3 Tdo 532/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20.
května 2009 o dovolání podaném obviněným T. P., proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 9 To 412/2008, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 16 T 55/2008,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. 16 T
55/2008, byl obviněný T. P. uznán vinným trestným činem řízení motorového
vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a trestným činem maření
výkonu úředního rozhodnutí ,podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se
dopustil skutkem, popsaným ve výrokové části rozsudku. Za to byl podle § 180d
tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c)
tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50
odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
řízení všech motorových vozidel v trvání tří let.
Proti předmětnému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně
jako soud druhého stupně usnesením ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 9 To 412/2008,
podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak
nabyl právní moci dne 10. 7. 2008 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně
dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl, jak vyplynulo z obsahu
dovolání, důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že
odvolací soud odmítl doplnění dokazování navrhované obhajobou. Obviněný
předložil odvolacímu soudu fotodokumentaci z místa nehody, ze které je patrné,
že v poloze, kdy automobil byl ještě obrácen v důsledku nehody na střechu, jsou
zcela otevřeny dveře na místě řidiče. To má prokazovat, že z místa řidiče se
mohl tam sedící člověk dostat po havárii ven sám. Soudy obou stupňů použily
hodnocení osoby obviněného, zejména jeho předchozí odsouzení, jako
nejvýznamnější interpretační pravidlo pro odstranění rozporů ve skutkových
zjištěních. Zcela tak rezignovaly na povinnost danou ustanovením § 3 odst. 5
tr. ř. zjišťovat i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící v
neprospěch, jakož i ve prospěch obviněného. Ten je proto přesvědčen, že bylo v
řízení před soudy obou stupňů porušeno jeho subjektivní právo na spravedlivý
proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to zejména zásada
presumpce neviny.
Proto navrhl, aby „Nejvyšší soud České republiky napadená rozhodnutí podle §
265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil, stejně jako další rozhodnutí na ně
obsahově navazující.“
K dovolání obviněného se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil
státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní
zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že dovolání neobsahuje zákonné označení
uplatněného dovolacího důvodu, nicméně z jeho textu na str. 2 uprostřed je
zřejmé, že ho dovolatel zamýšlel podat z důvodů uvedených v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř., a to dle obou v něm uvedených alternativ, přičemž v
předchozím řízení spatřoval naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř.
Ve skutečnosti dovolání namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost
hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková
zjištění.
Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim
tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím
zásadám formální logiky, je však dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené
rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Přezkoumáním však ve shora naznačeném směru žádné
extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry
zjištěny nebyly.
Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
a) - k) tr. ř. být nemohou.
Relevantní uplatnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dle
I. alternativy vůbec nepřichází v úvahu, neboť jde o dovolací důvod ryze
procesního charakteru vztahující se k případům, kdy odvolání bylo zamítnuto či
odmítnuto dle § 253 tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání. V daném případě však
odvolání obv. T. P. odvolacím soudem projednáno bylo a bylo o něm i rozhodnuto.
Citovaný dovolací důvod, uplatněný dle II. tam uvedené alternativy, by mohl být
relevantním důvodem dovolání v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí
předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
a) – k) tr. ř.
Dovolatel však namítl toliko naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., aniž by své tvrzení podpořil relevantní argumentací.
Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolání obv. T. P. bylo podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto jako podané z jiného důvodu než je
uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
Navrhované rozhodnutí lze podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v
neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud ČR hodlal učinit
rozhodnutí jiné, byl vysloven souhlas podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s
projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný T. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho
bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě
(§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr.
ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v
ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
265c tr. ř.) poté zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné
podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu
druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti
rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti
rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán
vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný
dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní
význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav
věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen
pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly
správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu
nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst.
5, odst. 6 tr. ř. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového
stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je povinen zjistit, zda
právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho
skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v
řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst.
7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci
ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz
např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V tomto případě obviněný výlučně zpochybňoval hodnotící úvahy soudů obou
stupňů, které však důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a
přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost, naplňují zákonné požadavky ustanovení §
2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v
souladu s ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Soudy obou stupňů rozhodně extrémně
nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i souhrnně ze zákonného rámce.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že oprávněně vycházely při zjišťování skutkového
stavu věci z procesně bezvadných a v zásadě se doplňujících a podporujících
výpovědí policisty svědka R. V. a svědka M. D., když z okolností, zjištěných na
místě nehody, poškození havarovaného vozidla, časových údajů, svědecky
doložených, je vyloučené, aby vozidlo řídila jiná osoba, než obviněný. Jak
správně vyložil odvolací soud, tento závěr je podložen i objektivně technicky
neaktivováním airbagu na místě spolujezdce.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z
jiného než zákonem stanoveného důvodu. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký