3 Tdo 573/2016-32
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. J., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 3 T 68/2015, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, v části, kterou byl podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 3 T 68/2015, ve výroku o vině pod bodem 12. a ve výroku o trestu za zde popsané jednání, a dále v bodu 2., kterým byl obviněný shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 258 (správně § 358) odst. 1 trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 3 T 68/2015, byl obviněný P. J. uznán vinným ze spáchání ad 1) – 11) pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), c) trestního zákoníku. Za to byl podle § 357 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 45 odst. 1 trestního zákoníku a § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. D. H., Tabák – večerka, se sídlem P., nám. Č. b., částku 111 Kč. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byl poškozený M. S., trvale bytem P., Š., odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku a § 43 odst. 2 trestního zákoníku byl zrušen výrok o vině za jednání pod bodem 2) a výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 3 T 65/2015, ze dne 12. 6. 2015, jenž byl obviněnému doručen dne 12. 6. 2015 a jenž nabyl právní moci téhož dne, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tímtéž rozsudkem byl obviněný dále ad 12) uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku na skutkovém základě, že
„12) dne 12. 6. 2015, v době kolem 18.40 hodin v P., U. P., v hobby marketu Hornbach, odcizil ke škodě majitele hobby marketu společnosti Hornbach Baumarkt CS spol. s r.o. se sídlem v Praze, Chlumecká 2398, retro dózu v prodejní ceně 149 Kč, zapalovač zn. Nostalgie v prodejní ceně 129 Kč a obraz o rozměru 20x25 cm v prodejní ceně 369 Kč, vše tedy v celkové prodejní ceně 647 Kč, když nejprve na prodejní ploše dózu a zapalovač ukryl do vlastní tašky, obraz nesl v ruce, takto bez zaplacení popsaného zboží prošel pokladní zónou prodejny, přičemž následně byl v prostoru východu z prodejny na přilehlé parkoviště zadržen ostrahou prodejny – poškozeným M. F., kdy za přítomnosti blíže nezjištěného počtu osob – zákazníků prodejny, se pokusil z místa uniknout, a to nejprve odstrčením poškozeného F., přičemž tento podezřelého uchopil za oděv a následně oba spadli na zem, kde se podezřelý neustále pokoušel vymanit ze sevření poškozeného, přičemž tohoto nejméně jedenkrát přesně nezjištěným způsobem kopl do hrudi, v důsledku popsaného jednání poškozený F. utrpěl zhmoždění hrudníku a loketního kloubu levé horní končetiny, dále drobné oděrky loketního kloubu levé horní končetiny, vše bez omezení v obvyklém způsobu života,
a takto jednal přesto, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 3 T 65/2015, který týž den nabyl právní moci, byl uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku“.
Za to byl podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, který byl uložen za jednání pod body 1) – 11) a dále ve výroku o vině pod bodem 12) napadeného rozsudku a ve výroku o trestu za toto jednání a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že
1. za jednání pod body 1) – 11) napadeného rozsudku obviněného odsoudil podle § 357 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 45 odst. 1 trestního zákoníku a § 43 odst. 2 trestního zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu za použití § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1, 2 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 48 odst. 4 písm. d), h) trestního zákoníku uložil obviněnému přiměřená omezení, a to podrobit se vhodným programům psychologického poradenství a zdržet se požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek. Podle § 228 odst. 1 obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. D. H., Tabák – večerka, se sídlem P., nám. Č. b., částku 111 Kč. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázal poškozeného M. S., trvale bytem P., Š., s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku a § 43 odst. 2 trestního zákoníku zrušil výrok o vině za jednání pod bodem 2) a výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň- město, sp. zn. 3 T 65/2015 ze dne 12. 6. 2015, jenž byl obviněnému doručen dne 12. 6. 2015 a jenž nabyl právní moci téhož dne, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
2. na upraveném skutkovém základě spočívajícím v tom, že
„dne 12. 6. 2015, v době kolem 18.40 hodin v P., U. P., v hobby marketu Hornbach, odcizil ke škodě majitele hobby marketu společnosti Hornbach Baumarkt CS spol. s r.o. se sídlem v Praze, Chlumecká 2398, retro dózu v prodejní ceně 149 Kč, zapalovač zn. Nostalgie v prodejní ceně 129 Kč a obraz o rozměru 20x25 cm v prodejní ceně 369 Kč, vše tedy v celkové prodejní ceně 647 Kč, když nejprve na prodejní ploše dózu a zapalovač ukryl do vlastní tašky, obraz nesl v ruce, takto bez zaplacení popsaného zboží prošel pokladní zónou prodejny, přičemž následně byl v prostoru východu z prodejny na přilehlé parkoviště zadržen ostrahou prodejny – poškozeným M. F., kdy za přítomnosti blíže nezjištěného počtu osob – zákazníků prodejny, se pokusil z místa uniknout, a to nejprve odstrčením poškozeného F., přičemž tento podezřelého uchopil za oděv a následně oba spadli na zem, kde se podezřelý neustále pokoušel vymanit ze sevření poškozeného, přičemž tohoto nejméně jedenkrát přesně nezjištěným způsobem kopl do hrudi, v důsledku popsaného jednání poškozený F. utrpěl zhmoždění hrudníku a loketního kloubu levé horní končetiny, dále drobné oděrky loketního kloubu levé horní končetiny, vše bez omezení v obvyklém způsobu života“,
uznal obviněného vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 258 odst. 1 trestního zákoníku. Za to jej podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 62 odst. 1 trestního zákoníku a § 63 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil k trestu obecně prospěšných prací ve výměře sto hodin.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným v neprospěch obviněného, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V dovolání uvedl, že podle trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 3 T 65/2015, byl obviněný pod bodem 2. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest. Protokol o vazebním zasedání v předmětné věci dokládá, že bezprostředně po převzetí výše zmiňovaného trestního příkazu po poučení o opravném prostředku se jak státní zástupce, tak i obviněný práva podání odporu proti němu za sebe i za osoby k tomu ze zákona oprávněné výslovně vzdali. Právní moc trestního příkazu tudíž nastala již dne 12. 6. 2015 okamžikem vzdání se podání odporu. Poté byl obviněný v 9.20 hodin ze zadržení propuštěn a týž den v 18.40 hodin se dopustil dalšího protiprávního jednání, popsaného v bodu 12. výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, resp. bodu 2. výroku o vině napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Za naznačené situace měl být podle dovolatele předmětný skutek pod bodem 2. výroku odvolacího soudu posouzen podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2 trestního zákoníku, když se obviněný předmětného útoku dopustil až po svém pravomocném odsouzení pro tentýž trestný čin, byť k němu došlo ve stejný den jen několik hodin poté. Tím byla podmínka zpětnosti naplněna. Odvolací soud se dopustil nesprávné aplikace hmotného práva, pokud dovodil, že s odkazem na § 139 trestního zákoníku mohla být podmínka zpětnosti naplněna až den následující po nabytí právní moci trestního příkazu. Dovolatel k tomu v podrobnostech odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1501/2014.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, v části, kterou byl podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 3 T 68/2015, ve výroku o vině pod bodem 12. a ve výroku o trestu za zde popsané jednání, a dále v bodu 2., kterým byl obviněný shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 258 (správně § 358) odst. 1 trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný ve svém vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedl, že odvolací soud aplikoval veškeré právní normy na daný případ zcela přiléhavě. Lze souhlasit s jeho právním názorem, že bylo nutné zohlednit znění § 139 trestního zákoníku, podle kterého nelze započítávat den, kdy nastala rozhodná událost. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na nějž dovolatel odkázal, podle obviněného dopadá na věc zcela skutkově i právně odlišnou. Trestní zákoník nepočítá lhůty a doby na hodiny, a proto negativní důsledky rozhodnutí ve smyslu možnosti dopustit se speciální recidivy podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku nemohly nastat v 9:20 hodin daného dne, ale nejdříve ve 24:00 hodin daného dne. Obviněný je dále toho názoru, že dovolání jeho postavení zásadně nemůže ovlivnit a otázka, která má být z jeho podnětu řešena, není zásadního právního významu. Proto jsou splněny podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) trestního řádu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud, pokud dovolání nebude odmítnuto, jej ve smyslu § 265j trestního řádu zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a
trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Konkrétní dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce, jak byla výše rekapitulována, dává učinit závěr, že i uplatnění tohoto důvodů dovolání bylo odůvodněno relevantně.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Odsouzením za takový čin se rozumí odsouzení za trestný čin krádeže podle § 205 trestního zákoníku nebo obdobný trestný čin, pokud odsuzující rozsudek nabyl právní moci. Není třeba, aby došlo k výkonu trestu, byť i jen zčásti. Ohledně odsouzení, které zakládá zpětnost, se nesmí v době rozhodování, a to i případně před odvolacím soudem, na pachatele hledět, jako by odsouzen nebyl.
Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 3 T 65/2015, byl obviněný pod bodem 2) uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest. Z protokolu o vazebním zasedání sepsaném u Okresního soudu Plzeň-město dne 12. 6. 2015 pod sp. zn. 3 T 65/2015 dále zjistil, že poté, kdy byl obviněnému i státnímu zástupci krátkou cestou předán citovaný trestní příkaz, se osoby oprávněné k podání odporu tohoto práva výslovně vzdaly. Obviněný tak učinil i ve vztahu k osobám, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch opravný prostředek. Právní moc a vykonatelnost trestního příkazu proto nastala tímto okamžikem, tj. dnem 12. 6. 2015 [§ 139 odst. 1 písm. b) bod bb) trestního řádu ve spojení s § 314g odst. 1, 2 trestního řádu].
Argumentace odvolacího soudu v podobě odkazu na výkladové ustanovení § 139 trestního zákoníku je nepřiléhavá. Interpretační pravidlo obsažené v uvedeném ustanovení zákona řeší jeden z typů časových určení, který se vyskytuje v trestním zákoně (trestním zákoníku, zákoně o soudnictví ve věcech mládeže i zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Podle § 139 trestního zákoníku kde tento zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek.
S uplynutím doby je spojován v trestním zákoně nějaký účinek zejména v těchto případech (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1423-1424.):
a) u zkušební doby při podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, podmíněném odsouzení, podmíněném odsouzení s dohledem, podmíněném propuštění a podmíněném upuštění od zbytku trestu (§ 48 odst. 2, § 82 odst. 1, § 85 odst. 1, § 89 odst. 1§ 90 odst. 2 trestního zákoníku),
b) u presumpce o splnění podmínek ve zkušební době (§ 48 odst. 7, § 83 odst. 3, § 86 odst. 2, § 91 odst. 3 trestního zákoníku),
c) u doby potřebné pro promlčení trestnosti, výkonu trestu a zahlazení odsouzení (§ 34 odst. 1, § 94 odst. 1, 2 a § 105 odst. 1 trestního zákoníku; dále srov. § 12, 24 a 27 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim),
d) u nové promlčecí doby běžící v případě jejího přerušení (§ 34 odst. 4, 5 a § 94 odst. 4, 5 trestního zákoníku).
V těchto jen demonstrativně uvedených případech se neuplatní pravidla o počítání času uplatňovaná v trestním řízení, kde platí zásady uvedené v ustanovení § 60 trestního řádu o počítání lhůt. Ustanovení § 60 trestního řádu nelze použít ani při počítání doby, v které byl obviněný povinen vykonat uložený trest zákazu činnosti, ani při stanovení počátku zkušební doby podmíněného odsouzení, jelikož trvání trestu, resp. jeho konkrétní výměra, a ani stanovení počátku zkušební doby podmíněného odsouzení není lhůtou (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1310/2011).
V souvislostech naznačených odvolacím soudem v napadeném rozsudku se však neuplatní a ani nemůže uplatnit ustanovení § 139 trestního zákoníku, jelikož nejde o situaci, jež by se mohla charakterizovat tak, že (trestní) zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek. Stanovení počátku zkušební doby podmíněného odsouzení a ani počátek doby výkonu trestu zákazu činnosti není samo o sobě v trestním zákoně spojováno s žádným účinkem, a proto na ně logicky zmíněné ustanovení nedopadá (v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 44/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jestliže tedy byl obviněný trestním příkazem, který nabyl právní moci dne 12. 6. 2015, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a následně se ještě téhož dne dopustil jednání popsaného ve skutkové větě pod bodem 12), bylo namístě jeho čin právně posoudit jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2 trestního zákoníku (v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku).
Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, v části, kterou byl podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 3 T 68/2015, ve výroku o vině pod bodem 12. a ve výroku o trestu za zde popsané jednání, a dále v bodu 2., kterým byl obviněný shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 258 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Plzni bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 trestního řádu).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 18. 5. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu