3 Tdo 541/2024

3 Tdo 541/2024-295

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2024, č. j. 50 To 54/2024-264, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 116/2023, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje:

- rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2024, č. j. 50 To 54/2024-264, a to ve výrocích, jimiž byly zrušeny výroky o trestu a o povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy poškozenému M. R. z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 1. 2024, č. j. 3 T 116/2023-240, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto o uložení úhrnného trestu obviněnému a o jeho povinnosti k náhradě nemajetkové újmy poškozenému M. R. a o odkázání tohoto poškozeného se zbytkem uplatněného nároku na řízení ve věcech občanskoprávních, a dále ve výroku, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce, - rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 1. 2024 , č. j. 3 T 116/2023-240, a to ve výroku o vině pod bodem 1., v celém výroku o trestu a ve výrocích o povinnosti obviněného k náhradě škody, resp. nemajetkové újmy, poškozeným České průmyslové zdravotní pojišťovně, W. s.r.o. a M. R. a o odkázání poškozených W. s.r.o. a M. R. s uplatněnými nároky či zbytky uplatněných nároků na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy, na řízení ve věcech občanskoprávních.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karlových Varech přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech (dále též jen „okresní soud“) ze dne 22. 1. 2024, č. j. 3 T 116/2023-240, byl obviněný M. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1.) a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2.), jichž se podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že (převzato z rozsudku okresního soudu):

1. v úmyslu přinutit poškozeného M. R. k doznání údajného znásilnění kamarádky obviněného, poté kdy zjistil, že s ohledem na svoji a poškozeného fyzickou kondici není schopen poškozeného při vyrovnané konfrontaci přemoci a zamýšleného cíle v podobě vynucení přiznání dosáhnout, vybavil se nejméně pepřovým sprejem, plastovými páskami na vázání kabelů a štípačkami a takto dne 17. 5. 2023 okolo 16:50 hod. v Karlových Varech, XY, vstoupil do prostor v prvním patře tamního hotelu XY, kde poškozený M. R. provozoval masérský salon, představil se jako kurýr, který doručuje zásilku, přičemž uvedl, že předání zásilky je nezbytné dokumentovat kamerovým záznamem, který spustil na přinesené kameře, přiměl poškozeného, aby na kameru ukázal svůj občanský průkaz a řekl své jméno, aby odvedl pozornost poškozeného, předal mu do ruky balíček, jehož převzetí žádal stvrdit, a přitom poškozenému nastříkal do obličeje pepřový sprej, strhnul poškozeného na zem, dále jej napadl nejméně dvěma údery pěstí do hlavy, přičemž další údery poškozený utrpěl při obraně vůči útoku obviněného, a když se při následné potyčce podařilo poškozenému prvotní útok vykrýt a doběhnout si k pracovnímu stolu pro nůž, který si na svou obranu vzal do ruky a s kterým jej poškozený následně bodnul jednak do oblasti pravého stehna jednak do pravé paže, vzal za účelem vynucení si odchodu vůči poškozenému v salonu stojící lampu, kterou však nepoužil a zahodil, načež se mu podařilo z místa utéct a tímto jednáním poškozenému způsobil kontuzi a hematomy hlavy, obličeje a krku, vykloubení v horním mezičlánkovém kloubu pátého prstu u levé ruky s drobným kostním odlomením a popálení pepřovým sprejem, tedy zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření a které by si vyžádalo zhruba čtyřtýdenní léčení s následnou rehabilitací, které však poškozený z důvodu nutnosti provozování své masérské živnosti nepodstoupil, avšak po dobu přesahující 1 týden byl omezen na běžném způsobu života zejména fixací zraněného malíku, bolestivostí zraněného malíku jakož i bolestivostí obličeje, přičemž zranění prstu ho i delší dobu omezovalo při pracovní činnosti, 2. dne 11. 7. 2023 v 11:55 hodin zavolal z telefonního čísla XY na mobilní telefon poškozeného M. R. uživatelského čísla XY a řekl mu, „brzo se uvidíme, přijdu si pro ty věci, takže se připrav, už se s tebou nebudu tak srát, protože s tím nožem si mě nasral“, čímž v poškozeném, který v něm poznal útočníka ze 17. 5. 2023, vyvolal důvodnou obavu o jeho život a zdraví.

2. Za to mu byl podle § 175 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na 2,5 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2,5 roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně částku 8 607 Kč a poškozené W. s.r.o. částku 483 Kč, přičemž tato poškozená byla se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále bylo obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uloženo nahradit poškozenému M. R. bolestné ve výši 26 848,60 Kč. Výrokem podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený odkázán se zbytkem uplatněného nároku na bolestné na řízení ve věcech občanskoprávních a podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl na toto řízení odkázán s celým uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy.

3. Proti tomuto rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Plzni (dále též jen „krajský soud“) svým rozsudkem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 50 To 54/2024-264, takto:

I. K odvolání obviněného M. M. se podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. ruší rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 1. 2024, č. j. 3 T 116/2023-240, ve výrocích o vině pod bodem 2., trestu, náhradě nemajetkové újmy (včetně bolestného) ve vztahu k poškozenému M. R. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že obviněný M. M. je vinen, že 2. dne 11. 7. 2023 v 11:55 hodin zavolal z telefonního čísla XY na mobilní telefon poškozeného M. R. uživatelského čísla XY a řekl mu, „brzo se uvidíme, přijdu si pro ty věci, takže se připrav, už se s tebou nebudu tak srát, protože s tím nožem jsi mě nasral“, čímž v poškozeném, který v něm poznal útočníka ze 17. 5. 2023, vyvolal důvodnou obavu o jeho život a zdraví, tedy jinému vyhrožoval těžkou újmou na zdraví takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu,

čímž spáchal přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku

a odsuzuje se za tuto trestnou činnost a trestnou činnost pod bodem 1. napadeného rozsudku podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku, jehož výkon se mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2,5 roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. se obviněnému ukládá povinnost uhradit poškozenému M. R. nemajetkovou újmu ve výši 26 848,60 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se tento poškozený odkazuje se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstává napadený rozsudek beze změny.

II. Odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech proti témuž rozsudku se podle § 256 tr. ř. zamítá.

K jediné podstatné změně oproti rozsudku soudu prvního stupně tak došlo ve formulaci právní věty týkající se skutku pod bodem 2., když zde byla slova „jinému vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou“ nahrazena slovy „jinému vyhrožoval těžkou újmou na zdraví takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu“.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Vlastimila Němce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g), h), m) tr. ř., přičemž odcitoval jejich plné zákonné znění.

5. V odůvodnění především zdůraznil, a že v posuzované trestní věci nebylo z úřední povinnosti přihlédnuto k povinnosti ustanovit obhájce osobě, proti níž bylo vedeno trestní řízení o trestném činu, na který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí převyšující pět let. Rozhodnutí o vině zločinem vydírání bylo založeno pouze na vlastní výpovědi obviněného z přípravného řízení, avšak skutek pod bodem 1. byl v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 7. 2023 kvalifikován jen jako trestný čin ublížení na zdraví a tomu odpovídal i jeho popis. S ohledem na to nebyl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1, 3 tr. ř. To se změnilo až v souvislosti s vyrozuměním o změně právní kvalifikace a poučením o nutné obhajobě ze strany dozorujícího státního zástupce dne 28. 8. 2023. Teprve od tohoto okamžiku bylo vedeno trestní řízení také pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vztahu k tomuto trestnému činu byl dovolatel poprvé slyšen až v řízení před soudem prvního stupně. Jeho předchozí výpovědi byly činěny toliko ve vztahu ke skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Hned v úvodní skutkové větě odsuzujícího rozsudku bylo uvedeno „v úmyslu přinutit poškozeného M. R. k doznání údajného znásilnění kamarádky“, což však vůbec nebylo obsaženo v usnesení o zahájení trestního stíhání. Jednání nesoucí znaky zločinu vydírání tak nebylo obsaženo v popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání. Jeho výpověď v pozici obviněného učiněná v přípravném řízení je procesně použitelná toliko částečně, nikoli však ve vztahu ke skutku označenému jako zločin vydírání, když v té době neměl obhájce, ačkoli jej mít měl. S odkazem na některá rozhodnutí Ústavního soudu dovolatel uzavřel, že soudy prvního i druhého stupně v daném případě akceptovaly důkaz opatřený v rozporu s trestním řádem, čímž porušily nejen normy trestního práva, ale zasáhly i do práva obviněného na spravedlivý proces a na obhajobu v trestním řízení podle čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

6. Další námitky obviněný uplatnil proti použití právní kvalifikace skutku pod bodem 1. jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že na poškozeného silou působil v souvislosti s „nejméně domnělým zcela zavrženíhodným jednáním poškozeného“, který měl jako masér znásilnit jeho známou. Podle dovolatele se tak jedná o typický případ ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky.

7. Třetí okruh námitek obviněného směřoval proti právní kvalifikaci skutku pod bodem 2. Zde uvedl, že nedošlo k naplnění zákonné dikce ustanovení § 353 odst. 1 tr. zákoníku, a už vůbec ne dikce užité soudem, že jinému „vyhrožoval jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu“. Ve svém telefonátu poškozenému žádnou jinou těžkou újmou nevyhrožoval. Extenzivní výklad zvolený soudem druhého stupně není v trestním řízení přípustný. V rámci daného hovoru fakticky jen vyjádřil svoji nelibost nad útokem poškozeného vůči své osobě za použití zbraně. Soudy obou stupňů přitom takovou reakci poškozeného vyhodnotily jako neadekvátní, když jeho útok (útok obviněného) již nehrozil ani netrval.

8. S odkazem na uvedené argumenty obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech zrušil, současně aby zrušil všechna další na ně obsahově navazující rozhodnutí, a Okresnímu soudu v Karlových Varech aby přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v podstatě jen opakuje skutečnosti, které na svoji obhajobu uplatnil již v předchozích fázích řízení. Soudy nižších stupňů se s jeho námitkami ovšem správně a dostatečně vypořádaly. Již tento fakt indikuje neopodstatněnost podaného dovolání.

10. Pokud jde o výtky obviněného týkající se údajného nezachování totožnosti skutku, lze odkázat na bod 30. a následující odůvodnění rozsudku krajského soudu. Zde bylo správně vyloženo, že totožnost skutku zůstala zachována. Evidentně byla zachována jak podstata jednání, tak i podstata následku, v popisu skutku došlo pouze k určitému upřesnění. Stran údajné absence obhájce státní zástupce odkázal zejména na bod 29. napadeného rozsudku, kde bylo vysvětleno, že pokud v určitý moment vyšla najevo existence důvodu nutné obhajoby v souvislosti s přísnější právní kvalifikací činu, tak si obviněný v návaznosti na to obhájce zvolil. Do té doby nelze o absenci obhájce hovořit jako o chybě. Rozhodná je totiž vždy právní kvalifikace, kterou orgány činné v trestním řízení v daném momentu na základě dostupných skutkových zjištění vyšetřovanému trestnému činu přiřadí, nikoli právní kvalifikace, která vyjde najevo až později. Absenci obhájce v rozporu s právem/povinností nutné obhajoby nelze dovozovat zpětně vzhledem k možným změnám právního hodnocení věci. Lze proto souhlasit s krajským soudem, že výpověď obviněného učiněná v přípravném řízení je plně použitelná.

11. Ve vztahu k tvrzení dovolatele, že jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, státní zástupce odkázal na bod 36. odůvodnění rozsudku krajského soudu ve spojení s bodem 19. odůvodnění rozsudku soudu okresního. Uvedl, že soudy zde logicky vysvětlily, že uplatnění obviněným označené privilegované skutkové podstaty v daném případě nepřipadá do úvahy. Správně byl zdůrazněn motiv obviněného, kterým byla prostá msta, odplata a vynucení doznání.

12. Stejně tak nelze přisvědčit obviněnému ani v tom, že u skutku pod bodem 2. absentují znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. V bodě 35. odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud logicky vysvětlil existenci obviněným zpochybňovaných znaků inkriminovaného deliktu. Ve shodě s tím je státní zástupce názoru, že vážná újma na zdraví ze strany obviněného zazněla.

13. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s učiněním i jiného než navrhovaného rozhodnutí v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

14. Nejvyšší soud shledal, že posuzované dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. [když směřuje proti rozsudku soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným (skutek pod bodem 2.) a byl mu uložen trest a současně bylo fakticky zamítnuto odvolání obviněného ve vztahu ke skutku pod bodem 1.] Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje všechny obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., a to včas a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

15. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl toliko formálně deklarován, nýbrž je také třeba, aby námitky dovolatele označenému důvodu svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto následně hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.

16. Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konečně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je naplněn v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přesto, že byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

IV. Důvodnost dovolání

17. Nejvyšší soud v první řadě konstatuje, že námitky obviněného lze podřadit pod jím deklarované dovolací důvody a část z nich je důvodná.

18. Především je pravdou, a že výpovědi obviněného z přípravného řízení (před policejním orgánem dne 12.7.2023, tj. bezprostředně po zahájení trestního stíhání, a následujícího dne u soudu při rozhodování o vazbě) nejsou ve vztahu k obviněnému a jeho skutku pod bodem 1. kvalifikovanému jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku procesně použitelné. Důvodem je to, že v době těchto výslechů obviněný neměl obhájce, ačkoli jej podle zákona, konkrétně podle § 36 odst. 3 tr. ř., mít měl. Byl totiž stíhán pro skutek, který měl být již v té době správně kvalifikován podle citovaného zákonného ustanovení, tedy (mimo jiné) jako zločin vydírání ve stadiu pokusu.

19. Je sice faktem, že obviněný se dne 11. 7. 2023 (bezprostředně po svém zadržení v pozici podezřelého před zahájením svého trestního stíhání) obecně nechtěl k důvodu, proč poškozeného napadl, blíže vyjadřovat, přesto však již v té chvíli uvedl skutečnosti, z nichž bylo zřejmé, že jeho cílem nebylo jen prosté „zmlácení“ poškozeného, nýbrž především donucení poškozeného k tomu, aby se doznal ke spáchání jistého činu. Na dotaz policisty, k čemu měly sloužit zajištěné pásky a kleště, obviněný (resp. v té době ještě podezřelý) odpověděl, že „měl v úmyslu poškozeného spoutat a na kameru natočit jeho doznání k činu, který způsobil“ (viz č. l.

198). S ohledem na to bylo již v této chvíli namístě dovodit možné naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, tedy trestného činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí převyšující pět let, čili seznat, že se jedná o trestní věc, kde je podle § 36 odst. 3 tr. ř. předepsána nutná obhajoba. Evidentně nebylo pravdou to, co policejní orgán uvedl na str. 4 usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného (viz č. l.

115), že se podezřelý zcela odmítl vyjádřit k motivu napadení poškozeného. V rozporu s výše uvedeným byl skutek pod bodem 1. v usnesení o zahájení trestního stíhání popsán tak, že úmyslem obviněného bylo pouze ublížit poškozenému na zdraví, a s ohledem na to byla zvolena jen podstatně mírnější právní kvalifikace podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli že se fyzického útoku dopustil v úmyslu donutit poškozeného k určitému konání (doznání se k činu, který měl poškozený dříve údajně spáchat). K upozornění na změnu právní kvalifikace došlo až na samém konci přípravného řízení, konkrétně dne 28.

8. 2023 (č. l. 161). Orgány činné v přípravném řízení trestním si nakonec své pochybení uvědomily, stalo se tak ovšem až s velkým časovým odstupem. Kromě již uvedeného lze připomenout, že ve své výpovědi ze dne 12. 7. 2023 (ihned po zahájení trestního stíhání) obviněný již naprosto jasně a podrobně uvedl, že poškozeného napadl proto, aby jej k něčemu donutil – aby „z něj na kameru dostal jeho výpověď, respektive přiznání k činu, který v minulosti provedl“ (viz č. l. 121). Stejně jako o den dříve, ani na toto policejní orgán a poté ani státní zástupce žádným způsobem nereagovali a v přípravném řízení pokračovali, aniž by obviněného na možnou změnu právní kvalifikace skutku pod bodem 1.

a s tím související důvod nutné obhajoby upozornili. Obviněný tak nebyl zastoupen obhájcem ani dne 13. 7. 2023, kdy soud na základě návrhu státního zástupce rozhodoval o tom, zda bude obviněný vzat do vazby, a kdy byl tento k předmětnému skutku opětovně vyslýchán. S odstupem dalšího více než jednoho měsíce, konkrétně dne 17. 8. 2023, proběhlo seznámení obviněného s výsledky vyšetřování (§ 166 tr. ř.), stále bez přítomnosti obhájce. Dne 21. 8. 2023 podal policejní komisař státnímu zástupci návrh na podání obžaloby.

Až poté – dne 28. 8.

2023 – byl obviněný na možnou změnu právní kvalifikace upozorněn státním zástupcem, současně byl poučen o existenci důvodu nutné obhajoby a vyzván ke zvolení obhájce (č. l. 161). Obviněný si obhájce zvolil dne 18. 9. 2023 a téhož dne byla plná moc doručena Okresnímu státnímu zastupitelství v Karlových Varech. Státní zástupce, namísto zjevně se nabízejícího vrácení věci policejnímu orgánu s pokyny k doplnění vyšetřování, dne 20. 9. 2023 podal na obviněného obžalobu, kde již byl skutek pod bodem 1. kvalifikován (mimo jiné) jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a v té souvislosti byl oproti usnesení o zahájení trestního stíhání „potřebným“ způsobem upraven (doplněn) i popis skutku.

20. Námitkám obviněného je třeba přisvědčit potud, že za stávající situace neexistuje jediný procesně použitelný důkaz, který by prokazoval jeho motivaci ke spáchání činu, tj. že se fyzického násilí vůči poškozenému dopustil ve specifickém úmyslu donutit jej k tomu, aby něco konal. Takovým důkazem byly pouze zmíněné výpovědi obviněného z přípravného řízení – před policejním orgánem dne 12. 7. 2023 a o den později před soudem při rozhodování o návrhu státního zástupce na vzetí obviněného do vazby. Z důvodů výše popsaných však nejsou tyto výpovědi proti obviněnému (v naznačeném směru) procesně použitelné. Vycházet tak lze pouze z výpovědi obviněného v hlavním líčení, kde již obhájcem zastoupen byl. Obsah této výpovědi je však, pokud jde o motivaci řešeného činu, od výpovědí v přípravném řízení značně odlišný. Je evidentní, že za dané procesní situace správně neměly (nesměly) být postupem podle § 207 odst. 2 tr. ř. ani přečteny výpovědi obviněného z přípravného řízení (ve vztahu ke skutku pod bodem 1. kvalifikovanému podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku) a samozřejmě ani přihlíženo k případným vyjádřením obviněného k takto chybně přečteným výpovědím (nehledě na to, že ani z těchto vyjádření obviněného při hlavním líčení nevyplynulo nic, co by mohlo přivodit jeho odsouzení pro zločin vydírání).

21. Z opakovaných vyjádření poškozeného motivaci obviněného zjistit nelze. Poškozený uvedl, že na dotaz, proč to dělá, mu obviněný odpověděl pouze, že je to jeho práce. Ani slovo o nějakém předchozím znásilnění, že by obviněný chtěl, aby se poškozený k tomuto přiznal apod. Nic v tomto směru nepadlo ani při následném telefonátu ze dne 11. 7. 2023 (skutek pod bodem 2.). Soudům nižších stupňů je jistě třeba dát za pravdu, že trestní stíhání se vede pro skutek, nikoli pro jeho právní kvalifikaci. Pokud však jde o skutek, v němž lze spatřovat trestný čin s horní hranicí trestní sazby nad pět let, pak obviněný musí mít obhájce, a jsou-li přesto prováděny úkony trestního řízení v době, kdy obhájce ještě nemá, pak jsou tyto vůči němu procesně nepoužitelné. Jestliže orgány činné v trestním řízení věděly, že předmětný skutek může být kvalifikován podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (což s ohledem na vyjádření dovolatele v pozici podezřelého prokazatelně věděly již dne 11. 7. 2023 – viz výše), pak měly již při zahájení trestního stíhání obviněného poučit o tom, že musí mít obhájce a vyzvat jej k jeho zvolení, pokud by si obhájce sám nezvolil, tak mu jej ustanovit (iniciovat jeho ustanovení soudcem), a každopádně výslech obviněného po zahájení trestního stíhání provést a též další úkony konat již za účasti obhájce. To se ovšem v posuzovaném případě nestalo a došlo tak k závažnému porušení práva obviněného na obhajobu.

22. Vzhledem k výše uvedenému nemohla rozhodnutí soudů nižších stupňů o vině obviněného skutkem pod bodem 1. obstát, naopak musela být zrušena. V důsledku popsaného závažného procesního pochybení naplňujícího dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. fakticky došlo k tomu, že rozhodnutí o vině obviněného pod bodem 1. bylo v podstatné části založeno na procesně nepoužitelném důkazu [čímž byl zároveň naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě] a toto následně rezultovalo v nesprávné právní posouzení skutku [tedy byl naplněn další dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě]. Zprostředkovaně pak byl naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

23. Ostatní námitky obviněného obsažené v jeho dovolání Nejvyšší soud důvodnými neshledal. Argumentace údajně chybnou právní kvalifikací skutku pod bodem 1. (kde se obviněný domáhá toho, aby jeho jednání bylo kvalifikováno jen podle § 146a odst. 1 tr. zákoníku, nikoli podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku) je jen zcela obecná a prakticky tak ani neumožňuje kvalifikovanou reakci Nejvyššího soudu. Sám dovolatel uvádí, že se činu dopustil (na poškozeného zaútočil) v souvislosti „nejméně s domnělým“ zcela zavrženíhodným jednáním poškozeného, který měl kdysi údajně znásilnit jeho známou. Zjevně jde o námitku mající svůj základ ve skutkových zjištěních (čeho a kdy se měl poškozený v minulosti dopustit), přičemž však obviněný neprezentuje dokonce ani jednoznačná tvrzení, natož aby tato dostatečně argumentačně podložil odkazem na konkrétní výsledky dokazování, na obsah konkrétních provedených důkazů atd. Nejvyšší soud považuje za plně postačující odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu na str. 8, bod 19. Právní kvalifikace skutku pod bodem 1. podle § 146a odst. 1 tr. zákoníku za daného stavu do úvahy skutečně nepřichází. I kdyby se poškozený v minulosti skutečně dopustil obviněným tvrzeného jednání, které by bylo možné označit za zavrženíhodné, muselo být zohledněno, že šlo o jednání časově evidentně velmi vzdálené a navíc spáchané vůči jiné osobě než obviněnému. Ze strany obviněného skutečně nešlo o nic jiného než o mstu, kdy se rozhodl „vzít spravedlnost do svých rukou“. To však v demokratickém právním státu nelze připustit.

24. Přisvědčit nebylo možné ani námitce týkající se skutku pod bodem 2., že údajně nebylo prokázáno, že by obviněný poškozenému vyhrožoval těžkou újmou na zdraví. Ani tuto námitku dovolatel blíže argumentačně nerozvedl a ve stávající podobě v žádném případě nemohla vést ke kasačnímu zásahu dovolacího soudu. Ve stručnosti lze uvést, že šlo o jednání zjevně navazující na skutek pod bodem 1., kdy obviněný na poškozeného zaútočil velmi nevybíravým způsobem, za použití zbraně (pepřového spreje), mnohočetnými údery, přičemž poškozenému způsobil zranění s obvyklou dobou léčení kolem čtyř týdnů. Podle nezpochybnitelných skutkových zjištění pak v rámci telefonátu dne 11. 7. 2023 poškozenému sdělil, že se brzy opět uvidí a že tentokrát se s ním už nebude tak „srát“. Evidentně mu tedy hrozil útokem ještě závažnějším, než byl ten první ze dne 17. 5. 2023, což u poškozeného důvodnou obavu z těžké újmy na zdraví vzbudit jistě mohlo. V dalším pak již Nejvyšší soud dovolatele odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu na str. 8-9, bod 20. a rozsudku krajského soudu na str. 7, bod 35.

V. Způsob rozhodnutí

25. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud k dovolání obviněného podle 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech, a to konkrétně ve vztahu k výroku o vině pod bodem 1., a v té souvislosti pak samozřejmě i v celém výroku o trestu, jakož i ve výrocích o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Karlových Varech podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

26. Pro zamezení jakýchkoli potenciálních pochybností Nejvyšší soud zdůrazňuje, že tímto jeho kasačním rozhodnutím zůstal nedotčen výrok o vině obviněného skutkem pod bodem 2., jak o něm v konečné fázi rozhodl napadeným rozsudkem Krajský soud v Plzni. Věc se vrací stadia řízení před soudem prvního stupně. Další řízení před Okresním soudem v Karlových Varech se však povede již jen ve vztahu ke skutku pod bodem 1. Okresní soud opakovaně posoudí možnost kvalifikovat toto jednání obviněného jako zločin vydírání podle § 275 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu samozřejmě není nijak zpochybněna možnost jednání kvalifikovat jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Dospěje-li okresní soud k závěru o vině obviněného, rozhodne též o přiměřené trestněprávní sankci odpovídající případné redukci právní kvalifikace skutku a samozřejmě pak i o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody či nemajetkové újmy k tomuto bodu se vztahujících.

27. Při novém projednání a rozhodnutí této věci je Okresní soud v Karlových Varech, resp. následně případně i Krajský soud v Plzni, podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení. Jelikož byla rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 265s odst. 2 tr. ř.).

28. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. 7. 2024

JUDr. Petr Šabata předseda senátu

Vypracoval: JUDr. Ondřej Círek