3 Tdo 492/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2006 o dovolání H. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 161/2005 ze dne 29. 6. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 325/2004, t a k t o:
Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 161/2005 ze dne 29. 6. 2005 a rozsudek Okresního soudu v Liberci sp. zn. 6 T 325/2004 ze dne 24. 3. 2005 zrušují .
Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l trestního řádu se Okresnímu soudu v Liberci p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 6 T 325/2004 ze dne 24. 3. 2005 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.). Za uvedený trestný čin jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jí byla uložena povinnost nahradit České republice – M. v. ČR, P.ČR - S. S. k. v Ú. n. L. škodu ve výši 84,30 Kč. Skutkově šlo o to, že obviněná dne 25.11.1998 kolem 20.30 hod. na silnici před obcí M.u L. ve směru jízdy od obce F., společně s M. L., předstírala dopravní nehodu, kdy se jako řidička vozidla VW Golf, měla střetnout s protijedoucím vozidlem, řízeným M. L., zn. Peugeot 205, a mělo dojít ke střetu vozidel a odražení vozidla VW Golf a jeho následnému nárazu do stromu, kdy obžalovaná takovýto popis uvedla do záznamu o malé dopravní nehodě. Následně bylo prokázáno, že takto deklarovaný vznik a průběh dopravní nehody je technicky nepřijatelný. Na základě těchto skutečností uplatnil dne 30.11.1998 majitel jmenovaného vozidla VW Golf, K. B., u Č. p., a. s., p. L., nárok na náhradu škody ze zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla zn. Peugeot 205, a bylo mu neoprávněně vyplaceno plnění ve výši 332.275,- Kč, ke škodě Č. p., a.s., p. L.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku H. B. podala, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, rozsudkem sp. zn. 31 To 161/2005 ze dne 29. 6. 2005, a to tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. uznal dovolatelku vinnou trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, odst. 3 tr. zák. Za tento trestný čin jí uložil podle § 250a odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. znovu dovolatelce uložil povinnost nahradit České republice – M. v. ČR, P.ČR - S. S. k. v Ú. n. L. škodu ve výši 84,30 Kč.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala H. B. dovolání, a to včas, prostřednictvím obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když jako dovolací důvod označila ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že jako účastnice popsané dopravní nehody, která se skutečně stala, splnila svou oznamovací povinnost, když do protokolu sepsaném policií z místa nehody neuvedla jiný rozsah poškození vozu VW Golf, než o jakém se mohl přesvědčit i policista přítomný na místě nehody.
Z tohoto jejího jednání nelze podle ní v žádném případě dovodit úmysl vyvolat pojistnou událost a způsobit jinému škodu nebo úmysl vzniklou škodu ještě zvýšit, a pokud existují rozpory týkající se rychlosti vozidla v době střetu, nárazu do stromu, postavení vozidel po dopravní nehodě, pak tyto skutečnosti dovolatelka reprodukovala subjektivně bezprostředně po dopravní nehodě a nelze z nich dovozovat závěr o subjektivní stránce trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, odst. 3 tr. zák. Ačkoliv je trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, odst. 3 tr.
zák. dokonán již vyvoláním samotné pojistné události (v tomto případě údajnou inscenací dopravní nehody s dalším účastníkem), poukazuje dovolatelka na skutečnost, že důkazy opatřenými v trestním řízení takovéto její jednání nebylo v žádném případě prokázáno. Dále namítla, že nemůže být shledána odpovědnou za následek spočívající v proplacení částky 332.275,- Kč Českou pojišťovnou, a. s., neboť tento zcela zřejmě způsobila jiná osoba, byť v dané věci nebylo proti takové osobě trestní řízení vedeno.
Na podporu tohoto svého tvrzení dovolatelka uvádí, že nebyl opatřen žádný důkaz o tom, že se účastnila jakéhokoliv dalšího jednání, které vedlo k proplacení této částky K. B. Z těchto důvodů má za to, že rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zejména na nesprávném hmotně právním posouzení jednání kladeného jí za vinu. S ohledem na uvedené proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud ČR dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc opětovně projednal a rozhodl o zastavení trestního stíhání vedeného proti ní.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. V jeho prvním vyjádření ze dne 18. 11. 2005 poukázal na to, že dovolání postrádá zákonné označení uplatněného dovolacího důvodu v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. a že ani ze slovního popisu vytýkaných vad nelze zjistit, o jaký dovolací důvod se dovolání opírá. Proto navrhl, aby podané dovolání bylo Nejvyšším soudem podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnuto, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Ve druhém vyjádření ze dne 6. 4. 2006 pak státní zástupce konstatoval, že dovolatelka uplatněný dovolací důvod konkretizovala dne 20. 2. 2006 odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dle § 265f odst. 2 tr. ř. lze rozsah a důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, přičemž toto ustanovení lze vztáhnout i na případy, kdy je konkrétní dovolací důvod uplatněn poprvé. Lhůta k podání dovolání, a tím i k doplnění jeho důvodů, tedy dle jeho názoru dovolatelce již uplynula, a to dva měsíce od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, takže k podání ze dne 20. 2. 2006 již nelze přihlížet. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., přičemž souhlasil, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí přijal v neveřejném zasedání. K uvedenému názoru dovolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že dovolání bylo podáno včas a za splnění i všech dalších zákonem vyžadovaných náležitostí, neboť dovolatelka na výzvu soudu prvního stupně (postupem podle § 265h tr. ř.) doplnila přesné označení zvoleného dovolacího důvodu ve lhůtě soudem jí stanovené, a proto nezbylo než se podaným dovoláním také věcně zabývat a ve věci takto rozhodnout.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje to, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
V projednávané věci dovolatelka primárně spatřuje vadu napadeného rozhodnutí v nesprávném hmotně právním posouzení jednání kladeného jí za vinu, zejména z hlediska jejího zavinění, tedy úmyslu vyvolat pojistnou událost a způsobit takovým činem na cizím majetku škodu nikoliv malou. Jako účastnice nehody oznámila tuto policii a posléze do protokolu o dopravní nehodě uvedla takový rozsah poškození vozidla VW Golf, o němž se přesvědčil též přivolaný policista, který tento stav do protokolu zaznamenal.
Z učiněných skutkových zjištění nevyplývá žádným způsobem, že by průběh této dopravní nehody předem domluvila a poté zinscenovala s řidičem L., tedy že by jednala v úmyslu pojistnou událost ve smyslu § 250a odst. 2 tr. zák. vyvolat. V rámci svého výslechu (v postavení obviněné) uvedla, že průběh nehody s odstupem čtyř roků si již přesně nepamatuje s tím, že na místě nehody byla dopravní policie, která nehodu šetřila. O další osud poškozeného vozidla se již vůbec nezajímala a nic v souvislosti s uplatněním pojistného neví.
Obviněný M. L. v rámci svého výslechu uvedl, že si sice není jistý, ale ke střetu vozidel nedošlo, přičemž nehodu šetřila dopravní policie a on podal vysvětlení, když uznal svou vinu na vzniku nehody, protože svým způsobem jízdy zavinil, že protijedoucí řidička vyjela mimo vozovku a narazila do stromu. Ze záznamu o malé dopravní nehodě, který pořídil policista P. D. pak plyne, že ten do něj uvedl, že v ostré pravotočivé zatáčce došlo k bočnímu střetu obou vozidel po němž řidička B. narazila čelně do stromu při pravém okraji vozidel.
Popsal také škodu na vozidlech (VW Golf cca 80.000,- Kč) s tím, že dopravní nehodu zavinil řidič L. Ze znaleckých posudků sice vyplynulo, že konečné postavení vozidel po nehodě a poškození vozidla VW Golf tak, jak bylo zadokumentováno policistou na místě a později likvidátorem Č. p., a. s., účastníky deklarovanému průběhu dopravní nehody neodpovídá, ale společně s jinými ve věci učiněnými skutkovými zjištěními nebylo v žádném případě prokázáno nepochybné zavinění dovolatelky ve shora uvedeném smyslu.
Především je však na místě zdůraznit, že z učiněných skutkových zjištění nijak nevyplývá ani to, že by dovolatelka jednala dále takovým způsobem, který vedl k vyplacení částky 332.275,- Kč Č. p., a. s., jejímu manželu K. B. Pokud uvedené skutečnosti nebyly soudy vzaty dostatečně v úvahu, nelze mít za to, že byl také prokázán úmysl dovolatelky dopravní nehodu přivodit (případně ji inscenovat) a to proto, aby další osoba podvodně vymohla pojistné, a to ve výši podstatně přesahující škodu na vozidle reálně vzniklou.
Z těchto hledisek je proto na místě považovat uplatněné dovolací námitky ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu nejenom za právně relevantní, ale i důvodné. To přesto, že dovolací soud si je vědom toho, že je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy a v návaznosti na tento stav posuzovat hmotně právní aspekty věci, bez toho, že by učiněná skutková zjištění měnil.
Nelze však mít ani za to, že je naprosto a bez výjimky takto zjištěným skutkovým stavem vázán, a to právě ve chvíli, kdy doposud učiněná skutková zjištění nedosahují rozsahu, ale ani obsahu, který by umožnil bez pochybností zjištěný skutkový stav také právně posoudit. V dané věci poukázala dovolatelka v zásadě na absenci subjektivní stránky svého jednání při naplňování skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, odst. 3 tr. zák., když byla soudy shledána vinnou, že úmyslně vyvolala pojistnou událost a způsobila tím na cizím majetku škodu nikoliv malou.
Především je v této souvislosti na místě připomenout, že k naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu je z hlediska jeho subjektivní stránky zapotřebí úmyslného jednání. Tato skutečnost však ze soudy učiněných skutkových zjištění neplyne, když nijak nebyla blíže zkoumána obhajoba dovolatelky spočívající v tom, že dopravní nehodu nepředstírala a na jednání, jež vedlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 332.275,- Kč Č. p., a. s., jejímu manželovi K. B., se nijak nepodílela, když nelze přehlédnout ani to, že vozidlo, se kterým dovolatelka havarovala a vozidlo ohledané likvidátorem pojišťovny, nemuselo být shodné.
Za daného stavu věci tak učiněná skutková zjištění takto zjevně neumožnila soudům dospět k tak jednoznačnému právnímu závěru, který nakonec ve svém rozhodnutí přijaly. Je nutno dodat, že jejich povinností bylo v rámci skutkové věty (ale i co do důvodů přijatého rozhodnutí) jednoznačně uvést, v čem spatřuje trestněprávní charakter jednání dovolatelky, a to z hlediska jejího zavinění, tedy jí namítané absence subjektivní stránky předmětného trestného činu. Jak již řečeno, předmětný trestný čin lze spáchat pouze úmyslně a tedy minimálně v tzv. úmyslu nepřímém (§ 4 písm. b) tr.
zák.), když za dané situace z popisu skutku ve skutkové větě odvolacího soudu, ale ani z důvodů přijatého rozhodnutí existence úmyslného jednání s ohledem na uvedené jednoznačně nevyplývá. Teprve po vyřešení této otázky bude na místě rozhodnout, zda dovolatelka ve skutečnosti naplnila (sama) všechny znaky skutkové podstaty uvedeného či jiného trestného činu a tomu také podřídit další rozhodnutí ve věci. Nelze než uzavřít, že doposud ve věci učiněná skutková zjištění neumožňují přijmout právní závěry, ke kterým oba soudy v rámci svého rozhodování dospěly.
Protože Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání H. B. důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 161/2005 ze dne 29. 6. 2005 i citovaný rozsudek Okresního soudu v Liberci sp. zn. 6 T 325/2004 ze dne 24. 3. 2005, když v rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání.
V novém řízení se Okresní soud v Liberci bude věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních hmotně právních otázek s povinností provést úplné a přesné zjištění skutkového stavu z hledisek již shora uvedených (§ 265s odst. 1 tr. ř.). V tomto směru půjde především o charakter skutkových zjištění, kterými bude bezpečně prokázán úmysl dovolatelky naplnit svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 250a odst. 2, odst. 3 tr. zák., příp. jiného trestného činu, především tedy to, zda tato měla v úmyslu zinscenovat popsanou dopravní nehodu, příp. zda takto či později jednala proto, aby jejímu manželu K. B. bylo vyplaceno pojistné plnění za škodu způsobenou na vozidle VW Golf u Č. p., a. s. Teprve po zjištění a vyhodnocení uvedených skutečností se zaměřením na shora uvedené bude moci soud jednoznačně dovodit vinu či nevinu dovolatelky vycházejíc z jednoznačně a nepochybně prokázaného skutkového stavu, který teprve bude moci poskytnout dostatečný prostor pro jemu odpovídající samotné právní hodnocení věci.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka