K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně
vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“), podle něhož dovolání sice bylo podáno s odkazem na důvody
uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem dovolatel v rozporu
s hmotně právní povahou použitého dovolacího důvodu namítl výlučně to, že soudy
při zajišťování a hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanoveními § 2
odst. 5, odst. 6 tr. ř., a domáhal se, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným,
pro něj příznivějším způsobem, než jak učinily soudy obou stupňů. Takové
procesní námitky však pod zvolený důvod dovolání podřadit nelze. Podle názoru
státního zástupce není v předmětné trestní věci dán ani extrémní nesoulad mezi
zjištěnými skutkovými okolnostmi na straně jedné a právními závěry učiněnými
soudy obou stupňů na straně druhé, který jediný by odůvodňoval zásah do
ustáleného skutkového stavu v rámci dovolacího řízení. Státní zástupce proto
navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a
dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než
jsou uvedeny v § 265b tr. ř., a aby tak učinil v neveřejném zasedání. S
projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm.
c) tr. ř. souhlas i pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na
místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst.
1 písm. a) nebo b) tr. ř.
Obviněný J. F. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí
bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě
(§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr.
ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v
ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné
podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu
druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti
rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti
rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný
uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný
dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní
podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr.
ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený
dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na
nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci je při
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená,
že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v
průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího
rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s
vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s
ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především soudem zjištěný
skutkový stav věci formulovaný v popisu skutku v příslušném výroku napadeného
rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem
hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod
nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací ani to,
že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých
hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o
námitky vůči rozsahu (neúplnosti) provedeného dokazování a vůči způsobu, jakým
oba soudy hodnotily důkazy již provedené, především svědecké výpovědi
jednotlivých nezletilých chlapců a skutečnosti vyplývající ze znaleckých
posudků zpracovaných pro účely předmětného trestního řízení (viz výše). S
primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci a při zdůrazňování
vlastní verze skutkového děje pak spojoval právní názor, že jeho jednání bylo
nesprávně právně posouzeno jako trestné činy znásilnění podle § 241 odst. 1,
odst. 3 písm. b) tr. zák., ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 2 písm. a)
tr. zák., ohrožování výchovy podle mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), odst.
3 písm. b) tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák.,
ačkoliv se ve skutečnosti žádného z uvedených trestných činů nedopustil, resp.
provedené důkazy takový závěr nedovolovaly.
Z uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným
mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto zásadního přehodnocení soudy
zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na
procesním (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho
výše uvedené námitky tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. neodpovídají.
O relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem
na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat pouze
za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými
důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn.
III. 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají
žádnou vazbu na obsah provedených důkazů při žádném v úvahu přicházejícím
logickém způsobu jejich hodnocení, či jinými slovy, jestliže skutková zjištění
soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzované věci však nelze soudům vytknout, že s ohledem na výsledky
provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání projednávaných
skutků nebylo dovolateli prokázáno, resp. že se jich nedopustil. Soud prvního
stupně se ve svém rozsudku provedeným důkazy velmi podrobně zabýval a zároveň
náležitě vyložil a odůvodnil (viz rozsudek zejména na str. 15 až 29), jaké
skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů. V dané souvislosti je nutno
poukázat na rovněž na to, že vedle otázky věrohodnosti výpovědí poškozených M.
P., M. P. a dalších nezletilých chlapců, kteří obviněného navštěvovali a
případně vystupovali v roli přímých nebo nepřímých svědků jeho jednání
popsaného pod body 1/ až 3/ výroku o vině soud věnoval zvýšenou pozornost také
otázce povahy filmové produkce, kterou obviněný s nezletilými sledoval, jejíž
zodpovězení bylo podstatné pro případný závěr o jeho vině trestným činem
ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 2 písm. a) tr. zák. (skutek pod popsaným
bodem 2/ výroku o vině). Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu (§ 254 odst.
1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl veškeré dostupné
důkazy a v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. je též řádně vyhodnotil.
Při svém rozhodování pak na jím zjištěný skutkový stav věci navázal. Současně
se rovněž vypořádal s návrhy obviněného na doplnění dokazování, které považoval
s ohledem na dosavadní stav dokazování za nadbytečné (viz protokol o veřejném
zasedání na č. l. 550 spisu). Tento svůj závěr zároveň na str. 3 napadeného
usnesení odůvodnil.
Na tomto místě je k námitkám dovolatele třeba poznamenat, že v § 2 odst. 5 tr.
ř. ani § 2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů
potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu
určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však
klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125
odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze
dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3), který dovoláním napadené
usnesení odvolacího soudu a především pak rozsudek soudu prvního stupně
splňují.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř.
mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují
právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce
mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků
ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva
stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro
přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence
dovolacího důvodu soudem zjištěna, není dána ani zákonná povinnost Nejvyššího
soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech
sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je pak třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1
tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah
konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v
příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání
opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné
ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně
např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02
a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4,
III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve
věci obviněného J. F. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů
stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho
odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií
uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler