USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 10. 2024, č. j. 6 To 49/2024-699, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 2/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 8. 2024, č. j. 45 T 2/2023-676, uznal obviněného P. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným v bodě 1. přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, dále pod bodem 2. zločinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1 alinea 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
1. v přesně nezjištěnou dobu od měsíce února 2021 do měsíce září 2021, z místa svého trvalého bydliště v XY, nebo z dalších míst s připojením k celosvětové síti Internet, za užití svého mobilního telefonu zn. Poco, IMEI: XY, IMEI2: XY a sociální sítě Instagram, kde pod jménem XY (ID:XY), navázal a následně vedl nevhodnou komunikaci se sexuálním podtextem s nezletilou AAAAA (pseudonym), vystupující na sociální síti pod přesně nezjištěným jménem ve zdrobnělém tvaru jejího křestního jména, během které tuto přiměl k vyhotovení a následnému zaslání, prostřednictvím komunikačních aplikací Instagram a Messenger, na kterém vystupovala pod jménem XY, jejích intimních fotografií zachycující její nahé tělo, včetně detailních záběrů jejich pohlavních znaků, za účelem svého sexuálního uspokojení, a to v počtu minimálně 234 fotografií, které si následně uložil do paměti svého mobilního telefonu zn. Poco, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv věděl, že se jedná o dívku ve věku 13 let, takového jednání se dopustil, vědom si možného negativního dopadu svého jednání na další vývoj nezletilé AAAAA, zejména v oblasti sexuální,
2. v přesně nezjištěnou dobu ode dne 26. 1. 2022 do 08:47 hod. dne 8. 3. 2022 z místa svého trvalého bydliště v XY, nebo z dalších míst s připojením k celosvětové síti Internet, za užití svého mobilního telefonu zn. Poco, IMEI: XY, IMEI2: XY, navázal na komunikační platformě Omegle komunikaci s nezletilou BBBBB (pseudonym), kterou následně převedl na sociální síť Instagram, kde pod uživatelskými jmény XY (ID: XY) a XY (ID: XY) dále vedl s BBBBB vystupující na této sociální síti pod jménem XY (ID: XY), nevhodnou komunikaci se sexuálním podtextem, během které této nabídl za její intimní fotografie peníze, a to v částkách 2.000 Kč a 5.000 Kč, které odmítla, přesto následně tuto přiměl k vyhotovení a následnému zaslání, prostřednictvím sociální sítě Instagram, jejích intimních fotografií zachycující její částečně obnažené nebo zcela obnažené tělo, a když v posílání svých intimních fotografií nechtěla dále pokračovat, poslal jí fotografii zachycující pouze jeho obnažený penis, s tím, aby mu jej ohodnotila, kdy se mu její reakce nelíbila a této následně začal vyhrožovat, že pokud po dobu jednoho týdne nebude dělat co chce a nebude mu posílat další své intimní fotografie, tak její dříve získané intimní fotografie rozešle, z čehož měla BBBBB strach, že by to mohl udělat, a tímto ji donutil k vyhotovení a zaslání dalších jejích intimních fotografií a také videí, zachycující její nahé tělo, včetně detailních záběrů jejích pohlavních znaků nebo při masturbaci, a to za účelem svého sexuálního uspokojení, kdy tímto svým jednáním získal celkově minimálně 67 fotografií a 11 videí BBBBB, kdy takto získané fotografie si následně uložil do paměti svého mobilního telefonu zn. Poco, a tohoto jednání se dopustil, ačkoli od začátku jejich vzájemné komunikace věděl, že se jedná o dívku ve věku nedovršených 14 let, takového jednání se dopustil, vědom si možného negativního dopadu svého jednání na další vývoj nezletilé BBBBB, zejména v oblasti sexuální.
2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 186 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí, a to stolního počítače zn. Gigabyte CZC.CZ, model middle tower s/n, SN XY a mobilního telefonu zn. Poco IMEI: XY včetně paměťové karty. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená AAAAA se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, jímž napadl výrok o trestu, stejně tak i státní zástupkyně napadla odvoláním podaným v neprospěch obviněného výrok o trestu. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 10. 2024, č. j. 6 To 49/2024-699, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státní zástupkyně částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu. A podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 186 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věcí, a to stolního počítače zn. Gigabyte CZC.CZ, model middle tower s/n, SN XY a mobilního telefonu zn. Poco IMEI: XY včetně paměťové karty. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání. Z argumentace obviněného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu napadl ve výroku o trestu. Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. podal obžalovaný rovněž návrh na přiznání odkladného účinku dovolání, který směřoval k odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí, tj. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 10. 2024, č. j. 6 To 49/2024-699, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2024, č. j. 45 T 2/2023-676.
6. Obviněný namítá chybnost rozhodnutí jak nalézacího, tak i odvolacího soudu, protože v řízeních, která jim předcházela, došlo k řadě podstatných vad, jimiž byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci a právo obhajoby. Tyto vady podle obviněného vyústily v rozhodnutí o trestu za situace, kdy soudy chybně posoudily splnění podmínek pro uložení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby dle ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle jeho názoru totiž soudy měly a mohly použít při rozhodování o trestu ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a trest uložit pod dolní hranici zákonné trestní sazby, a to s ohledem na osobu obviněného, jeho trestní bezúhonnost, zdravotní anamnézu a jeho přístup k řízení, kdy se ke skutkům doznal, prohlásil vinu ve smyslu ustanovení § 206c tr. ř., uznal právní kvalifikaci jednotlivých skutků, čímž podle svého přesvědčení výrazným způsobem zjednodušil celé trestní řízení. Trestní řízení nebylo podle něj řádným způsobem vedeno a procesem, který předcházel vydání rozsudku, byly porušeny právní předpisy, zejména trestní zákoník a trestní řád.
7. Dále obviněný namítá, že se soud nevypořádal s jeho obhajobou a jeho argumenty ohledně jeho osoby. Obviněný připomíná, že byl hodnocen jako nekonfliktní a je osobou zcela bezúhonnou. Jeho jednání, které je popisováno v obžalobě, bylo zcela ojedinělé, když samotný sexuální nátlak vyvinul na jednu z poškozených toliko jedinkrát. K nevhodnému chování došlo v situaci, kdy se s ním rozešla dívka, on situaci nezvládl a začal se léčit na psychiatrii. Aktuálně se stále léčí a je pod medikací. Žádnou další trestnou činnost obviněný nespáchal, nepáchá a ani nemá v úmyslu páchat, což podle něj dokládá vedení řádného života od spáchání posuzovaného jednání, tj. již tři roky. Navíc v průběhu řízení prošel změnou chování a svého postoje k věci, což vyústilo v prohlášení viny. Tuto sebereflexi soudy podle jeho přesvědčení nezohlednily, přestože prohlášením viny demonstroval lítost nad svým jednáním a uvědomění si celé události.
8. Obviněný ve vztahu k poškozeným uvádí, že svým prohlášením viny přispěl k tomu, že nebylo nutné poškozené opětovně vyslýchat, čímž nedošlo k oživení zážitků a probuzení vzpomínek, které měly v souvislosti s jeho jednáním. Vytýká odvolacímu soudu, že mu přičítá v neprospěch psychické stavy poškozených, záležejících v neutěšených vztazích v rodině, problémech s příjmem potravy apod., které jim však nezpůsobil.
9. V závěru dovolání se obviněný neztotožňuje s názorem odvolacího soudu ohledně nesplnění zákonných podmínek pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a naopak vyjadřuje souhlasné stanovisko se závěrem soudu prvního stupně, který ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody při vyměřování jeho trestu užil. Trest uložený odvolacím soudem vnímá obviněný jako nepřiměřeně přísný.
10. Obviněný navrhuje, aby dovolací soud dle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k dovolacím námitkám.
12. Státní zástupkyně ve svém vyjádření nejprve upozornila na konstantní judikaturu vztahující se k dovolacím námitkám vůči druhu a výměře uloženého trestu. Dále shrnula zákonné podmínky užití ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přiklonila se k názoru odvolacího soudu, tedy, že nelze v projednávaném případě aplikovat ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Navíc nápravy obviněného nelze podle jejího názoru dosáhnout trestem kratšího trvání, a to vzhledem k jeho poměrům a povaze jím spáchané trestné činnosti.
13. Státní zástupkyně proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. [příp. i jiným než navrženým způsobem podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
17. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud ale z obsahu dovolání vyplývá, že dovolacím důvodem „je to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“, pak je zřejmé, že obviněný zamýšlel ve skutečnosti uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. napadl rozsudek odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek pouze ve výroku o trestu. Jak již bylo konstatováno výše, Nejvyšší soud k tíži obviněného nehodnotil jeho formální pochybení při označení důvodu, o který opřel své dovolání a vycházel z jasně daného obsahu dovolání obviněného a jím jednoznačně slovně vyjádřeného dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
22. V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný namítá, že mu měl být za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložen trest ve výměře pod spodní hranici zákonné trestní sazby, a tedy, že uložený trest odnětí svobody je nepřiměřený.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn v případech, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Za jiné
nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno považovat jen jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové námitky nicméně obviněný ve svém dovolání neuplatnil a ani Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovouto vadou (pokud byl obviněnému ukládán úhrnný trest, pak se tak stalo za splnění podmínek uvedených v § 43 odst. 1 tr. zákoníku).
24. Námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Taková situace opět v nyní projednávané věci nenastala, neboť obviněnému byl uložen zákonný trest, a to trest odnětí svobody na 5 let, tedy ve výměře, která odpovídá trestní sazbě 5–12 let, která je podle § 186 odst. 5 tr. zákoníku stanovena pro trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Žádné takové vady však obviněný v této věci neuplatnil, nedožaduje se toho, aby mu byl uložen trest v rámci zákonem dané trestní sazby.
25. Obviněný napadá rozhodnutí odvolacího soudu proto, že mu byl trest uložen v „běžné“ zákonné trestní sazbě, když nebylo aplikováno ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. V obecné rovině lze k tomuto institutu uvést, že jde o postup závislý vždy na úvaze soudu. Pokud jsou splněny všechny podmínky uvedené v citovaném zákonném ustanovení, pak soud takto postupovat (mimořádně snížit trest odnětí svobody) může, ale nemusí.
26. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu obviněný nemůže dovoláním úspěšně brojit proti tomu, že soud v jeho případě neaplikoval § 58 tr. zákoníku. V této souvislosti je třeba připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, publikovaného pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr. Bylo v něm výslovně konstatováno, že námitka spočívající v tom, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení § 58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku, nenaplňuje žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. ř.
27. Určitý průlom (úspěšné uplatnění námitky stran neaplikování § 58 odst. 1, 2, 3, 6 nebo 7 tr. zákoníku v dovolacím řízení, nikoli však opřené o některý z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů) je možný jen ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, které ve svém důsledku zasahují do základních práv a svobod obviněného. Dovolací řízení se totiž, jak opakovaně připomněl Ústavní soud, v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS- st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb).
28. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek přezkoumal z toho pohledu, zda trest uložený dovolateli není natolik přísný, nepřiměřený a zjevně nespravedlivý, že by vybočoval z ústavního rámce proporcionality trestní represe (jakkoli jde evidentně o sankci vyměřenou v rámci zákonem stanovené trestní sazby a dokonce na její samé spodní hranici). K takovému závěru však nedospěl. Naopak, v zásadě se ztotožnil s názorem odvolacího soudu prezentovaným v napadeném rozhodnutí, že v tomto konkrétním případě mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby nebylo namístě.
29. Použití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Okolnosti případu nebo poměry pachatele se musí vymykat typově podobným případům natolik, že postih pachatele v rámci zákonem stanovené trestní sazby by byl nepřiměřený společenské škodlivosti trestného činu nebo poměrům pachatele v době ukládání trestu (blíže viz bod 11. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
30. Odvolací soud se podrobně zabýval předpoklady pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, což je patrné zejména z bodu 12. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Jestliže poté dospěl k závěru, že pro postup podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nejsou ve věci obviněného s ohledem na zjištěné okolnosti a podobu protiprávního jednání splněny podmínky, pak učinil správný závěr.
31. Nejvyšší soud se s úvahami odvolacího soudu ztotožnil. Na tomto jeho ztotožnění pak nemůže ničeho změnit ani dosavadní bezúhonnost obviněného, která otevírá prostor pro možnost nápravy pachatele do budoucna, prohlášení viny, kterým částečně (s ohledem na značný časový odstup od podání obžaloby) zjednodušil řízení před soudem nebo vedení řádného života od spáchání projednávané trestné činnosti. Soud také ve prospěch obviněného vyhodnotil to, že od spáchání skutků uplynula již delší doba. Tyto okolnosti byly soudy hodnoceny a také se promítly v tom, že obviněnému byl uložen trest na samé dolní hranici příslušné trestní sazby. Se všemi námitkami obviněného se vypořádal odvolací soud zejména v bodě 12. odůvodnění svého rozhodnutí, na nějž lze v podrobnostech odkázat.
32. Všechna výše uvedená konstatování ústí v závěr, že napadený rozsudek odvolacího soudu netrpí vadou, která by naplňovala některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., a současně jím ani nebyl uložen natolik nepřiměřeně přísný a zjevně nespravedlivý trest, aby to bylo v rozporu s ústavně zakotvenou zásadou proporcionality trestních sankcí.
33. Pokud obviněný ve svém dovolání požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí, pak je třeba uvést, že se z jeho strany jednalo o podnět, nikoli o návrh, o němž by bylo nutné učinit formální rozhodnutí. Takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí (o němž musí být formálně rozhodnuto) může totiž se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, což se však v daném případě nestalo. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14), zejména pokud bylo dovolání obviněného odmítnuto.
V. Způsob rozhodnutí
34. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 2. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu