U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2014 o
dovolání, které podala obviněná V. M. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze
dne 27. 11. 2013, sp. zn. 12 To 354/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 187/2012, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 1 T 187/2012,
byla obviněná V. M. uznána vinnou ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206
odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že
„v blíže nezjištěné době v období, kdy pracovala ve funkci finanční ředitelky
společnosti S. T., a. s. na svém pracovišti v L., P., okr. P.-z. a jinde
zneužívala své pracovní pozice k obohacování se na úkor zaměstnavatele a to
tak, že nejméně:
1) dne 3. února, 3. března, 8. dubna a 5. května 2010 zneužitím dispozičního
oprávnění z účtu společnosti vedeného u C. E. p., organizační složka převedla
pro svého přítele P. D. neoprávněně aniž by k tomu byl jakýkoliv důvod
opakovaně částku 29.750,- Kč, tedy celkem částku 119.000,- Kč na účet M. D.
vedený u R., a. s.,
2) zneužila u ní uložené platební karty znějící na jméno M. L. k účtu vedeného
u I. B. pro společnost S. T., a. s., a toho, že se u této karty také nachází
údaj PIN kódu tak, že sama nebo prostřednictvím jiných osob neoprávněně v době
od 2. 11. 2010 do 22. 3. 2011 ve 33 případech na různých bankomatech v P., D.,
Č., Č. vybrala částku v celkové výši 966.000,- Kč a tuto nijak nezaúčtovala ve
prospěch společnosti a tuto si ponechala,
3) v období od května 2010 do ledna 2011 zařadila do evidence nepravdivé
doklady o uzavření dohod o provedení práce a takto fingovaně vykázala a
potvrdila převzetí výplat nejméně:
a) S. F. za říjen až prosinec 2010 v celkové výši 99.500,- Kč,
b) I. F. za měsíc leden 2011 ve výši 5.525,- Kč,
c) J. J. za měsíc leden 2011 ve výši 5.525,- Kč,
d) Š. K. za měsíc leden 2011 ve výši 29.750,- Kč,
e) P. S. za měsíc leden 2011 ve výši 5.525,- Kč,
které vykázala jako vyplacené v celkové výši 171.565,- Kč a tyto si ponechala,
a celkově takto z prostředků zaměstnavatele a k jeho škodě odčerpala a pro
svoji potřebu použila částku nejméně ve výši 1.256.565,- Kč“.
Za to byla podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v
trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 73 odst. 1, odst.
3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
práce jako člen statutárního orgánu právnických osob na dobu čtyř let. Podle §
82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněné uložena přiměřená povinnost, aby ve
zkušební době podmíněného odsouzení nahradila škodu poškozenému Technoworld, a.
s. ve výši 1.256.565,- Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena
povinnost nahradit poškozené společnosti Technoworld, a. s., IČ 27646891 se
sídlem Lety, Polní 460, škodu ve výši 1.256.565,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr.
ř. byla poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody
na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněné a státní zástupkyně proti předmětnému rozsudku rozhodl ve
druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 12 To
354/2013, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený
rozsudek částečně zrušil, a to pouze ve výroku o trestu zákazu činnosti.
Současně podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání státní zástupkyně.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním, v němž
uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění
tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněná uvedla, že soud prvního
stupně na skutek popsaný ve výroku odsuzujícího rozsudku nesprávně aplikoval §
206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť pro takové hmotněprávní
posouzení neměl dostatek skutkových podkladů. Ve vztahu k prvnímu dílčímu útoku
obviněná uvedla, že nebyla vyvrácena její obhajoba, že v daném případě byla
předmětná částka vyplacena jako odměna panu D. za provedenou práci spočívající
ve zhotovení sochy. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 2, obviněná namítla,
že z třiceti tří údajných výběrů provedla pouze tři, zbývající výběry
neučinila. Nebylo přitom přihlédnuto k tomu, že platební karta existovala ve
dvou samostatných plastech, které byly dostupné i jiným osobám. Skutečnost, že
předmětné výběry nebyly zaznamenány v účetnictví zaměstnavatele, nemá ohledně
výběru hotovosti z bankomatu žádnou vypovídací hodnotu. V důsledku chybné
aplikace hmotně právních ustanovení tr. zákoníku byl učiněn i nesprávný výrok o
náhradě škody, když náhrada škody minimálně ve výši 966.000,- Kč jí byla
uložena protiprávně. Uvedená pochybení následně neodstranil ani odvolací soud.
Obviněná proto navrhla, aby ve věci bylo nařízeno veřejné zasedání a aby
Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v
Praze a podle § 265l tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a
rozhodnout.
Opis dovolání obviněné byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek
§ 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní
zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupkyně“) k dovolání sdělila, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně
vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek
uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §
265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněná V. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí
bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě
(§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr.
ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f
odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci
jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že
dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť
napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl částečně zrušen
výrok o trestu a ve zbytku byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání)
proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla obviněná
uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze
podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v
dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění
podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §
265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový
stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu
proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst.
5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak,
jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve
výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho
skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v
řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst.
7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci
ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz
např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v
konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo
obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým
zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní
rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy
(k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn.
III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková
zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo
zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování,
či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
V posuzované věci obviněná V. M. zpochybňovala výlučně hodnotící úvahy soudů
obou stupňů při hodnocení důkazů. Její námitky tak nenapadaly právní posouzení
skutku, nýbrž se snažila jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na
hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami
tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. nenaplnila.
Proto nebyla založena ani přezkumná povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec
Nejvyšší soud uvádí, že hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu
provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují
zákonné požadavky ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn
bez důvodných pochybností v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. Soudy obou
stupňů rozhodně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu
ze zákonného rámce. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že neexistuje ani onen shora
zmíněný extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy. Zde na
okraj možno poznamenat, že výpověď obviněné se částečně lišila i od výpovědi
svědka D., jak na to správně poukázal již soud prvního stupně, přičemž byla
znevěrohodněna výpověďmi dalších svědků. Výběry peněžní hotovosti platební
firemní kartou pro vlastní potřebu obviněné byly pak dalším nezákonným
prostředkem v její snaze opatřit si finanční prostředky. Absence těchto operací
v účetnictví, identifikace obviněné bezpečnostní průmyslovou kamerou a
existence dvou karet se stejným PIN kódem, ke kterým měla přístup, oprávněně
vedly soudy obou stupňů ke skutkovým závěrům, o kterých nepřetrvávají důvodné
pochybnosti.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněné
V. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem,
rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by
napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst.
3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání
rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval
souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký