3 Tdo 44/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. ledna 2003 o dovolání podaném obviněným K. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 8 To 107/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 5/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 1 T 5/2002, byl obviněný K. V. uznán vinným trestnými činy 1) násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., 2) vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., 3) pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. a 4) trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil skutky popsanými pod body 1) – 4) výroku rozsudku. Podle § 219 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl za podmínek § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení střelné zbraně na dobu deseti let (§ 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák.) a trest propadnutí věci (§ 55 odst. 1 písm. a/ tr. zák.), a to ohledně věcí uvedených ve výroku o tomto trestu. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. uložil soud obviněnému rovněž ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 8 To 107/02, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 9. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).
Obviněný K. V. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze ve výroku o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na to, že Vrchní soud v Praze rozhodl o jeho odvolání vadně, jestliže je zamítl, ačkoliv bylo důvodné. V uvedené souvislosti vyslovil názor, že odvolací soud měl buď podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušit pro podstatné vady řízení, když orgány činné v trestním řízení postupovaly v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř., nebo jej zrušit podle § 258 odst. 1 písm. c) tr. ř. pro nesprávnost skutkových zjištění popsaných v rozsudku, popřípadě též podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. pro nepřiměřenost uloženého trestu, neboť soud prvního stupně při ukládání trestu nepostupoval podle § 32 odst. 2 tr. zák., ač pro to byly splněny podmínky. Podle názoru dovolatele přicházelo po zrušení rozsudku soudu prvního stupně v úvahu, aby odvolací soud následně podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci odlišně rozhodl, a to za stavu, že by některé důkazy zopakoval a zejména provedl nové důkazy navrhované v odvolání. S ohledem na to, že shora naznačeným způsobem postupováno nebylo a důvodně podané odvolání bylo zamítnuto, dospěl dovolatel k závěru, že odvolací soud rozhodl výrokem podle § 256 tr. ř., aniž pro takové jeho rozhodnutí byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem. V petitu svého dovolání proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil práva písemně se k dovolání obviněného vyjádřit (§ 265h odst. 2 tr. ř.).
Obviněný K. V. je podle § 265d odst.1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti vyplývající z ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst.1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Dovolatel uplatnil dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst.1 písm. l) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst.1 písm. a) až k) tr. ř.
V předmětné věci však o prvou alternativu shora uvedeného dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.
V posuzovaném případě směřují námitky dovolatele jednak vůči vadám ve skutkových zjištěních (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a jednak vůči nepřiměřenosti uloženého trestu, což měl Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení napravit tak, že by zrušil rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. a), c), e) tr. ř. a po doplnění dokazování sám za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu (v souladu se zákonem) rozhodl. Dovolatelem vytýkané vady, které jsou v odůvodnění dovolání konstatovány navíc jen v obecné rovině, nelze ovšem podřadit pod žádný dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Přitom právě skutečnost, že již v předcházejícím řízení byl dán některý z těchto důvodů, podmiňuje druhou alternativu pro podání dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud proto v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného K. V. odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler