3 Tdo 547/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. května 2003 o dovolání podaném obviněným A. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 8 To 161/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 6/2002, t a k t o:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 42 T 6/2002, byl obviněný A. H. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „ v blíže nezjištěné době v průběhu noci 19. 12. 2001 do 02.00 hod. dne 20. 12. 2001, v P., v bytě napadl P. D., úderem pěstí a bodnými ranami nožem s délkou ostří cca 15 cm, čímž mu způsobil podkožní krevní výron horního víčka levého oka s krevním výronem ve spojivce, tři bodné rány vpravo na krku, zasahující podčelistní žlázy a svalovinu krku, pět bodných ran vlevo na krku, pronikajících do hltanu, hrtanu a svaloviny krku, a další mnohačetná poranění menších tepen a žil v podjazykové oblasti a oblasti hrtanu a štítné žlázy, v důsledku těchto poranění, zejména hlubokých bodných ran krku, nastala u poškozeného v průběhu několika minut od vzniku poranění smrt vykrvácením.“ Za tento trestný čin byl obviněný podle § 219 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému dále uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl v druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 8 To 161/02, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 8. 1. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný A. H. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce. Dovolání směřuje proti tomuto rozhodnutí „v celém rozsahu“, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, pokud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že vinu obviněného (dovolatele) lze považovat za prokázanou. V této souvislosti poukázal na obsah dokazování provedeného ve věci a vyslovil názor, že soudy obou stupňů se dostatečně nevypořádaly s výpovědí svědka P. P., který zjevně nevypovídal pravdu, neodstranily zřejmé rozpory v jeho výpovědi doplňujícím výslechem ani konfrontací tohoto svědka se svědkem L. H., ačkoliv to dovolatel v rámci své obhajoby navrhoval. Současně poukázal na to, že s poškozeným P. D. byli přátelé a nikdy mezi nimi nedošlo ke konfliktu, což mj. vyplývá i z výpovědi svědkyně I. M. Dovolatel dále zdůraznil, že ještě před tím, než z bytu poškozeného odešel, zmiňoval se mu poškozený, že čeká nějakého kamaráda, který měl u něj přespat. Tato osoba (popř. i některé další osoby docházející v té době do bytu poškozeného) nebyla zjištěna a soudy se blíže nezabývaly ani otázkou, kdo a z jakého důvodu mohl mít zájem na zavraždění P. D. Podle dovolatele soudy přecenily i význam zajištěné pachové stopy (obviněného) v bytě poškozeného, kde se ovšem dovolatel často nacházel na návštěvách, což znamená, že bez bližšího objasnění dalších skutkových okolností, nemůže být tento důkaz v žádném směru relevantní. Naopak, nikdo nezajistil, nezkoumal a nesrovnával pachovou stopu na noži, jímž měl být P. D. usmrcen. S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem dospěl dovolatel k přesvědčení, že řetězec důkazů, jimiž má být usvědčován, vykazuje zřejmé mezery a vyvolává důvodné pochybnosti.
V petitu dovolání proto obviněný A. H. navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že námitky obsažené v dovolání směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů a s tím souvisejících skutkových zjištění a dovolatel se domáhá jejich revize. Podle státní zástupkyně dovolatel neuplatnil žádné argumenty, které by se týkaly právní kvalifikace skutku, jak jej zjistil Městský soud v Praze, a z něhož v odvolacím řízení vycházel i Vrchní soud v Praze. To znamená, že dovolatelem uplatněné námitky neodpovídají důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a v souladu s ustanovením „§ 265r odst. 1 písm. b)“ tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Obviněný A. H. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.
přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněným dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávané věci však dovolatel A. H. opřel námitky uplatněné na základě shora uvedeného dovolacího důvodu o tvrzení, že soudy obou stupňů (zejména soud odvolací) se řádně nevypořádaly s provedenými důkazy, nebyly odstraněny existující rozpory a dokazování mělo být částečně neúplné, což mělo vést k tomu, že nebyly objasněny některé významné skutkové okolnosti týkající se viny dovolatele. S těmito vadami pak dovolatel spojuje následné nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. Dovolatel se tak ve skutečnosti domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze ( k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).
Dovolatel přitom musí na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného A. H. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler