3 Tdo 575/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19.
září 2007 o dovoláních podaných obviněnými M. M. a H. T., proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 10 To 291/2006,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 5 T 117/2004, t a k t o :
I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. o d m í t
á .
II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. T. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 5 T
117/2004, byli M. M. a H. T. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2
písm. a) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „od přesně
nezjištěné doby roku 2002 do 6. 9. 2002 v obci Č. – B., na pozemcích
náležejících k domu a v prostorách domu, které společně obývali, vypěstovali
499 rostlin Cannabis sativa – konopí setého, z něhož bylo možno získat nejméně
71,111 g suché využitelné hmoty obsahující přibližně 1,920 gramů čisté
psychoaktivní látky THC, přičemž konopí seté (Cannabis sativa) je omamnou
látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách
(vyhláška č. 47/1965 Sb.), který je přílohou č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o
návykových látkách.“ Za tento trestný čin byl obviněný M. M. podle § 187 odst.
2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 60a
odst. 1 tr. zák. ve spojení s § 58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení
dohledu. Obviněná H. T. byla podle § 187 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu
odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle § 60a odst. 1 tr. zák.
ve spojení s § 58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen
na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Podle „§ 55a
odst. 1 písm. a), b) tr. zák.“ byl obviněné H. T. uložen trest propadnutí věci,
a to „věcí zajištěných při domovní prohlídce dne 6. 9. 2002 v místě jejího
bydliště v obci B., uvedených v seznamu na č. l. 68-69 pod body 1-41, spisu
Okresního soudu v Hradci Králové, 5 T 117/2004.“
O odvoláních obou obviněných a matky obviněné H. T. M. V. rozhodl ve druhém
stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 10
To 374/2005, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Shora citované usnesení odvolacího soudu bylo z podnětu dovolání obou
obviněných zrušeno usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen
„Nejvyšší soud“) ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, přičemž podle §
265l odst. 2 tr. ř. byla věc přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové, aby ji
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí
poukázal na zjištěné vady, odvolacímu soudu uložil, v jakých směrech má být
řízení doplněno, když zároveň k posuzování relevantních právních otázek
vyslovil závazný právní názor (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
Krajský soud v Hradci Králové se následně věcí znovu zabýval a rozsudkem ze dne
14. 11. 2006, sp. zn. 10 To 291/2006, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. k
odvolání obviněných napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém
rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak sám ve věci znovu rozhodl, že se
obvinění uznávají vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustili
skutkem spočívajícím v tom, že „od přesně nezjištěné doby roku 2002 do 6. 9.
2002 v obci Č. – B., na pozemcích náležejících k domu a v prostorách domu,
které společně obývali, vypěstovali přesně nezjištěné množství, zejména však
499 rostlin Cannabis sativa – konopí setého, z něhož bylo možno získat nejméně
71 111 g suché využitelné hmoty obsahující přibližně 1 920 g čisté
psychoaktivní látky THC, část rostlin dále zpracovávali sklízením, sušením a
odtrháváním listů a květů do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana), čímž
získali nejméně 5040 g sušené drti z těchto rostlin, přičemž konopí seté je
omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných
látkách, který je přílohou č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.“
Za tento trestný čin byli obvinění podle § 187 odst. 1 tr. zák. odsouzeni k
trestu odnětí svobody, a to obviněný M. M. v trvání jednoho roku a šesti měsíců
a obviněná H. T. v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1
tr. zák. byl oběma obviněným výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební
dobu dvou let a šesti měsíců. Podle § 55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl
obviněné H. T. uložen rovněž trest propadnutí věci, a to věcí jednotlivě
specifikovaných ve výroku rozsudku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 14.
11. 2006 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Rovněž proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali oba obvinění dovolání,
kterým předmětný rozsudek napadli v jeho odsuzující části. Obviněný M. M.
uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněná H. T.
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g), h), k) tr. ř.
Obviněný M. M. v odůvodnění dovolání namítl, že svým jednáním nenaplnil
skutkovou podstatu trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zák., když podle jeho
názoru je z projednávaného dokazování zjevné, že v žádném případě konopí seté
nepěstoval ani je ve smyslu právního názoru vysloveného ve zrušujícím
rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyráběl. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že ani
po doplnění řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že by vyvíjel jakoukoliv
činnost, která by vedla ke „sklízení a zpracovávání“ předmětného konopí. Podle
dovolatele nelze považovat za správný též závěr odvolacího soudu, že došlo k
naplnění materiální stránky trestného činu. V uvedené souvislosti poukázal na
skutečnost, že konopí seté v zásadě nebylo dále zpracováváno do stavu
použitelného k aplikaci omamné látky a nebyla prokázána ani jeho další
distribuce. Nebylo proto možno shledat takovou míru společenské nebezpečnosti,
jež je nezbytná k naplnění materiálního znaku trestného činu. V závěru dovolání
proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové z 14. 11. 2006, sp. zn. 10 To 291/2006 a přikázal tomuto soudu nové
projednání a rozhodnutí věci.
Obviněná H. T. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
namítla, že v době, kdy u ní byla prováděna domovní prohlídka, nebyl v řízení
činný obhájce, ačkoliv právě ten mohl její průběh včas uplatněnými námitkami
ovlivnit. Dovolatelka orgánům činným v přípravném řízení vytkla především to,
že jí nebyl předán protokol k provedení domovní prohlídky, ačkoliv její
výsledek byl později stěžejním důkazem proti její osobě. Dovolatelka rovněž
nebyla vyzvána k dobrovolnému vydání věcí a účast na domovní prohlídce či
prohlídce pozemků a ostatních prostor jí nebyla umožněna. Podle přesvědčení
dovolatelky bylo zapotřebí, aby měla obhájce již v době provádění výše
uvedených úkonů, neboť v její trestní věci se jednalo o případ nutné obhajoby.
V důsledku toho mělo být závažným způsobem porušeno její právo na obhajobu.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelka poukázala
na to, že odvolací soud porušil zákaz reformace in peius, neboť po doplnění
řízení modifikoval ve svém rozsudku původní tzv. skutkovou větu a vytvořil
skutkovou větu novou, která se fakticky skládala ze dvou skutků, když v prvé
části zjištěné skutkové okolnosti zahrnovaly vypěstování nejméně 499 rostlin
Cannabis sativa – konopí setého, a ve druhém případě zcela nově zpracovávání
těchto rostlin do stavu způsobilého ke spotřebě. Tím byl podle dovolatelky do
rozsudku nepřípustně vložen další skutek. Dovolatelka současně vyslovila
přesvědčení, že žádným z provedených důkazů nebylo spolehlivě prokázáno, že by
došlo k jakémukoliv zpracování předmětných rostlin, které ve skutečnosti
zajistila („sklidila“) Policie ČR a odvezla je. Uvedená část skutku proto
nemohla být dokonána, což znamená, že nemohlo dojít k naplnění ani základní
skutkové podstaty trestného činu podle § 187 tr. zák. Toto pochybení mělo podle
dovolatelky za následek, že byli se spoluobviněným M. M. odsouzeni pro jiný
skutek, než který jim byl původně kladen za vinu.
Důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. jsou podle dovolatelky
založeny tím, že v případě propadnutí věci jí byl uložen trest, který zákon
nepřipouští. Trest propadnutí věci podle § 55 tr. zák. lze totiž uložit pouze v
případě, že věc náleží pachateli, tzn. nestačí, že ji měl jen „u sebe“, např.
že se nacházela v jeho bydlišti apod. Navíc se musí jednat o věci individuálně
určené. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není přitom podle dovolatelky
zřejmé, kdo inkriminované věci ve skutečnosti vlastnil, ani to, zda všechny
věci, ohledně nichž byl trest propadnutí věci vysloven, měly vůbec nějaký vztah
k předmětné trestné činnosti. Z rozsudku nelze zjistit ani to, z jakého důvodu
byl trest propadnutí věci uložen výlučně dovolatelce. Jestliže tedy nebylo
prokázáno, komu inkriminované věci vlastně náležely, pak podle dovolatelky
nelze pochybovat o tom, že trest propadnutí věci jí byl uložen, aniž by pro to
byly splněny zákonem stanovené podmínky. Neúplnost výroku o trestu ve vztahu k
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je podle dovolatelky
dána tím, že ve výroku o trestu propadnutí věci není uvedeno, jak bude s věcmi,
jichž se propadnutí týkalo, naloženo. Dovolatelka zároveň poznamenala, že výrok
o trestu propadnutí věci je však vadný především z toho primárního důvodu, že
se odvíjí od nesprávných závěrů o její vině.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněná v závěru svého dovolání navrhla, aby
mu Nejvyšší soud vyhověl a z jeho podnětu podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11 2006, sp. zn. 10 To
291/2006, a podle § 265k tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na tento rozsudek
obsahově navazující, a dále aby Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal nové
projednání a rozhodnutí ve věci.
K dovolání obviněných se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně
vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále
jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že v případě obou obviněných byl dovolací
důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn důvodně,
přičemž obviněnou H. T. byl důvodně uplatněn i důvod podle § 265b odst. 1 písm.
h) tr. ř. Podle názoru státní zástupkyně pochybil odvolací soud především v
tom, že se nevypořádal s otázkou, zda skutek, pro který byla podána obžaloba,
bylo možno posoudit jako dokonaný trestný čin nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. Jak bylo
naznačeno již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo
687/2006, bylo možno skutek, pro který bylo vedeno trestní stíhání obviněných,
po právní stránce posoudit jako trestný čin podle § 187 tr. zák., nebo jeho
pokus či přípravu, jedině za předpokladu, že by bylo zjištěno, jaký bude další
osud využití inkriminovaného rostlinného materiálu (Cannabis sativa). Výroba
omamných a psychotropních látek je totiž trestná, ať již má finální produkt,
tedy droga, být využit pachatelem, anebo zda je určen pro jiného. V tomto směru
státní zástupkyně poukázala též na předcházející vyjádření Nejvyššího státního
zastupitelství k dovolání obou obviněných.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněnému obviněnou
H. T. poukázala státní zástupkyně na to, že trest propadnutí věci byl obviněné
(dovolatelce) uložen podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák.,
přičemž nebylo konkrétně uvedeno, podle kterého zákonného ustanovení má
propadnout každá konkrétní v rozsudku vyjmenovaná věc. Státní zástupkyně
zdůraznila, že uvedený trest lze uložit pouze tehdy, jestliže určitá věc
sehrála roli při uskutečňování objektivní stránky trestného činu, kterým byl
obviněný uznán vinným. Navíc musí být objasněno, zda předmětem propadnutí věci
je věc náležející pachateli, a to přinejmenším v rozsahu předpokládaném v
ustanovení § 89 odst. 13 tr. zák. Podle názoru státní zástupkyně mohlo být v
posuzovaném případě předmětem trestu propadnutí věci pouze 499 vzrostlých
rostlin Cannabis sativa – konopí setého, přičemž soud měl takto postupovat v
souladu s ustanovením § 55 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák., neboť obviněná
(dovolatelka) předmětné rostliny držela v rozporu se zvláštním právním
předpisem, a to ustanovením § 15 písm. f) a § 24 písm. a) zákona č. 167/1998
Sb. Ve výše uvedeném smyslu je proto podle státní zástupkyně třeba považovat
výrok o uložení trestu propadnutí věci z hlediska dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř. za vadný.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. pak podle státní zástupkyně
dovolatelka nenaplnila žádnou materiální námitkou. Pokud jde o dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. založený na námitce, že účelově byla
provedena domovní prohlídka před zahájením trestního stíhání (tedy v době, než
byla obviněna pro trestný čin s právní kvalifikací odůvodňující aplikaci
ustanovení o nutné obhajobě), je podle státní zástupkyně argumentace uplatněná
dovolatelkou nepřípadná a není způsobilá předmětný dovolací důvod naplnit.
Státní zástupkyně poukázala na to, že policejní orgán prováděl úkony trestního
řízení podle § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. a na domovní prohlídku je třeba
nahlížet jako na neodkladný úkon, přičemž právě na základě jejího provedení
bylo po zjištění množství pěstovaných rostlin konopí uvažovat o přísnější
právní kvalifikaci a v důsledku toho uvažovat o nutné obhajobě. Za těchto
okolností nedošlo podle státní zástupkyně k žádnému porušení práva obviněné
(dovolatelky) na obhajobu.
Své vyjádření k dovolání obviněných uzavřela státní zástupkyně tím, že v
případě obou dovolatelů byl důvodně uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. a obviněnou H. T. i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
h) tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí
v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil v neveřejném
zasedání.
Obvinění M. M. a H. T. jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami
oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se
jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací
lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájců (§ 265d odst. 2 věta
první tr. ř.) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané
v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) stejně jako v předcházejícím
případě nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání
jsou (obecně) přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože
bylo rozhodnuto ve druhém stupni, podaná dovolání napadají pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, kterým byli dovolatelé
uznáni vinnými a byl jim uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění
dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř., na který oba v dovolání odkazují. Toto zjištění má zásadní
význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (obviněná H. T.) spočívá v
tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl (srov.
zejména ustanovení § 36 tr. ř.). To znamená, že došlo k porušení jeho práva na
obhajobu, jež patří mezi nejvýznamnější procesní práva obviněného a je
garantováno, jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách, tak i
ústavními předpisy.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (oba obvinění) je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje,
že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud
tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle
norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě
tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového
stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet
ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. proto bude především soudem zjištěný skutkový stav věci formulovaný v popisu
skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale
i jiných právních odvětví).
V souvislosti s výkladem shora uvedeného dovolacího důvodu je současně třeba
vzít v úvahu, že dovolání podle § 265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním,
nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v § 265b odst. 1
tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a
druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště
dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry
může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je
naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém
řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
(dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud
ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí
soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže
posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat
provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v
řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím
řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat
Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně)
velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze
dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný
opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který
je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být
možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým
uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná
instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku
v odvolacím řízení (§ 258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (obviněná H. T.) je dán v
případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Za druh trestu, který
zákon nepřipouští je přitom třeba považovat případy uložení některého z trestů
uvedených v § 27 tr. zák., aniž by k tomu v konkrétním případě byly splněny
podmínky, které zákon s jeho uložením spojuje.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (obviněná H. T.) se
vztahuje na případy, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném
rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý
výrok sice učiněn byl, ale není úplný.
S ohledem na obsah výše uvedených dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného M.
M., který své dovolání založil výlučně na tvrzení, že „v žádném případě konopí
seté nepěstoval ani … nevyráběl“. V tomto rámci se pak omezil na polemiku se
skutkovým stavem věci, z něhož odvolací soud při svém rozhodování vycházel. Se
závěrem, že v průběhu celého řízení nebylo prokázáno, že by předmětnou drogu
pěstoval, dále zpracovával (vyráběl) či prováděl její další distribuci, pak
dovolatel spojoval názor o tom, že skutková podstata trestného činu podle § 187
odst. 1 tr. zák. nebyla v jeho případě naplněna, a to ani po materiální
stránce. Ve skutečnosti tak neuplatnil žádné hmotně právní důvody, nýbrž na
procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) se ve svůj prospěch domáhal revize
(přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů. Jeho námitky proto
uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Zároveň je nutno připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř.
na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b
odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně
uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném
ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o
důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v
dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí
Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS
282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS
688/05 str. 5, 6).
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve
věci obviněného M. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů
stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho
odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí z podnětu tohoto dovolání věcně
přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uplatněný
dovolatelkou H. T., bylo třeba vzít v úvahu, že na podkladě dalšího dovolání
proti novému rozhodnutí vydanému v téže trestní věci je dovolací soud oprávněn
přezkoumávat jen ty výroky napadeného rozhodnutí a jím předcházející část
řízení, které následovaly po předchozím rozhodnutí o dovolání. Opětovné
přezkoumání výroků a řízení, které dřívějšímu rozhodnutí dovolacího soudu
předcházely a jež jím zůstaly nedotčeny, by totiž znamenalo jejich nepřípustnou
revizi, což zákon na podkladě nového dovolání nepřipouští (k tomu srov. též R
29/2004 SbRt.). V posuzovaném případě dovolatelka v předchozím dovolání
uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., jimiž
vymezila rozsah budoucího dovolacího přezkumu. Dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. c) tr. ř. proto mohla v novém (současném) dovolání relevantně
uplatnit jedině za předpokladu, že by vytýkanou vadou byla zatížena ta část
řízení, jež proběhlo po zrušení původního usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 10 To 374/2005. To znamená, že výhrady
obviněné týkající se porušení práva na obhajobu v souvislosti s počátečními
procesními úkony (provedení domovní prohlídky), nejsou v nynějším dovolacím
řízení již přípustné. Jestliže by dovolání podala jen z důvodů, na kterých
založila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., muselo by být
odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak neodpovídají ty
námitky dovolatelky, na jejichž základě po rozboru výsledků dokazování dospěla
k vlastním závěrům, které skutečnosti byly v průběhu řízení prokázány a které
nikoliv. V této části dovolání tedy odvolacímu soudu primárně nevytkla hmotně
právní vady, nýbrž nesprávně zjištěný skutkový stav věci (tj. nesprávné
hodnocení provedených důkazů). Ohledně této části dovolacích námitek proto
platí totéž, co již bylo Nejvyšším soudem konstatováno k dovolání obviněného M.
M.
Naproti tomu byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
dovolatelkou uplatněn právně relevantně námitkou, že vedle neoprávněného
zpracování konopí setého bylo jeho další zpracování do stavu způsobilého ke
spotřebě (tzn. výroba omamné látky) do rozsudku vloženo nad rámec původně
žalovaného skutku, a že ani v soudem zjištěné a ve výroku rozsudku popsané
podobě nemohlo dojít k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného
činu podle § 187 odst. 1 tr. zák., kterým byli obvinění uznáni vinnými.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnila dovolatelka
námitkou, že v jejím případě nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu
propadnutí věci (§ 27 písm. h/ tr. zák., § 55 tr. zák.) a že v tomto smyslu jí
tento trest byl uložen jako nepřípustný. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. k) tr. ř. pak dovolatelka především namítala vady výroku, které
ovšem (bez dalšího) nečiní výrok chybějícím či neúplným. Za právně relevantní
námitku zde považoval Nejvyšší soud toliko názor dovolatelky, že ve výroku o
uložení trestu propadnutí věci nebylo vyjádřeno, jakým způsobem bude s
předmětnými věcmi naloženo.
Při posuzování opodstatněnosti výše uvedené části dovolání obviněné H. T. pak
Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Úvodem je nejprve třeba poznamenat, že obžalovací zásada uvedená v ustanovení §
220 odst. 1 tr. ř., podle něhož může soud rozhodnout jen o skutku, který je
uveden v žalobním návrhu, neznamená, že mezi skutkem, který je uveden v
žalobním návrhu a skutkem uvedeným ve výroku rozsudku, musí být úplná shoda,
některé skutečnosti totiž mohou odpadnout a jiné naopak přistoupit, avšak nesmí
se změnit podstata skutku. Totožnost skutku pak bude zachována tehdy, bude-li
zachována totožnost jednání nebo následku. Soud je přitom povinen vyčerpat celý
skutek, který je předmětem obžaloby (k těmto otázkám srov. např. R 45/1973-I
SbRt., R64/1973 SbRt.).
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, nelze
odvolacímu soudu vytknout pokud předmětný skutek kvalifikovaný v obžalobě jako
trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů
podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. modifikoval vyjádřením způsobu,
jakým obvinění zpracovávali konopí seté (Cannabis sativa) do stavu způsobilého
ke spotřebě, tj. že neoprávněně vyrobili omamnou látku (marihuanu).
Předmětem předcházejícího dovolacího přezkumu bylo totiž posouzení toho, v čem
spočívá pojem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky podle § 187 odst. 1 tr.
zák. Nejvyšší soud ve svém předcházejícím zrušujícím rozhodnutí (usnesení ze
dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, později publikovaném jako RNs T
911/2006, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, Svazek 27/2006, a R
18/2007 SbRt.) podrobně rozvedl, proč samotné pěstování rostliny konopí (rod
Cannabis), kterou zvláštní zákon považuje za omamnou látku ve smyslu § 195
odst. 1 tr. zák., nelze zároveň ztotožňovat s pojmem „výroba“ a zároveň
vyložil, v jakých případech by se o takovou výrobu jednalo. Současně upozornil
na význam správného výkladu tohoto pojmu vzhledem k různým možnostem právní
kvalifikace skutku.
Na str. 10 svého prvého rozhodnutí v dané věci pak Nejvyšší soud výslovně
uvedl, že pokud by odvolací soud po doplnění skutkových zjištění dospěl k
závěru, že předmětný skutek lze právně posoudit jako trestný čin nedovolené
výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1,
odst. 2 písm. a) tr. zák., popř. jeho pokus podle § 8 odst. 1 tr. zák. nebo
přípravu podle § 7 odst. 1 tr. zák., musel by po zrušení rozsudku soudu prvního
stupně skutek nově popsat (formulovat) s uvedením takového způsobu jednání
obviněných, jež by zahrnovalo všechny nezbytné zákonné znaky příslušné skutkové
podstaty (k tomu srov. § 120 odst. 3 tr. ř.), neboť dosavadní popis skutku v
rozsudku soudu prvního stupně použité právní kvalifikaci neodpovídá.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a
jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., kterým odvolací soud následně uznal obviněné
M. M. a H. T. vinnými, se dopustí pachatel, který neoprávněně vyrobí, doveze,
vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro
jiného přechovává mj. omamnou nebo psychotropní látku. Trestná je výroba takové
látky i pro vlastní potřebu. Dikce jinak jinému opatří se přitom vztahuje jen k
předcházejícímu prodeji, ale nevztahuje se k výrobě, přestože i výroba může
sloužit opatřování takové látky. V posuzovaném případě však nebylo zjištěno, že
by obvinění předmětnou drogu vyráběli za účelem šíření a distribuce pro jiného
(viz str. 9, 10 napadeného rozsudku). Trestného činu se dopustili tím způsobem,
že vypěstovali nejméně 499 rostlin Cannabis sativa – konopí setého, přičemž
část těchto rostlin dále zpracovávali sklízením, sušením a odtrháváním listů a
květů do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana) a takto získali nejméně
5040g sušené drti z těchto rostlin (viz popis skutku ve výroku napadeného
rozsudku), čímž podle závěru odvolacího soudu „neoprávněně vyrobili omamnou
látku“ ve smyslu ustanovení § 187 tr. zák.
Odvolací soud se v intencích předcházejícího rozhodnutí Nejvyššího soudu
naplněním znaku (pojmu) „vyrobí“ zabýval na str. 9 a 10 napadeného rozsudku a v
posuzovaném případě dospěl k závěru, že obvinění (dovolatelé) po formální
stránce naplnili zákonné znaky přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. k trestnému
činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §
187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť společně vypěstovali Cannabis
sativa v množství nejméně 499 rostlin, tedy opatřili si prostředek v množství
potřebném k tomu, aby mohli uskutečnit výrobu omamné látky (marihuany) ve
větším rozsahu. Tuto výrobu pak shora popsaným způsobem zčásti realizovali,
aniž by podle zjištění odvolacího soudu množství vyrobené látky (tj. po úpravě
do stavu způsobilé ke spotřebě) znak většího rozsahu skutečně naplňovalo.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí dále podrobně vyložil důvody, pro které
neshledal materiální podmínky (tj. potřebný stupeň nebezpečnosti činu pro
společnost) pro to, aby jednání obviněných po právní stránce kvalifikoval jako
přípravu (§ 7 odst. 1 tr. zák.) trestného činu nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 odst. 2 písm. a) tr.
zák., jež je trestná podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž
směřovala (§ 7 odst. 2 tr. zák.). Poněvadž šlo o tzv. kvalifikovanou přípravu,
která v sobě zahrnovala dokonaný trestný čin podle § 187 odst. 1 tr. zák. v
jeho základní skutkové podstatě, posoudil odvolací soud po právní stránce
předmětný skutek výše uvedeným způsobem, tedy pro obviněné podstatně
příznivěji, než jak jej posuzovala obžaloba či soud prvního stupně.
Nejvyšší soud konstatuje, že odvolací soud při právním posouzení skutku
nevybočil z rámce, jež byl pro jeho další rozhodování vymezen právním názorem
vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo
687/2006. Zároveň neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo zatíženo některou z
vad, které dovolatelka relevantním způsobem vytýkala na podkladě dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkový stav věci zjištěný soudem
a formulovaný v tzv. skutkové větě výroku rozsudku nepochybně umožňují právní
posouzení předmětného skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., neboť
obvinění rostlinu Cannabis sativa nejen pěstovali, ale také sklidili a následně
její část dále upravili až do stavu, v němž ji bylo možno konzumovat
(spotřebovat) jako drogu – marihuanu. Neoprávněně tedy vyrobili omamnou látku
(k této problematice dále srov. shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze
dne 21. 6. 2006). Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí pak není přípustné (§
265a odst. 4 tr. ř.). Dovolatelce zároveň nelze přisvědčit ani v tom, že v
řízení došlo k porušení zásady spočívající v zákazu reformationis in peius,
neboť z podnětu jejich řádných i mimořádných opravných prostředků (dovolání)
bylo trestní stíhání obviněných ukončeno s výsledkem pro ně jednoznačně
příznivějším, když původní přísnější právní kvalifikace skutku, ze které
vycházela obžaloba, ve svém rozsudku soud prvního stupně a v rozhodnutí o
zamítnutí řádných opravných prostředků i odvolací soud, nebyla použita, neboť
skutek byl po právní stránce posouzen toliko jako trestný čin podle § 187 odst.
1 tr. zák.
Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je z
napadeného rozhodnutí (str. 11) zřejmé, že odvolací soud při ukládání trestu
propadnutí věci (§ 55 tr. zák.) navázal na skutková zjištění soudu prvního
stupně, podle nichž věci nalezené při domovní prohlídce náležely obviněné H. T.
(§ 55 odst. 2 tr. zák.). Protože vzal za prokázáno, že šlo o věci, které byly
ke spáchání trestného činu dílem užity a dílem byly k jeho spáchání určeny (§
55 odst. 1 písm. a/, b/ tr. zák.), učinil je předmětem trestu propadnutí věci,
přičemž v rozsudku tyto věci zároveň jednotlivě specifikoval. Ohledně rostlin
Cannabis sativa, popř. zajištěné již zpracované drogy přicházelo v úvahu též
užití ustanovení § 55 odst. 3 tr. zák., neboť jejich držení bylo v rozporu se
zvláštním právním předpisem (zákonem č. 167/1998 Sb., jak na to ve vyjádření k
dovolání poukázala státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství). Nejde
však o pochybení, které by mohlo mít zásadní význam z hlediska závěru, že
dovolatelce byl ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř. uložen trest, který zákon nepřipouští. Výrok o uložení trestu přitom není
zatížen ani vadou podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
k) tr. ř., neboť jeho nezbytnou náležitostí nebylo rozhodnutí o tom, jak bude s
věcmi (předmětem trestu propadnutí věci) naloženo. Podle § 55 odst. 5 tr. zák.
připadá propadlá věc nebo jiná majetková hodnota státu. Podle současné praxe
soudů se ve výroku o trestu propadnutí věci ustanovení § 55 odst. 5 tr. zák.
zpravidla neuvádí jako nadbytečné. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. k) tr. ř. nejde podle názoru Nejvyššího soudu přitom o vadu, jež
by v daném případě činila napadený výrok neúplným do té míry, že by v soudem
formulované podobě nemohl obstát. Ani v tomto směru tedy nebylo možno námitkám
dovolatelky přisvědčit.
S ohledem na důvody rozvedené v předcházejících odstavcích nepovažoval Nejvyšší
soud dovolání obviněné H. T. ani v jeho jinak relevantně uplatněné části za
jakkoliv opodstatněné. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud
dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s
citovaným ustanovením zákona bylo proto dovolání obviněné odmítnuto.
Rozhodnutí o odmítnutí dovolání obviněných M. M. a H. T. učinil Nejvyšší soud
za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler