3 Tdo 501/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17.
června 2003 o dovolání podaném obviněnou JUDr. R. V., proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2002, sp. zn. 3 To 388/2002, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T
266/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 71 T 266/2001,
byla obviněná JUDr. R. V. uznána vinnou trestným činem zneužívání pravomoci
veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzena k
peněžitému trestu ve výměře 50.000,- Kč a byl jí stanoven náhradní trest odnětí
svobody v trvání pěti měsíců.
O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě
rozsudkem ze dne 22. 11. 2002, sp. zn. 3 To 388/2002, kterým napadený rozsudek
podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a),
b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou JUDr. R. V. uznal vinnou trestným
činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr.
zák., kterého se dopustila tím, že \"v přesně nezjištěný den v době od 26. 8.
1996 do 27. 7. 1998 jako soudkyně, zařazená do senátu 14C Okresního soudu v
Novém Jičíně, založila do spisu sp. zn. 14C 216/96 téhož soudu, ve kterém podle
rozvrhu práce projednávala návrh navrhovatelky MUDr. B. J. na zrušení
bezpodílového spoluvlastnictví za trvání manželství s ing. M. J., zfalšovaný
protokol ze dne 26. 8. 1996, obsahující nepravdivé společné prohlášení
účastníků řízení, tj. MUDr. B. J. a ing. M. J., že dům na Ž. nám. v N. J. byl
zakoupen výlučně z finančních prostředků ing. M. J., na kterém padělala podpisy
MUDr. B. J., ing. M. J. a zapisovatelky P. S., když tyto osoby protokol v
takovémto znění nepodepsaly, čímž vytvořila předpoklady k tomu, aby shora
uvedená nemovitost nebyla zahrnuta do vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví
manželů J. ve prospěch ing. M. J., přičemž dne 28. 7. 1998 ing. M. J. jako
navrhovatel do návrhu na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů,
podaného u Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 18 C 181/98, uvedenou
nemovitost nezahrnul.\" Za tento trestný čin jí byl podle § 158 odst. 1 tr.
zák. a § 53 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. uložen peněžitý trest
ve výši 50.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě
vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody
v trvání pěti měsíců.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadla ve výroku o vině i
trestu obviněná JUDr. R. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě
uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřela
o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Dovolatelka v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že není
možné souhlasit se závěrem, že se jednáním popsaným ve skutkové větě napadeného
rozhodnutí dopustila trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele
podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., když krajský soud při svém rozhodování
nesprávně posoudil znak skutkové podstaty \"vykonává svou pravomoc\". Do
pravomoci dovolatelky jakožto soudkyně náležela práva a povinnosti v rozsahu
vyplývajícím z tehdy platného a účinného občanského soudního řádu, ovšem pouze
v rámci daném předmětem řízení, tj. v rámci projednání a rozhodnutí ve věci
návrhu na zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů J. za trvání jejich
manželství. Cokoliv, co do takto vymezeného předmětu řízení nepatřilo a co
nebylo způsobilé ovlivnit výsledek tohoto řízení v podobě meritorního
rozhodnutí, nebylo podle jejího názoru předmětem pravomoci dovolatelky.
Zfalšovaný protokol se vůbec netýkal předmětu řízení, neboť za žádných
okolností nemohl ovlivnit meritorní rozhodnutí v předmětné věci a otázka, do
jaké míry se ten který z manželů podílel na získání společného majetku, stejně
jako otázka, zda ta či ona konkrétní věc byla či nebyla za doby trvání
manželství nabyta toliko z výlučných prostředků některého z manželů, nemohla
být vůbec v rámci řízení o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů za
trvání manželství řešena. Tyto otázky mohou mít význam toliko z hlediska řízení
o vypořádání již zrušeného bezpodílového spoluvlastnictví, tedy v řízení věcně
i formálně zcela odlišném. Ke zfalšování protokolu a jeho založení do spisu
tedy nemohlo dojít v rámci výkonu pravomoci, která byla dovolatelce jakožto
soudkyni v rámci konkrétního občanskoprávního řízení svěřena.
Dovolatelka dále zpochybnila způsobilost protokolu, založeného do spisu v rámci
jednoho soudního řízení, ovlivnit výsledek jiného pozdějšího řízení o
vypořádání již zrušeného bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V tomto
formálně i věcně odlišném řízení by podle přesvědčení dovolatelky neměl
naprosto žádnou důkazní hodnotu, a hodnocení jeho relevance jako okolnosti, jež
podle skutkových zjištění odvolacího soudu \"mohla vytvořit předpoklady k tomu,
aby nemovitost nebyla zahrnuta do vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví
manželů\" bylo proto naprosto mylné, v čemž dovolatelka spatřuje nesprávné
právní posouzení důsledků vyplývajících z ustanovení § 149 odst. 1 a § 150 zák.
40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění tehdy platném a účinném. V této
souvislosti dovolatelka poukázala na konstantní soudní judikaturu, ze které
vyplývá závěr, že v řízení o návrhu na vypořádání zrušeného bezpodílového
spoluvlastnictví manželů není soud návrhem vázán, protože způsob jeho
vypořádání vyplývá z právního předpisu. Proto nemohlo dojít ani k naplnění
znaku skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele
\"v úmyslu způsobit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch\". Obviněná jako
soudkyně naopak musela vědět, že založení zfalšovaného protokolu do spisu ve
věci rozdělení bezpodílového spoluvlastnictví manželů nemohlo mít žádný hmotně
právní ani procesní vliv na pozdější řízení o vypořádání tohoto
spoluvlastnictví a nebylo způsobilé vyvolat neoprávněné zvýhodnění kteréhokoliv
z účastníků předmětného řízení. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je navíc
zavinění dovozováno jen zcela nepřímo a bez racionálního podkladu. Podle názoru
dovolatelky je proto vyloučené, aby byla naplněna subjektivní stránka trestného
činu dle § 158 tr. zák. V posuzovaném případě navíc podle vyjádření dovolatelky
stěžejní část jednání popsaného ve skutkové větě napadeného rozhodnutí odporuje
provedeným důkazům.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka navrhla, aby
dovolací soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a vrátil věc
nalézacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo
aby sám ve věci rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil práva vyjádřit se
písemně k podanému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle
jeho názoru dovolatelka prezentovala účelový zužující výklad pravomoci
soudkyně, když z titulu svého postavení byla oprávněna činit úkony i mimo
bezprostřední projednávání věci, přičemž sepsání listiny, obsahující prohlášení
účastníků soudní věci, jež směřuje ke stanovení individuálních majetkových práv
a povinností manželů pro dobu po rozdělení jejich bezpodílového
spoluvlastnictví, a její založení do spisu měly vliv na rozsah práv a
povinností osob, jichž se týkaly. Tato listina nepochybně zhoršila právní
postavení MUDr. J. a způsobila jí škodu, byt\' v té fázi řízení dosud pouze
imateriální povahy. Ostatní námitky dovolatelky směřují podle názoru státního
zástupce Nejvyššího státního zastupitelství do oblasti skutkových zjištění
soudu a svým obsahem nenaplňují deklarovaný dovolací důvod. Dovolání je proto
podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zjevně
neopodstatněné. Proto v petitu svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a souhlasil s projednáním
dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně
dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou
splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že
dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože
bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu
ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a
uložen jí trest.
V dovolání musí být dále uvedeno z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s
odkazem na zákonné ustanovení § 265 b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2
tr. ř., o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud tedy
zjistil, že v dovolání obviněné jsou všechny obsahové a formální náležitosti a
rovněž bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 265e tr. ř. u příslušného soudu.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný
dovolací důvod, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona,
jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§
265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z
citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé,
pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností
podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší
soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp.
druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na
tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění
soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný
opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad
rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Východiskem pro existenci dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku v
příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
V posuzované věci je nejprve třeba uvést, že ačkoli dovolatelka v odůvodnění
svého mimořádného opravného prostředku směřovala své námitky jak proti rozsudku
soudu I. stupně, tak i rozsudku soudu odvolacího, rozsudek soudu I. stupně byl
právě napadeným rozsudkem soudu II. stupně zrušen v celém rozsahu, a proto se
eventuelními vadami takového rozhodnutí nelze zabývat.
Dovolací námitky uplatněné obviněnou lze v podstatě považovat za relevantní z
hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatelka totiž vyslovila přesvědčení, že soudem zjištěný skutek nemůže být
právně kvalifikován jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele
podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Námitky, které pro své tvrzení použila,
lze charakterizovat jako nesprávné posouzení znaků skutkové podstaty citovaného
trestného činu, a to konkrétně jednak pravomoci soudce, a jednak úmyslu
způsobit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.
Je třeba zdůraznit, že popis skutku, jenž je uveden ve skutkové větě, v
posuzovaném případě odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a
objektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu a dovolání
obviněné je neopodstatněné z důvodů uvedených níže.
Především je nutné předeslat, že námitky uplatněné dovolatelkou, tvoří i
součást námitek obsažených v řádném opravném prostředku - odvolání, a Krajský
soud v Ostravě, jako soud odvolací se jimi vcelku podrobně zabýval a vypořádal
se s nimi způsobem, který\' není v rozporu s názorem Nejvyššího soudu.
Pokud jde o namítaný fakt, že padělání předmětného protokolu v řízení o zrušení
bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen BSM) nemohlo mít žádný vliv na
rozhodnutí vydané v tomto řízení, a nemohlo tedy jít ze strany obviněné o
realizaci její pravomoci jako soudkyně, nelze s ním souhlasit. (Pro úplnost je
nutné doplnit, že tomuto bývalému institutu občanského práva podle současné
právní úpravy odpovídá institut \"společné jmění manželů\".) Obviněné jako
soudkyni Okresního soudu v Novém Jičíně byla podle rozvrhu práce přidělena věc
návrhu MUDr. J. na zrušení BSM. Pokud podle skutkových zjištění odvolacího
soudu založila do příslušného spisu 14 C 216/96 jí zfalšovaný protokol,
bezesporu tímto vykonávala svou zákonnou pravomoc soudkyně odpovědné za obsah
spisu vedeného v jí přidělené věci k projednání a rozhodnutí. Tato pravomoc
obviněné mj. vyplývala z ustanovení § 40 o. s. ř., který, i v tehdy platném
znění, upravoval způsob sepisování protokolů o úkonech, při nichž soud jedná s
účastníky řízení. Z hlediska posouzení toho, zda sepsáním protokolu vykonává
soudce svou pravomoc, není vůbec rozhodující, čeho se obsah takového úkonu týká
(byt\' v dané věci šlo navíc o výslech účastníků mimo ústní jednání), ale
podstatnou je skutečnost, že sepisováním protokolu o úkonech, při nichž soud
jedná s účastníky, je fakticky pověřen předseda senátu, event. samosoudce,
který také odpovídá za správnost a úplnost protokolu.
V tomto smyslu je tedy tvrzení dovolatelky, že cokoli, co by nepatřilo do rámce
daného předmětem řízení, nebylo by ani předmětem její pravomoci jako soudkyně,
nutno označit za mylné, neboť obviněná jako předsedkyně senátu dle zákona
odpovídá za obsah protokolu z hlediska jeho správnosti a úplnosti. Paděláním
protokolu o úkonu v řízení před soudem tak obviněná zcela bezpochyby vykonávala
svou pravomoc, způsobem odporujícím zákonu, čímž naplnila skutkovou podstatu
trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1
písm. a) tr. zák. Pro doplnění argumentace v této části lze rovněž odkázat na
příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku na straně 14 ve druhém odstavci,
v níž jsou citovány povinnosti soudce vyplývající z ustanovení § 54 odst. 1
zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích ve znění platném v předmětné době.
Pokud jde o druhý okruh dovolacích námitek týkajících se nenaplnění úmyslu
způsobit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, jakožto znaku skutkové podstaty
žalovaného trestného činu, byly rovněž shledány nedůvodnými. Přestože
dovolatelka nezpochybnila, že k dokonání trestného činu podle § 158 odst. 1 tr.
zák. není zákonem vyžadován skutečný vznik škody, případně opatření
neoprávněného prospěchu (shodně rozh. č. 25/1975 Sb. rozh. tr.), argumentovala
v dovolání charakterem řízení o vypořádání BSM, v němž není soud vázán návrhem.
Z tohoto faktu dovozuje, že ačkoli sice Ing. J. následně skutečně nezahrnul do
svého návrhu na vypořádání BSM spornou nemovitost, nemohl tímto svým jednáním
ovlivnit rozhodnutí soudu v řízení o vypořádání BSM, neboť soud nebyl jeho
návrhem vázán. Obviněná jako zkušená soudkyně civilního úseku musela být
seznámena s jednoznačným výkladem příslušných ustanovení občanského zákona, což
svědčí pro absenci jejího úmyslu způsobit jinému neoprávněný prospěch.
Ze sporného protokolu z 26. 8. 1996 založeného ve věci vedené u Okresního soudu
v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 216/96, vyplývá, že kromě opakování tvrzení z
podané žaloby ve věci, se údajně přítomní účastníci řízení o zrušení BSM shodně
vyjádřili tak, že předmětný dům na ulici Ž. v N. J. byl zakoupen z výlučných
finančních prostředků odpůrce, tedy Ing. J. Jiný majetek, který v době podání
návrhu tvořil bezpodílové spoluvlastnictví manželů, není v protokolu označen.
Ačkoli tedy skutečně nebylo nutné v tomto druhu řízení specifikovat majetek,
jež tvořil společné vlastnictví manželů, přesto výlučně ohledně této
nemovitosti bylo prakticky učiněno souhlasné vyjádření obou manželů týkající se
nákladů na její pořízení.
Je zcela nepochybné, že takové prohlášení, byt\' bylo v daném řízení zcela
bezvýznamné, mohlo mít nezanedbatelný význam pro následné posuzování
vlastnictví k této nemovitosti. Pokud účastníci řízení před soudem učiní do
protokolu souhlasné prohlášení, které se může týkat i jiných oblastí než
vlastnictví k věci, nelze bez dalšího takový úkon zpochybňovat, resp. lze
důvodně očekávat, že k takové listině bude přistupováno jako k pravdivé, pokud
se neprokáže opak. Správně tak odvolací soud dovodil, že obviněná svým jednáním
zvýhodnila ing. J. jakožto účastníka řízení, když navíc následným jednáním
právě tento svědek nezahrnul danou nemovitost do svého návrhu na vypořádání
BSM, čímž svého předchozího zvýhodnění obviněnou prakticky využil. Závěr
odvolací soudu o naplnění i tohoto znaku skutkové podstaty trestného činu podle
§ 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. je tedy zcela oprávněný.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací nepochybil, jestliže zjištěný skutek
kvalifikoval uvedeným způsobem, právní posouzení skutku nebylo dovolacím soudem
shledáno vadným a dovolací námitky odpovídající důvodu dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou neopodstatněné.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na skutečnosti uvedené v
předcházejících odstavcích Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením
zákona dovolání obviněné odmítl, a to z důvodů stručně uvedených shora (§ 265i
odst. 2 tr. ř.), přičemž toto rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová