3 Tdo 410/2024-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 o dovolání, které podal obviněný L. H., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Břeclav, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2024, č. j. 9 To 2/2024-127, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 107/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 11. 2023, č. j. 1 T 107/2023-106, byl obviněný L. H. uznán vinným přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Uvedeného přečinu se obviněný dopustil tím, že:
dne 11. 6. 2023 v době od 11:28 hodin do 11:34 hodin v XY, na ulici XY, v prostorách benzínové čerpací stanice MOL, pomocí platební karty číslo XY, bankovní společnosti Fio bank, a.s., o které věděl od O. S., že ji v předchozí večer našel, provedl v 11:28 hodin bezkontaktní platbu ve výši 272 Kč a v 11:29 hodin ve výši 272 Kč, v 11:33 hodin ve výši 449 Kč a v 11:34 hodin ve výši 32 Kč, čímž způsobil poškozenému majiteli platební karty J. R. škodu v celkové výši 1.025 Kč.
2. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 2. 2024, č. j. 9 To 2/2024-127, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. Dovoláním napadá pouze výrok o trestu.
4. Obviněný považuje uložený trest odnětí svobody na 8 měsíců za nepřiměřeně přísný, nereflektující požadavky § 39 odst. 1 tr. ř. Nesouhlasí s odůvodněním nalézacího soudu, který zdůvodnil uložení nepodmíněného trestu mj. tím, že se obviněný nedostavil k hlavnímu líčení a k trestnímu řízení tak přistupuje liknavě. Namítá, že v odvolání odůvodnil, proč se k hlavnímu líčení nedostavil (ztráta osoby blízké).
5. Obviněný poukázal na ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož za trestné činy s horní sazbou nepřevyšující 5 let lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Obviněný je přesvědčen, že s ohledem na intenzitu a společenskou škodlivost jeho jednání mu měl být uložen některý z alternativních trestů, případně jejich kombinace. Poukazuje na to, že za podstatně závažnější trestné činy (např. znásilnění) jsou běžně ukládány podmíněné tresty. Společenská škodlivost jeho jednání je snížena tím, že si platební prostředek úmyslně neopatřil, pouze ho použil. Je přesvědčen, že soudy mu namísto zvažování vhodného a přiměřeného trestu bez dalšího uložily nepodmíněný trest odnětí svobody.
6. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
7. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství („státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
8. Státní zástupkyně ve svém vyjádření shrnula teoretická východiska vztahující se k mezím dovolacího přezkumu výroku o trestu. Zejména pak poukázala na skutečnost, že uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu v důsledku nesprávného hodnocení kritérií podle § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu. Vady, na které pamatuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., obviněný ve svém dovolání nezmínil.
9. Podle státní zástupkyně nalézací soud přesvědčivě vyložil, jakými úvahami se při ukládání trestu řídil. Soud bral v úvahu i řadu polehčujících okolností. Zvažoval i uložení alternativního trestu obecně prospěšných prací, obviněný však dal najevo nezájem o uložení tohoto druhu trestu, když se k hlavnímu líčení nedostavil. Jelikož nepřicházelo v úvahu uložení peněžitého trestu ani trestu domácího vězení, soud konstatoval, že je třeba obviněnému uložit již trest odnětí svobody s přímým výkonem. Státní zástupkyně dále shrnula důvody, proč odvolací soud neshledal důvod k revizi výroku o trestu.
10. Státní zástupkyně považuje uložený trest za adekvátní, který nemůže být nazírán jako trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
12. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
14. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
19. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný jím brojí pouze proti výroku o trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný. Je přesvědčen, že mu měl být uložen některý z alternativních trestů, případně jejich kombinace. Nejvyšší soud přezkoumal dovolací námitky obviněného a dospěl k závěru, že tyto námitky neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů.
20. Z trestního řádu a ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že námitky směrující vůči výroku o trestu je možné projednat toliko v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), i) a j) tr. ř.
21. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno považovat jen jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové námitky nicméně obviněný ve svém dovolání neuplatnil a ani Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovouto vadou.
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je pak naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovýto postup. K tomu v předmětné trestní věci taktéž nedošlo a námitky tohoto charakteru nejsou formálně ani obsahově v dovolání obviněného zmíněny.
23. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ten je naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
24. Obviněnému byl ukládán trest za přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin je možné pachateli uložit trest odnětí svobody až na dvě léta. Jestliže tedy nalézací soud uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, není pochyb o tom, že se jedná o trest přípustný, který je uložen ve výměře stanovené na trestný čin, jehož se obviněný dopustil. Argumentace obviněného se proto s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. míjí.
25. V případě zákonného trestu, uloženého ve výměře odpovídající trestní sazbě pro příslušný trestný čin, by zásah Nejvyššího soudu mohl přicházet v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
26. K takovéto situaci však v posuzovaném případě zjevně nedošlo. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v první třetině zákonné sazby, a to za situace, kdy obviněnému sice polehčovala relativně malá výše způsobené škody (asi 1.000 Kč), současně mu však přitěžovala skutečnost, že se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného trestu odnětí svobody za obdobnou trestnou činnost, jeho trestní minulost, kdy je ve vztahu k přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku speciálním recidivistou, a současně jeho laxní přístup k trestnímu stíhání, kdy se bez náležité omluvy nedostavil k hlavnímu líčení. S ohledem na právě uvedené je trest, který byl uložen obviněnému, trestem zcela přiměřeným a v žádném případě jej nelze označit za trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, který by vyžadoval zásah Nejvyššího soudu.
27. Již zcela nad rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud dodává, že obviněný nemá pravdu, pokud tvrdí, že se odvolací soud nezabýval důvody jeho neúčasti na hlavním líčení. Odvolací soud se totiž k obviněným tvrzenému důvodu nepřítomnosti u hlavního líčení zcela dostatečně vyjádřil na str. 4 odůvodnění napadeného usnesení, kdy poukázal zejména na to, že obviněný svou (značně opožděnou) omluvu ani během odvolacího řízení neobjektivizoval. Odvolací soud projevil pochopení pro případné útrapy obviněného, akcentoval však, že obviněný (jakožto osoba již několikrát trestaná) si musel být vědom, že mu při hlavním líčení bude ukládán trest.
28. Současně se Nejvyšší soud ztotožňuje i se závěry obou soudů v tom směru, že v případě obviněného nebyly splněny podmínky pro ukládání alternativních trestů. S nalézacím soudem lze souhlasit v tom směru, že v případě uložení trestu obecně prospěšných prací je nutná aktivní součinnost obviněného, pokud se však obviněný nedostavil k hlavnímu líčení, ke kterému byl řádně a včas předvolán, a to bez jakékoli omluvy, pak tím nepochybně dal najevo, že v jeho případě požadovaná součinnost k ukládání uvedeného trestu není dána. S odvolacím soudem se pak lze ztotožnit v tom směru, že ani uložení peněžitého trestu nebylo na místě, to vzhledem k nestabilním a neurovnaným osobním a sociálním poměrům obviněného. I z pohledu těchto (alternativních) trestů lze uzavřít, že pro ukládání jiného, než již nepodmíněného trestu odnětí svobody neměly soudy prakticky žádný prostor.
29. Nejvyššímu soudu tak nezbývá než uzavřít, že námitky obviněného se míjí s jím uplatněnými dovolacími důvody, přičemž nad rámec tohoto konstatování je možné současně konstatovat, že mu byl uložen zákonný a přiměřený trest.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
30. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
31. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu