3 Tdo 515/2025-1913
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného M. H. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2024, č. j. 5 To 210//2024-1765, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 T 51/2022, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2024, č. j. 5 To 210/2024-1765.
II. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2024, č. j. 4 T 51/2022-1572, byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) a spoluobviněný P. G., který si ovšem nepodal dovolání, uznán vinným jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku (bod 25. výroku o vině), jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (body 3. – 14., 17., 18., 20. – 26. výroku o vině), jednak přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (body 4., 6. – 14., 18., 20. – 26.), přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (body 9. – 11., 17. výroku o vině), kterých se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku.
2. Za shora uvedená jednání a za sbíhající se skutky pod body 2. – 3. z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 9 T 55/2022, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2023, právně kvalifikované jako jednak přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku (pod body 2. – 3.), jednak přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 2.), jednak přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (pod bodem 3.), byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tři) roky a 6 (šest) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozeným jmenovaným v rozsudku soudu prvního stupně škody tam specifikované. Současně byl týmž rozsudkem uložen trest i spoluobviněnému P. G. a taktéž mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným jmenovaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně specifikované škody. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly někteří poškození s částí svých nároků odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba obvinění s tím, že obviněný M. H. jej směřoval vůči výroku o vině a trestu. Krajský soud v Ostravě opravné prostředky obou obviněných usnesením ze dne 18. 11. 2024, č. j. 5 To 210/2024-1765, podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně. V rámci svého mimořádného opravného prostředku pak uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
5. Obviněný spatřoval naplnění reklamovaného dovolacího důvodu v tom, že se veřejné zasedání u odvolacího soudu dne 18. 11. 2024 konalo v jeho nepřítomnosti, aniž byly pro takový postup splněny zákonné podmínky. Obviněný se totiž v té době nacházel ve vazbě ve vazební věznici ve Wadowicích, kam byl umístěn dne 15. 11. 2024. S ohledem na časovou blízkost nebyl tedy reálně schopen o své situaci informovat soud. Zároveň nelze dovodit, že by dal souhlas s jednáním v jeho nepřítomnosti. Podle § 263 odst. 4 tr. ř. lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve výkonu trestu nebo ve vazbě, konat veřejné zasedání jen, pokud výslovně prohlásí, že se účasti na něm vzdává. Totéž platí i pro vazební stíhání v zahraničí, kdy je obviněný limitován i v osobní komunikaci se svým obhájcem. Postup krajského soudu tedy označil za nezákonný, porušující jeho právo na účast na veřejném zasedáním, jak jej akcentuje Evropský soud pro lidská práva, na jehož vybraná rozhodnutí odkázal. S ohledem na shora uvedené tedy navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2024, č. j. 5 To 210/2024-1765, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten se s argumentací obviněného v zásadě ztotožnil a doplnil, že vazba v zahraničí má totožný význam jako vazba tuzemská, a proto bez výslovného vzdání se účasti na veřejném zasedání ze strany obviněného, nebylo možno toto konat v jeho nepřítomnosti. Dovolání obviněného je tedy podle jeho názoru důvodné. V této souvislosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby zároveň podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
7. Na to reagoval obviněný replikou, v níž vyjádřil souhlas se státním zástupcem a připojil citace komentářové literatury zabývající se srovnatelností vlivu cizozemské a tuzemské vazby na postavení obviněného a z něj vyplývajících požadavků na výslovné vzdání se účasti na jednání před soudem. Následně pak zopakoval svůj závěrečný návrh.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
9. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňovaly jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení dovolacího přezkumu napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř.
11. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení i přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
13. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
14. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že ačkoliv obviněný v úvodu svého mimořádného opravného prostředku proklamoval, že jím napadl rozhodnutí soudů obou stupňů, svoji argumentaci pak omezil výlučně na výhrady vůči usnesení odvolacího soudu. V rámci reklamovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. vznesl námitky procesního charakteru.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, kdy se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Je odrazem práva obviněného, aby byla jeho věc projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl ke všem prováděným důkazům vyjádřit (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Právě hlavní líčení je těžištěm dokazování, a proto je zajištění účasti obviněného stěžejní. Zákon tedy přesně definuje podmínky, za kterých v jeho nepřítomnosti lze konat hlavní líčení (§ 202 odst. 2 až 5 tr. ř.) nebo dílčí část dokazování (§ 209 odst. 1 tr. ř., § 211 odst. 1, 5 tr. ř.). Jiná je situace v případě nepřítomnosti obviněného u veřejného zasedání, protože zde zákon zvláštní podmínky nestanoví (§ 234 tr. ř.). Výjimkou je § 263 odst. 4 tr. ř. pamatující na nepřítomnost obviněného omezeného na svobodě, § 314q odst. 1 tr. ř. vyžadující trvalou přítomnost obviněného u veřejného zasedání o schválení dohody o vině a trestu a v případě vedení řízení proti mladistvému (§ 64 odst. 1 zákona soudnictví ve věcech mládeže). V těchto případech je tedy nepřítomnost obviněného u veřejného zasedání jednoznačným důvodem pro podání dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3160–3161).
17. Obviněný vznesl námitku nesplnění podmínek pro konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, která obsahově naplnila zvolený důvod dovolání a zároveň byla i opodstatněná. Nejvyšší soud ověřil, že obviněný byl skutečně v době konání veřejného zasedání omezen na svobodě, neboť byl zadržen na území Polské republiky a od 15. 11. 2024 umístěn ve vazbě ve věznici ve Wadowicích. Je tedy nezpochybnitelné, že byl omezen na osobní svobodě rozhodnutím orgánu veřejné moci, přičemž je nerozhodné, že se jednalo o orgán cizího státu. Vliv na práva obviněného byl zcela totožný se situací, kdy by byl umístěn do vazby na území České republiky (s výjimkou toho, že za takové situace by toto bylo pravděpodobně odhaleno před veřejným zasedáním kontrolou rejstříku CEVO). Zároveň i ze všech ostatních okolností nevyplynulo, že by obviněný jinak na svoji účast rezignoval, když z prvního nařízeného veřejného zasedání se řádně omluvil s odkazem na povodňovou situaci (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 16. 9. 2024, č. l. 1715), v druhém případě se dostavil, avšak pak požádal o odročení z důvodů zdravotní indispozice, kterou shlédnutím jeho osoby ověřil i odvolací soud a pro nemoc termín konání odročil (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 22. 10. 2024, č. l. 1718). Lze tedy konstatovat, že obviněný se nepokoušel obstrukčními omluvami oddálit vynesení pravomocného rozhodnutí, naopak se řádně a z vážných důvodů omluvil a dal jasně najevo, že se chce jednání účastnit. Pokud tedy následně z důvodů omezení na svobodě, nadto v zahraničí, kdy lze připustit, že možnosti o vyrozumění soudu jsou ztíženy, promeškal veřejné zasedání, jednalo se o situaci analogickou s tím, jako by vykonával vazbu na území České republiky (§ 263 odst. 4 tr. ř.).
18. Podle § 263 odst. 4 tr. ř. lze veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, konat výlučně tehdy, pokud výslovně prohlásí, že se práva své účasti vzdává. V nyní posuzovaném případě ovšem k takovému prohlášení nedošlo (ani dojít nemohlo). Tím tedy došlo k porušení práv obviněného, které lze beze zbytku podřadit pod reklamovaný dovolací důvod (viz bod 16. tohoto usnesení in fine) a Nejvyššímu soudu nezbylo než napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
19. V rámci nového řízení tedy bude třeba, aby Krajský soud v Ostravě zajistil dodržení práva obviněného na účast před soudem, respektive aby v případě jeho nepřítomnosti rozhodl pouze při splnění veškerých zákonných podmínek pro takový postup.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
20. S ohledem na výše uvedené zjištění a vyslovené závěry tak Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2024, č. j. 5 To 210/2024-1765. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. pak zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc následně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
21. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 7. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu