3 Tdo 46/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28.
ledna 2003 o dovolání podaném obviněným Z. V., proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 6 To 152/2002, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 107/2001, t
a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. 31 T
107/2001, byl obviněný Z. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250
odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 6. 11. 1997 v P., v
pobočce Č. p., a. s. se sídlem P., uplatnil nárok na náhradu škody, která měla
vzniknout na jeho osobním motorovém vozidle tov. zn. Ford Sierra, při dopravní
nehodě, kterou měla dne 20. 10. 1997 při nesprávném vyjíždění z parkoviště v
P., zavinit řidička osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Rapid 130, jehož
vlastníkem a pojištěným pro případ škod způsobených jeho provozem byl J. V.,
přičemž k poškození shora uvedeného osobního motorového vozidla v tom rozsahu,
jak bylo nahlášeno pojišťovně, za těchto okolností nedošlo, a tak vyplacením
pojistného plnění na základě nepravdivých údajů způsobil shora uvedené
pojišťovně škodu ve výši 27.828,- Kč.“ Za tento trestný čin mu byl uložen trest
odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm.
a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání
šestnácti měsíců. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř.
rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 4.
2002, sp. zn. 6 To 152/2002, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Městského soudu v Praze napadl obviněný Z. V. dovoláním
podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.
Dovolání opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s
tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel především popřel, že by se
skutku, jímž byl uznán vinným, dopustil, uvedl, že soudy obou stupňů se vůbec
nezabývaly existencí podvodného úmyslu, jakožto jednoho ze zákonných
předpokladů pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu.
Zpochybnil současně obsah znaleckého posudku S. B. a poukázal na rozpory ve
výpovědích svědka V. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil
napadené usnesení odvolacího soudu a nově rozhodl o zproštění obviněného
obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zástupitelství využil svého práva podle §
265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání a uvedl, že předmětné dovolání
opakuje argumenty obsažené již v odvolání a spočívá v polemice se skutkovými
zjištěními, aniž by však vytýkalo konkrétní vadu v právním posouzení zjištěných
skutkových okolností. Podle jeho názoru bylo dovolání podáno z jiného důvodu
než důvodu uvedeného v § 265b trestního řádu a navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil
tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou
splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že
dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože
bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu
ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný
prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný
dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze
považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je
základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě
tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a
úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které
dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od
případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové
vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné
zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo,
samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně
právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání
domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou
právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného
rozhodnutí ve věci samé.
Dovolací námitky v předmětné trestní věci spočívají v podstatě na tvrzení
obviněného, že se nedopustil podvodného jednání vůči Č. p., a to v souladu s
jeho dosud uplatňovanou obhajobou. Zjištěnému skutku pak vytkl absenci
zavinění, které je předpokladem jeho trestní odpovědnosti. Uplatněné dovolací
námitky obviněného směřují tedy výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich
vyplývajících skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, a s nimiž
dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle
názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o
dovolání.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v
ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném
hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být
následné vadné hmotně právní posouzení věci a zamítnutí řádného opravného
prostředku. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v
souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí
obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným
v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání
opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v
posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených
zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto
v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef
Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová