3 Tdo 479/2025-543
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2025, č. j. 5 To 67/2024-482, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 12/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2024, č. j. 3 T 12/2023-430, byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na 3 léta s podmíněným odkladem na 5 let za současného vyslovení dohledu. Dále byl zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené AAAAA (pseudonym) 180 000 Kč.
2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se zločinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že v noci z 21. na 22. 8. 2021 v osobním vozidle, kam se s poškozenou AAAAA, nar. XY, uložili ke spánku, ji počal osahávat pod oblečením a navzdory jejím výzvám, ať toho nechá, a že to nechce, jí stáhl kalhoty ke kolenům, chytil ji rukou za její obě ruce, odsunul ke straně spodní kalhotky a vykonal na ní vaginální soulož, ač věděl, že jí ještě není 18 let a přestože poškozená během soulože plakala a říkala mu, ať přestane. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek.
3. Proti němu podali odvolání jednak obviněný a jednak státní zástupce, který tak učinil v jeho neprospěch. O těch rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 2. 2025, č. j. 5 To 67/2024-482. Zatímco odvolání obviněného druhostupňový soud podle § 256 tr. ř. zamítnul, k odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil a ve věci sám po doplnění dokazování přečtením výpovědi poškozené rozhodl. Skutková zjištění oproti prvostupňovému soudu změnil tak, že · odmítavá vyjádření poškozené ve fázi, kdy jí obviněný stáhl kalhoty ke kolenům, doplnil o její vyjádření „... že to nechce, že jí slíbil, že počkají do jejích 15 let …“ a · v návaznosti na to modifikoval popis skutku v části týkající se vědomosti obviněného o věku poškozené tak, že ten věděl, že poškozené v té době není ještě 15 let. V podrobnostech se ke změnám ve skutkových zjištěních odkazuje na odvolací rozsudek. Nově zjištěný skutkový stav vrchní soud právně kvalifikoval jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku účinného do konce roku 2024. Za tento trestný čin obviněného odsoudil při využití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 3 léta s podmíněným odkladem na 5 let za současného vyslovení dohledu. Zavázal jej též k povinnosti zaplatit poškozené na náhradě nemajetkové újmy 180 000 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění shledal v nesprávném právním posouzení věci a dále v procesních vadách vedoucích k nesprávnému rozhodnutí, jež označil za nepřezkoumatelné a porušující jeho právo na spravedlivý proces. Prvostupňovému soudu vyčetl, že porušil zásadu volného hodnocení důkazů, čímž se dopustil svévole a v důsledku nesprávného hodnocení důkazů vznikl extrémní rozpor mezi faktickým skutkovým stavem a skutkovými závěry soudu.
5. Porušení svého práva na spravedlivý proces hledal rovněž v tom, že nižší soudy neprovedly jím navržené důkazy, kdy přijaly za základ svých závěrů výpověď poškozené, aniž byla vyslechnuta v hlavním líčení, jak obviněný poptával. Odmítly též provést rekonstrukci a opatřit fotografii z koncertu, kterou měla pořídit poškozená a která by díky v ní obsažené časové značce vyvracela tvrzení poškozené o tom, že ke stíhanému skutku mělo dojít po koncertě na poměrně vzdáleném místě již ve 22:30 hodin. Důkazní deficit obviněný konečně spatřoval v tom, že soudy ponechaly bez doplnění a opravy kybernetický znalecký posudek, který označil za důkaz zásadní a svědčící v jeho prospěch, neboť se týkal komunikace mezi poškozenou a svědkyní H.
6. V rámci námitek proti hodnotícím úvahám dovolatel vytkl nižším soudům, že nikterak zásadně neposoudily výpovědi jeho otce J. J. a tety K. Z., kteří potvrdili, že obviněný byl dne 22. 8. 2021 v brzkých dopoledních hodinách doma. Není tedy reálné, aby poškozenou vezl do jejího bydliště. Dovolatel zkritizoval též prvostupňový soud, že se nezabýval závěrem znalkyně, že věrohodnost poškozené je z psychologického hlediska střední měrou snížená. Upozornil, že proti němu stojí pouze výpověď poškozené, u níž však lze zmínit možnou motivaci k účelovosti s ohledem na požadovanou nemajetkovou újmu. Tendenčnost je zjevná i z korespondence mezi poškozenou a jeho pozdější partnerkou H.
7. Pod nedostatky týkající se právního hodnocení obviněný zařadil námitku, že nebylo prokázáno, že měl a mohl být seznámen s tím, že poškozené ještě není 15 let, neboť se vydávala za osobu starší, a to též nejméně den před údajným incidentem, jak bylo prokázáno jednak korespondencí a jednak výslechem svědka W., který potvrdil, že poškozená nejen jako patnáctiletá vystupovala, ale rovněž tak i působila. Ve vztahu k přiznané nemajetkové újmě obviněný namítl, že současný stav poškozené nemá žádnou souvislost s jakýmkoliv jeho jednáním, což uvedla i psychologická znalkyně, která nalezla řadu možných příčin stavu poškozené. Obviněný tedy odmítl, že by byl prokázán vznik nemajetkové újmy, ani její vyčíslení s ohledem na mimo jiné ne zcela dostatečnou specifikaci.
8. Dovolatel vycházeje ze zásady in dubio pro reo uzavřel, že v daném případě jsou značné a důvodné pochybnosti o skutkových závěrech, které nižší soudy učinily na základě libovůle a tendenčnosti prvostupňového soudu, který odůvodnění svého rozhodnutí založil z převážné části na hodnocení obviněného skrze jeho minulost a nedobrou pověst. Dovodil, že pochybení soudů jsou natolik zásadní, že naplňují důvody mimořádného přezkumu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací i prvostupňový rozsudek, stejně jako všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal prvostupňovému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten upozornil, že dovolatel opakuje obhajobu prezentovanou již před nižšími soudy, které se s ní náležitě vypořádaly. Dovolání je koncipováno poněkud nezvyklým způsobem. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., přesto obsahově proklamoval v prvé řadě nesprávné právní posouzení a následně procesní vady a porušení práva na spravedlivý proces. Takto vymezené nedostatky se ani nepokusil přiřadit k některé z variant uplatněného dovolacího důvodu. Lze tedy usuzovat, že dovolání bylo vymezeno podle právní úpravy již neplatné, a nezbývá proto než vyložit dovolatelovy námitky podle jejich obsahu bez ohledu na formálně uplatněný dovolací důvod. I takový výklad je ovšem ztížen obecností vznesených námitek, jimiž obviněný brojí proti učiněným skutkovým zjištěním nižších soudů.
Ta totiž lze podle aktuálně účinného vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadat dovoláním jen tehdy, jsou-li rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu buď ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo byla založena na procesně nepoužitelných důkazech, anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Takovým způsobem však dovolatel své námitky nevymezil.
10. Prvé variantě (zjevný rozpor) jeho námitky neodpovídají, neboť jeho tvrzení, že skutkový stav je v příkrém rozporu s provedeným dokazováním, je pouhou obecnou tezí. Procesní nepoužitelnost důkazů dovolatel ani nenaznačil. A spíše bezděky či náhodně označil třetí variantu (opomenuté důkazy), učinil tak ovšem natolik neurčitě, že ani v této části nenaplnil požadavky dostatečně konkrétního vymezení.
11. Konkrétně obviněný označil požadavek na provedení rekonstrukce, ovšem blíže neuvedl, v čem by měla spočívat a jakým způsobem by mohla doplnit či změnit skutková zjištění. Mělo-li by jít o rekonstrukci týkající se technické proveditelnosti soulože ve vozidle, tak k tomuto se vyjádřil již prvostupňový soud v bodě 54. odůvodnění svého rozsudku a jiný účel rekonstrukce obviněný neuvedl. Stejně tak neozřejmil, proč by rekonstrukce měla být důkazem podstatným ve smyslu třetí varianty uplatněného dovolacího důvodu.
12. To platí i o požadavku na opakovaný výslech poškozené, u něhož obviněný neuvádí konkrétní otázky, které nebyly v předchozím výslechu poškozené položeny, a nelze tak posoudit, zda a jaký význam pro skutková zjištění by její opakovaná výpověď mohla mít. Poptávka obviněného po výslechu poškozené v hlavním líčení tak nasvědčuje pouhé snaze obejít ustanovení § 102 tr. ř., a ani v této části proto nelze považovat dovolání za odpovídající třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Mimo meze této varianty uplatněného dovolacího důvodu se obviněný ocitl i ohledně své poptávky na opatření fotografie poškozené z koncertu. Lze usuzovat, že obviněný touto námitkou brojí proti věrohodnosti poškozené, jejíž výpověď ohledně časových údajů má být porovnávána s časem ukončení placené části koncertu. Že však poškozená neuvedla přesné časové údaje, je nesporné a dokládat to dalším důkazem postrádá rozumný smysl.
14. Stejně neurčitě brojí dovolatel proti tomu, že soudy ponechaly bez doplnění a úpravy kybernetický posudek znalce Ing. Janka. V dovolání samém není o obsahu a významu tohoto posudku žádná zmínka a není tedy zřejmé ani to, proč by se mělo jednat o důkaz podstatný. Stejně tak z podaného dovolání není patrný smysl výhrad týkajících se svědeckých výpovědí dovolatelova otce a tety.
15. V rámci námitek brojících proti skutkovému stavu dovolatel zopakoval svou argumentaci o nevěrohodnosti poškozené, z textu dovolání však nelze zjistit, co tím konkrétně mínil, a ani tyto námitky žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají. K námitkám obviněného, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, státní zástupce připomněl, že k uplatnění této zásady je důvod pouze pokud soud pochybnosti má, nikoliv pokud je nemá. Z bohaté judikatury navíc plyne, že Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení, ledaže by vygradovalo až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, že výsledek dokazování se jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný. Tato námitka obviněného nemůže založit žádný dovolací důvod ani za nového znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného od 1. 1. 2022. Tento nový dovolací důvod úzce navazuje na soudní praxí vymezená dřívější pochybení a změna spočívá jen v tom, že ona pochybení jsou s účinností od 1. 1. 2022 přímým obsahem dovolacího důvodu a není proto zapotřebí dovozovat je (jak tomu bylo dříve) extenzivním výkladem. Sumárně vyjádřeno, Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva na spravedlivý proces, a v takovém extrémním případě by se porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Samotné porušení zásady in dubio pro reo ovšem dovolacím důvodem není, a ani být nemůže, neboť výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají. V projednávaném případě nic nenasvědčuje tomu, že by zásada in dubio pro reo byla porušena, neboť nižší soudy pochybnosti neměly, což logickým způsobem vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí.
16. Brojil-li dovolatel v pasáži označené „Právní hodnocení“ proti prokázání vlivu jeho případného jednání na stav poškozené a rozporoval-li tímto vznik nemajetkové újmy, pak je podstatné, že dovolatel nebyl uznán vinným za jednání, jímž by poškozené způsobil nějakou újmu na zdraví. Přisouzená újma je odůvodněna újmou na přirozených právech člověka. Jedná se tedy pouze o poskytnutí zadostiučinění za duševní útrapy vzešlé ze znásilnění, nikoliv za to, že tímto znásilněním by obviněný poškozené nějak ublížil na tělesném nebo duševním zdraví. Ani tuto námitku proti přiznání nemajetkové újmy se však dovolatel nepokusil přiřadit žádnému dovolacímu důvodu.
17. Státní zástupce sumarizoval, že dovolatel se ve své argumentaci přiblížil třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neuvedl však, v čem byly neprovedené důkazy podstatné pro rozhodná skutková zjištění. Dovolání tedy v této ani v ostatních částech neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
18. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
19. V prvé řadě nutno zmínit, že všechny dovolací výhrady jsou opakováním argumentace vznášené již v dřívějším řízení. Oba soudy na ně patřičně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč jim nedaly za pravdu. Na argumentaci obou soudů lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů.
20. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rozporně s paragrafovým označením však uvedl zákonné znění dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení), které přísluší k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jeho námitky navíc příliš nerespektují koncepci dovolání coby mimořádného opravného prostředku, který lze podat pouze z konkrétně vymezených dovolacích důvodů. Obviněný tak ze svého podání, s nadsázkou řečeno, činí jakýsi další řádný opravný prostředek, v němž agregovaně vznáší různé výhrady a nutí dovolací soud k tomu, aby si sám jednotlivé námitky pod příslušné dovolací důvody přiřadil. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda vznesené námitky odpovídají obsahově některému z důvodů dovolání a poté na vyhodnocení, zda jim lze přiznat opodstatněnost a způsobilost odůvodnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.
21. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.
Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
23. Pod první alternativu tohoto dovolacího důvodu nelze podřazovat námitky, jimiž obviněný brojí proti hodnocení důkazů, a to jak ty obecné, tak i ty, v nichž se obviněný snaží být o poznání konkrétnější. V obecných výhradách obviněný v podstatě vyjadřuje své přesvědčení o nedodržení zásad spravedlivého procesu, aniž by označil, jakým konkrétním postupem měly nižší soudy příslušnou zásadu porušit. Obviněný takto tvrdí porušení zásady volného hodnocení důkazů, to však nemůže spočívat v tom, že soudy hodnotily důkazy jinak, než jak si přeje některá z procesních stran. Nepochopení prvé alternativy předmětného dovolacího důvodu ze strany obviněného je zřejmé i z toho, že dovozuje extrémní rozpor mezi faktickým zjištěným skutkovým stavem a skutkovými závěry soudu. Prvou alternativu předmětného dovolacího důvodu však může zakládat jen zjevný rozpor mezi veličinami jinými, a to obsahem provedených důkazů na straně jedné (nikoliv tedy faktickým zjištěným skutkovým stavem) a skutkovými zjištěními na straně druhé. Jistou snahu o konkrétnost dovolatel projevil v označení důkazů (výpověď poškozené), proti jehož vyhodnocení nižšími soudy brojí, i zde však jeho námitky ustrnuly v obecné rovině, kdy vychází pouze ze svého přesvědčení, že poškozená věrohodnou není, neidentifikuje však žádné trhliny v logice úvah nižších soudů, o něž by takové své přesvědčení opíral.
24. Za takovou identifikaci nelze mít poukazy obviněného na to, že se nižší soudy nezabývaly závěrem psychologické znalkyně, že věrohodnost výpovědi poškozené je střední měrou snížená, dále že nezohlednily možnou motivaci poškozené k účelové výpovědi ve snaze získat finanční plnění z nemajetkové náhrady a konečně, že soudy nehodnotily výpovědi dovolatelova otce a tety. Tyto výhrady totiž představují pouhé subjektivní stesky obviněného nad tím, že soudy důkazy vyhodnotily jinak, než by si on představoval či přál. Soudy se totiž zmíněnými aspekty zabývaly a logicky a přesvědčivě vyložily, proč tyto momenty nedevalvují výpověď poškozené (body 32. až 38. prvostupňového rozsudku k věrohodnosti poškozené, včetně případné motivace ke křivé výpovědi + bod 39. prvostupňového rozsudku k významu výpovědí dovolatelova otce a tety).
25. K druhé alternativě předmětného dovolacího důvodu obviněný žádné skutečnosti neuvádí. Ani výhradami k tomu, že poškozená nebyla slyšena v hlavním líčení, totiž obviněný netvrdí, že její výpověď z řízení přípravného, jež byla podle §102 odst. 2 tr. ř. v hlavní líčení čtena, by byla procesně nepoužitelnou.
26. Požadavek na slyšení poškozené v hlavním líčení nelze podřazovat ani pod třetí alternativu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Výpověď poškozené je sice bezesporu důkazem podstatným pro rozhodná skutková zjištění, tento důkaz však již byl v řízení proveden postupem podle § 102 odst. 2 tr. ř. a v tomto ohledu se tak nejedná o provedení důkazu, nýbrž o jeho opakování. To sice obecně vyloučeno není, připadá to však v úvahu pouze tehdy, pokud z dosavadního provedení důkazu nevyplývají odpovědi na všechny podstatné otázky a existuje tedy materie, která není daným důkazem informativně pokrytá. Žádné takové slepé místo ve výpovědi poškozené obviněný neoznačuje, z logiky věci proto ani netvrdí, z jakého důvodu a s jakým významem pro rozhodná skutková zjištění by taková materie měla být odhalována a objasňována. Dovolatel tak pouze veskrze obecně namítá, že poškozené nemohl klást dotazy a konfrontovat ji se svými tvrzeními, čeho by se to však mělo týkat, se z jeho dovolání nepodává. Smyslem výslechu svědka přitom není vyslýchat jej tolikrát, a tak dlouho, dokud neřekne to, co procesní strana poptávající opakovaný výslech chce slyšet.
27. Obdobně nekonkrétní je obviněný i ve své poptávce na doplnění či opravu kybernetického znaleckého posudku znalce Ing. Janka. Dovolatel sice proklamuje, že jde o důkaz zásadní, to však již nijak neosvětluje. Totéž platí i o poptávané rekonstrukci. U ní obviněný neuvádí, co by vlastně mělo být rekonstruováno a ani co by z (ne)proveditelnosti rekonstruovaného mělo vyplynout za informaci a s jakým vlivem na rozhodná skutková zjištění. O něco konkrétnější je obviněný u svého návrhu na opatření fotografie z koncertu. Zde sice vymezuje, co by z předmětné fotografie mělo vyplynout, mlčí však o tom, v čem by taková informace měla mít význam pro rozhodná skutková zjištění. Jak zmínil již prvostupňový soud v bodě 53. odůvodnění svého rozsudku, exaktní časové usazení skutku není rozhodné a nepřesnost poškozené v časových údajích nemá žádný vliv na její věrohodnost stran jádra popisovaných událostí.
28. Sumárně řečeno u žádného z označených neprovedených důkazů obviněný nevysvětlil, proč by mělo jít o důkazy podstatné ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, navíc soudy přesvědčivě a logicky vyložily, proč tyto důkazy odmítly provést. A ani v tomto ohledu tak není naplněna premisa třetí alternativy předmětného dovolacího důvodu, totiž že důkazy nebyly provedeny nedůvodně.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
29. Tento dovolací důvod obviněný neuvedl paragrafovým označením a naznačil jej toliko obsahovou deklarací, kdy brojil proti nesprávnému právnímu posouzení. Tyto své výhrady však obviněný budoval z platformy svých vlastních alternativních skutkových zjištění, což je situace, která pod zmíněný dovolací důvod nespadá. Nesprávnost (hmotně) právního posouzení lze totiž namítat pouze ve vztahu ke skutkovým zjištěním, jak je učinily nižší soudy. Obviněný však nabízí vlastní skutkový děj, v rámci něhož jednak popírá pachatelství skutku a jednak rozporuje svou vědomost o tom, že poškozená byla osobou mladší 15 let. Skutkové závěry nižších soudů však vyznívají opačně a námitka „vadného právního posouzení“ se tak s uvedeným dovolacím důvodem míjí.
30. To platí i o výhradách obviněného k tomu, že aktuální zdravotní stav poškozené nemá žádnou souvislost s jakýmkoliv jeho jednáním. I zde totiž obviněný konstruuje alternativní skutkový děj, z něhož dovozuje, že přisouzená nemajetková újma je tvořena takovou její subkategorií, která vyžaduje exaktně kvantifikovaný následek, jak je tomu v případě bolestného či ztížení společenského uplatnění. V projednávaném případě však poškozené nebyla přiznávána nemajetková újma z titulu některé z těchto dvou podkategorií, ale její nárok tvořila tzv. další nemajetková újma, která vzniká zásahem do přirozených práv, aniž by dosáhla rozměru medicínského (bolestné), popřípadě sociálního (ztížení společenského uplatnění) rozměru. Poškozené tak bylo přiznáno zadostiučinění, jež by mělo kompenzovat to, že byla vystavena osobně i společensky nežádoucímu jevu, jakým je znásilnění, což jí může přivozovat nepříjemné prožitky v rámci partnerských a sexuálních vztahů, vést k její ostrakizaci a dehonestaci v jejím sociálním prostředí a limitovat ji v budoucím sexuálním a partnerském životě.
V. Způsob rozhodnutí
31. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl toliko námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
32. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 26. 6. 2025
JUDr. Petr Šabata předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů