3 Tdo 45/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 18. února 2003 dovolání podané obviněným V. V., proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 12 To 88/02, v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 114/2001, a rozhodl t a k t o
:
Dovolání obviněného V. V. se podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu o d m í t
á .
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 T 114/2001 byl
obviněný V. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm.
b), odst. 3 písm. b) tr. zákona, a byl odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zákona
k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle § 39a odst. 3 tr. zákona byl pro
výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podkladem výroku o vině se
stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění V. V., M. Š. a M. S. po
předchozí dohodě o vloupání do klenotnictví v A. dne 3. 2. 1991 obžalovaný V.
vnikl za pomoci shodných klíčů do klenotnictví D. S., v A., Království
Nizozemské, a do sousedícího bytu klenotníka G. J. M. J., odkud odcizil různé
klenotnické zboží jako náramky, řetízky, prsteny a dále starožitnosti,
například hodinky, odcizené věci naložil do tašek a společně s obžalovaným Š.
tašky odnesl do vozidla, v němž čekal spoluobžalovaný S., který zajistil
přepravu spoluobžalovaných a odcizených věcí z ČR do Nizozemského království a
zpět, a poškozenému G. J. M. J. způsobili škodu ve výši nejméně 4,369.235,- Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal
obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 11. 6. 2002
Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 12 To 88/02 podle § 258 odst. 1
písm. e), odst. 2 zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu V. V. a podle §
259 odst. 3 tr. řádu znovu sám rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině
trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr.
zákona mu uložil podle § 247 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 3
roků nepodmíněně. Podle § 39a odst. 3 tr. zákona jej pro výkon tohoto trestu
zařadil do věznice s dozorem.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu
proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, ve kterém uvádí pouze, že toto
dovolání podává z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu a že toto
dovolání obhájce odůvodní do 14 dnů, neboť spisový materiál týkající se této
věci je uložen v pobočce advokátní kanceláře, která bude přístupná po záplavách
v K. až v týdnu od 9. 9. 2002 do 13. 9. 2002. Doplnění dovolání, datované dnem
23. 9. 2002, bylo odesláno podáním na poštu dne 2. 10. 2002, tedy po uplynutí
zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání. V tomto doplnění dovolání obviněný
jednak mění dovolací důvod a odkazuje se na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu, jednak žádá o navrácení lhůty z důvodu záplav ve smyslu ustanovení §
61 tr. řádu. Dále dovolání blíže zdůvodňuje a vyslovuje návrh, aby Nejvyšší
soud České republiky napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil.
Přípisem předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2002 (tedy
rovněž po uplynutí zákonné lhůty pro podání dovolání) byl obhájce obviněného
upozorněn na skutečnost, že dovolání postrádá náležitosti stanovené v § 265f
odst. 1 tr. řádu a na nesprávné označení osoby odsouzeného a byl vyzván, aby
vady odstranil ve lhůtě dvou týdnů. Podáním ze dne 25. 10. 2002 - tedy v rámci
výše uvedené lhůty dvou týdnů, nicméně rovněž po uplynutí dvouměsíční lhůty k
podání dovolání - na tuto výzvu reagoval obhájce obviněného tím, že Krajskému
soudu v Praze zaslal stejnopis doplňku dovolání datovaný dnem 23. 9. 2002.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství. Ten především konstatuje, že dovolání je neurčité v tom, proti
kterému rozhodnutí vlastně směřuje a že by tedy mělo být odmítnuto podle § 265i
odst. 1 písm. d) tr. řádu. Pokud by dovolací soud tento formální nedostatek
pominul, pak upozorňuje na skutečnost, že námitky dovolatele týkající se
dlouhotrvajícího trestního řízení jsou zjevně neopodstatněné, že se s nimi
řádně vypořádal již soud odvolací a námitky týkající se údajné nepoužitelnosti
některých důkazů označuje za irelevantní z hlediska zákonných dovolacích
důvodů. Navrhuje odmítnout dovolání V. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
řádu, a to v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2
písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá
pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl
obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Dále Nejvyšší soud posuzoval otázku, zda podané dovolání splňuje náležitosti
obsahu v souladu s ustanovením § 265f tr. řádu, a shledal, že podané dovolání
tyto náležitosti nesplňuje. Kromě toho, že směřuje proti rozsudku odvolacího
soudu a že se odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr.
řádu, dovolání všechny ostatní náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. řádu
postrádá. Především v něm není uvedeno, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých
důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá. Dále neobsahuje ani konkrétní návrh
na rozhodnutí dovolacího soudu. Dodatečné doplnění dovolání nelze jako nápravu
této vady akceptovat, neboť v něm dovolatel nepřípustně /§ 265f odst. 2 tr.
řádu/ změnil po lhůtě k podání dovolání dovolací důvod a také rozsah, v němž je
rozhodnutí dovoláním napadáno.
Nejvyšší soud přitom nemůže akceptovat ani požadavek dovolatele na navrácení
lhůty. Takovou možnost s ohledem na ustanovení § 265e odst. 4 tr. řádu zákon
nepřipouští. V projednávané věci je nutno považovat za počátek běhu zákonné
lhůty k podání dovolání okamžik doručení rozsudku odvolacího soudu obhájci
obviněného, neboť obviněnému samotnému nebylo možno tento rozsudek doručit,
když místo jeho pobytu není známo a u Okresního soudu v Kolíně je dokonce
vedeno řízení o prohlášení V. V. za mrtvého.
Z uvedeného i z přiloženého spisového materiálu tedy vyplývá, že sice samotné
dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě pro jeho podání, ale neobsahuje všechny
zákonné náležitosti, včetně těch náležitostí, které po uplynutí zákonné lhůty
nelze měnit, přičemž navrácení lhůty k podání dovolání je bez výjimky
nepřípustné.
Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jestliže
dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Protože v posuzovaném případě
bylo zjištěno, že dovolání postrádá náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. řádu,
rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání
obviněného V. V. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o
odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 18. února 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h