3 Tdo 573/2016-32
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2016 o dovolání
nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. J., proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod
sp. zn. 3 T 68/2015, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu se zrušuje rozsudek Krajského
soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, v části, kterou byl
podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu zrušen rozsudek
Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 3 T 68/2015, ve výroku
o vině pod bodem 12. a ve výroku o trestu za zde popsané jednání, a dále v bodu
2., kterým byl obviněný shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1
písm. c) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle
§ 258 (správně § 358) odst. 1 trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest,
jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Plzni přikazuje,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 3 T 68/2015,
byl obviněný P. J. uznán vinným ze spáchání ad 1) – 11) pokračujícího přečinu
krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), c) trestního zákoníku. Za to byl podle §
357 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 45 odst. 1 trestního zákoníku a §
43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm.
b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 byla
obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. D. H.,
Tabák – večerka, se sídlem P., nám. Č. b., částku 111 Kč. Podle § 229 odst. 1
trestního řádu byl poškozený M. S., trvale bytem P., Š., odkázán s uplatněným
nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 45 odst.
1 trestního zákoníku a § 43 odst. 2 trestního zákoníku byl zrušen výrok o vině
za jednání pod bodem 2) a výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu
Plzeň-město, sp. zn. 3 T 65/2015, ze dne 12. 6. 2015, jenž byl obviněnému
doručen dne 12. 6. 2015 a jenž nabyl právní moci téhož dne, jakož i další
výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, jakož i všechna další
rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tímtéž rozsudkem byl obviněný dále ad 12) uznán vinným ze spáchání přečinu
krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném
souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku na
skutkovém základě, že
„12) dne 12. 6. 2015, v době kolem 18.40 hodin v P., U. P., v hobby marketu
Hornbach, odcizil ke škodě majitele hobby marketu společnosti Hornbach Baumarkt
CS spol. s r.o. se sídlem v Praze, Chlumecká 2398, retro dózu v prodejní ceně
149 Kč, zapalovač zn. Nostalgie v prodejní ceně 129 Kč a obraz o rozměru 20x25
cm v prodejní ceně 369 Kč, vše tedy v celkové prodejní ceně 647 Kč, když
nejprve na prodejní ploše dózu a zapalovač ukryl do vlastní tašky, obraz nesl v
ruce, takto bez zaplacení popsaného zboží prošel pokladní zónou prodejny,
přičemž následně byl v prostoru východu z prodejny na přilehlé parkoviště
zadržen ostrahou prodejny – poškozeným M. F., kdy za přítomnosti blíže
nezjištěného počtu osob – zákazníků prodejny, se pokusil z místa uniknout, a to
nejprve odstrčením poškozeného F., přičemž tento podezřelého uchopil za oděv a
následně oba spadli na zem, kde se podezřelý neustále pokoušel vymanit ze
sevření poškozeného, přičemž tohoto nejméně jedenkrát přesně nezjištěným
způsobem kopl do hrudi, v důsledku popsaného jednání poškozený F. utrpěl
zhmoždění hrudníku a loketního kloubu levé horní končetiny, dále drobné oděrky
loketního kloubu levé horní končetiny, vše bez omezení v obvyklém způsobu
života,
a takto jednal přesto, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne
12. 6. 2015, sp. zn. 3 T 65/2015, který týž den nabyl právní moci, byl uznán
vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního
zákoníku“.
Za to byl podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b)
trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, jímž
podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený
rozsudek ve výroku o trestu, který byl uložen za jednání pod body 1) – 11) a
dále ve výroku o vině pod bodem 12) napadeného rozsudku a ve výroku o trestu za
toto jednání a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že
1. za jednání pod body 1) – 11) napadeného rozsudku obviněného odsoudil podle §
357 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 45 odst. 1 trestního zákoníku a §
43 odst. 2 trestního zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání deseti měsíců, jehož výkon mu za použití § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst.
1, 2 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků
za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 48 odst. 4 písm. d), h)
trestního zákoníku uložil obviněnému přiměřená omezení, a to podrobit se
vhodným programům psychologického poradenství a zdržet se požívání
alkoholických nápojů a jiných návykových látek. Podle § 228 odst. 1 obviněnému
uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. D. H., Tabák –
večerka, se sídlem P., nám. Č. b., částku 111 Kč. Podle § 229 odst. 1 trestního
řádu odkázal poškozeného M. S., trvale bytem P., Š., s uplatněným nárokem na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 45 odst. 1
trestního zákoníku a § 43 odst. 2 trestního zákoníku zrušil výrok o vině za
jednání pod bodem 2) a výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-
město, sp. zn. 3 T 65/2015 ze dne 12. 6. 2015, jenž byl obviněnému doručen dne
12. 6. 2015 a jenž nabyl právní moci téhož dne, jakož i další výroky, které
mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, jakož i všechna další rozhodnutí na
výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu,
2. na upraveném skutkovém základě spočívajícím v tom, že
„dne 12. 6. 2015, v době kolem 18.40 hodin v P., U. P., v hobby marketu
Hornbach, odcizil ke škodě majitele hobby marketu společnosti Hornbach Baumarkt
CS spol. s r.o. se sídlem v Praze, Chlumecká 2398, retro dózu v prodejní ceně
149 Kč, zapalovač zn. Nostalgie v prodejní ceně 129 Kč a obraz o rozměru 20x25
cm v prodejní ceně 369 Kč, vše tedy v celkové prodejní ceně 647 Kč, když
nejprve na prodejní ploše dózu a zapalovač ukryl do vlastní tašky, obraz nesl v
ruce, takto bez zaplacení popsaného zboží prošel pokladní zónou prodejny,
přičemž následně byl v prostoru východu z prodejny na přilehlé parkoviště
zadržen ostrahou prodejny – poškozeným M. F., kdy za přítomnosti blíže
nezjištěného počtu osob – zákazníků prodejny, se pokusil z místa uniknout, a to
nejprve odstrčením poškozeného F., přičemž tento podezřelého uchopil za oděv a
následně oba spadli na zem, kde se podezřelý neustále pokoušel vymanit ze
sevření poškozeného, přičemž tohoto nejméně jedenkrát přesně nezjištěným
způsobem kopl do hrudi, v důsledku popsaného jednání poškozený F. utrpěl
zhmoždění hrudníku a loketního kloubu levé horní končetiny, dále drobné oděrky
loketního kloubu levé horní končetiny, vše bez omezení v obvyklém způsobu
života“,
uznal obviněného vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm.
c) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 258
odst. 1 trestního zákoníku. Za to jej podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku za
použití § 62 odst. 1 trestního zákoníku a § 63 odst. 1 trestního zákoníku
odsoudil k trestu obecně prospěšných prací ve výměře sto hodin.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce
dovoláním podaným v neprospěch obviněného, v němž uplatnil dovolací důvod
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V dovolání uvedl, že podle
trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 3 T
65/2015, byl obviněný pod bodem 2. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205
odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest. Protokol o
vazebním zasedání v předmětné věci dokládá, že bezprostředně po převzetí výše
zmiňovaného trestního příkazu po poučení o opravném prostředku se jak státní
zástupce, tak i obviněný práva podání odporu proti němu za sebe i za osoby k
tomu ze zákona oprávněné výslovně vzdali. Právní moc trestního příkazu tudíž
nastala již dne 12. 6. 2015 okamžikem vzdání se podání odporu. Poté byl
obviněný v 9.20 hodin ze zadržení propuštěn a týž den v 18.40 hodin se dopustil
dalšího protiprávního jednání, popsaného v bodu 12. výroku o vině rozsudku
nalézacího soudu, resp. bodu 2. výroku o vině napadeného rozhodnutí odvolacího
soudu. Za naznačené situace měl být podle dovolatele předmětný skutek pod bodem
2. výroku odvolacího soudu posouzen podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2
trestního zákoníku, když se obviněný předmětného útoku dopustil až po svém
pravomocném odsouzení pro tentýž trestný čin, byť k němu došlo ve stejný den
jen několik hodin poté. Tím byla podmínka zpětnosti naplněna. Odvolací soud se
dopustil nesprávné aplikace hmotného práva, pokud dovodil, že s odkazem na §
139 trestního zákoníku mohla být podmínka zpětnosti naplněna až den následující
po nabytí právní moci trestního příkazu. Dovolatel k tomu v podrobnostech
odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo
1501/2014.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1,
2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil
rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, v
části, kterou byl podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu
zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 3 T
68/2015, ve výroku o vině pod bodem 12. a ve výroku o trestu za zde popsané
jednání, a dále v bodu 2., kterým byl obviněný shledán vinným přečinem krádeže
podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s
přečinem výtržnictví podle § 258 (správně § 358) odst. 1 trestního zákoníku a
byl mu za to uložen trest, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část
rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému
soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný ve svém vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedl, že
odvolací soud aplikoval veškeré právní normy na daný případ zcela přiléhavě.
Lze souhlasit s jeho právním názorem, že bylo nutné zohlednit znění § 139
trestního zákoníku, podle kterého nelze započítávat den, kdy nastala rozhodná
událost. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na nějž dovolatel odkázal, podle
obviněného dopadá na věc zcela skutkově i právně odlišnou. Trestní zákoník
nepočítá lhůty a doby na hodiny, a proto negativní důsledky rozhodnutí ve
smyslu možnosti dopustit se speciální recidivy podle § 205 odst. 2 trestního
zákoníku nemohly nastat v 9:20 hodin daného dne, ale nejdříve ve 24:00 hodin
daného dne. Obviněný je dále toho názoru, že dovolání jeho postavení zásadně
nemůže ovlivnit a otázka, která má být z jeho podnětu řešena, není zásadního
právního významu. Proto jsou splněny podmínky pro odmítnutí dovolání podle §
265i odst. 1 písm. f) trestního řádu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud, pokud dovolání nebude odmítnuto, jej
ve smyslu § 265j trestního řádu zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou
oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí
soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v
zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu) a současně
splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1
trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v
předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a
trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm.
a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo
pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný
uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu,
bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní
zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má
zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech,
kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že
dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto
vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Konkrétní dovolací
argumentace nejvyššího státního zástupce, jak byla výše rekapitulována, dává
učinit závěr, že i uplatnění tohoto důvodů dovolání bylo odůvodněno relevantně.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání,
přezkoumal podle § 265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků
rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež
byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející.
Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku se dopustí pachatel,
který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v
posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Odsouzením za takový čin se
rozumí odsouzení za trestný čin krádeže podle § 205 trestního zákoníku nebo
obdobný trestný čin, pokud odsuzující rozsudek nabyl právní moci. Není třeba,
aby došlo k výkonu trestu, byť i jen zčásti. Ohledně odsouzení, které zakládá
zpětnost, se nesmí v době rozhodování, a to i případně před odvolacím soudem,
na pachatele hledět, jako by odsouzen nebyl.
Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že trestním příkazem
Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 3 T 65/2015, byl
obviněný pod bodem 2) uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205
odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest. Z protokolu o
vazebním zasedání sepsaném u Okresního soudu Plzeň-město dne 12. 6. 2015 pod
sp. zn. 3 T 65/2015 dále zjistil, že poté, kdy byl obviněnému i státnímu
zástupci krátkou cestou předán citovaný trestní příkaz, se osoby oprávněné k
podání odporu tohoto práva výslovně vzdaly. Obviněný tak učinil i ve vztahu k
osobám, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch opravný prostředek. Právní
moc a vykonatelnost trestního příkazu proto nastala tímto okamžikem, tj. dnem
12. 6. 2015 [§ 139 odst. 1 písm. b) bod bb) trestního řádu ve spojení s § 314g
odst. 1, 2 trestního řádu].
Argumentace odvolacího soudu v podobě odkazu na výkladové ustanovení § 139
trestního zákoníku je nepřiléhavá. Interpretační pravidlo obsažené v uvedeném
ustanovení zákona řeší jeden z typů časových určení, který se vyskytuje v
trestním zákoně (trestním zákoníku, zákoně o soudnictví ve věcech mládeže i
zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Podle § 139
trestního zákoníku kde tento zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký
účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek.
S uplynutím doby je spojován v trestním zákoně nějaký účinek zejména v těchto
případech (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1423-1424.):
a) u zkušební doby při podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, podmíněném
odsouzení, podmíněném odsouzení s dohledem, podmíněném propuštění a podmíněném
upuštění od zbytku trestu (§ 48 odst. 2, § 82 odst. 1, § 85 odst. 1, § 89 odst.
1§ 90 odst. 2 trestního zákoníku),
b) u presumpce o splnění podmínek ve zkušební době (§ 48 odst. 7, § 83 odst. 3,
§ 86 odst. 2, § 91 odst. 3 trestního zákoníku),
c) u doby potřebné pro promlčení trestnosti, výkonu trestu a zahlazení
odsouzení (§ 34 odst. 1, § 94 odst. 1, 2 a § 105 odst. 1 trestního zákoníku;
dále srov. § 12, 24 a 27 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a
řízení proti nim),
d) u nové promlčecí doby běžící v případě jejího přerušení (§ 34 odst. 4, 5 a §
94 odst. 4, 5 trestního zákoníku).
V těchto jen demonstrativně uvedených případech se neuplatní pravidla o
počítání času uplatňovaná v trestním řízení, kde platí zásady uvedené v
ustanovení § 60 trestního řádu o počítání lhůt. Ustanovení § 60 trestního řádu
nelze použít ani při počítání doby, v které byl obviněný povinen vykonat
uložený trest zákazu činnosti, ani při stanovení počátku zkušební doby
podmíněného odsouzení, jelikož trvání trestu, resp. jeho konkrétní výměra, a
ani stanovení počátku zkušební doby podmíněného odsouzení není lhůtou (k tomu
srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1310/2011).
V souvislostech naznačených odvolacím soudem v napadeném rozsudku se však
neuplatní a ani nemůže uplatnit ustanovení § 139 trestního zákoníku, jelikož
nejde o situaci, jež by se mohla charakterizovat tak, že (trestní) zákon
spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek. Stanovení počátku zkušební doby
podmíněného odsouzení a ani počátek doby výkonu trestu zákazu činnosti není
samo o sobě v trestním zákoně spojováno s žádným účinkem, a proto na ně logicky
zmíněné ustanovení nedopadá (v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu
uveřejněné pod číslem 44/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jestliže tedy byl obviněný trestním příkazem, který nabyl právní moci dne 12.
6. 2015, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního
zákoníku a následně se ještě téhož dne dopustil jednání popsaného ve skutkové
větě pod bodem 12), bylo namístě jeho čin právně posoudit jako přečin krádeže
podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2 trestního zákoníku (v jednočinném souběhu
s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku).
Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným,
zrušil podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Plzni
ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, v části, kterou byl podle § 258
odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu zrušen rozsudek Okresního soudu
Plzeň-město ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 3 T 68/2015, ve výroku o vině pod bodem
12. a ve výroku o trestu za zde popsané jednání, a dále v bodu 2., kterým byl
obviněný shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního
zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 258 odst. 1
trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest, jakož i všechna další
rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 trestního
řádu Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b)
trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno
odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Plzni bude muset věc znovu
projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v
intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 trestního řádu).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 18. 5. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu