavním líčení, z něhož naopak vyplývá, že
soud vyhověl žádosti obviněného konat další hlavní líčení až po skončení jeho
rehabilitační léčby, je pro Nejvyšší soud podstatnou skutečnost, že státní
zástupce Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou byl přítomen
vyhlášení usnesení o odročení hlavního líčení stejně jako obviněný a k dalšímu
jednání se dostavil správně v soudem určené době v 8.30 hodin.
V posuzovaném případě tedy Nejvyšší soud neshledal porušení ustanovení o
přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Hlavní líčení bylo provedeno v
nepřítomnosti obviněného na základě rozhodnutí soudu, že lze věc spolehlivě
rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného,
přičemž byly naplněny i další požadavky § 202 odst. 2 tr. ř. Obžaloba byla
obviněnému řádně doručena dne 3. 5. 2002 (viz č. l. 65), obviněný vzal termín
konání hlavního líčení na vědomí, o skutku, který byl předmětem obžaloby, byl
obviněný vyslechnut v průběhu předchozího řízení, zejména v hlavním líčení dne
19. 6. 2002, k zahájení trestního stíhání došlo usnesením ze dne 11. 2. 2002 a
toto usnesení bylo obviněnému řádně doručeno, obviněný prostudoval spis dne 25.
3. 2002, přičemž neučinil návrhy na doplnění vyšetřování. Obviněný se
nenacházel ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a v posuzovaném
případě se nejedná o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody,
jehož horní hranice převyšuje pět let. Protože v dané věci nedošlo k porušení
ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, shledal Nejvyšší soud
námitky obviněného podporující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr.
ř. nedůvodnými.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že v předmětné trestní věci nebyl shledán důvod pro
ustanovení obhájce obviněnému a hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného bylo
konáno při dodržení všech požadavků stanovených platnou právní úpravou.
Nejvyšší soud tedy námitky dovolatele ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b
odst. 1 písm. c), d) tr. ř. považuje za neodůvodněné a dovolání za zjevně
neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko dovolatele vyjádřené v
dovolání ohledně nutnosti ustanovení obhájce a porušení ustanovení o
přítomnosti obviněného v hlavním líčení je v rozporu s výkladem Nejvyššího
soudu, bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto
jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o
odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová