3 Tdo 578/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2003 o dovolání podaném obviněnou M. Ch., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 9 To 22/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 48/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 6 T 48/2002, byla obviněná M. Ch. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 26. 11. 1998 v úmyslu získat finanční prostředky uplatnila u Č. p., a.s., v P., náhradu škody z pojistné události dopravní nehody svého osobního automobilu zn. VW Golf, při dopravní nehodě k níž mělo dojít dne 21. 11. 1998 v 17. 45 hodin v k.o. D. B. s vozidlem Mazda 626, řízeným sv. D. U., přestože věděla, že k takovéto dohodě nedošlo a Č. p. jí byla vyplacena náhrada ve výši 155.360,- Kč a Č. p., a. s., sídlem P., tak způsobila škodu v téže výši.“ Za tento trestný čin byla podle § 250 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněné uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou svým trestným činem způsobila. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné stanovena povinnost zaplatit poškozené Č. p., a.s., sídlem P., částku 155. 360,- Kč,- jako náhradu škody, kterou svým trestným činem způsobila.
O odvolání obviněné rozhodl v druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 9 To 22/2003, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 30. 1. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované usnesení odvolacího soudu napadla obviněná M. Ch. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 písm. tr. ř. dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatelka v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především namítla, že odvolací soud ve svých závěrech vycházel z jiných důkazů než soud prvního stupně. Mělo se jednat o úřední záznam, který nebyl ověřován, přičemž nebyla slyšena ani osoba, která jej vypracovala. Odvolací soud měl dále při rozhodování nepřípustně vycházet z protokolu o trestním oznámení, který jako důkaz nebyl v řízení proveden. Dovolatelka současně poukázala na to, že k její tíži nebylo možno přičítat skutečnost, že se ztratil originál pokutového bloku, předmětná nehoda nebyla u svědkyně D. U. zaznamenána v evidenční kartě řidiče, ani to, že došlo ke ztrátě likvidačního spisu. Podle názoru dovolatelky nebyl správný závěr obou soudů ani ohledně právní kvalifikace jejího jednání, jestliže bylo posuzováno „podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., nikoliv podle § 250a tr. zák.“ Závěrem vyslovila přesvědčení, že se „ničeho nedopustila“. V petitu dovolání proto navrhla, aby dovolací soud shledal podané dovolání důvodným, zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 9 To 22/2003, a tomuto soudu pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně k dnešnímu dni nevyužila svého práva písemně se k dovolání obviněné vyjádřit (§ 265h odst. 2 tr. ř.).
Obviněná M. Ch. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti vyplývající z ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a
shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti významné z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i z jiných právních odvětví).
V posuzovaném případě ovšem dovolatelka opřela shora uvedený dovolací důvod zejména o námitky týkající se správnosti hodnocení důkazů soudy obou stupňů a procesní způsobilosti (resp. nezpůsobilosti) některých provedených důkazů. Ve skutečnosti tak napadla soudy zjištěný skutkový stav a domáhala se jeho revize dovolacím soudem. Z důvodů, jež byly blíže rozvedeny v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolatelkou vytýkané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo možno považovat za právně relevantní dovolání výlučně v té části, kde dovolatelka poukázala na to, že její jednání nemělo být posuzováno jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ale toliko jako trestný čin pojistného podvodu podle „§ 250a tr. zák.“.Toto namítané nesprávné hmotně právní posouzení skutku však dovolatelka ponechala pouze v rovině konstatování, aniž by použila jakoukoliv argumentaci.
Ve výše uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za nezbytné zdůraznit, že trestný čin pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty. V první z nich pachatel při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí (§ 250a odst. 1 tr. zák.). Ve druhém případě pachatel úmyslně vyvolá pojistnou událost (srov. § 797 odst. 2 OZ), nebo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu (§ 250a odst. 2 tr. zák.).
Ačkoliv dovolatelka neuvedla, má-li na mysli trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. nebo podle § 250a odst. 2 tr. zák., je z popisu skutku uvedeného v rozsudku soudu prvního stupně i ze skutkových zjištění soudů obou stupňů zřejmé, že naplnění žádné z obou skutkových podstat nepřicházelo v předmětné věci v úvahu. Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí správně vyhodnotil rovněž skutečnost, že v posuzovaném případě došlo k pojistnému plnění ze zákonného pojištění vozidla svědka M. U. Soudu prvního stupně ani soudu odvolacímu proto nelze vytýkat, že nepoužily ustanovení § 250a tr. zák., jež je vůči ustanovení o trestném činu podvodu podle § 250 tr. zák. speciální. Uplatněné dovolací námitky vůči správnosti posouzení uvedených hmotně právní otázek tak zcela postrádají opodstatnění.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud proto v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné M. Ch. odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler