3 Tdo 489/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17.
května 2006 o dovolání, které podal P. T., proti rozsudku Krajského soudu v
Brně sp. zn. 5 To 524/2005 ze dne 30. 11. 2005 jako soudu odvolacího v trestní
věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 16/2004, t a k t o:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 16/2004 ze dne 14. 6. 2005 byl P.
T. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b)
trestního zákona (dále je tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně
popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 34 (třicetičtyř) měsíců, který mu byl
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, za současného vyslovení
dohledu. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) byly poškozené
společnosti T., a. s., a S. M. L., a. s., odkázány se svými nároky na náhradu
škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
V předmětné věci podala (pouze) poškozená společnost S. M. L., a. s., se sídlem
Z., H. nám., odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 5
To 524/2005 ze dne 30. 11. 2005 a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f),
odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody ohledně
jmenované společnosti a podle § 259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému podle §
228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit jí na náhradě škody částku 1.011.136,- Kč
( jeden milión jedenáct tisíc sto třicet šest) Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. T. jako osoba oprávněná
dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších
zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod
označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Toto
jeho dovolání směřuje do výroku o náhradě škody obsaženému v citovaném rozsudku
Krajského soudu v Brně. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného
prostředku obviněný uvedl, že dle něj soud prvního stupně zcela přiléhavě
odkázal ve smyslu § 229 odst. 1 tr. ř. obě poškozené společnosti s jejich
nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na základě
odvolání prvně jmenované společnosti ovšem odvolací soud rozhodl o jejím nároku
na náhradu škody rozsudkem, kterým uložil obviněnému povinnost zaplatit jí
částku 1.011.136,- Kč, a to i přesto, že se nezabýval v dostatečné míře
skutečnostmi rozhodnými pro takovéto rozhodnutí. Dovolatel má za to, že
poškozená společnost porušila tzv. prevenční povinnost dle § 415 občanského
zákoníku (dále jen OZ), což tak zakládá její spoluodpovědnost za způsobenou
škodu. Dále namítl, že tato společnost rovněž porušila svou povinnost
vyplývající z § 417 OZ, který stanoví, že „komu škoda hrozí, je povinen k
jejímu odvracení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení“, z čehož lze
dovodit její zavinění ve smyslu § 441 OZ a měla by tedy nést škodu poměrně. Dle
jeho názoru zůstává otevřena i otázka spoluzavinění druhého obžalovaného, který
byl citovaným rozsudkem Městského soudu v Brně zproštěn obžaloby, neboť dle §
135 občanského soudního řádu není soud v občanskoprávním řízení vázán při svém
rozhodování zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení. Uzavřel, že
nemělo dojít vůbec k uložení povinnosti k náhradě škody v rámci adhezního
řízení, nýbrž že tato otázka měla být bezpochyby ponechána na civilním soudu ve
smyslu § 229 tr. ř. a na aktivitě poškozené, která by tak musela prokázat, že
jí vznikla škoda, v jaké výši a kdo ji způsobil. V petitu svého dovolání pak
navrhl, „aby dovolací soud napadený výrok zrušil a dle § 265l tr. ř. věc vrátil
k novému projednání a rozhodnutí“. Dále požádal, aby soud odložil výkon
rozhodnutí.
Písemné vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České
republiky k podanému dovolání Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší
soud) do dnešního dne neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především přezkoumal, zda jsou v dané věci
splněny zákonné podmínky vymezující vůbec přípustnost takto podaného dovolání,
a to z hlediska ustanovení § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání přípustné
není. To proto, že podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním
pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a
zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. potom
taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o dovolání
za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat
dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest,
popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovýmto
odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle §
259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z
důvodů uvedených v § 258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující
rozsudek v uvedeném smyslu. Z hlediska přípustnosti takto podaného dovolání je
ovšem zjevné, že citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně nelze považovat za
rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1 a 2 tr. ř., neboť předmětem
rozhodování odvolacího soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze
rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody. Odvolací soud tak z podnětu
odvolání poškozené společnosti přezkoumával pouze výrok týkající se nároku na
náhradu škody, zatímco ve výroku o vině a trestu již nabyl rozsudek soudu
prvního stupně právní moci (srov. též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
– pobočky v Pardubicích ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 13 To 450/2003, uveřejněn
ve Sbírce Orac - trestní, č. 3/2004, s. 1628).
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání
podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které není
přípustné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil
v neveřejném zasedání, přičemž s ohledem na uvedené ani nerozhodoval o
vzneseném návrhu na odklad výkonu napadeného rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka