3 Tdo 479/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2002 dovolání podané obviněným M. O., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 55 To 322/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 94/2001, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Obviněný M. O. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 6 T 94/2001 uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 8 odst. 1 k § 148a odst. 1 tr. zák., kterých se měl podle zjištění soudu prvního stupně dopustit tím, že dne 31. 8. 2000 v 19.35 hodin převážel v nákladním prostoru motorového vozidla zn. Škoda Pick-up, červené barvy z O. směrem na G., 166 000 ks celně neprojednaných cigaret bez předepsaných platných kolků ve smyslu zákona č. 58/92 Sb. a vyhlášky č. 11/94 Sb., upravující podrobnosti ke značení některých tabákových výrobků, kdy celní hodnota představuje částku 75 560,- Kč a únikem cla, spotřební daně z přidané hodnoty vznikla škoda ve výši 180 016,- Kč České republice zastoupené Ministerstvem financí ČR a Generálním ředitelstvím cel.
Za to byl odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11-ti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej obviněný napadl odvoláním, kterým se zabýval Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Usnesením ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 55 To 322/2001 bylo podané odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému i jeho obhájci 26. 3. 2002.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec podal prostřednictvím svého obhájce dovolaní, které došlo Okresnímu soudu v Liberci dne 8. 4. 2002. V tomto podání obviněný uvedl, že napadá všechny výroky usnesení krajského soudu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V další části písemného vyhotovení dovolání zpochybňuje dokazování před soudem prvního stupně a obsáhle se vyjadřuje k jednotlivým důkazům. Protože dovolání obviněného nemělo náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř., postupoval předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 1 tr. ř. a přípisem, který obhájce obviněného JUDr. J. V. obdržel dne 24. 5. 2002 jej vyzval, aby vady dovolání odstranil do 8 dnů od doručení výzvy. Obhájce obviněného poté v doplňku dovolání upřesnil, že dovoláním napadá jak rozsudek Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 6 T 94/2001 ze dne 13.
7. 2001, kterým bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného, tak i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, sp. zn. 55 To 322/2001 ze dne 9. 1. 2002, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku ve věci samé. Dovolatel především dále tvrdí, že věc nebyla řádně objasněna a že nebyla náležitě prověřena jeho obhajoba. Dále cituje jednotlivá ustanovení celního zákona č. 13/1993 Sb., zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty a zákona č. 587/1992 Sb., o spotřební dani a dovozuje, že nebyl osobou povinnou předložit zboží k provedení celního řízení, že mu nevznikl celní dluh a že nebyl subjektem uvedených daní.
Dále tvrdí, že nebylo ani prokázáno, že šlo o zboží z dovozu. Jeho jednání bezprostředně nesměřovalo k dokonání trestného činu podle § 148a odst. 1 tr. zák., neboť neoznačené zboží neprodával, nedaroval ani jinak nerozšiřoval mezi zákazníky. V závěru dovolání požádal Nejvyšší soud České republiky, aby ke všem jím uvedeným skutečnostem opakovaně přihlédl a navrhl, aby usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby celou věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání a k jeho doplňku se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Vzhledem na charakter podání a též s ohledem na časové souvislosti má pochybnosti o tom, zda dovolání splňuje náležitosti § 265f odst. 1 tr. ř. V případě zjištění Nejvyššího soudu České republiky, že podání obviněného M. O. nesplňuje formální náležitosti dovolání ani ve spojení s jeho doplněním, navrhl, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky shledal důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., alternativně navrhl postup podle § 265k odst. 1 tr. ř., tj., aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno
v zákonné lhůtě a osobou k tomu oprávněnou. Shledal přitom, že dovolání je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř., a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Dále se Nejvyšší soud musel zabývat otázkou, zda podané dovolání včetně jeho doplňku splňuje zákonem požadované náležitosti. Podle § 265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3 tr. ř.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že ze striktního vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v dovolání rovněž tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou odvolatelem spatřovány v napadeném rozhodnutí.
V podaném dovolání i v jeho doplňku není výslovně uvedeno, o které zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. se dovolání opírá. Pouze je citována část ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a po obsahové stránce jde o námitky skutkové, kdy dovolatel především tvrdí, že věc nebyla náležitě objasněna a nebyla řádně prověřena jeho obhajoba. Podané dovolání, jak již bylo výše uvedeno, obsahuje pouze polemiku ve vztahu k důkazní situaci a citaci uvedených právních norem.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněného nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., a to i přes to, že mu soud prvního stupně umožnil vady dovolání odstranit. Proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. a dovolání obviněného M. O. odmítl, přičemž tak učinil v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř. ).
V Brně dne 25. září 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych